JAK JSEM ZTRATILA ÚSMĚV / STORY OF MY LIFE


Ahoj všichni,

předem se omlouvám těm, co čekali na článek o Justinovi, ale ten je zatím stále v provozu. Stále na něm pracuji, i když se musím přiznat, že jsem teď měla tolik věcí, že jsem na to ani neměla moc čas.

Ale teď jsem tu s novým článkem, tam si ho snad užijete.

Víte, hodně lidí, hlavně lidí z mé rodiny, mi tvrdí, že jako malé miminko, a pak předškolák, jsem byla neskutečně hodné dítě. Pořád jsem se jenom smála, skoro nikdy jsem nebrečela (teda pokud se mi něco nestalo) a dokonce jsem si jednou dokázala celý den hrát s krabicí od banánů, aniž by o mně někdo něco věděl.

Jenomže s mým rostoucím věkem se začal můj úsměv vytrácet. Už jsem se neusmívala tak, jako předtím, a vůbec jsem nějak ztratila chuť do života. Ve škole mě začali “šikonovat” a já se trápila.
Teď už je to několik let, co jsem se se chytila zkroucených rtů. Není to tak, že bych měla nějaké deprese nebo tak, to ne, jen prostě nemám úsměv na rtech.

Samozřejmě, když mě někdo rozesměje, tak to se směju jako pominutá, ale jinak ne.

Tak doufám, že vám dnes nevadilo toto téma a užijte zbytek týdne.

Xoxo Clara


ZANECHAT ODPOVĚĎ

Vlož prosím svůj komentář
Tvé jméno