MĚSTO JAKO Z POHÁDKY


Autor: Barbora Švábíková, barbora-svabikova.cz

Minulou sobotu jsem cítila potřebu opustit město. Chtěla jsem se vydat někam na výlet. Někam do přírody. Moje volba byla jasná. Bolgheri jsem znala už z vyprávění.  Je to městečko v Toskánsku, poblíž San Vincenza.

Každý mluví o Bolgheri s nadšením, ale bohužel jsem zatím neměla příležitost se tam jet podívat. Takže minulou sobotu jsem měla jasnou volbu.

Cestu tam jsem vzala po dálnici, aby to bylo rychlejší. Za 45 minut cesty jsem zaplatila 6,70 Euro. Jak já nesnáším ten fakt, že si v Itálii nemůžu koupit roční dálniční známku.

Cesta do pohádky

K Bolgheri vede asi desetiminutová příjezdová cesta, známá taky jako alej cypřišů. Takhle nějak si představuji, že by měla vypadat cesta, které vede do hradu za princeznou. Jen je škoda, že se nedá podél cesty nikde zaparkovat a udělat si v klidu pár fotek. V tom to mají asi cyklisti jednodušší. No nic, stejně jsem zastavila uprostřed cesty a v rychlosti pár fotek udělala. Odnesly to moje sluneční brýle, které jsem zapomněla na střeše od auta.

Parkovišť je v okolí asi pět. Všechny jsou dost malé, asi tak pro dvacet aut. Měla jsem štěstí, protože zrovna z jednoho parkoviště odjížděla německá rodinka a tak jsem si hned zabrala jejich místo. Parkovné je na první hodinu 60 centů a potom každá další hodina stojí 1 euro. To je na tohle místo dost slušné.

Zaparkovala jsem tedy auto a vydala se asi sto metrů stoupající cestou směrem k červenému hradu Bolgheri. Nebo alespoň tak to psali na internetu. Ale mně to připadalo spíš jako taková vstupní brána. Ten hrad z fotek jsem nějak nenašla. Na internetu jsem pak zjistila, že není na tom místě, kde jsem byla já. Jo, to je mi podobné :D.

Bolgheri krásné, Bolgheri předražené

Každopádně za touto takzvanou bránou jsem se ocitla v malinkém městečku plném restaurací a obchůdku. Nakoukla jsem do menu, které mají podle italských zvyků vystavené před restaurací. Moc se mi líbilo, že pokrmy, které nabízejí, jsou ze zdejších potravin, vypěstované zeleniny a ovoce a samozřejmě nechybí ani početná nabídka vín z této oblasti.

Bohužel ale k cenám se už tak nadšeně vyjádřit nemůžu. Bolgheri ročně navštíví spousta turistů z celého světa, který jsou ochotni na své dovolené zaplatit spoustu peněz. Pro mě by sobotní lehký oběd stál více než nákup jídla na týden. No nic, stejně jsem už naštěstí byla po obědě.

Nicméně počítejte s tím, že nemůžete navštívit Bolgheri a nedát si sklenku červeného. To je jako jet do Čech a neochutnat guláš! A to se prostě nedělá! Já jsem bohužel řídila, a tak jsem si láhev vína odvezla alespoň s sebou. I když v itálii je povolený limit 0,5 promile alkoholu. Věděli jste to?

Moc se mi ale líbily zdejší obchůdky. Nabízejí všemožné suvenýry, pohledy, ručně dělané oblečení, keramiku, obrazy, zdejší potraviny, olivový olej, těstoviny, paštiky, salsy, olivy, víno a spoustu dalšího. Samožřejmě ceny vylétly až do nebe i tady, ale líbilo se mi, že každý z nich měl své kouzlo, byl hezky zařízený. Dodávají tomuto místu pohádkovou atmosféru.

Po asi dvouhodinové procházce, kochání se výhledem na zdejší krajinu a ochutnání zdejší zmrliny jsem se vrátila zpátky k autu. Na návštěvu Bolgheri vám stačí dvě hodinky. Maximálně 3, jestli si tu dáte i oběd. Shrnula bych to asi takhle. Pokud Toskánsko projíždíte na kole, určitě vám nesmí chybět navštívit Bolgheri. Pokud jste autem a chcete se tu zastavit, naplánujte si i jiný výlet v okolí.

Výlet zakončím nákupem bio zeleniny

Cestu zpátky do Pisy jsem se rozhodla nevzít přes dálnici. Přišla bych totiž o další krásy, které tato oblast nabízí. Podél cesty najdete spoustu farmářů, prodávajících  zeleninu a ovoce ze zdejších farem. Já se u jednoho z nich zastavila a nakoupila zeleninu za 5,20 eura. Řekla bych, že za to, co jsem nakoupila, je to super cena. Navíc nemusím přece pořád jíst jen ty chemicky ošetřené zeleniny ze supermarketu, ne?

Domů jsem dojela při západu slunce, unavená, ale plná dojmů. Už se těším na další výlet. Kam to asi bude…


ZANECHAT ODPOVĚĎ

Vlož prosím svůj komentář
Tvé jméno