5 WAYS TO STAY MOTIVATED


Autor: Petra Fialová, thetasteofviolet.com

Krásnou středu, moji milí, tak se tady hlásím se slíbeným článkem. Já vím, je to zase nějakou dobu, co jsem vám ho slíbila, ale víte co? Já jsem zkrátka taková. Neustále bojuji s časem a kolikrát bohužel slibuji něco, co splnit nemůžu. Takže od teď vám nebudu dávat přesné termíny, budu přispívat (minimálně) jednou týdně a jaké dny, to se ještě uvidí. Třeba se to ve výsledku na nějaké dny ustálí, uvidíme, sama se nechám překvapit. Ale, k dnešnímu tématu. Dnešní článek bude trošku delší, tak snad ho dočtete až do konce. Ráda bych se s vámi podělila o pár věcí, které mě každý den ženou dál, motivují mě a pomáhají mi ve chvílích, kdy nemám absolutně na nic náladu a mám pocit, že nemá cenu se o cokoliv snažit.

Musím se s vámi totiž podělit o můj poslední “nešťastný” půlrok. Ke konci minulého roku jsem měla tolik plánu, předsevzetí a hlavně, jsem měla jasnou představu o tom, co bych chtěla letos dokázat a kam bych se chtěla zase posunout. Ale mé nadšení a energie mě kompletně opustily v půlce ledna. A víte proč? Ne? Já to taky nevím. Něco se ve mně zlomilo, přestala jsem věřit v sebe sama a kompletně jsem se přestala snažit a být jakkoliv produktivní. Vytvořila jsem si v hlavě nějakou představu o tom, že se mi stejně nikdy nic nepodaří, tak proč se vůbec snažit. (Ne, vůbec nic se nestalo, nevím, na základě čeho jsem si takovou představu vytvořila.) Jenže v průběhu měsíců mě taková forma rozpoložení začala unavovat až vysávat a začala jsem hledat cestu ven. Změnila jsem způsob svého myšlení, dělám plno věcí jinak a musím říct, že se cítím mnohem líp. Neříkám, že jsem v plné síle a cítím se nepřemožitelně, ale alespoň už každý den po práci nekoukám na seriály a nebrečím si do polštáře jak je všechno na houby. (Haha a že to tak někdy vážně bylo.)

Pokud se právě teď nacházíte v podobném rozpoložení, nebo jen rádi najdete pár tipů, jak být (více) produktivní, tady jsou mé osvědčené způsoby. Pokud vám pomůže alespoň jeden, budu za to nesmírně ráda a jestli máte vy, nějaké své osvědčené techniky, sem s nimi! Motivace není nikdy dost, no ne?!

Jestli je něco, co mi zaručeně pomáhá při špatné náladě, nechuti něco udělat, nebo k motivaci, je to rozhodně hudba. Stačí si jen nasadit sluchátka, vypnout kompletně mysl a hudba vás už povede sama. Na Vánoce jsem si přála bezdrátová sluchátka – měla jsem jediný požadavek, aby měly pořádné basy (i když nevím, jestli to byl dobrý nápad, už jsem z půlky hluchá, haha). A musím říct, že to je jeden z nejlepších dárků, co jsem za poslední dobu dostala (děkuju, mami!). Kdykoliv mám náladu pod psa nebo se mi nechce něco udělat, nasadím sluchátka, přestanu myslet na hlouposti a plně se soustředím jen na sebe. A to potom udělat některé věci je pro mě mnohem snažší. Musím říct, že mi hudba dost pomáhá, když se mi nechce cvičit. V momentě co si nasadím sluchátka a zapnu svoji oblíbenou hudbu, nakopne mě to vždy takovým způsobem, že jsem schopná začít cvičit do minuty. A to stejné platí, když vím, že mám na počítači rozdělanou práci, která musí být do večera hotová. Jen co si nasadím sluchátka, začne se pracovat samo. -Ne, to si vážně nevymýšlím. Jde ale samozřejmě taky o to, jakou hudbu si pouštíte. Pokud si pustíte něco pomalého, moc vás to k práci nebo cvičení nedonutí – což se ale nevylučuje s tím, pokud zrovna nemáte náladu na nic a na nikoho. Neznám lepší věc, než se zavrtat pod peřinu se svoji oblíbenou hudbou v uších a jen odpočívat a kompletně vypnout mysl Ale! Nesmí to být právě moc často, takže takové chvilky si povolujte jen občas.

