Nacházíme se v době, kterou jsme nikdo neočekávali a která nám přínáší spoustu otazníků. Tahle doba pro nás ale může být novým startem. Najednou máme čas na všechno, na co jsme čas do této chvíle neměli…

Jsem vášnivý čtenář, ale ne vždy tomu tak bylo. Maminka pracuje v městské knihovně, a proto jsem ke knihám měla blízko od mala. Blízko ale jen fyzicky, ne duševně. Cestu ke knihám jsem si našla až v době povinné četby, kdy mě mnoho knih, které jsme museli přečíst, doopravdy zaujalo. Tehdy se objevila moje láska ke knihám. Vybrala jsem pro dnešní článek tři knihy, které jsem přečela za poslední tři měsíce, a proto je mám stále v živé paměti. Za dobu tří měsíců jsem přečetla ale víc než jen tři knihy, a to jen proto, že jsem si na ně udělala čas, jelikož je to něco, co mám ráda. Tak, jako ke mně chodí lidé ve správný čas, ke mně přicházejí i knihy.

Ráda bych vám příběhy trochu více přiblížila, ale zase ne tolik, abyste se mohli těšit stejně jako já. Ráda si dělám poznámky ke knihám, protože naše pamět je sice úžasná, ale není stoprocentní, mnoho věcí časem zapomínáme a já si přeji všechny mé postřehy uchovat napořád.

„Alchymista“

Alchymistu jsem dostala do ruky od mého kamaráda na Bali. Dal mi tuto knihu v den, kdy jsme si všichni nechali udělat tetování, a řekl mi, že kniha Alchymista v podstatě vypráví význam mého tetování, který jsem mu ve zkratce přetlumočila. A tak jsem byla zvědavá, co se za názvem knihy, který jsem už slyšela nesčetněkrát, skrývá.

Hlavní postavou je andaluský chlapec, který je pastýřem ovcí. Několikrát měl stejný sen o pokladu ukrytém u pyramid. Rozhodne se, že půjde za vědmou, která mu jeho sen má vyložit. Při své cestě chlapec narazí na starce, který mu vypráví o Osobním příběhu, který je v knize velmi důležitý, a o znameních, řeči duše a těla. Chlapec se vydává do Egypta, několikrát chce svůj sen vzdát, jelikož se mu vše nedaří tak, jak by si přál. Pokaždé se mu ale objeví nové znamení a on se rozhodne pokračovat. Jeho cesta je plná nástrah a zkoušek. Myslíte si, že najde svůj Osobní příběh a poklad, který se mu zdával ve snu?

Většinou si ke knihám píšu poznámky do notebooku nebo do sešitu. Tuhle knihu jsem četla v angličtině a strávila jsem nad ní opravdu dost chvil. Tady je pár poznámek, které jsem si zapsala.

“Doveď svůj osobní příběh do konce.”

“Problém je v tom, že si neuvědomují, že každý den vytvářejí nové cesty. Nevidí, že se pastviny mění, že roční období se liší, protože se týkají pouze vody a potravin. Možná se totéž stane se všemi z nás.”

“Když něco chceš, celý vesmír se spojí, aby ti pomohl.”

“Odvaha je nejdůležitější dar pro ty, kteří hledají jazyk světa.”


„Poselství od protinožců“

Tuto knihu jsem objevila u nás doma na stole. Čekala tam na mě a já čekala na ni. Příběh, který mi naprosto změnil pohled na život a utvrdil mě v některých mých myšlenkách.

Román Poselství od protinožců vypráví příběh americké lékařky, která se specializuje na přírodní léčitelství. Naskytla se jí příležitost poznat život jednoho australského domorodého kmene, domorodci jí totiž nabídli, aby se s nimi zúčastnila jejich putování po Austrálii. S mladou lékařkou postupně objevujete svět, ve kterém platí zcela jiné zákonitosti. Domorodci žijí v naprostém souladu s drsnou přírodou, mají mimořádně vyvinutý orientační smysl a jsou schopni přežít i v těch nejhorších podmínkách, jaké si jen dovedete představit. Hlavní postava dochází k poznání, že způsob života i duchovní svět australských praobyvatel, jakkoli se může na první pohled zdát primitivní, je ve skutečnosti mnohem hlubší a autentičtější než naše moderní civilizace. Mnohé pasáže mě donutily zastavit se a přemýšlet, a přesně tohle na knihách vyhledávám.

