Před desíti měsíci se mnou tady, na BloggersRE, vyšel rozhovor ohledně mého odjezdu na Erasmus. Je vtipný to teď zpětně číst a vzpomínat, jak jsem absolutně nechápala, že se to děje a vůbec netušila, co mě čeká. Věděla jsem jenom, že odtud musím pryč, že se musím na svůj život podívat tak trochu s odstupem a že potřebuju od Česka pauzu. A od Čechů, co si budem…

Můj zážitek z Erasmu ve finském Oulu bych popsala jako: “Když se se*e, tak se se*e.”

Když nám na zahajovacích seminářích vyjmenovávali věci, na které si máme dát pozor, mohli to klidně podat jako seznam toho, co mě a moje kolegy čeká a nemine. Třeba jako ty zabouchnuté dveře, protože nějaký inteligent vymyslel, že ve Finsku budou mít všechny kliky na klíč a dveře se vždy zamknou, a to všechny. A když jdete třeba z pokoje do koupelny, klíč máte na stole v pokoji a zavřete si dveře, tak prostě musíte volat zámečníka. Doporučuji v neděli večer, kdy je za to nejvyšší sazba a to on jenom přijde, doslova odemkne dveře svazkem klíčů, řekne “Easy, right?”, vytáhne přenosný platební terminál a vezme si 30 euro. Díky!

Všechno bylo zase fajn, až do chvíle, než se začala více řešit škola a my zjistili, že předměty, které jsme si zapsali a měli jsme je zapsané ve všech smlouvách, se neotevřely a musíme si vybrat nové a všechny dokumenty přepsat, znovu si je nechat finskou univerzitou podepsat, odeslat zpátky na domácí univerzitu a nechat si to potvrdit.

Třetí zlom nastal, když nám začala finština a paní profesorka začala finskou gramatiku vysvětlovat ve finštině. To byl bezesporu jeden z nejzajímavějších zážitků, když na vás patnáct minut mluvila a čekala odpověď. Vy jste absolutně neměli ponětí, co se po vás chce, jenže ona neodešla a nenechala se odbýt, tak jste musel říct alespoň “Jooo” a dala pokoj.

Jestli si myslíte, že horší to být nemohlo, můžu vás ujistit, že mohlo. A bylo. Někdy v polovině listopadu, ve Finsku tedy během zimy, teploty okolo -10 a všude sníh, mi zničehonic, jednoho krásného pondělního rána prdlo topení a já měla v pokoji menší aquapark.

A nevím, jestli mám zmiňovat i naši cestu domů, kdy se nám zpozdilo první letadlo, takže jsme nestihli to druhé v Helsinkách. Koupili jsme si nové letenky, dostali jsme potvrzení, letenky nám přišly na mail a pak nám volali, že je jim líto, ale letenky jsou neplatné. Tak jsme museli hledat nový spoj a strávili jsme tak krásných 18 hodin na letišti v Helsinkách v noci z 23. na 24. prosince. Ale dobrá zpráva, na štedrovečerní večeři jsem už byla doma!

Vím, jak to teď na Vás asi působí. Že si jenom stěžuju, ukazuju věci, které byly špatně a už bych se tam nikdy nevrátila a Erasmu lituju. Jenže je to přesně naopak! Jsem neskutečně vděčná, že mě k tomu kluci dokopali, a že jsme spolu do toho šli. Že jsme to měli takhle se vším všudy, i když se něco občas podělalo. Teď už vím, že to vždycky nějak zvládnu. I v mrazu a bez topení. Erasmus byl pro mě daleko víc než jenom skvělá studijní zkušenost. Poprvé v životě jsem bydlela sama, no dobře, se spolubydlící. Jenže ta spolubydlící byla z cizí země! Řešila jsem všechno za sebe a sama a dokázala jsem se o sebe postarat. Tohle mi dal Erasmus a jela bych hned, jenom musím našetřit zase nějaký peníze a tentokrát vyrazím do tepla!


LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here