Bloggers RE

„BOLEST JE NAŠE UČITELKA.“ ALE JAK S NÍ NALOŽIT?


„Bolest je naše učitelka. Nemůžeme totiž žít, dokud jsme trochu nezemřeli.“ – citát z filmu Deadpool 2. Což je novější marvelovka, takže žádný hluboký filozofický film. Přesto mě tahle věta zaujala a hned jsem si ji musela zapsat. Říká ji tam Deadpoolovi, šílenému nemorálnímu superhrdinovi, stará slepá černoška poté, co mu zemře nejbližší člověk.

A má sakra pravdu.

Díky tomu špatnému můžeme být lepší

Jednou jsem seděla s svou tehdejší kamarádkou K. na vínku a měly jsme takovou tu stěžovací si chvilku. Mluvily jsme o tom, jak je svět nefér a že jsou naše životy někdy dost na houby.

Načež K. pronesla: „Ale víš, co si myslím? Že právě díky tomu, že to nemáme v životě nejjednodušší, že nás nikdo nevodí za ručičku a že už jsme si zažily svoje, jsme a budeme skvělými lidmi. My prostě víme, že život není jednoduchej. Počítáme s tím a o to víc si ho chceme užívat a mít ho krásnější. Jo, Terez, právě díky tomu, čím jsme si prošly, budeme mít skvělou budoucnost. Jsme totiž větší bojovnice.“

Jo!

Ale cesta přes bolest není jednoduchá

Už je to více než rok, kdy mě skolily úzkosti. Několik měsíců jsem tehdy nebyla schopná pracovat, studovat, ba ani uklízet, nakupovat, vstát z postele, žít. Byla jsem na svém dně. Z ničeho nic. A hrozně to bolelo. Psychická bolest je asi ještě horší než ta fyzická. (Ok, řeknu vám, až budu někdy rodit. :D)

Ze všeho nejvíc mě bolelo to, že něco nedokážu. Že jsem samu sebe zklamala. Právě tahle vnitřní bolest, kterou jsem nedokázala nikomu vysvětlit, mě sžírala za živa. Naštěstí jsem chodila na skvělé terapie, sama na sobě pracovala a postupně jsem se učila, co s tím dělat.

Prošla jsem si několika kroky a fázemi. Tohle jsou hlavní z nich:

1. Všechno si na rovinu přiznat

Když jsem se potýkala se svou bolestí, bylo pro mě důležité být upřímná. Terapeutka si přála, abych ji vše pověděla přesně tak, jak to cítím. Ale když jsem něco říct nahlas nedokázala, říkala, že hlavní je, abych si to uvědomila sama v sobě. Abych k sobě byla upřímná. SKUTEČNĚ upřímná. Bez příkras, bez zamlčování.

Mně se kvůli tomuhle kroku tehdy přitížilo. Ale mělo to smysl.

2. Zamyslet se nad tím a odstranit své bolesti

Chyby, bolesti, úzkosti a další negativní zkušenosti v našem životě většinou nejdou vrátit nebo zcela vymazat. Nejde je ani přehlížet. Naopak bychom se jim měli postavit. Už jsem si uvědomila, co mě tíží a proč. Přiznala jsem si, o co konkrétně jde. Teď bylo na čase tomu čelit a najít řešení nebo aspoň smíření. Bojovat s tím a nic nepřehlížet.

3. Zaměřit se na nový cíl

Všechny negativní zkušenosti znamenají zároveň příležitost zamyslet se nad celým naším životem. Nad jeho směřováním, hodnotami, cíli. Při úspěšném odstraňování našich bolestí v nás roste větší síla a vůle změnit svůj svět. A je jen na nás, jakým tempem a kudy se vydáme.

Položte si otázku, co byste opravdu chtěli, po čem toužíte a co byste přáli, kdybyste měli kouzelný prsten

Tuto radu jsem četla v nějaké motivační knížce, zaboha si ale nemůžu vzpomenout ve které. To je teď jedno. Důležitý je její poselství. Díky němu jsem si uvědomila, co si vážně přeji, a za co bych tudíž měla ve svém životě bojovat. Zkuste se nad tím zamyslet taky tak.

Co z toho?

Tohle hrabání se sama v sobě není jen tak. Je to vlastně hrozně těžký, náročný a ubíjející. Ale je to potřeba. Někdo dokáže své emoce, pocity a náročné životní situace zvládat přirozeně v pohodě. To už ale trochu hraničí s psychopatií. Většina z nás ve stejných situacích vnitřně trpí, aniž bychom to na sobě dali kolikrát znát. Ale dušení problémů uvnitř sebe a snaha o to, je přehlédnout, je úplně špatně. Ono to neodezní jen tak, z ničeho nic. Musíme holt v životě čelit i tomu špatnému.

Když to ale dokážeme, po čase přijde neskutečná úleva. S ní dorazí nová chuť do života. Ta bolest a krize se totiž úplně otočí a vznikne z nich vnitřní síla, obrovské ponaučení i hlubší znalost sám sebe. Najednou to budete mít v hlavě a srdci srovnaný – aspoň na chvíli, než zas něco nepřijde. Ale to je prostě život.

A tak já už své bolesti nepřehlížím. Přijímám je, nimrám se v nich, pitvám je. A hledám v jejich nitru pravdu, řešení, životní sílu i samu sebe.

To všechno tam je. Jen je potřeba tomu čelit.


La Tereza

→ Žiju.
Ve svém introvertním světě, v příbězích knih a občas i v realitě.
→ Píšu.
Pro klienty jako content specialist, pro sebe i pro lidi na blog a Instagram. O životě introverta, knihomola a přírodomila. Snažím se lidi inspirovat a motivovat ke šťastnému životu.
→ Miluju.
Svůj život, i když mi dává zabrat. Své nejbližší a svého huskyho Ríšu a kocoura Kryštofa.

Přidat komentář

Instagram @bloggersre

Náš Instagram

X