JÍDLO JAKO EMOČNÍ ZÁLEŽITOST


Autor: Niki, chilli-chocolate.blogspot.cz

Mám pocit, jako by sociální sítě vyvolávaly domněnky, že každý musíme zapadnout do určité elegantní skupinky vyznavačů nějakého typu cvičení a stravování. Vyberete si, jaký typ chcete, a poctivě tuto diet lable reprezentujete včetně příslušných hastagů a v nejlepším případě ještě fotkami v tričkách s nápisy např. I’m vegan…

Pokud jste bikina, místo triček s motivačními citáty raději oblékněte croptop značky Nebbia a vyfoťte co nejvíc sexy selfíčko v zrcadle. Pokud ovšem takovou fotku z gymu nepostnete na instagram, neoznačíte eshopy a nepřidáte určité hastagy, váš trénink se vlastně ani nepočítá.

Vraťme se k jídlu, jako vždy. Máme tu své clean eaters, iifymáky, vegany, paleo vyznavače atd. A v rámci každé skupiny jsou určité stereotypy a očekávání a především velký tlak okolí, abyste náležitě dodržovali pravidla.

Fuck it! Protože upřímně, už je mi z toho na nic. Je mi na nic z toho muset jíst určitým způsobem nebo se omezovat na určitý druh potravin. Je mi na nic z obhajování, proč jím vlastně tolik high carb potraviny, ale pak jsem schopna zdolat i celou sklenici mandlového másla. Je mi na nic z toho cítit vinu za to, že sním víc kešu másla, než je doporučená dávka, nebo celou Lindtku, když vlastně Proteinella má mnohem lepší makra a měla bych tedy radši zvolit druhou variantu (měla?). Je mi na nic, když vím, že někteří si s sebou berou kuchyňskou váhu i do restaurací nebo na švédské stoly. Je mi hlavně na nic z otázek, jestli vůbec jím správně, protože vážně – kdy se tyhle myšlenky staly součástí našich každodenních životů? Zdravý životní styl by neměl nikdy zajít tak daleko, aby byl komplikovaný nebo znepokojující! Možná si myslíte, že jste na tom zdravotně teď uplně nejlépe, ale je tohle v pořádku i z psychického hlediska?

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Nucení sami sebe k dodržování jakéhokoliv typu stravování není efektivní, minimálně tedy pro mě… Cítím se lépe, vypadám lépe a podávám lepší výkony, když se odloučím od nějakých předpokládaných dietářských pravidel a jím to, co v ten moment cítím, že je pro mě nejlepší – intuitivní stravování. Tohle se mění každým dnem a já se s tím učím pracovat a žít. Jsou dny, kdy si počítám makra přesně a jsou dny, kdy na MFP ani nepomyslím. Jsou i dny, kdy si započítám pouze něco anebo třeba jen příjem bílkovjn.

Beru to volně a flexibilně, ale zároveň se ujišťuji, že mé stravování má nějakou strukturu. Plánuji si a sama připravuji jídla do krabiček, ale zároveň si ráda dám něco venku v restauraci nebo zajdu na bruch do kavárny, na co je zrovna chuť. Učím se jíst až v momentě, kdy cítím hlad. Každý den jím vynikající a nutričně bohaté jídlo, které mi chutná bez ohledu, jestli je započítané nebo ne, veganské nebo ne, clean nebo cheat…

Proč se v dnešní dnešní době stává jídlo tak moc emoční záležitostí? Proč jsme motivovaní uměleckými fotkami fitnessek, které si nesmí zapomenout denně nafotit jídlo a postnout ho na instagram, aby mohly inspirovat celý zbytek národa, který už určitě nemůže ráno dospat, až si udělá uplně tu smou snídani. V popisku ideálně vypsaná všechna makra. Nechápejte mě zle, protože i já se ráda inspiruji fotkami. Vlastně totálně miluji fitness obrázky, ale beru to s rezervou, s jakou musíte brát třeba Haute Couture módu. Raději budu obdivovat lidi jako @daniela_stroufu, @luciemin nebo @dumbbell.and.broccoli a podobné sportovce než přemotivované bikiny.
Znáte hlášku “In a world full of Kardashians, be a Diana!”? Takže: “In a world full of bikini fitness competitors, be a sportsman!”

Poslední dobou mi přijde, že na sociálních sítích existují jen dva typy holek 1. byla jsem tlustá, trpěla jsem ZP a díky IIFYM jsem krásně zhubla
2. byla jsem anorektička, co se bála jídla a díky IIFYM jsem krásně nabrala (ideálně 10 kg čistých svalů!) – teď je můj život dokonalej, protože si můžu dát i čokoládu, kterou si započítám do maker… není tohle jen další nebo jiný způsob hlídání si kalorického příjmu?

Docela s klidným svědomím si troufám říct, že fitness je jen dalším typem poruchy příjmu potravy. Touto psychickou poruchou trpí každý, kdo má problém se najíst bez pocitu viny, každý, kdo má strach z určitého typu potravy (lepek, cukr, mléčné produkty, živočišný tuk). Každý, kdo si nadměrnou fyzickou aktivitou něco kompenzuje a není to za účelem tvrdě trénovat na nějakou sportovní soutěž, ale za účelem spálit co nejvíc kalorií.

