ROZHOVOR S LUCIÍ Z ŽIVOTA PO 30CE: “BLOGERKY SI VĚTŠINOU ČÍSLA STŘEŽÍ A NEROZDÁVAJÍ.”


Ahoj Luci, píšeš blog Život po 30ce, mohla bys ho představit našim čtenářům?

Určitě a ráda. Je to blog o životě, resp. o mém životě a životě naší rodiny. Původně jsem dělala hodně fashion a receptů, ale časem se to nějak vykrystalizovalo a dnes už píši z 90% o mateřství a o nás. Zakládám si hodně na upřímnosti a snažím se otevírat témata, která tady ještě nebyla, případně se jich jiní straní. Ukazuji, jak je v dnešní době těžké být maminkou a že je vlastně úplně v pořádku, pokud děláme chyby nebo máme nepříjemné pocity.

Kdy přišel ten bod, kdy sis řekla, že budeš psát blog?

Fuuu, tak to popravdě ani nevím. Když jsem ještě pracovala, hodně jsem blogy sledovala, líbila se mi ta „práce“, a tak jsem si řekla, že bych to taky zkusila. První pokusy byly ale katastrofa. Články vycházely tak jednou za čtvrt roku, dizajn blogu nebyl moc dobrý a vlastně všechno bylo špatně. Tak opravdicky mě až nakopla Ejvi na svém workshopu a od té doby (2. rok) bloguji.

Původně se tvůj blog jmenoval Recipe for 30s. Není to tak dlouho, co jsi ho přejmenovala. Nebála ses toho, že přijdeš o své čtenáře nebo že si na tvůj nový název blogu nezvyknou a budeš pořád Recipe for 30s? Proč jsi ho vlastně přejmenovala?

Snažila jsem se udělat všechno pro to, aby byl ten „přechod“ co nejméně bolestivý. Na novém blogu jsem dělala zhruba 2 měsíce, snažila se vše překlopit, aby čtenářky o nic nepřišly a k tomu jsem začala dělat na nové platformě, takže jsem se učila i s ní. Nakonec problém přišel hned po spuštění, nefungovalo přesměrování z původní stránky, ale naštěstí to v průběhu 2 dnů nakonec šlo, takže pokud měl někdo v hlavě můj předešlý blog, automaticky ho to přesměrovalo na nový. Upřímně jsem se nebála, zda o čtenáře přijdu. Říkám si, že pokud mě někdo rád čte a sleduje, tak je to pro to, co publikuji a ne kvůli „přezdívce“. Ale je pravda, že jsem nad změnou přemýšlela dlouho, zhruba rok, co jsem začala být více vidět. No a proč změna? Už jsem se necítila sžitá s názvem. Vadilo mi, že nikdo netuší, co znamená a nikdo ho neumí správně vyslovit. Byla jsem celá nervózní, když jsem ho měla sama vyslovovat, protože mi nikdo nerozuměl. V překladu název znamenal- Recept pro 30ky, takže změna na Život po 30ce vyjadřovala původní záměr. Rozporuplný byl pak celkově název, že je „pravopisně“ špatně, nicméně já chtěla, aby vypadal co nejvíc stejně s původním názvem a aby se dobře četl (krom toho, je to název, takže ten může být jakýkoliv).

Loni sis založila svůj vlastní eshop Almarka. Co tě k tomu vedlo?

Láska k těmto výrobkům. My už zhruba 2 roky celkem intenzivně nakupujeme oblečení z domácí tvorby, začínala jsem se slovenskými značkami a tak si je zamilovala, že jsem se rozhodla zkusit je prodávat i tady. Hodně z nich je už známých, já si zakládala na tom, že české maminky nemusejí platit drahou poštu ze Slovenska a můžou u mě nakoupit vše na jednom místě. Některé odrazuje cena, což chápu, na druhou stranu jsou ty věci tak originální, jiné a je potřeba si uvědomit, že je dělají lidé z naší domoviny (nebo od sousedů), žádná Čína apod. Žádné řetězce. A když porovnám moje ceny a ceny třeba Nextu, myslím, že se docela rovnají.

Co všechno ve tvém eshopu můžeme najít?

Jak jsem psala, hodně se zaměřuji na dětské oblečení značek tř. Mile, Moe, Zuppa, Maybe4baby, Small Rags, atd. Dále mám doplňky jako třeba zubní péči, kdy prodávám dětské zubní pasty bez chemie nebo úplně bio rozložitelné kelímky na pití. Dále nabízím třeba unikátní dizajnové prostírání. Vše kupuji od malovýrobců, každá značka má svůj příběh a na tom si hodně zakládám. Taky chystám velké překvapení, snaž už do léta bude skladem, tak se moc a moc těším. Mám do budoucna velké plány a věřím celým svým srdcem, že si Almarka najde místo u maminek a budou ji milovat stejně jako já.

Tvůj instagramový účet je plný krásných a originálních fotek. Jak takové fotky vznikají a kde se pro ně inspiruješ?

