Bloggers RE

BENÁTKY ZA SOUMRAKU


Autor: Barbora Nehybová, zivotempoitalsku.cz

“Kdo neviděl Benátky po západu, jako by je nikdy nepoznal!”

Alespoň takhle to koluje mezi Italy. A je to pravda!

Návštěvy těchto několika desítek ostrůvků tvořících jedno z nejromantičtějších a nejpůvabnějších měst na celém světě už ani nepočítám. Křížem krážem jsem Venezii prošla již několikrát. A i když s každou další návštěvou objevuji nová místa, uličky, kanály, mosty, bylo tady ještě něco dalšího, mnohem důležitějšího, co mi doposud unikalo… Benátky po setmění!

Jestli vám Venezie nepřišla tolik fascinující přes den kvůli neustálému prodírání se mezi turisty, uhýbání před všudenastraženými selfie tyčkami, dlouhému čekání na průchod úzkými uličkami a dalšími poměrně otravujícími situacemi souvisejícími s nekončícím přílivem návštěvníků, pak to s tímhle jinak naprosto úžasným městem ještě nevzdávejte a zkuste ho navštívit během noci. Protože právě při soumraku se Benátky mění k nepoznání!

My dojeli na vlakové nádraží Venezia Santa Lucia kolem páté odpolední. Doba, kdy se “jednodenní” turisté pomaloučku začínají shromažďovat u vlakové stanice a postupně opouští město. Už ten příjezd sám o sobě byl velice příjemný, protože jsem poprvé ve vlaku mířícího do Benátek našla místo a nemusela celou cestu stát. Jakmile jsme opustili halu, čekalo mě ještě větší překvapení v podobě liduprázdného nábřeží a přilehlého mostu přes Canal Grande, kde se jinak musíte ohánět ostrými lokty, abyste vůbec prošli! A stejně tak se nekonal ani dlouhý štrúdl turistů mířících do centra a mohla jsem si tak poprvé v klidu vychutnat vstup do města. Ale náš výlet nebyl až tak dokonalý. Takový menší zádrhel bych našla. Asi proto, že já si to vždy prostě musím nějak zpestřit, abych na to náhodou nezapomněla. Takže jsem si to opět vyšperkovala. Nám totiž absolutně nikomu nedošlo, že brázdit Benátky s malým prckem v kočárku není zrovna úplně ideální… pochopili jsme to při přechodu prvního mostu a proklínali se až do přechodu snad toho stého! 😀 Takže děti buď na ramena, nebo si počkejte až ten kočár nebude třeba, pokud si nechcete protáhnout záda tak dobře jako my po těch celovečerních zatěžkaných výstupech a sestupech. A že těch mostů v Benátkách ale je…! 😀

Šmankote, to byla prostě nádhera! Bylo to božský, jak “pan Božský!” Jako “Božský” George Clooney, kterého jsem vyhlížela po celý večer vzhledem k jeho účasti na zrovna probíhajícím filmovém festivalu ve Venezii. Vyfikla jsem se na to dost! Hned jsem si na výlet napíchla nově koupené šaty, navíc dostatečně dlouhé na to, aby mi prodloužily moji malou (ne)výšku, až jsem málem několikrát spadla na pusu, když jsem si po nich celý večer šlapala. I ty nehty, o které zrovna nijak nepečuji, jsem přejela lakem tam a zpět. Ten účet za všechny vlasové přípravky, které aspoň trochu udrží moje vlasy ve formě i při té abnormální místní vlhkosti, taky nebyl zrovna malý. A že dřu a dávám tělu záběr při cvičení už několik měsíců bez přestávky…ani nezdůrazňuji. Ale nepodařilo se. Můj dívčí sen o tom chic prošedivělém princi zase budu muset odložit…! Ale můj Ital je taky Božský, takže si tenhle “goal” možná proškrtnu už! (OK celebrity mě nikdy nebraly, upřímně si nepamatuji ani jejich jména, ale prostě Clooney je klasik, že jo?!) Nicméně ty noční Benátky mi to menší osobní zklamání vynahradily! 😀

