Komunita online tvůrců

JÍT SVOU CESTOU!

0 2

Často od lidí slýchám, že jsou nešťastní, musí chodit do práce od rána do večera a já je vlastně i chápu. Upřímně jsem takto také pracovala, ale sama jsem se rozhodla, že žiji jen jednou a “zničit” si takto život nehodlám. Sama jsem se rozhodla dělat postupně krok po kroku ke splnění mého snu.
Ano, i malé kroky vedou k lepší budoucnosti.
Přemýšlíte někdy nad tím, že byste změnili povolání? Bojíte se, že si jiné nenajdete? A právě ten strach je to nejhorší! I já se stále bojím, ale právě ten strach mi pomáhá jít kupředu, chci totiž právě proti němu bojovat.
Pracovala jsem ve fabrice, zničená se vracela domů, ničilo mi to pleť, neměla jsem radost ze života, a pak jsem si řekla “A DOST!”. Možná jsem u některých lidí skončila jako chudinka, která neumí pracovat, ale mně jsou tyto předsudky… no víte kde. Šla jsem pryč, protože jsem nebyla šťastná, ne proto, že bych neměla dobrou výplatu nebo neuměla pracovat, prostě jsem to tak nechtěla.
Sehnat si práci bylo upřímně náročné, trvalo to a já byla celkem na nervy. Tou dobou jsem si vůbec nevěřila a cokoliv jsem chtěla, tak to nebylo podle mých představ. Pak jsem zjistila, že se v divadle hledají lidi a víte co? Můj pohovor byl ze všech neupřímnější a o tom, co chci dělat, co si pod prací představuji, žádné podceňování, přesně jsem věděla v tu chvilku, kdo jsem a co umím. Dva dny na to jsem nastoupila do práce a ať už mi to někdo věří, nebo ne, tak to byla nejlepší práce, kterou jsem měla. Není den, kdy bych si nevzpomněla s úsměvem na tváři. Všechno perfektní, lidé, kolegové, opravdu všechno.
Také mi dost mrzelo, že jsem z práce musela odejít, když jsem se stala maminkou. Opravdu bych se tam vrátila.
A teď se přesuneme do současnosti, kdy jsem měla už brigádu na mateřské. Na pohovor jsem šla opravdu sebejistá a navíc upřímná, říkala jsem si “buď, anebo”, nebudu nikomu lhát o flexibilitě, když jsem na mateřské, a tak by to měli ti druzí i chápat. Vlastně oni to všichni chápali, ale pak přestali, tedy takto – jediný nadřízený to chápal. O nic mi nejde, vlastně jsem to dělala ráda, mám ráda společnost lidí, poradit jim co nejlépe, ale zároveň mi nejde moc lhát, co se týče oblečení. Nebudu nic o tom rozvádět. Brigádu v PF už nemám a je to díky stresu v posledních dnech tam, kdy si děvčata usmyslela, že mi budou “poroučet” hodiny, což nemají v popisu práce. Ono by jim to ani tak neprošlo, ale zkusit to asi musely.
V práci si vždy zakládám na kolektivu, který utváří příjemnou atmosféru, ale jakmile to neklape, tak nejste spokojení ani v práci.
Vlastně tímto krátkým článkem bych chtěla všem říct, že nesmíte být zoufalí, protože vždy se něco najde. Buďte sebevědomí, buďte upřímní, ale zase myslete na věci, které se neříkají. Přijďte a buďte sami sebou, lidé to poznají!
A pokud máte své sny, které něco stojí a i za něco stojí, tak to bez toho jen tak nepůjde, a proto vím, že pokud budu 100% jistá, tak se postavím na své vlastní nohy! Nemám nikomu moc co nabídnout, pouze svoji upřímnost a ochotu lidem pomoci.
Vím, co od života chci, vím, jakou chci mít budoucnost a za tím si jdu hlava nehlava. Můžou mi všichni říkat, jak moc naivní jsem, ale možná i jsem, no musím si na to přijít sama, každý se má někdy spálit a ne být stále zachraňován ostatními.
Outfit:
Budete překvapeni, ale to co v botníku jsem neměla a vlastně to ani nevyhledávám, jsou balerínky. Pořídila jsem si je na rychlo do práce a využila jsem je právě v den focení, kdy bylo teplo a já sebou měla malého a celkem “nenávistný kočár k lodičkám”. Ne že bych je úplně neměla ráda, ale raději si obuji lodičky nebo sandály. 
Tento den jsem jim byla vděčná, vytáhla jsem k nim černou midi sukni, proužkovaný top a červenou kabelku. Tato klasika mě nikdy nezklame a vždy dokáže být zajímavá.
Foto: Veronika Marková – IG: @verunm
Top: Textile House / Sukně, kabelka: Shein / Boty: CCC / Hodinky, choker: Zaful / Brýle: Primark
S láskou,
Vaše SAGI ♡

Leave A Reply

Your email address will not be published.

X