Pokud mám být upřímná, s instagramem hodně bojuji. Vlastně od doby, co mám blog. Jsem pořád nespokojená, snažím se najít svůj styl a dělat fotky, které se budou líbit. Také vidím celkem velký problém v tom vůbec prorazit. V dnešní době je tolik krásných účtů. Řekla bych, že pokud nemáte „mecenáše“, který má už nějaký viditelný dopad a ukáže vás světu, je to velmi tvrdá práce a trvá dlouho, než se někam posunete. Naštěstí je atmosféra na této platformě čím dál tím víc uvolněná, hodně se teď sdílí profily, což mi přijde jako krásná věc. Z 80% jde ale o reálné lidi, blogerky si většinou ještě ty čísla střeží a „nerozdávají“. Ale to je samozřejmě každého věc, najdou se i výjimky. Já vždy chtěla hodně followers, ale spíš jsem takový člověk, že čím víc jich mám, tím raději poukazuji na menší účty a vlastně jim tak pomůžu. To mě baví a dělám to hrozně ráda. Co si v poslední době všímám, je, že se začíná budovat jakýsi kult reálných fotografií. Takže se snažím dělat to tak půl na půl – vtipné na tom je, že stejně mají nejvíc lajků fotky stylizované. Za svoje „gro“ považuji naše rodinné fotky z postele, na které mám vždy nejvíce reakcí. Styl fotografie focené seshora jsem objevila někde na zahraničních účtech, nicméně postelové fotky jsem si přizpůsobila a vymyslela já. Co se týče ostatních fotografií, moc nad tím nepřemýšlím. Snažím se akorát zachovat stejnou úpravu, aby působily jednotně.

Zavedla jsi hashtag #budmeskutecne. Jak tě napadl a co je jeho podstata?

Já myslím, že tento můj záměr zůstal v mnoha ohledech nepochopen. Když jsem s tím začínala, na Instagramu se ještě neřešil skutečný život v takovém měřítku, jak je tomu dnes. Všichni vyhlašují, jak mají rádi to skutečné a že Instagram v nich vzbuzuje nepříjemné pocity. Já se tím hashtagem snažila najít místo, kde těmi skutečnými budeme. Takový únik z dokonalých fotek. Prvotně byl záměr ukazovat, co je za těmi dokonalými fotkami, ale jak to tak bývá, nechala jsem myšlence volný průběh, nijak ji neomezovala a v konečném důsledku se z toho vyvinula krásná věc, kdy přispívají obyčejné maminky, dělají si srandu z problémů a starostí, které na mateřské dovolené prožívají a já jsem na tomto účtu skutečně moc ráda. Občas mě zabolí, když někdo nepříjemně rýpe, ale asi je to normální. Zamrzí to, zvláště když nikoho nenutím být toho součástí, ale já se rozhodně nikdy do žádných sporů nebo bitev pouštět nebudu- taková já nejsem. Pořád si říkám, že záměr je hezký, hashtag se celkem uchytil a já to taky dělám pro ty, co chtějí – a přináší mi to radost.

Máš dvě malé děti. Je těžké skloubit mateřství a blogerství?

Je to hodně těžké. Málo lidí vidí, co je za všemi těmi články a posty na Instagramu. Dokud byl Filípek menší, ještě to šlo, ale teď nemám chvilku pro sebe a články píši, když odpoledne spí (místo oběda) nebo občas večer, když nejsem úplně k.o. Problém mám většinou s fotkami, protože si je z 90% fotím sama. Už si říkám asi rok, že si musím pořídit alespoň stativ. Vím, že je velmi důležité, abych na těch fotkách byla také, ale to se pak fotí hodně těžko, když nemám nikoho na pomoc.

Také jsem si hodně ulevila i tím, že odmítám spolupráce. Už jsem se dostala do fáze, kdy nepotřebuji milion věcí doma, protože je ani nevyužíváme a jaksi se mi příčí dělat neustále reklamy. Takže si už hodně vybírám, a pokud dělám reklamu, tak proto, že jsem s tím 100% ztotožněna.

Co si myslíš, že je v dnešní době důležité pro to, aby byl bloger úspěšný?

To se mě neptejte. Já se za úspěšnou blogerku nepovažuji, kdybych byla, možná bych na to odpověď našla. Netuším. Je asi důležité být v něčem jiný. Nebo možná začít přesně v tu pravou chvíli. Znám jednu takovou „blogerku“ z Instagramu, v průběhu 3 měsíců se z pár tisíců dostala na 10. Samozřejmě, že za to mohly i krásné fotky, ale troufám si říct, že jí hodně pomohlo i její těhotenství a fotky s bříškem. Teď jsou totiž tyto fotky nejvíce v kurzu, mateřství zažívá velký boom. Říkám – správné načasování dělá hodně… Ale kdy je ten správný čas, to vám neřeknu.

Slyšela jsi o projektu Bloggers RE? Co si o něm myslíš?

Slyšela, sleduji vás po očku už celkem dlouhou dobu. V podstatě se mi celý koncept líbí. Přicházím s vámi tedy do kontaktu hlavně na Instagramu, kde sdílíte fotky jiných blogerů – ne jenom těch ostřílených, ale i těch v začátcích, takže kolikrát díky vám narazím na zajímavé lidi. Moc vám fandím a jen tak dál!

Zdroj: Fotky – Sociální sítě Lucie Závacké, text BloggersRE


ZANECHAT ODPOVĚĎ

Vlož prosím svůj komentář
Tvé jméno