Čím více se blížilo k západu slunce a světla ubývalo, tím více se město stávalo úchvatnějším! Prázdné a až tajemně temné uličky a zákoutí, nikde nikdo, pouze pár potulujících se přenocujících turistů či místních, ta romantická světla zrcadlící se na hladině kanálů propletených celým městem, pomalu plující gondoly se svícnem na špici, cinkající sklenky s červeným a bílým vínem, vůně čerstvých plodů moře podávajících se k večeři, živá hudba znějící od každé restaurace, housle, piano, jemný mořský vánek, noční obloha a ten pocit být v jednom z nejkrásnějších měst na světě…musím dál pokračovat? 🙂 No bylo to vše, ale rozhodně ne “klišé”! Tohle buď zažijete nebo nikdy nepochopíte (ačkoliv chápu, že jste dost chápaví). Něco, co ani ty nejkrásnější fotky, ani ten nejlepší popis od toho nejlepšího autora, ani video, ani nic jiného vám nedokáže zprostředkovat danou atmosféru a tu husinu, jenž vám z celé té krásy běhá po zádech. Je to okamžik, který si najde ve vaší paměti útulné místo, kam se schová a už navždy tam zůstane.

Více už tady psát k nočním Benátkám nemusím. Když se mě někdo ptá, kam ve Venezii zajít, co vidět a co dělat, vždy jen odpovídám: “Ztrať se!” Myslím, že je to ta nejlepší možná rada, kterou mohu potenciálním návštěvníkům poskytnout, protože vážně není nic lepšího, než zabloudit v tomhle historickém labyrintu úzkých uliček a kanálů. No a teď k mé radě ještě přidám: “Ztraťte se v noci!” (Ale zas tak moc doslova mě, prosím, neberte!)

Zkuste to, zažijte to a uchovejte si to!

PS: Až na následující černobílou fotku, není ani na jedné použit filtr ani jakékoliv další přikrášlování. Tak jak to načetl objektiv v mé režii, tak vám tady tu krásu teď prezentuji! 🙂

Moje oblíbené momentky s pruhovanými gondoliéry a jejich typickými benátskými kloboučky!

Most vzdechů / Most nářků a pomalu měnící se světlo.

Dóžecí palác (Palazzo Ducale) u náměstí Sv. Marka (Pizza San Marco).

Campanile di San Marco na Piazza San Marco.

Proslulé náměstí Sv. Marka (Piazza San Marco) a průčelí zalité nočním osvětlením.

Nasvícená bazilika Sv. Marka (Basilica San Marco).

Benátky nedávno spustily projekt, který zavádí hned několik opatření s cílem uchránit město proti negativním dopadům stále narůstajícího turismu. Včetně velkého svítícího nápisu #Enjoyrespectvenezia na věži na Piazza San Marco se na několika dalších místech setkáte s plakáty poukazujícími na turistické nešvary jako je odhazování odpadků po zemi, polehávání a piknik na schodech před kostely a dalšími památkami, koupání ve fontánách apod.

Noční pohled na Canal Grande, který je přes den takovou lodní dálnicí. Tentokrát byl však jedinečný, fascinující, prostě překrásný. Byl prostě “grande“!

No netvrďte mi, že by vás tahle nádhera neoslnila?! 

(Jestli ne, tak mi to ani raději nepište. Občas je lepší si něco nechat pro sebe, ne?)


Životem po italsku

Ciao a tutti! S českým pasem a temperamentní duší Italky, tak to jsem přesně já... vaše průvodkyně italským životem a vším, co k němu neodmyslitelně patří. Jsem milovník dobrého a kvalitního jídla, mám neutuchající vášeň poznávat nová místa a zajímavé lidi, řídím se heslem "šaty dělaj člověka" a il dolce far niente mi není nijak cizí, a prostě si umím užívat naplno každého momentu :)

Přidat komentář

Instagram @bloggersre

Advertisement

Náš Instagram

X