Pro každou činnost si vyčleňte hudbu, která vám bude vyhovovat a v případě povinností hlavně motivovat. Hudbu si nemusíte nutně pouštět do sluchátek, chápu, že každému vyhovuje něco jiného. Ale z moji zkušenosti vím, že pokud si zapnete hudbu do sluchátek, jste k ní mnohem blíž, vnímáte ji jinak a taky na vás jinak působí. Ale samozřejmě, nastavte si to tak, aby to hlavně vám vyhovovalo. Takže, až se vám příště nebude chtít něco udělat, nebo nebudete mít náladu, zkuste si zapnout svoji oblíbenou hudbu – kdekoliv, na čemkoliv. Možná se budete divit, ale hudba dělá s náladou divy.

Tento bod se úzce váže s bodem prvním, protože hudba s cvičením patří neodmyslitelně k sobě. Jak já jsem minulý rok celé léto poctivě cvičila. Každé ráno o víkendu jsme s mým milým chodili cvičit společně a když se nám nechtělo do posilovny, vytáhli jsme švihadlo, timer a šli jsme cvičit ven (jak já cvičím ráda venku!). Ale jakmile přišla zima, přestalo se mi (nám) chtít, potom byly Vánoce…však to znáte, to se potom cvičí spíše s válečky při pečení cukroví a všichni víme, že jakmile se přestane, není úplně snadné zase začít. A když se pořád nic nedělo až do půlky března tohoto roku, jedno ráno o víkendu jsem si řekla, že už takhle dál (ne)fungovat nemůžu a zacvičila jsem si doma. Po půl hodině cvičení jsem měla tak dobrou náladu, jako už pár měsíců ne a uvědomila jsem si, že na těch řečech o vylučování endorfinu – hormonu štěstí, asi vážně něco bude.
Od té doby jsem začala zase poctivě cvičit (no dobře, zase tak pravidelně ne, ale snažím se co nejčastěji můžu) a musím říct, že moje nálada se obrátila o 180 stupňů.

Neuvědomujeme si – nebo si to spíše nechceme připustit, ale cvičení je pro člověka opravdu důležité a o to víc, když se nacházíme v nějakém špatném rozpoložení. Já vím, že je sakra těžké se k tomu dokopat, donutit se po dlouhé době cokoliv udělat, ale za ten pocit potom to opravdu stojí. Pokud se vám nechce jezdit do posilovny, nebo se stydíte cvičit před cizími lidmi, není žádný problém si zacvičit doma. A pokud nevíte jak na to, na youtube je plno videí s přesnými cviky, takže žádné výmluvy. Já doma – nebo venku nejraději cvičím takzvaný HIIT trénink. Pokud nejste pro žádné činky, potřebujete k tomu jen časovač, hudbu a za 20 minut jste hotovi. Pokud vím, že se mi nebude chtít nikam do posilovny, nechám si cvičení na večer (nejvíce mi teď vyhovuje cvičit asi v 9, 10 večer – jen sousedi to asi tolik neocení, haha) a jdu spát kompletně “odpočatá”. A pokud se opravdu nedokopete ani ke 20 minutám cvičení, běžte alespoň na čerstvý vzduch a svižnější se projděte, klidně jen kolem pár domů v okolí, všechno se počítá! Uvidíte, že se potom budete cítit líp.

