JAK MĚ NA DOVOLENÉ POPÁLILA MEDÚZA, LETADLO MĚLO ZPOŽDĚNÍ A SPOUSTA DALŠÍCH DOBRODRUŽSTVÍ!


Autor: Terka, pokecsterkou.blogspot.cz

Všechno to začalo 8. 7. 2017, kdy jsme v pět hodin odpoledne odjeli vlakem do Pardubic. Tento vlak měl 20 minut zpoždění. Z pardubického hlavního nádraží jsme jeli expresem přímo do Prahy na hlavní nádraží, odkud jsme autobusem jeli na letiště. Na letišti jsme strávili dohromady šest hodin! Ano, nevychytali jsme čas spojů a na odbavení jsme šli až ve tři hodiny ráno a dvacet minut! Letadlo nám letělo v pět hodin a dvacet minut.

Byl to můj první let,první výlet za hranice a k moři, proto jsem to poměrně hodně prožívala, a proto to vypisuji do detailů. 🙂 Jak už jsem zmiňovala, byl to můj první let, a proto jsem nevěděla, co od toho čekat. Přiznávám, že jsem se trochu bála při vzletu i příletu, jinak let jsem si užila se vší parádou a nejlépe, jak jsem jen mohla!

Když jsme přiletěli do Burgasu, autobus od cestovní kanceláře Krasim tour nás rozvážel po hotelech.

Konečně, asi po hodině jsme přijeli do našeho hotelu (hotel Yavor palace), kde nám řekli, že o půl jedné si můžeme dojít pro náramky (bylo kolem desáté) na oběd, do té doby jsme se prošli na pláž, abychom měli přehled. A do té doby (půl čtvrté), než jsme se mohli ubytovat, jsme byli u hotelového bazénu.

Doteď to bylo až na všechna ta čekání poměrně nudné, ale psal se druhý den a my jsme se šli projít k moři a u mola jsme zahlídli medúzy, vtom mamka vykřikla: “Hele, co to tamhle je, to vypadá jako plechovka!”. A hádejte, byla to další medúza. Já jsem se trochu bála jít do moře, protože jsem už věděla, že tam jsou medúzy, popravdě měla jsem důvod. Protože samozřejmě jsem nevydržela celý den jen ležet na pláži, tak jsem se šla ochladit (a skákat do vln) a vtom jsem cítila něco jako pálení a štípání, no hádejte, co se mi hned první den nestalo, ano, popálily mě dvě medúzy najednou. Později asi až do pátku (6. den) se nic takhle zajímavého nestalo, až na to, že jsme jeli na poloostrov Nesebar, kde jsme narazili na českou hospodu a viděli jsme spoustu (nejen) velkých medúz. V pátek jsme se šli projít pozdě večer do centra města a já jsem si šla na hotel pro svetřík, přišla sestra, protože jsem ho nemohla najít. Vtom když sestra zamykala kufr, jaksi v něm zamkla klíče od kufru, takže nám zámečník rozsekl zámek od kufru. Pak nás skoro největší dobrodružství čekalo v den odletu, v neděli.

Byli jsme ve čtvrtém patře hotelu a nefungoval nám výtah, takže jsme ty těžké kufry tahali až dolů po schodech. Autobusem jsme jeli na letiště. Když jsme přijeli, po odbavení jsme se dozvěděli, že místo v devět hodin a dvacet minut, letíme ve dvanáct hodin, dostali jsme občerstvení, ale jinak jsme ty tři hodiny skoro všichni prospali.

A tak nám pomalu končilo naše týdenní dobrodružství v Bulharsku, už jsme si jen v Pardubicích došli na ČESKÉ JÍDLO bez kopru, říkám bez kopru, protože jsme v Bulharsku měli VŠECHNO na kopru. Dobrodružství nám už skončilo a my jsme si celou dovolenou moc a moc užili!


LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here