Znáte takovou tu situaci, kdy stojíte na domluveném místě, ale ten druhej tam ještě není a vy přemýšlíte nad tím, že to vlastně můžete ještě otočit, zakecat to smrtí křečka a vynadat si za ten stupidní nápad jít někam s člověkem, kterého vlastně neznáte? Jo, tak to přesně se mi stalo. Stojím si takhle na Jiřáku a čekám a čekám (já vlastně furt na někoho čekám, ale to je zase jiná kapitola). Samozřejmě, že jsem přišla o cca 5 minut pozdějc, ale to jsem nepočítala s tím, že protějšek přijde pozdějc o 10 minut, to jsem si na to víno mohla zatím skočit sama.

No nic, máme za sebou takové to trapné představení se, které je taky na samostatnou kapitolu. Dělat, jako že nic? Pusa na tvář? Jaderná fyzika je proti tomu hračka, fakt. Ale zpátky k dotyčnému. Byl to takovej ten případ, kdy víte, že ta tolik opěvovaná jiskra nepřeskočí, ani kdyby kolem vás běhali se škrtátkem, ale přece to teď neotočím. Posuneme se o dvacet minut dál. Sedíme v jedné malé vinárně, já se přes skleničku pálavy koukám na ten Tinder objev a marně hledám odpověď na otázky, které se mi honí hlavou: Co tady dělám? Muže to bejt ještě větší nuda? Kolik pálavy je tolik pálavy, abych se začala smát těm rádoby vtípkům? CO TADY DĚLÁM?!

Každá sklenička na víno má naštěstí své dno. Jestli mi něco opravdu jde, tak to jsou tzv. „úprky“. O čem to mluvím? Když se blíží loučení se, náhle vám volá kamarádka a vy FAKT MUSÍTE BĚŽET nebo vám zrovinka jede tramvaj (to nevadí, že jede na úplně druhou stranu), prostě žádný protahování: rychlé rozloučení a hlavně žádné slibování „příště“. Zase abych nevypadala jako nějaká princezna s nosem nahoru: Někomu tohle může vyhovovat, on ten kluk vlastně ani nebyl tak špatnej, jen byl prostě (jak se tak říká) neslanej a nemastnej.

Po cca týdnu občasných návštěv Tinderu si vytvoříte imaginární přihrádky, do kterých jednotlivce zařazujete: fitnessáci, divnolidi, cestovatelé, zájemci o ONS (one night stand, abychom si rozumněli), ale o specifikacích jednotlivých skupin si budeme povídat později. Swipe dáváte jen cca jednomu ze tří stovek a hlavně: Už od Tinderu nemáte žádná očekávání. Zprávy typu: Ahoj, čauky, ☺, čiči apod. rovnou mažete a rušíte imaginární propojení.

Nevím, jestli to víte, ale na Tinderu existuje funkce Superlike. O co jde? Čas od času vám aplikace vygeneruje čtyři profily, které jsou vám prý „ušité na míru“. No nevím, nevím, ale jedno se tomu musí nechat. Bývají tam celkem normální lidi, což je docela jackpot. Jednoho z nich si vyberete (můžete podle sympatií, vzhledu nebo třeba rozpočítadla, to je na vás). Kliknete na něj a jemu se objeví, že dostal Superlike, což je pro vás trochu trapný (protože zoufalost), ale co, je to prostě Tinder.

A tak se může stát, že vám jednoho večera přistane na Tinderu zpráva, která vás rozesměje, takže jako blbec čučíte do mobilu do půl druhý (nevadí, že v 6 vstáváte), a to ještě netušíte, co všechno vás čeká. Ale o tom zase příště!


LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here