JAK JSEM ZASE JEDNOU PŘEMÝŠLELA AS STORYTIME


Autor: Klára Rutkovská, clararutkovska.blogspot.cz

Krásný den všem,

asi se divíte, co se to stalo, že už je to třetí článek za sebou jako storytime, ale mám spoustu historek, které stojí za to, abyste si z nich vzali ponaučení anebo abych vám předala dobrou náladu! Takže, proč ne, že?

No, tento storytime bude opět z tanečních. Jak si jistě pamatujete, jeden storytime z tanečních už jsem psala, a najdete ho zde. Upřímně, je to jeden z mých nejoblíbenějších a podle mě nejpovedenějších článků tady, tak doufám, že pokud jste ho ještě nečetli, kouknete se na něj.

A teď už k dnešnímu příběhu. Tato událost se odehrála na předposlední, v podstatě poslední hodině, protože toto byla nácvičná hodina, a pak už byl jenom věneček. Na tuto hodinu se jela podívat moje mamka se sestrami, protože jsme nechtěly malé holky tahat na věneček, který měl být až do jedné do rána. So, jely tam se mnou a koukaly se na to, jak nacvičujeme. Myslím si, že to musela být docela sranda pozorovat, protože to, jak jsme se tam různě motali a tak, no prostě švanda.

V polovině “večera” mi mamka ale řekla, že už s holkami asi pojede domů, protože ta lekce byla nekonečně dlouhá a já že přijedu autobusem, který nás vozil do tanečních. Nebránila jsem jim, protože jsem nechtěla, aby se tam holky unudily k smrti, a tak jsem řekla, že klidně můžou jet, ale co mě nenapadlo, že? Dala jsem mámě moje psaníčko, kde jsem měla veškeré doklady a MOBIL, aby mi to vzaly domů, protože jsem se s tím nechtěla tahat. Takže si to vzaly k sobě a odjely.

My jsme pokračovali v tanci a všechno bylo v pohodě, teda, až do té doby, než skončila lekce. Pak mi to jaksi došlo! Na to, abych jela autobusem, potřebuji doklad z tanečních, že mám ten autobus zaplacený, což jsem měla, nebo v případě, že ten doklad nemám, zaplatit asi 70 korun. No jo, jenže to je ten problém, že? Kartičku i peníze jsem měla v kabelce a mobil, kterým bych kontaktovala rodiče, kteří by pro mě museli dojet, jsem jaksi taky neměla.

V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Začala jsem děsně panikařit. Pobíhala jsem po budově a sháněla kamarádky, jestli by mi nemohly půjčit peníze. Bohužel mi je nikdo nepůjčil. Od jedné kamarádky jsem se ale dozvěděla, že moje spolužačka jede autem, takže jsem ji začala všude shánět. Když jsem ji našla, řekla mi, že se nejdřív musí zeptat rodičů, protože nevěděla, jestli budou mít v autě místo. Takže jsem šla s ní, a modlila se, aby ho měli, jinak bych opravdu neměla tušení, co mám dělat.

Naštěstí pro mě, místo opravdu měli a já jsem tak byla zachráněna. Chtěla bych ještě jednou poděkovat, že mě tenkrát odvezli a dokonce mě hodili až domů, protože kdyby to místo neměli, ještě teď možná tvrdnu někde bůhví kde. Takže děkuji!

Tak, to byl můj další příběh z tanečních, tak doufám, že se líbil.

Jinak, dávejte si pozor na chřipku, já už jsem třetí týden doma, teď zrovna se láduji antibiotiky a doufám, že už KONEČNĚ to přejde. Kromě toho letím příští týden do toho Londýna a už se strašně moc těším! Takže, očekávejte určitě článek, ale ještě před tím sledujte můj instagram, protože tam budu přidávat nějaké fotky a instastory. Můj ig najdete tady.

Mějte se krásně a vyhýbejte se mrazům!

Xoxo Clara 😍


ZANECHAT ODPOVĚĎ

Vlož prosím svůj komentář
Tvé jméno