Komunita online tvůrců

POKRYTECTVÍ A MATERIALISTICKÉ VÁNOCE? || LIFE

0 0

Autor: El., elbeautyblog.com

Než se s vámi podělím o to, co mi přinesl Ježíšek, což přes veškeré negativní emoce bude jeden z nejčtenějších článků tohoto roku, na kosmetickém blogu, ha ha, chtěla bych vám říct svůj názor na materialistickou část Vánoc. Na drahé a levné dárky, na to, kolik bychom jich měli, nebo neměli dostávat a jak vnímám všeobecně doporučovaný, bezmezný a bezpodmínečný vděk.

Vánoce by měly být svátky klidu a míru. Proto mě zaráží vlna negativních emocí, které dokážou spustit. Dávání dárků o Vánocích, ať už malých, nebo velkých, je historicky hluboce zakořeněné a prostě k Vánocům patří. Už je jen na vás, jestli je chcete méně materialistické a více skromné, nebo jestli chcete jak klid s rodinou, tak si vyměnit i nějaký ten pořádně drahý dárek… Demokracie, kterou se všichni ohánějí, by měla fungovat oběma směry. Nikdy nikdo nebude nadávat někomu, kdo se rozhodne strávit Vánoce v nejbližším rodinném kruhu a bez dárků, tak proč by to nemělo být i naopak.

Nechápu, kde se v lidech bere ta zloba, závist, ukřivděnost, nebo jakákoliv negativní emoce, když si prohlížejí, co dostali za dárky ostatní. Nechápu, proč z toho má někdo špatné pocity a je mi takových lidí líto. A to říkám naprosto upřímně, protože dárky, ať už ty naše, nebo ty ostatních, by měly v první řadě vyvolávat radost. Je normální, že chceme to hezké a šťastné sdílet se svými přáteli, nebo v tomto případě se svými čtenáři a sledujícími. Většina z nás se chce podělit o radost, ať už to je dokončení školy, nová dobrá práce, narození dítěte, nebo i takové banální věci, jako že si koupíme nové auto, nebo dostaneme hezké dárky k Vánocům. Každá z těchto situací může v mnoha lidech vyvolat negativní pocity, ale to už není naše vina.

Asi nejde zabránit tomu, aby někdo zhodnocoval a porovnával, kdo toho kolik dostal a co to stálo. Mrzí mě, že jednoduché pochlubení se hezkým dárkem, ze kterého mám radost, vnímá někdo jako útok na vlastní osobu, protože on dárků dostal méně a za méně peněz. Vždyť tak bych se mohla cítit i já sama. Že jsem nedostala nové auto, kabelku od Chanelu, nebo tři náramky od Cartiera… A támhleta holka na Instagramu je dostala. Nevím, jestli je to povahou, výchovou, nebo společností, ale já naštěstí žádné negativní emoce necítím,  i když koukám na fotky věcí, na které nemám a možná ani nikdy mít nebudu.

Každý pocházíme z jiných poměrů, do jiných poměrů se můžeme dostat v dospělosti a prostě nejde, aby všichni měli všeho stejně. Stejně peněz, stejné možnosti, stejné dárky… To už tady jednou bylo, nebylo to nic pěkného a stejně to nefungovalo. Díkybohu, že jsem tuhle dobu nezažila a že si můžeme zvolit, jakou školu budeme studovat, do jaké práce nastoupíme a že si můžeme vydělat tolik, kolik jsme schopni a dojít ke svým vlastním hranicím a předpokladům. Život není spravedlivý, ale ještě jsem neslyšela o tom, že by sebelítost, zloba a závist někomu přinesly peníze, natož štěstí. První, co je potřeba, je naučit se být pokorný a smířit se s tím, co nám bylo dáno. Někdo může doma brečet, že k Vánocům nikdy nedostane kabelku Louis Vuitton, někdo proto, že si nikdy nekoupí vlastní bydlení, ale ani jednomu z nich pláč nepomůže k tomu, aby to získal.

Co je pro někoho hodně, může být pro někoho jiného málo. Já jsem šťastná za každý jeden dárek, který jsem dostala a musím říct, že se to letos obešlo víceméně bez zbytečností, na které by se doma akorát tak prášilo. Mně osobně přijde,  že jsem dostala dárků tak akorát. 🙂 Akorát na naše finanční poměry, akorát na to, co si tak běžně kupuji. Je mi líto, pokud je někomu smutno, když vidí, že někdo dostal věci, které si sám koupit nemůže. Na druhou stranu, není v mých silách něco s tím udělat a pomoct úplně všem. Pokud víte, že vám tenhle typ článků nedělá dobře, raději ho přeskočte. Je přece zbytečné se trápit.

Někomu udělá radost výlet, někomu kniha, někomu nákup v sekáči, někomu drahá kabelka. Nebudu se smát nikomu, kdo si přeje batikovanou sukni za čtyřicet korun a nebudu mu říkat že je socka. Stejně tak by nikdo neměl urážet někoho, komu udělá radost drahý dárek. Bohužel se to děje a když se podíváte na sociální sítě a různé diskuze, nejvíc hádek vzniká proto, že se někomu nemůže smířit s tím, jaké dárky kdo dostal a kolik. Proč se jim to nelíbí, je věc druhá. Lidé, co dostanou drahý dárek, nemusí být zarytí konzumenti, ani snobi, ani rozmazlené děti, ani nic jiného. Protože to, jaké dostanete dárky, vypovídá v první řadě o lidech, kteří vám je dali, ne o vás. A od kdy je, sakra, konzum nadávka?

