Komunita online tvůrců

CO JSI?

0 8

Autor: Janet David, janetdavid.cz

Je skoro osm ráno. Sedím ještě doma, poslouchám po delší době hudbu. Nevím, proč v poslední době nemám čas si pustit písničky a poslouchat je, vždyť hudba, to je značná část mý osoby.
Je mi smutno. Na YT vidím Cornella a jeho akustickou verzi na „Nothing Comparse to You“. Tady v tom songu můžeš slyšet, co to bylo za hlas. Já si to už nepustím. A už vůbec ne na YT, abych se na něj mohla ještě dívat. Je to 3/4 roku a mám pocit, že ten smutek a ta potřeba truchlit stále ještě trvá.
Měla bych se začít chystat do práce. Opřu se o opěradlo židle, vezmu do ruky kafe a cítím příjemný teplo. Kouknu se vedle a na stole vidím sešit s poznámkama, knihu jednu, knihu druhou, pár papírů a časopis. Ten jsem si koupila minulej tejden. Ještě jsem neměla čas si ho přečíst. Co sakra dělám, že nemám čas na svý zájmy? Resp. na věci, který mě utváří? Co se to zase stalo?
Odpověď dlouho hledat nemusím, já to moc dobře vím.
(edit: tohle jsem napsala už v říjnu a protože je to dobrá věc na zamyšlení, tak jsem vám to tu nechala)

Zjistila jsem, že je nutný se nějak pojmenovat. Označit. Možná i zaškatulkovat. Fakt. Ale do určitý míry a zdravě! Já tohle odmítala přijmout, abych se nějak pojmenovala, nějak zařadila, ale díky tomu, že jsem to teda udělala, vlastně slyšela a pochopila, tak jsem to přijmula a pomohlo mi to jít mou cestou. Prostě jsem se (zase) poznala.

Povím ti příběh. Příběh o holce, která neměla štěstí v zaměstnání a tak po čtyři roky neustále hledala svoje místo. Zkoušela různý pracovní pozice, dokonce i v oborech, který neměly s ní nic společnýho, který ji nezajímaly. Prostě jen proto, aby byla práce. Aby byly peníze, páč do práce se chodí hlavně kvůli penězům, že?
Těžko říct, jestli je to dobře, či špatně. Asi se to nedá ani takhle specifikovat. Všechno je k něčemu dobrý a někdo vidí výhodu tam, kde ji ostatní vidí jako nevýhodu.
Ta holka byla ale furt nespokojená. Všechno jí to připadalo jako naprostá ztráta času, omezování svobody a svých vlastních plánů, snů, cest, cílů. Měla nějakej plán, či cíl? Měla, ale neuměla ho uskutečnit a tak se různě přetvářely a formovaly. Dokonce si aji půjčila peníze, aby se víc přiblížila ke svý cestě. Cestě bejt pracovně svobodná.
Jenže to nevyšlo. A kolotoč začal znova. Trval ještě další dva roky a zaměstnání se střídaly co tři měsíce. Nebylo možný najít slušnou práci, která ji naplňovala, dávala jí dobrý peníze, přátelskej kolektiv a férový jednání s vedením. Tohle byl základ, chtěla snad moc?
Tady ta holka se jednou na podzim hecla a řekla si, že díky tomu, co ji v pracovním světe potkalo ví, že tohle její cesta nebude. Vymyslela plán, byznysovej plán a aby mohl začít šlapat, bylo nutný se začít nějak vnímat, označovat a taky tak prezentovat. Bylo to zkrátka něco, co nikdy předtím ještě neudělala…

Vědět, co jsi zač, je prvním krokem.


Leave A Reply

Your email address will not be published.

X