CHCI NAJÍT LÁSKU, VE KTEROU UŽ SNAD JINÍ ANI NEVĚŘÍ


Autor: Klarita, klaritaa.com

Je úterý večer, do Madridu přišla první vlna veder a já stojím pod klimatizací v mém bytě o rozměrech klece pro křečka. I když to bych křečkovi vlastně ukřivdila. On má aspoň z té svojí klece skrz mříže pěkný výhled. Jsem na tom hůř – můj byt nemá ani okno. Teda vlastně jedno okno má – natisknuté na plakátě přilepené nad postelí. Obrovské trojkřídlé okno s výhledem na Gran Via. Na instagramu tak fotka mé ložnice vypadá fakt “cool” a “posh”, ve skutečnosti je to trochu surreální. To mi věřte. Na instagramu taky nejde vidět, že ta ložnice je zároveň kuchyně a jídelna, pracovna a předsíň. Doslova můžu loupat krevety do dřezu sedíc na posteli s nohama hozenýma na pracovním stole!

(Představuju si živě, co se vám honí hlavou – tak ona si jen tak z plezíru odletí do Madridu, bydlí sama a ne s hordou dalších studentů z Číny a Latinské Ameriky a ještě tu bude fňukat? Nenechte se zmást. Kromě chybějícího okna (tím pádem zcela rozhozeného biorytmu) byl ten byt/pokoj perfektní.)

Takže ještě jednou bez odboček! Je úterý večer, stojím pod klimatizací a snažím se udržet si jakžtakž svěží make-up. Mám totiž dneska rande! A ne jen tak ledajaké. V myšlenkách se vracím o 7 let nazpět a snažím se rozpomenout na léto, které jsem strávila v Aucklandu na Novém Zélandu, a kde jsem se už jednou na první rande s tímto klukem chystala. Áách, co se všechno za tu dobu změnilo… Pojďme si to jen tak pro přehled (a taky pobavení) vyjmenovat:

  1. Jasně, vím o tom, jsem o těch 7 let starší – naštěstí stárneme všichni, takže i ON už se zbavil akné a snad mě tentokrát nepozve do McDonaldu a kina na Toy Story 3 v 3D.

  2. Další změně se, ehm, také nevyhneme – mám o 10, dobře, možná 15 kg navíc – fakt, který úplně nehraje v můj prospěch především protože ON má tak o 20, možná 25 kg míň.

  3. Rozhodně mám víc zkušeností s muži – tenhle bod v hlavě rychle škrtám s poznámkou “Později večer rozhodně nezmiňovat!”.

  4. Moje úroveň angličtiny 100% vzrostla a jsem ve Španělsku už dost dlouho na to, abych si zvykla na to jejich šlapání na jazyk a nemusela se tak po každé větě trapně ptát “Sorry, what did you just say?” anebo rozpačitě přikyvovat a doufat, že jsem právě neodsouhlasila něco, čeho bych mohla velice rychle litovat.

  5. Dneska to není vlastně první rande, a když se do mě ON zamiloval tehdy, šance, že to dneska skončí u sledování Bridget Jones a fňukání (o samotě) je tedy teoreticky nižší, ne?

Je 22:25, vypiju další espresso a znova si vyčistím zuby. Na mobilu v aplikaci zkontroluju počasí – hrozili přeháňkami, což bez okna jaksi nemám šanci ověřit. Ne, neprší. Perfektní. Smskou mi totiž ON oznamuje, že dneska ochutnám ty nejlepší tapas ve městě. Nejsem tady první den, takže prozíravě měním podpatky za baleríny. Jít na tapas se Španělákama totiž znamená, že se v jednom baru zdržíte jen na jednu rundu a už zase vyrážíte do dalšího podniku, kde mají pro změnu nejlepší aros de cebolla/tosta de gulas/tortilla de patatas nebo mejillones gratinados.

Je 22:45, uplynula akademická čtvrthodinka, píšu sms: “Hey, what’s up?”, ON odepisuje, že už je skoro u mě před domem. Boží, je to sice Španěl, ale zpoždění “jen” 15 minut z něho dělá toho nejdochvilnějšího ze všech, na které jsem tu zatím čekala.

Je 23:12, sedím na schodech před barákem. Cítím, jak se mi roztéká makeup. Zato pořád ještě neprší. V hlavě se mi honí, jestli bude lepší jako náplast na ten dnešní nevydařený večer první nebo druhý díl Bridget. Zvednu oči a ON stojí přímo přede mnou. Olíbá mě po španělsku na obě tváře (grr, pořád jsem si na to ještě nezvykla!). Já začnu z nervozity mlít něco o počasí a vyrážíme.

Je 4:40, opírám se o fasádu Chocolateríe San Ginés, čekám; až ON vystojí frontu na horké churros s čokoládou pro nás oba a hlavou se mi honí, že dnešní noc by možná mohla být začátkem něčeho krásného.

Jedna věc se totiž za těch 7 let nezměnila: tak, jak se na mě dokáže podívat ON, to nikdo jiný nesvede.


ZANECHAT ODPOVĚĎ

Vlož prosím svůj komentář
Tvé jméno