Dárek může samozřejmě potěšit bez ohledu na cenu. Sama mám na svém wishlistu na webu dejmidarek.cz seznam věcí, které bych chtěla pod stromeček a k narozeninám. Mám tam několik drahých kousků, ale i věci za stovku. Každý má pak možnost výběru, dle svých možností a podle toho, jestli chce kupovat hodnotné dárky, nebo jen drobnosti. Mě potěší cokoliv z mého seznamu a i třeba to, co na něm není, ale k čemu můj seznam inspiroval. A každé Vánoce nezapomenu dodat, že mi stačí klidně ta jedna jediná nejlevnější věc. Hlavně ať nedostanu hromadu zbytečností, které stály hodně peněz a mně stejně budou k ničemu.

Jen aby bylo jasno, jsem absolutně proti půjčování si peněz. A to nejen o Vánocích, ale pořád. Spolu s manželem zastáváme názor, že se kupují jen věci, na které máme. Výjimkou jsou třeba hypotéky, to je samozřejmě věc úplně jiná. Mluvím zejména o drobných půjčkách na věci, které jsou naprosto zbytečné, ať už jsou to dárky k Vánocům, nebo větší televize, nebo třeba nový telefon…

Další evergreen, který alespoň několikrát vidím každé Vánoce, je: Kdybyste raději místo těch drahých dárků přispěli na charitu. Tohle absolutně nechápu. Copak vy víte, jestli někdo pomáhá, nebo ne? Vidíte podrobně jeho rozpočet a pohyby na účtech? Z vlastní zkušenosti vím jistě jednu věc. Ti, kteří doopravdy pomáhají, to dělají kontinuálně po celý rok a nejen o Vánocích a téměř nikdy o tom nemluví. Nedělají to pro potřesení rukou, poplácání po zádech a pochvalu, dělají to proto, že mají potřebu pomoct, chtějí pomoct a mohou pomoct.

Kde se vzala myšlenka, že čím víc peněz někdo má, tím víc by měl na charitu dávat? A kolik? Půlku ze svého milionového příjmu? Čtvrtku? A kde je ta hranice, kdy už se podle moralistů pomáhat musí? V první řadě je potřeba si uvědomit, že to nejsou vaše peníze a že si s nimi dotyčný může dělat co chce a i kdyby na charitu nedával nic, je to jen jeho volba, do které nikomu nic není. Obecně to tak ale nechodí a většina lidí s vysokými příjmy pomáhá. Jen, jak už jsem psala, o tom prostě a jednoduše nepíše a nerozkřikuje to do světa.

Na konec jsem si nechala to nejlepší, výroky, měli byste být vděční za každý dárek, který dostanete. Občas se stane, že se vám někdo s dárkem netrefí do vkusu a já rozhodně nepovažuji za nevděk, když se vám dárek prostě nelíbí. To je přece úplně normální! Není to nevděk, to jsou dvě odlišné věci. Jste rádi, že si na vás někdo vzpomněl a snažil se vám udělat radost a za to jste vděční, ale to se vůbec nevylučuje s tím, že se vám dárek nemusí líbit. Když dostanete oblečení v barvách, ze kterých se vám ježí vlasy na hlavě, nebo z roku, kdy jste ještě nebyli na světě (a nemá to být vintage :)) od vaší milované babičky, která to nemyslela zle, budete vděční, že si na vás vzpomněla. Na tom, že je dárek ošklivý a v životě ho nevytáhnete ze skříně, nebo rovnou skončí v kontejnerech na textil pro potřebné, to ale nic nemění.

On to občas vlastně není nevděk, ale spíš smutek a zklamání, které ho mohou připomínat. Třeba když od někoho, od koho čekáte něco pěkného, nedostanete nic. Nebo jen něco, co vzal, nebo koupil ne proto, aby vám udělal radost, ale proto, aby vám vůbec něco dal. Nebo když od někoho, kdo vás zná celý život, dostanete něco, o čem by měl vědět, že vás to nepotěší. A pak můžete znít nevděčně, protože to, že jste dostali koupelovou pěnu za dvacet korun, nezní tak strašně, když máte doma vanu a máte koupelové pěny rádi…

Já mám to štěstí, že dostávám krásné dárky, ze kterých mám radost. I když jsou to občas zbytečné věci, nebo něco, co se mi netrefí do vkusu, vím, že mi to dotyčný dal s láskou a vybíral dárek přímo pro mě. Neodbyl mě něčím, co mu leželo doma, co už nepotřebuje, nebo to bylo ve slevě. Taková věc nemusí stát nic a přesto může udělat radost. Dejte mi vědět, jak jste na tom s dárky vy. Dáváte si hodnotné, nebo spíš jen maličkosti? A jak celkově koukáte na články a videa o tom, co kdo dostal pod stromeček? Opravdu máte pocit, že drahé dárky ničí kouzlo Vánoc? L.


Leave A Reply

Your email address will not be published.

X