Komunita online tvůrců

DNY JAPONSKÉ KULTURY – ZOO PLZEŇ

0 7

Kdyby se za jeden den neudálo pár zajímavých věcí, nejspíše bych ani nepsala tento článek. Každoročně naše plzeňská ZOO pořádá “Dny japonské kultury”. Tato akce vznikla především díky japonské zahradě, kterou udělali v botanické části. Musím uznat, že tato část (jak jinak) patří mezi mé oblíbené.
Každopádně se na takové akce nedostanu každý rok, ale vlastně mi to až tolik nevadí. Většinou se totiž nedozvím nic moc nového. Letos to bylo jiné, byl zde čajový obřad – který se vykonává pouze venku, tedy na pikniku. Upřímně si nevzpomenu na název tohoto obřadu, ale rozhodně jsem ho musela vidět. Abych to upřesnila, klasický čajový obřad trvá například i 4 hodiny, tento netrval ani hodinu. Bohužel, když jsme dorazili do ZOO na místo, kde se konala akce, zrovna tento obřad začínal a můj manžel řekl, že chce projít ZOO. Udělala jsem si pár fotografií a vyrazili jsme.
Samozřejmě jsme s kočárkem neprošli úplně celou ZOO, ale rozhodně jsme toho viděli více než dost. Moje poslední návštěva ZOO byla trochu nepříjemná a to hlavně proto, že byli v jednom jezírku mrtvé ryby, opravdu příjemné. Letos už to bylo v pořádku.
Nejvíc mě překvapili tučňáci, kteří naprosto milují lidi a fotoaparát. Celá skupinka tučňáků se seběhla a začalo pózování. Byli tak zlatí, nicméně mi neuteklo ani jejich krmení. Na jedné z mnoha fotografiích se mi podařil jeden moment zachytit.
Samozřejmě nebudu rozepisovat všechna zvířata, která jsme viděli, což by bylo na dlouho a psát o tom, jak hroch spal a malý koukal a ukazoval, to je moc typické.
Překvapil mě v jednu chvilku neuvěřitelný jekot a hledala jsem, kde co řve anebo zda to není můj syn :D. Najednou vidím na na stromě něco skáče a tam dvě opice. Upřímně jsem viděla poprvé naživo, jak opice přeskakují z větve na větev a u toho neskutečně křičí. To byl pro mě příjemný zážitek, dokonce i pro manžela a syna.
Přeskočíme žirafy a synův překvapený výraz – ano, ten výraz byl opravdu k nezaplacení. Rovnou skočíme na pumy, ale to jsme nevěděli, co se vlastně děje. Víte, člověk viděl (pokud kouká na dokumenty) už tolikrát pářící se zvířata, ale naživo se to jen tak neděje.
Nicméně to vypadalo jako žena, která má silnou bolest hlavy a muž se silnou touhou se uspokojit. Neskutečně mě tyto pumy bavily a ano, dokonce jsem si to natočila. Když jsme dorazili, tak na něj křičela, a když jsme tam byli déle, dávala mu prostě najevo, jak moc ta hlava bolí a že jí má dát pokoj. Spoustu žen i mužů k tomu měla stejné poznámky “ta je jako ty”.
No kdybyste viděli, jak moc se snažil chudáček, ona vrčela a popolezla, on popošel pohladil ji po zádech a takto to pokračovalo pár minut. Její znuděný výraz na tom všem byl nejlepší :D. Jako by prostě chtěla spát. Opět mu vynadala a odešla na jiné místo. Co myslíte? Jasně, že šel přímo za ní a celý dav lidí se přesunul (i my). Naprosto precizně se zapasovala do takové mezery, opravdu precizně, protože on si na ní v tu chvilku stoupl a naléhal, opět jí hladil záda – naznačoval, že se má šoupnout :D. No upřímně jsme už odcházeli, trocha soukromý musí být, hihi, ale najednou se ozval takový řev, jak kdyby jí týral. Kdo ví, co v tu chvilku už prováděl, ale byla zábava pohledět.
Vezměte si ponaučení, když ženu bolí hlava a je unavená, tak na vás bude řvát, i když jí budete hladit záda. 😀
Konečně jsme se vraceli k místu konání akce, nuž mezitím jsme něco snědli a jak jistě víte, ZOO = budeš rychle chudý. Stihli jsme toho více, než jsme si mysleli.
