NA JEDEN DEN V BERLÍNĚ


Autor: Lenka Koubová, littledreamer.cz

Ahojte,

je to už nějaká doba, co jsme se s kamarádkou vypravily na jeden den do Berlína. Koupily jsme si lístky na autobus z Prahy do Berlína a o půlnoci v pátek jsme přebíhaly magistrálu ve snaze se vyhnout feťáckému parku. Po chvíli se k nám přidala i skupinka anglicky mluvících turistů, ale ani oni a ani my jsme nenašli cestu, která by nás ochránila před cestou parkem. Tedy, cesta by se našla, kdybychom šli přímo prostředkem magistrály, ale na to jsme tak nějak odvahu neměly. Když jsme se dostaly před hlavní nádraží a počkaly na snad hodinu zpožděný autobus, nasedly jsme do něj a bezesnou nocí jsme se vydaly směr Berlín.

V Berlíně jsme vystoupily někdy v půl sedmé ráno na hlavním autobusovém nádraží, které spíš vypadalo jako staveniště. Sehnaly jsme si celodenní jízdenku na městskou a šly najít “účko”, tak je totiž označené německé metro. Díky Google mapám byla ale veškerá orientace po Berlíně bez problému, takže účko jsme našly hodně rychle. Okamžitě jsem kamarádku začala zasypávat informacemi o tom, proč je lepší mít stanici metra rovnou a ne v oblouku. V Berlíně mají právě stanice do oblouku a já to nikdy neviděla a zaujalo mne to. Kamarádka ze mne byla chudák nešťastná.

Účkem jsme dojeli na Postdamer Platz, kde mne okamžitě zaujala moderní architektura a mrakodrapy. Něco takového z Prahy neznám, vlastně jsem nikdy pořádně nebyla na Pankráci, takže jsem v Berlíně s těmito stavbami měla premiéru. Okamžitě jsem začala obdivovat a fotit tuto moderní architekturu a kamarádka se už jen těšila, až budeme u Braniborské brány a nechápala mé nadšení z moderní části. Ale každá jsme si našla své!

Židovský památník

Právě z Postdamer Platzu jsme se vydaly směrem k Židovskému památníku. V sedm ráno to tu bylo celé prázdné. Cesta k památníku a vlastně i památník celý. Když jsme k památníku přišly, divily jsme se, proč tam absolutně nikdo není. Pohled na čas nám to ale vysvětlil a my jsme měly plno času si ho projít a nebýt nikým rušeny. Samozřejmě jsme udělaly i několik fotek. Památník nám připomíná zavražděné Židy, kteří přišli o život během holocaustu.

Braniborská brána

Od památníku jsme se vydaly k Braniborské bráně. Pocity z ní nám ale úplně zkazilo probíhající mistrovství ve fotbale, tedy myslím, že to bylo právě to. Spodek brány byl ohraničen neprůhlednými zátarasy a za nimi bylo ohraničené prostranství jako na festival. Viděly jsme tam ale fotbalovou tématiku. Jak mohou kvůli fotbalu takhle zkazit svou hlavní památku? Bránu jsme si jen rychle vyfotily a šly jsme od ní dál. Ani pod ní jsme se nemohly projít.

Přemýšlely jsme, kam se vydáme dál, a shodly jsme se na tom, že najdeme nějakou část Berlínské zdi. Zjistila jsem, že od nás není tak daleko, aby se tam nedalo dojít pěšky a vzhledem k tomu, že bylo osm ráno a my jsme už měly prošlé dvě hlavní místa Berlína, řekly jsme si, že to dojdeme pěšky a cestou si dáme kávu. Šly jsme kolem budovy Říšského sněmu, která byla nádherná. To, že se dá jít zadarmo dovnitř ale kamarádka řekla, až když jsme stály u ní. Háček byl v tom, že jste musely být první zaregistrovaní a to jsme nebyly. Takže jsme si ji jen prohlédly a pokračovaly dál, kde jsem uviděla další moderní budovy s hodně vysokými a štíhlými sloupy a okamžitě jsem se zase pustila do debat sama se sebou, jak asi bylo těžké to spočítat. No, deformace z povolání. Kamarádka mne ale odtáhla pryč a našly jsme kavárnu.

