Jako malá jsem vždycky vzhlížela k vysokoškolákům, kteří si sbalili svých pár švestek a vyrazili studovat do zahraničí. Daleko od domova, rodiny, přátel. Jen tak. Sami.

Pamatuji si, jak jsem na základce každý den sledovala vlogy Lucky z A Cup of Style, když  byla v Anglii. Obdivovala jsem ji. Sama si vařila, chodila na nákup, zodpovědně se učila a k tomu všemu dobrovolně cvičila! V té době pro mě takové odloučení od domova a rodičů naprosto nepředstavitelné, ale postupem času jsem zjistila, že je to přesně to, co mě láká a co bych někdy ráda zkusila.

Rok se s rokem sešel, já studuji třetí ročník gymnázia a přesně za měsíc odlétám na můj už druhý jazykový kurz. Tentokrát jsem zvolila Maltu. Minulý rok jsem strávila jeden prázdninový měsíc v malebném městě Chester, poblíž Walesu. Byla to pro mě velká výzva, kterým jsem se naučila říkat ANO. Co tě nezabije, to tě posílí!

Na úvod bych ráda zmínila, že za všechny možnosti, které jsem doposud měla, vděčím svým rodičům, protože kdybych si podobné akce měla zařizovat, hledat a co hůř, platit sama, tak bych nejspíš stále seděla jako pecka doma, v naší velkovesnici. Seděla bych tam, kde sedím právě teď, akorát bych neměla nespočet nezapomenutelných vzpomínek a zážitků. Neměla bych kontakty na kamarády ze všech konců světa, velkou zkušenost, úroveň angličtiny B1 a píchlý piercing v uchu (i když, ten jediný bych si určitě zvládla obstarat sama, ale o tom až příště).

Proto vás prosím, jakmile se vám naskytne jakákoliv příležitost se někam podívat, něco zkusit, ochutnat nebo třeba vytvořit, berte to všema deseti. Maximálně šlápnete vedle.

Celé moje cestování na vlastní pěst začalo přibližně rok a půl zpět, kdy se mě rodiče zeptali: “Terčo, nechtěla bys zkusit jazykový kurz v Anglii?”. Dlouho jsem se rozmýšlela, ale od začátku jsem cítila to něco uvnitř mě, co mě popostrkovalo kupředu a našeptávalo mi, ať do toho jdu po hlavě. A tak jsem šla. Začali jsme s cestovní agenturou plánovat místo, podobu a termín mého zahraničního pobytu.

Uplynulo pár týdnů a já se ocitla sama s kufrem na letišti, připravená letět neznámo kam. Kromě zpožděného letadla, kilometrové fronty na odbavení, nepříjemných spolusedících a několika minut strávených hledáním toho správného transferu, který mě měl odvézt do cíle, byla cesta celkem přijatelná a já jsem se až divila, jak jsem své poprvé zmákla.

Bydlela jsem v již zmiňovaném městě Chester u nejvíce přátelské host family, kterou si dokážete představit. Jedním z benefitů byl můj vlastní útulný pokoj, kde byla velká postel, jedno okno, skříň, koberec, můj kufr, lampička a já. Koupelnu jsem sdílela se třemi děvčaty, které tam bydlely také. Přijít do koupelny po Italkách nebo Argentince bych vám opravdu nepřála. Zkrátka, připravte se na všechno.

Každý všední den jsem docházela do mezinárodní jazykové školy English in Chester, kde jsem podle písemných a ústních testů byla přiřazena do skupinky studentů, kteří měli stejnou jazykovou úroveň. Dopoledne jsme s “třídním učitelem” hodně konverzovali, rozšiřovali slovní zásobu a trénovali gramatiku. Odpolední hodiny byly naplněny volitelnými workshopy a lekcemi, kde jsem potkávala stále nové tváře učitelů a studentů.

Volný čas odpoledne a o víkendech jsem využívala k prozkoumávání města, výletění s novými přáteli a novou rodinkou, nákupům v obchodech (ze kterých jsem jako holka z velkovesnice byla fakt paf), psaní úkolů do školy a vytváření obsahu na můj osobní blog, který vznikl právě díky Chesteru!

Tip: Zkuste někdy měsíc v kuse psát prarodičům, rodičům, tetičkám, kamarádům a známým, jak se máte. Brzy pochopíte kouzlo jednoho odkazu na článek.

Celý měsíc bych shrnula slovy: angličtina, burrito, zmrzlina, výlety, přátelé, sen a výzva.

Angličtinu jsem se opravdu naučila používat v každodenních situacích. Škola mě naplňovala a bavila. Všichni učitelé byli ochotní nám s čímkoliv pomoct a poradit.

Burrito bylo nejen byznysem naší host family, ale také naší večeří, obědem a svačinou. Ale víte co? Stejně bych si ho zase dala. Jídlo bylo vynikající. Velké balení KitKat za jednu libru se na mě usmívalo z výlohy každého druhého obchodu a bylo nadlidským úkolem tomu všemu odolat. Na konci pobytu jsem měla 8 kilo navíc.

Kromě hrabství Cheshire jsem také dvakrát navštívila Wales a poznala zase jiný kousek Velké Británie.

Většinu času ve škole i mimo ni jsem trávila s partičkou holek z Turecka, Švýcarska, Německa, Polska a Itálie. Společně jsme chodily na brunche, obědy, podnikaly jsme výlety, fotily se na Instagram a poznávaly se navzájem. Celý tenhle dream team jsme daly dohromady hned první školní den a naše přátelství stále trvá!

Měsíc v cizině mě naučil být samostatná, vážit si všeho, co doma mám, seznamovat se s novými lidmi, uklízet koupelnu po Italkách, připravovat burrito, používat anglická frázová slovesa, nosit s sebou nonstop deštník a nebát se!

Za pár dní vyrážím za novým dobrodružstvím na Maltu a doufám, že to bude stejná pohádka, jako před rokem v Anglii. Věřím, že vás dnešní článek alespoň maličko nakopl a donutil popřemýšlet nad podobným výletem.


LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here