Komunita online tvůrců

NEEXISTUJE ŠPATNÉ POČASÍ, JEN ŠPATNĚ OBLEČENÍ LIDÉ

0 2

Autor: Tereza Máslová, terithebutter.blogspot.cz

V jednu chvíli ho nenávidím, v druhou obdivuji. Co je to? Podzim. Měla jsem za to, že mým nejoblíbenějším ročním obdobím je léto. Teda ono vždycky bylo. Nebo jsem si to alespoň myslela, než jsem pomalu začala měnit názor… Proč?

Pro jednou jsem chtěla být připravená. Na co? Na to, co na podzimu nejvíc nenávidím. A to je déšť, vítr a zima. Pro jistotu jsem si koupila další rolák. Vlastě dva… Když je krk v teple, to mi pak není taková zima. Ale… To jsem takhle minulý týden šla ze školy, když začalo pršet. Vytáhla jsem deštník a co se nestalo? Dvakrát foukl vítr, deštník se otočil tak, že měl místo svého klasického tvaru tvar jakési podivné houby, které se klobouček otočil vzhůru nohama. Samozřejmě se celý potrhal a skončil v koši. A já promoklá až na kost. Tohle jsou přesně ty momenty, kdy podzim ze srdce nenávidím.

Pro jednou jsem chtěla být připravená. Na co? Na to, co na podzimu nejvíc nenávidím. A to je déšť, vítr a zima. Pro jistotu jsem si koupila další rolák. Vlastě dva… Když je krk v teple, to mi pak není taková zima. Ale… To jsem takhle minulý týden šla ze školy, když začalo pršet. Vytáhla jsem deštník a co se nestalo? Dvakrát foukl vítr, deštník se otočil tak, že měl místo svého klasického tvaru tvar jakési podivné houby, které se klobouček otočil vzhůru nohama. Samozřejmě se celý potrhal a skončil v koši. A já promoklá až na kost. Tohle jsou přesně ty momenty, kdy podzim ze srdce nenávidím.

Pak jsou ale dny, kdy nestačím zírat. Mám pocit, že snad nemůže existovat nic krásnějšího, než příroda v období podzimu. Hltám tu krásu a nemůžu se jí nabažit. I proto jsem se před dvěma týdny místo do školy vydala s foťákem do lesa. Vyrazila jsem krátce po sedmé hodině ranní a řeknu vám, pozorovat paprsky vycházejícího slunce, prodírající se skrze stromy, bylo fakt nádherný. Jedinečná okouzlující atmosféra, která běžně navštěvované místo rázem proměnila na místo zcela odlišné, skoro až neznámé. Všechno najednou vypadalo jinak. Krásně jinak. A i tohle byla jedna z těch chvílí, kdy jsem byla moc vděčná za to, kde žiju. 

To naše chlupatý štěstí si procházky lesem taky náramně užívá…

A já?  Já si stále opakuji: Kéž by takto vypadal celý podzim. Ale víte co? I když prší a v mlze si nevidím pomalu ani na svoje nohy, stalo se pro mě tohle roční období méně nenáviděným protože…

Neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečení lidé.

A já už se snad začínám těšit na zimu. A taky jsem zvědavá, jestli zase změním názor, až rtuť na teploměru klesne na nulu… 😀 

Co vy? Propadáte podzimním depresím, nebo také obdivujete krásy přírody, jako já? 🙂


Leave A Reply

Your email address will not be published.

X