Tento příběh mi otevřel oči a byl značným motorem k mé cestě, kterým bylo Bali. Je velmi poutavý a přečetla jsem jej jedním dechem. Vzdělaná žena ze západu, která je zvyklá žít ve standardu západního světa, se musí vzdát všeho, co má, a vydat se na pouť.

“Narodila jsem se s prázdnýma rukama. Zemřu s prázdnýma rukama. Život jsem poznala v jeho plnosti s prázdnýma rukama.”

“Život a žití podle domorodců spočívá v pohybu, postupu a změně. Mluvili o živém a mrtvém čase.”

“Kde není místo, tam se nemůže vejít nic nového. Kdo se zbaví staré zátěže, bude se cítit i vypadat mladší.”

“Co vás sem přivedlo – ne do této kavárny, ale na tento kontinent – je osud. Je tu někdo, s kým se máte setkat a bude vám to oběma k dobru. Dohodli jste si toto setkání, ještě než jste se oba narodili.”


„Běž, kam tě srdce povede“

Jakmile jsem vzala do ruky třetí a poslední knihu tohoto článku, věděla jsem nějak vnitřně, že tahle kniha se mnou opět pohne. Skoro nikdy nečtu romány o lásce a byla jsem si víc než jistá, že tento příběh bude o romantické lásce, ač nakonec nebyl. Vzhledem k tomu, že můj životní příběh je v mnoha ohledech velmi podobný, je jasné, že kniha se mě citově velmi dotkla a musím ji doporučit všem, kteří si nedokáží představit starost našich babiček, maminek a dědečků, kterou k nám chovají.

Jedná se o životní příběh a zpověď osmdesátileté ženy, která píše dopis, který nebude nikdy odeslán své vnučce, kterou vychovala. Vnučka se odstěhovala za oceán a s babičkou není v pravidelném kontaktu. Stará žena se ocitá v reálné blízkosti smrti a rozhodne se zrekapitulovat svůj život, otevřít vnučce nikdy nevyřčená tajemství. Poselství lásky, které babička své vnučce předává, je silné a myslím si, že s vámi hne, tak jako to hnulo semnou.

Tak, jako k oběma předešlým knihám, vám zde napíšu i mé postřehy či poznámky.

“Netruchleme, že jsme ztratili matku. Buďme vděční, že jsme ji měli.”

“Pochopení nebo moudro není záležitostí věku, ale cesty, kterou každý z nás ušel.”

“Dopouštět se chyb je přirozené. Ale odejít, aniž je člověk pochopil, znamená zmařit smysl života.”

“Budeme si povídat až hluboko do noci, a pořád nás to bude bavit, a při tom hovoru si uvědomíme, že vidíme věci stejným způsobem, že zažíváme stejné pocity. Tak se zrodí láska, která bude založená na přátelství.”

“Tu noc mě napadla jedna věc, že totiž mezi duší a tělem máme spoustu okýnek a těmi, jsou-li otevřená, proudí ven city, kdeždo jsou-li přivřená, proklouzne jich jen málo a jedině láska je dokáže naráz otevřít všechna dokořán jako prudký poryv větru.”

“Nacházet výmluvy, když se nechceš podívat sama do sebe, je ta nejsnazší věc na světě.”

A tak jsem vám představila tři knihy, které shledávám velmi zajímavými a doporučuji je dál. Protože, jak kdysi řekl jeden člověk, kterého si doposud velmi vážím, “pošli to dál”. Budu doufat, že vás popisky navnadily ke čtení těchto nebo klidně jiných knih. Pocit po přečteně knize je totiž něco, co s vámi zůstane ještě dlouho. Kvalitně strávený čas.


LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here