Snažila jsem se objednat si kávu německy, a když mne ta paní tak pozorovala, usoudila, že je na čase ukončit mé utrpení a sama od sebe na mne začala mluvit anglicky. Jo, v tuto chvíli jsem si řekla, že už se o němčinu radši pokoušet nebudu, když už jsem na tom tak špatně.

Památník Berlínské zdi

Došly jsme na památník Berlínské zdi a musím říct, že toto místo pro mne bylo mnohem depresivnější než celý Židovský památník. Vidět základy berlínské zdi, výztuž, která v ní byla. Beton, který se drolil a ukazoval výztuž a hlavně obliče je lidí, kteří umřeli během snahy zeď překonat. Byly mezi nimi i malé děti. Myslím, že nejmladšímu byly dva roky, nechci vám ale kecat. Nějaký chlapec tam zemřel dokonce na své narozeniny. Brr.

East Side Gallery

Po památníku jsme se vydaly navštívit East Side Gallery. To už ale městskou dopravou. East Side Gallery je posledním souvislým zbytkem Berlínské zdi. Zeď, na které jsou namalovaná různá umělecká díla z dějin, měří 1,3 kilometru. Musím se přiznat, že jsem toto nevěděla, když jsme tam s kamarádkou byly. Náš výlet po Berlíně byl totiž totálně nenaplánovaný. Řekly jsme si, že si nějaký plán uděláme cestou v autobuse, na to jsme se ale vyprdly a plány vznikaly až během toulání se. Kamarádka se ale chtěla vyfotit s líbajícími se Brežněvem a Honeckerem, tak jsme sem vyrazily. Řeknu vám, vyfotit tuto fotku bylo snad nejtěžší za celý pobyt v Berlíně. Tento obraz byl totiž v totálním obležení lidí!

Po tomto mostě jsme přicházely na East Side Gallery, ale odjížděly jsme už jinudy. Večer před tím, než jsme nasedly do autobusu do Berlína jsem si totiž psala s kamarádem z vysoké a zjistili jsme, že budeme v Berlíně ve stejný čas. On letěl se svým kamarádem z Mallorky do Berlína a měli v něm celé odpoledne. Domluvili jsme se, že by bylo fajn se sejít třeba na oběd. Když jsme opouštěly s kamarádkou East Side Gallery, volal mi s tím, že můžou být za chvíli na Alexanderplatzu. Vydaly jsme se tam tedy autobusem. Bylo to takové to super náhodné setkání. I když jsme mu trochu pomohli.

Alexanderplatz

Daly jsme si kluky oběd v nákupním centru a vydali jsme se všichni společně najít nějaký ten Lush. No, to je na delší povídání! Dále jsme přemýšleli, kam se vydáme a kluci přišli s tím, že by se chtěli podívat na Checkpoint Charlie a jelikož jsme tam s kamarádkou taky chtěly, vydaly jsme se s nimi.

Neue Kirche, Deutscher Dom

Cestou na Checkpoint Charlie jsme narazili na tento kostel, kde kluci už byli. Počkali venku s našimi batohy a nás poslali dovnitř s tím, že se mi tam bude líbit. Jo, stavaři jsme se nezapřeli a kamarádka začala okamžitě kroutit hlavou, že už má v partě dva, kteří jako fakt řeší způsob bednění v kostele?! No, alespoň to už nikdo necpal jí. Musím se přiznat, že takovýto interiér jsem fakt v kostele nečekala. S kamarádkou jsme si ho prošly a pokračovali jsme v cestě.

Checkpoint Charlie bylo úplně zaplněný turisty. To se ale dalo čekat. Místo jsme si prošli, ale neměla jsem z něj takový ten mráz po těle, který jsem měla na památníku Berlínské zdi. Celé místo ale není původní. Po válce bylo odstraněné a až před zhruba 20 lety bylo znovu vybudováno podle fotek.