Takže, až se příště budete zase cítit špatně, nebudete mít na nic náladu, dejte na mě. Nasaďte sluchátka, rychlou hudbu a uvidíte, že to půjde samo. A jestli nechcete cvičit sami, domluvte se s kamarádkou nebo kamarádem, který vás vytáhne a nebo si dopředu zaplaťte nějaké lekce. Ta vidina vyhozených peněz by vás mohla trošku nakopnout, jak se na to zase nevykašlat, no ne?

Tento bod je nejdůležitější a taky nejtěžší složkou celého procesu. V dnešní době sociálních sítí nás to přímo nutí k tomu, abychom se s ostatními neustále porovnávali, záviděli jim nebo s nimi snad nějakým způsobem soutěžili. Ať už se jedná o to, kde byli ostatní na dovolené, co mají zase nového, mohla bych pokračovat hodiny. Určitě to znáte. Sama to často vidím na sobě, když jdeme s mým milým fotit, fotky se povedou, mám z nich radost a hned po příchodu domů zahájím svoji editovací chvilku (má nejoblíbenější část procesu) a těším se, až je zveřejním. A v momentě co otevřu Instagram, začnu scrollovat a vidím všechny ty dokonalé a vyumělkované fotografie zahraničních blogerek, okamžitě celý svůj úsudek přehodnotím, začnu mít pocit, že naše fotky nestojí absolutně za nic a se sama sebe ptát, jestli má smysl je vůbec zveřejňovat… Taková hloupost, že? V tom momentě o sobě totiž začnu pochybovat, z úplně nepochopitelného důvodu a to je ten kámen úrazu.

Je přirozené se s někým srovnávat, ale nikdy to nesmí zajít do bodu, kdy se začnete zaměřovat na ostatní více než na sebe. To je to nejhorší, co můžete udělat. Řekněte mi, proč by vás mělo zajímat, co dělá někdo jiný? Určitě se můžete v nějaké formě inspirovat, nebo si “rozšířit obzory”, ale u toho by to mělo zůstat. Když se začnete zajímat o ostatní ve větší míře, než byste měli, okrádáte se o čas, který jste mohli investovat mnohem chytřeji – do sebe. A pokud se k tomu ještě začnete porovnávat, je to přímá cesta do pekel. Musíte si uvědomit, že každý má svoji vlastní cestu a každému se ta cesta klikatí úplně jinak. Někdo ji má kratší, ale za to mnohem trnitější. A to vy nemůžete vidět. Pokud nejste spokojení s vaší momentální situací a chcete to změnit, tím, že se budete zajímat o někoho jiného a pořád dokola zoufat, proč se taky nemáte tak dobře, nic nevyřešíte. Musíte si uvědomit, že nikdo jiný než vy to nezmění. Protože něco si přát a nic pro to nedělat, jen koukat vedle, to se opravdu k ničemu nedopracujete. Já to můžu potvrdit všemi deseti.

Pokud se pořád s ostatními srovnáváte a nevěříte si, mám pro vás takovou fintu. Mně to rozhodně pomohlo. Vezměte si kus papíru a sepište si seznam věcí, na které jste pyšní, co se vám kdy povedlo nebo cokoliv co jste dokázali. Může to být opravdu cokoliv. Jakékoliv úspěchy v pracovním životě, ve škole, může to být i to, že se vám dnes nechtělo, ale dokopali jste se ke cvičení. Nebo seznam vašich vlastností, za které jste rádi. Všechny věci si sepište opravdu popravdě a vůbec se nešetřete! Seznam je jen pro vás a nikdo jiný ho neuvidí, takže nemá cenu, abyste si vymýšleli. Seznam si přečtěte a schovejte na bezpečné místo. Pro případné další úspěchy na připsání. Když uvidíte tolik kladných věcí pospolu, můžete zjistit, že je plno věcí, na které jste třeba už dávno zapomněli a možná zjistíte, že na tom vůbec tak špatně, jak si myslíte, nejste. Je potřeba si čas od času své úspěchy připomenout, poklepat si na rameno a pochválit se. Co vám budu vykládat, tento bod mi dělá největší problém a dennodenně s tím bojuji. Ale vždy se musím včas zastavit a všechny tyto věci si připomenout.