Dnes se změnil vzhled anorektiček – z vyhublé holky kost a kůže, která nejedla je najednou o něco svalnatější fitnesska, která si úzkostlivě počítá každé kolečko okurky. Možná ta holka jí o tisíc kaloriií víc než předtím, ale psychicky je na tom pořád stejně blbě. Neříkám, že si musí dát zrovna knedlo vepřo od babičky, to by sportovci mohli ze svého jídelníčku vyřadit navždycky.

Abyste to špatně nepochopili – rozhodně netvrdím, že počítání maker je špatné. Naopak!!! to někomu může opravdu pomoct, pokud předtím abosolutně nedokázal odhadnout, kolik toho za den sní. Já začala počítat z důvodu, že mám tendence jíst míň, než bych podle výdeje měla, a také, že zatímco sacharidy občas neujím, bílkoviny snadno přestřelím. Pokud vím, že na ten den nebudu mít čas si navařit sama, zapomenu na MFP a řídím se právě intuicí.

Nejzásadnější otázkou asi je – násilím dojídat navečer kalorie, nebo jít spát v klidu s čistým žaludkem a dojíst se až ráno? Podle Aleše Lamky a jeho zásad pro efektivní nabírání svalů musíte dojíst každé zrníčko rýže a vylízat talíř, i když jste totálně přecpaní. Podle jiných výživových poradců se tělo přizpůsobí na příjem energie, takže nemusíte příjem přizpůsobovat tělu. V tomto případě se nemusíte přejídat, tělo si v noci lépe odpočine a bude se soustředit na regeneraci svalů, místo aby muselo trávit mega porci večeře. Ani není nutné jíst 6x denně.

Další fenomén je vypočítávání si svého příjmu na deset kalorií přesně. Opravdu je někdo schopen kvůli tomu vyhodit polovinu třešně? NIKDO nemůže přece spočítat přesný výdej. Závisí to i na náladě, metabolismu, co jste dělali den předtím, stres, adrenalin, něco vám upadlo na zem a vy se pro to musíte zvednout (rozuměj – dřep navíc!)

Ale třeba ani Aleš Lamka nevypočítává svým klientům přesný příjem vs. výdej, ale “střelí” jídelníček a podle výsledků klienta ho dále upravuje, což je podle mě ta nejlepší varianta. Sdílím Alešův názor, že na výsledky se musíte dívat z dlouhodobého hlediska a ne se vážit každý den. Také nemusíte řešit svůj příjem každý den přesně, ale když jeden den holt něco přestřelíte, nebo naopak neujíte, o to si upravíte další dny, aby vám hlavně seděl celkový týdenní příjem.

Co mě štve, jsou rádoby odbornice na výživu, které sestaví jeden jídelníček a nestydí se ho bez jakýchkoliv úprav dle klientů rozesílat. Ideálně právě fitnesky, které si prošly jednou amatérskou soutěží a staly se z nich hned profeionálky, jak se dočteme v popisku jejich profilu na instagramu. Tohle je ale průser.

Všichni teď jedou hrozně clean nebo vegan stravu, ale kupují si umělý potraviny typu proteinella nebo protein snickers? Vážně si myslíte, že je to lepší než čistý tvaroh? Dáváte si pozor, abyste do sebe náhodou nedostali o pár gramů tuků navíc, ale už je vám jedno, že si umělýma sladidlama ser**e zažívání.

Umělá sladidla, to by bylo povídání na několik hodin. Samozřejmě, že nemám nic proti slazení stevií nebo flavdrops, určitě je to lepší, než si dát lžíci bílého cukru, ale nosit si tahle sladidla v kabelce a používat je uplně do všeho? Tomu se jinak říká závislost na cukru (I bez cukru). Mozek dostane, co chce – sladkou chuť, po které touží. Vyplaví inzulin jako přirozená reakce na požití cukru, ale vy jste vlastně žádný cukr nebo energii nepřijmuli, jen prázdnou chuť, takže najednou je tělo zmatené. Pokud nejste v dietě, doporučila bych spíše přírodní raw sirupy, datle nebo med. A umělá sladidla se pokuste omezit, ale to je jen můj názor. Píšu to z důvodu, že ne jedenkrát jsem viděla, jak si někdo šetří kalorie právě na zero sladidlech, aby si mohl dopřát nějakou kalorickou bombu jako donut. Když už jsme u toho – Zero sirup od Bodylab s příchutí kokosu je TOP! A stejně tak kokosový donutek od Donuter.cz, ale obojí jsou pochutiny, říkám tomu emoční jídlo (prostě to miluje váš mozek, ne tělo). Ale lidi, neberte tohle jako palivo pro váš život!

Milujte jídlo,

Milujte život,

Milujte sebe,

Milujte sport,

Vaše Niki


LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here