Poodešli jsme kousek od checkpointu a na chvíli si sedli před zbytky Berlínské zdi, kde se strhla debata o tom, na jaké straně Berlínské zdi právě sedíme. Jestli na východní a nebo západní. Můj kamarád z vysoké měl hodně dobré argumenty, proč si myslet, že jsme na té východní části. Se svým kamarádem se okamžitě začali vsázet o pivo, na které straně jsme. Měla jsem je rozseknout. Vyndala jsem mobil a zapnula kompas a zjistila jsem, že by se spíš měli vsadit o to, jestli jsme na jižní a nebo severní části. Nekecám vám, zeď šla přesně o devadesát stupňů naopak, než byste čekali. Sázka zůstala nerozhodnutá a tak se kamarád vydal do nejbližšího info centra, aby to zjistil. Sice se na něj koukali hodně divně, ale zjistil, že jsme na západní straně a tím i vyhasla jeho šance na vyhrané pivo. My tři byli vysmátí a on zklamaný, ale vydali jsme se zpět na Alexanderplatz do Primarku.

Tedy, kluci i kamarádka byli z tohoto nápadu nadšení. Mě se tam ale vůbec nechtělo, stačilo mi vidět, kolik lidí bylo na Alexanderplatzu a domyslela jsem si, kolik jich asi bude v tom Primarku. Jestli totiž něco nesnáším, tak jsou to velké davy lidí! Před Primarkem jsme se s kluky rozloučily, protože nám bylo jasné, že jakmile vlezeme do Primarku, tak už bude těžké udržet se jen ve dvou a oni už pak po chvíli stejně jeli do Prahy. Vlezli jsme do Primarku a já se okamžitě začala cítit blbě z toho davu, neměla jsem ani chuť něco nakupovat. Kvůli kamarádce jsem to tam ale i chvíli vydržela a asi až po 15 minutách jsem jí šla říct, že na tohle nemám a že na ní počkám venku. Ona z toho ale byla taky taková rozmrzelá a tak jsme to vzdaly a šly jsme na kávu do nedaleké kavárny.

Märchenbrunnen

Když jsme seděly na kávě, mohlo už být nějakých sedm hodin večer a už jsme byly obě docela unavené po noci bez spánku a celodenního chození po Berlíně (kluci si z nás dělali srandu, že jsme si koupily lístky na městskou a pak jsme spíš chodily pěšky) a tak jsme se rozhodly, že si koupíme nějaké pití, v mém případě kolu, a najdeme si nějaký hezký park. Našla jsem Märchenbrunnen a musím říct, že toto místo bylo fakt nádherné. Sedly jsme si na lavičku a koukaly přímo na fontány, když mi kamarád volal, že strávili v Primarku dvě hodiny. Obdivovala jsem je a nechápala zároveň.

Když se začalo stmívat, rozhodly jsme se, že si zajdeme na Alexanderplatz do KFC na večeři a musím vám říct, že jejich Twister není tak dobrý jako ten český! Není vůbec pikantní, je spíš pepřový a vůbec mne neoslovil. Ve vedlejším podniku zrovna promítali probíhající mistrovství ve fotbale a hrozně to prožívali. Policie místo obchůzek také stála před obrazovkami a bavila se u fotbalu. S kamarádkou jsme ještě popošly kousek za Alexanderplatz a pak jsme usoudily, že je čas vrátit se na hlavní autobusové nádraží, odkud nám o půlnoci jel autobus. Jelikož v Berlíně začínal, tak ani neměl zpoždění.

Za celý den jsme nachodily 40 000 kroků, což nás dost odrovnalo. V kombinaci s jednou neprospanou nocí to způsobilo to, že jsem ještě v Berlíně usnula a probudila jsem se až v Praze. Měla jsem sice nařízený budík, ale nakonec jsem se vzbudila snad pět minut před ním. V Praze jsme chvíli počkaly na vlak a já doma pak prospala celý den. Výlet do Berlína za to ale stál.

Měla jsem vůči tomuto městu tolik předsudků, ale nakonec se mi tam tak neskutečně líbilo, že se tam jednou budu chtít určitě vrátit. Úplně chápu, proč tam teď všichni jezdí! A my se s kamarádkou už těšíme na Oslo.

Byli jste už někdy v Berlíně? Co na něj říkáte?

Na viděnou u dalšího článku,

Lenka


ZANECHAT ODPOVĚĎ

Vlož prosím svůj komentář
Tvé jméno