A víte co? Začněte brát cizí úspěchy pozitivně. Nechápejte mě špatně, vůbec to není o tom, že bych někomu něco nepřála. Jen vás občas zamrzí, když se ostatním daří a vám pořád ne a ne. Ale tím se nesmíte nechat odradit. V duchu ostatním pogratulujte a uvědomte si, že když to dokázali jiní, je velice velká pravděpodobnost, že to dokážete i vy. Když se nad tím zamyslíte, je to skvělá forma motivace. A přesně to potřebujeme. No ne?

Tak tento bod šel ještě před pár měsíci kompletně mimo mě. Ať už se stalo cokoliv negativního, vždy se to stálo právě mě. Taky mi kamarádky vymyslely přezdívku – Petra Smůlová. Ze začátku mi to přišlo docela vtipné a nevadilo mi to, ale poslední měsíce jsem si uvědomila, že to vlastně není vůbec nic dobrého. Já jsem totiž odjakživa hrozně negativní člověk. Všechno vidím černobíle, vůbec si nevěřím a u všeho myslím hned na to nejhorší. Určitě už jste někde slyšeli nebo četli, že přitahujeme všechno, na co myslíme. Jestli myslíte neustále jen na to špatné a říkáte si, že tohle a tamto se určitě stane zrovna vám, víte co? Ono se vám to opravdu stane. (Hlásím se!) Vyzkoušela jsem po pár knížkách a podcastech, změnit způsob svého myšlení a začala jsem na různé věci nahlížet v pozitivním světle. Přestala jsem si neustále vybavovat jen ty nejhorší možné scénáře a kompletně jsem změnila svůj postoj k životu. A musím říct, že ze mě spadla obrovská zátěž ve formě negativních myšlenek a poslední dva měsíce se cítím mnohem líp! Tak nějak lehčeji. Samozřejmě, nebudu vám lhát, jsou dny, kdy nemám vůbec na nic náladu, mám pocit, že se mi nic nedaří a nějaké pozitivní myšlení jde kompletně mimo mě. Ale v porovnání s dřívějškem, je takových dní podstatně míň. A to je hlavní. Nikdo totiž nedokáže myslet pozitivně neustále a jednou za čas se takový “nepovedený” den povoluje. Jen to musí zůstat opravdu u jednoho dne. Další den to musíte hodit za hlavu a začít zase znovu. Nebo se o to alespoň pokusit.

Pokud máte nějaké sny a chcete něčeho dosáhnout, musíte si v první řadě věřit a co je důležité, dennodenně na tom pracovat (jen věřit, ale sedět na gauči u televize a nic víc nepodniknout bohužel nepostačí). A jako další krok a že se vám to možná bude zdát zbytečné, (dejte tomu týden a uvidíte) začněte být vděční za všechno co máte. A každý den na to myslete. Každé ráno po probuzení si vyjmenujte alespoň 5 věcí, za které jste vděční. A že to může být opravdu cokoliv. Počítají se tam i věci, které jsou pro nás samozřejmostí, jako třeba střecha nad hlavou. Ne každý takovou možnost má a je potřeba si to uvědomit. Až si pár dní po sobě zkusíte zopakovat všechny tyto věci, mohlo by vám to pomoci nahlížet na svůj život úplně jinýma očima a mohli byste dospět třeba i k tomu, že jste vlastně neustále protivní a smutní úplně zbytečně. Mně to rozhodně pomohlo…

Až vás zase potká nějaká nepříjemná zkušenost a že věřím, že vás (nás) jich ještě potká hodně, nenechte se rozházet, vezměte si z ní alespoň jednu pozitivní věc (každá zkušenost, i ta špatná se počítá) a hoďte to za hlavu. Ještě budeme muset zdolat plno překážek a je jen na nás, jak se k nim postavíme. Tak si to zbytečně nekažme tím, že k sobě ty špatné věci budeme svým myšlením přivolávat. Dejme prostor jen tomu pozitivnímu. Co říkáte?