Mohli jsme si prohlédnou zbraně a výzbroj, kterou měli vystavenou, což byla bomba. Nejvíce mě stejně zajímala lukostřelba, ale k tomu se za chvilku dostanu. Jako první se nám představila škola karate, kde byly děti. Lidé by měli takovou věc brát s rezervou a ne si stěžovat. Při celém představení to u mě vyhrála jedna malá holčička, přišlo na scénu “jak se zachovat při přepadení” úplně jsem v hlavě měla, jak mu to nandá. A víte co? Přišel chlap, řekl naval prachy a holčička statečně začala křičet, no já jsem málem umřela :D.
A nakonec při cestě na místo konání jsme potkali lemury. Nevím jak vy, ale já mám z lemurů trochu strach, jejich oči nevyjadřují vůbec žádné pocity. Netuším, zda se bojí, jsou naštvaní anebo cokoliv jiného. Tím to nekončí. Před mostem je celkem viditelné upozornění (které jsem kupodivu neviděla). Na ceduli bylo napsáno, nevstupovat s jídlem a víte, kdo měl jídlo? Můj milovaný syn si pochutnával na tyčince a koukal na lemury. Najednou se k němu začal přibližovat jeden až vlezl na kočár, já malému rychle vzala tyčinku, aby na něj nesáhl. No tím to taky nekončilo, protože na kočárek se chystal i druhý. Můj muž zachovával klid a já se snažila lemury nalákat na tu tyčinku (kterou bych jim nedala, ale slezli by z kočárku). No jasně, koukali tím svým výrazem na mě, jako bych byla úplný idiot. Můj manžel chtěl, abych to vyfotila, ale já byla trochu nesvá, když byl tak blízko prcka a snažila jsem se ho “vyhnat”, dělala jsem kšá a on na mě furt jen zíral. Samozřejmě pak už i manžel chtěl, aby slezli, a tak pohnul kočárkem a byli pryč. Vyděšená matka a klidný tatínek a naprosto nebojácné dítě, které na něj upřeně koukalo anebo ho ignorovalo a spíše jen přemýšlelo, kde má tu zatracenou tyčinku :D. Dobrá kombinace, že? Odešli jsme v pořádku.
Než došlo na lukostřelbu, zastavila jsem se na ochutnávku sushi, kterou připravovali školáci, no budu upřímná, jelikož jsem milovník sushi, tak rýže byla neskutečně převařená, že jsem ji měla nalepenou na patře -_-.
Konečně tu je má oblíbená lukostřelba, netuším, zda pán byl Japonec s jeho plynulou češtinou, ale předpokládám, že ano. Celý proces ani nedokážu popsat, jelikož je to úplně jiné. Luky jsou velké skoro jako člověk sám, šípy se též drží jinak a postoj musí být naprosto klidný a pevný. Navíc u této lukostřelby nejde vůbec o přesný zásah do terče, po celé té proceduře by to byla pouze jen “třešnička na dortu”. Věřím, že to vůbec není jednoduché, ale dívat je na to bylo skvělé. To, jak se ten člověk soustředil, jak je ten luk neskutečně velký a to se vůbec trefil do polystyrénu, na kterým ten terč byl. Já bych zasáhla nejspíš vedle stojícího samuraje :D. Anebo bych možná zasáhla zem.
Ano, samurajové nebyli Japonci, ale Češi – pivní bříška na prvním místě, ale představení měli prý pěkné, já ho neviděla, protože jsem měla protivného syna a uklidňovala ho.
A víte, čeho jsem se na závěr našeho “výletu” dočkala? Samozřejmě, celý čajový obřad se konal přímo přede mnou. Manžel chtěl, abych šla si sednout na tatami, ale já jsem na takové věci dost stydlivá. Takže jsem si to hezky pěkně natočila a byla jsem spokojená.
S Japonkou v kimonu jsem si udělala fotografii a musela jsem prostě pochválit to krásné kimono ♡. Myslím, že až přijedu do Japonska, tak to bude jedna z prvních věcí, kterou si buď vyzkouším anebo koupím – ale to bych si spíše koupila yukatu ♡ (levnější).
A nakonec mám pár fotografií. Doufám, že se vám článek líbil ♡. 
Máte rádi ZOO? Jaká ZOO patří mezi vaše oblíbené? A jakou byste doporučili na návštěvu? 
S láskou,
Vaše SAGI ♡

Leave A Reply

Your email address will not be published.

X