DAY 323: WHEN YOU DON’T HAVE OTHER OPTION


Autor: Tereza Hortová, freshsass.blogspot.cz

Když jsem minulý týden psala 365 Days Challenge článek, jako bych už předem tušila, co se stane. Začala jsem se věnovat tomu, jak zlepšit pleť, jaké jídlo jí nesvědčí a jaké kosmetické produkty pro ni nejsou vhodné. A najednou se mi na obličeji objevily příznaky periorální dermatitidy.

Periorální dermatitida je zánět kůže způsobený hlavně dlouhodobým používáním kortikoidů, používáním a střídáním velkého množství nepřírodní kosmetiky nebo také může souviset s různými ekzémy atd. Projevuje se především okolo rtů, může ale zasáhnout i tváře, bradu a v opravdu těžkých případech celý obličej. Dermatitida často začíná nenápadnou vyrážkou, během pár dnů se ale může změnit ve velké rudé plochy a pupínky. Ve středu jsem si uvědomila, že mám nad rty svědivou vyrážku, takovou krupičku, která se vlastně už proměnila tak, že jsou to spíš skutečně červené fleky. První co jsem udělala bylo, že jsem se odlíčila a namazala si místo Havlíkovým přírodním zázrakem (který je určený na ekzémy). Ačkoliv se stav mojí pleti po pár dnech docela zlepšil, pořád tam nějaké ty fleky jsou (ale jsou mnohem světlejší a nesvědí mě). Když máte periorální dermatitidu, i když jen tak lehkou jako já (nebo prostě jakoukoliv vyrážku a podobně), dojde vám, že s tím nemůžete nic moc dělat. Nemůžete ji zakrýt make-upem, nemůžete si ji namazat nějakým krémem proti pupínkům nebo na ni dát masku. Nemůžete na ni dávat téměř nic, protože vás to šíleně svědí a stav pleti to ještě zhorší. Proto jsem překonala pocit, že na mě lidi budou divně koukat, když uvidí, co to mám na obličeji. Prostě to jinak nešlo, nemohla jsem se ohlížet na to, co si o mně někdo řekne, protože jinak bych svojí pleti nepomohla. Takže jsem pleť nechala, aby se samoléčila a snažím se hlavně nepít mléko a líp jíst.

Taky jsem byla na RUŠ terapii. Řešila jsem tam, proč nedokážu lidem říkat ne nebo co chci a co nechci. RUŠ je pro mě taková trochu alternativní terapie, založená na poznatku, že všechno, co nás trápí dnes má kořeny v dětství. Já osobně jsem přišla na to, že se bojím říkat ne kvůli babičce – když jsem byla malá, tak jsem se babičce bála říct, že u ní třeba nechci spát nebo že něco prostě nechci, protože mě často nějak nenápadně zastrašovala a podobně. Cílem terapie je najít příčinu a tu pak odblokovat – pořád dokola opakujete Příjmám, že… (Příjmám, že se bojím říct babičce, že u ní nechci spát nebo tak něco). Když jsem z RUŠkdy odcházela, cítila jsem se opravdu nějak tak volnější a skutečně jsem některým lidem z ničeho nic řekla, co mi vadí – prostě to ze mě vylítlo. No uvidíme, jak mi to půjde v budoucnu, až se opět dostanu do nějaké situace, kdy bude vážně těžké říct ne, ale doufám, že to zvládnu.

A co mě čeká tento týden? Ve čtvrtek mám pracovní pohovor, tak doufám, že mě vezmou 😁 jinak samozřejmě škola a focení, ale co je pro mě tento týden nejdůležitější, v sobotu mám příjmačky. Vážně ráda bych se dostala, ale to asi každý… A proč jsem tentokrát vydala článek o den později? Snažila jsem se přemýšlet o tom, jak to udělat, aby se z mých týdeních challenge článků nestal jen týdenní deníček, ale aby mě skutečně motivovaly a abych v nich psala i něco důležitého a ne jen co se stalo. Krásný týden! 😊


ZANECHAT ODPOVĚĎ

Vlož prosím svůj komentář
Tvé jméno