Přestaňte neustále poslouchat ty stejné písničky dokola, koukat na ty stejné seriály, které jste viděli už tisíckrát (já vím, já bych na Přátele mohla koukat taky pořád) a začněte si pouštět takové věci, které vám něco předají. Až se zase vydáte z domu, nasadíte sluchátka a pustíte si ty stejné písničky co vám hrály včera, zkuste se zastavit a přepnout stanici. Když se budete chtít někam dopravit, vždy tu cestu budete muset absolvovat, tak proč ten čas nevyužít efektivněji? Já třeba děsně ráda řídím a neznám nic lepšího, než si při řízení pustit svoje oblíbené písničky, až mi duní celé auto. Ale co jsem začala poslouchat podcasty, písničky si při řízení už pouštím málokdy. Každé ráno se těším na nový díl a musím říct, že by mě nikdy nenapadlo, že poslechem nějakého tlachání se dá tak pozitivně nastartovat den. Vůbec nevím, jak jsem bez nich mohla do teď fungovat. Podcasty si ale můžete pustit kdykoliv a kdekoliv, třeba i na počítači, ale poslední dny se svůj čas snažím využívat co nejefektivněji, protože ať chceme nebo ne, čas je naše nejcennější komodita, kterou máme a je potřeba s ní chytře zacházet. A že mě přesně tohle celý život míjelo. Spaní do oběda, koukání celý den na televizi, kde stejně nic nedávali…Ve výsledku totiž zjistíte, že času zase tak málo nemáte. Jen se s ním musíte naučit správně hospodařit. Ale abych zase neodbíhala k jinému tématu, zpátky k podcastům. Můžete je poslouchat kdykoliv. Co mám bezdrátová sluchátka, ráda si je pouštím i víckrát během dne, nebo třeba před spaním, vždy podle toho, jakou mám náladu.

A co že ty podcasty vůbec jsou? Pokud jste o podcastech ještě neslyšeli, ve zkratce jsou to poslechové kanály, díky kterým se jednoduše dostanete k informacím a vzdělání. Bývá to rozhovor, který je zaměřen na určité téma. Většinou ho vedou dva lidé a trvá okolo hodiny. Každý rozhovor je jiný a témat je nespočetně mnoho. Od politiky, technologie až po zdraví a cvičení nebo víru a duchovno. Já momentálně poslouchám vzdělávací a motivační podcasty, kdy úspěšní lidé vyprávějí o tom, jaká byla jejich cesta k úspěchu a co pro to všechno museli udělat. A z každého podcastu si vezmu tolik myšlenek a různých informací, díky kterým nahlížím na plno věcí úplně jinak. Mám teď oblíbené asi tři kanály, tak je jen střídám, podle toho jakou mám náladu. A až budu mít čas, ve volné chvilce se chystám na nějaké mysteriózní příběhy, jen to ještě budu muset promyslet, abych večer usla, haha.

Podcasty (proboha, kolikrát tohle slovo v článku už zaznělo?) jsou opravdu skvělým způsobem, jak v sobě najít tu vnitřní sílu bojovat za to, co si přejete. A to jen poslechem při snídani, nebo třeba cestě do práce. Pokud procházíte nějakým těžkým obdobím, dejte jim šanci. Mně to vážně moc pomohlo. A neříkejte mi přece, že když to dokázali ostatní, proč byste to, co si přejete, nemohli dokázat taky?

Doufám, že jste to dočetli až sem a budu moc ráda, když se se mnou taky podělíte o vaše tipy. Musíme se přeci navzájem motivovat! Budu se moc těšit a snad se tu brzy zase potkáme! Vaše

T-shirt – Monki, Trousers – Nelly, Sunglasses – Simply33, Necklace – Asos


ZANECHAT ODPOVĚĎ

Vlož prosím svůj komentář
Tvé jméno