JE TO TAKOVÉ, JAKÉ TO JE


Autor: Lucija Veselá, nobodyslisten.com

Někdy se v našem životě nahromadí tisíce nezodpovězených otázek, rádi bychom na ně znali odpověď, ale nedostali jsme příležitost se zeptat… Jediné, co chceme, je dostat odpovědi, protože si myslíme, že když je budeme mít, bude pro nás snažší se s danou situací “lépe vyrovnat”… Jenže někteří lidé prostě příjdou a zase odejdou, bez jediného vysvětlení, a pak je prostě jen na nás, jak se s tím vyrovnáme…

Někteří lidé nám příjdou do života a zase odejdou, způsob, jakým odešli, ale zůstává navždy.

Někdy se nám zdá, že jsme “v uzavřeném kruhu”, některý situace se jaksi stále opakujou, jenže my nevíme, jak z toho kruhu pryč, když je uzavřenej! Takže můžeme brečet, můžeme bejt zoufalý a říkat “Proč zase já?”, můžeme se na sebe zlobit “Jak jsem mohla bejt zas tak slepá?” můžeme z toho vinit okolí no anebo si můžeme říct “OK už toho bylo dost, musím to změnit!”

Vždycky máme možnost vybrat si, jestli chceme bejt šťastný, nebo ne, a když šťastný nejsme, změňme to, nejsme přece strom!

Pořád čtu spoustu knížek o “šťastném způsobu života”, “pozitivním myšlení” dokonce i o tom, “jak si správně přát” atd… Ke všemu o všem dost přemýšlím a pořád mě jaksi udivuje, že mně ten Vesmír dává (celkem často) facku, ačkoliv ten Vesmír vážně miluju! Proč? Možná proto, že “jen čtu”, snažím se, ale aktivně dle toho nežiju, nepraktikuju. Ano, mám pozitivní přístup k životu, myslím jinak, ale to očividně nestačí… A jo, já byla pěkných pár let v tom uzavřeným kruhu… Lidé byli “jiní”, ale některý situace se neustále opakovaly a já se do toho kurhu zavřela sama! Neustále jsem vinila sebe, vinila jsem ostatní… Dost jsem brečela, byla jsem smutná a zoufalá (a někdy to všechno dohromady). Cejtila jsem se prázdná, neměla jsem do ničeho chuť, bylo to jako bych byla mrtvá, ačkoliv živá…

Požádej a bude Ti dáno.

Se dozvíte snad v každý “pozitivní” knížce. Tak jsem to teda zkusila a víte co? Nic se nezměnilo. “Fajn, možná to dělám špatně.” (To jsem si říkala fakt často), nebo to jen prostě jako všechno potřebuje čas… Byly dny, kdy jsem byla neskutečně šťastná (po delší dobu a prakticky bez příčiny) , ale já z toho všeho “pozitivismu” byla celkem vyčerpaná, tak jsem si řekla, že to chce najít nějakou tu rovnováhu…

Jenom my jsme zodpovědní za všechno, co se nám v životě děje. Tak se k tomu postavme zodpovědně, všechno se nám děje kvůli nám.

Můžete si říct, že jestli jsme teda zodpovědný za všechno v našem životě a všechno se děje kvůli nám, proč se nám teda dějou ty “špatný věci”? Vždyť jsme si TO přece nevybrali! (Kdo by chtěl bejt vědomě smutnej, kdo by si přál, aby se mu nedařilo..?) Jenže přesně tak to je, vždyť my jsme si to vybrali, podvědomě, ale přeci, a i když na ty “špatný věci” nechceme myslet, jsou tam… Některý situace se zdánlivě opakujou, protože jsme si je třeba přinesli z minulého života, nebo třeba proto, že jsme si sami v sobě uzavřeli dohodu, jak budeme v dané situaci reagovat, takže se vlastně stále opakujeme, jsme v kruhu a to je celkem problém… Až se Vám zase v životě přihodí něco “špatnýho” (možná něco, co už se Vám párkrát stalo), usmějte se a řekněte si: “Fajn, Vesmíre, je mi to naprosto jasný! Ty mi jen dáváš šanci se zase poučit!”.

No a jak to teda změnit? V první řadě si zapamatujte, že všechno k nám vždycky přijde v ten nejlepší možnej čas. Vždycky k Vám přijdou “znamení a odpovědi” , když se na ně soustředíte! Nikdy nejste úplně sami, někdo na nás na všechny dohlíží a vede nás tou nejlepší cestou. (I když to tak mnohokrát nevypadá, ale proč to tak mělo bejt nám dojde časem.) No a pak se nám to povede, jsme v pohodě a zčistajasna je tu test, a tak si zas říkáte “Proč zase já?” no a protože už jste z toho všeho vyčerpaný, chcete to vzdát. Jenže to je jen test a vždycky se objeví světlo po tý velký tmě…

No a jak se mi teda podařilo dostat z toho uzavřenýho kruhu? V mým těžkým období přišla nová kamarádka (cejtila jsem, že mě to k ní táhne a to jsme se znaly pár minut) no a právě ona mi řekla o H’oponopono o síle “čištění”. No a kdyby se mi nestalo to, co se stalo, nebyla bych teď tam, kde jsem. A já jsem za to neskutečně vděčná. Je to celkem snadný a mně to hodně pomohlo. No a co jsem teda začala dělat? Začala jsem si čistit a nechávat odejít “ty špatný věci” v mém životě, začala jsem si čistit vztahy s ostatníma (a nejlepší na tom všem je, že s nima ani nemusím mluvit)… Tak si teda zapamatujte tyhle čtyři věty:

Omlouvám se. Miluji Tě. Odpusť mi prosím. Děkuji Ti.

Když čistíte, myslete na tu osobu, se kterou máte něco nedořešený, nebo nějakou věc, která Vás trápí (třeba strach) a opakujte si tyhle věty 64x po sobě. No a jelikož čistíte, může se stát, že se ta daná věc ještě zhorší (já to tak měla), ale pak se ukáže, že se všechno mění v tý nejlepší možný variantě pro Vás. Tak to zkuste, nemáte co ztratit…

Pokud Vás teď to H’oponopono zajímá, doporučuji přečíst si něco od Mabel Katz nebo Joe Vitale.

Já teda fakt miluju knížky od Paulo Coelho, pořád v nich totiž mluví o znameních a já je teď vidím vážně všude… Tak mějte svoje srdce otevřený a věřte intuici…

Když něco doopravdy chceme, celý Vesmír se spojí, abychom toho dosáhli. – Paulo Coelho, Alchymista


LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here