PŮL ROKU V USA


1.1.2017 
 Nový rok, nový rok. Neuvěřitelné, jak ten čas letí. Vůbec bych neřekla, že jsem v USA v Texasu už přes 140 dní. Už jsem tu skoro půl roku, už jsem skoro v půlce celého tohoto školního roku. Šílený. Nechápu. Nevím.

Hrozně ráda bych vám všechno řekla, napsala, ale nejde to. Přijde mi, že čím déle tu jsem, tím víc zapomínám psát. Tím víc zapomínám jak psát. Ne že by to bylo kvůli češtině, to vůbec… i když, některý věty, který občas skládám (když si třeba píšu s kamarády) mi přijdou fakt hrozně umělý, divný. Každopádně pokusím se to napsat nějak zajímavě teď.

Za ten (zhruba) půl rok, co tu jsem, se změnilo a událo hrozně moc věcí. O některých víte, o většině nevíte.

Jako první věc. Já bych o sobě řekla, že jsem poměrně sebevědomý člověk (v určitých ohledech), každopádně tady, si myslím, jsem hrozně narazila. Do USA jsem jela s tím, že angličtina docela dobrá, zvládnu to, budu se ptát a všechno… ono taky je těžký si to nemyslet, když oba dva moji soukromí učitelé mě chválili, že jo. Každopádně to bylo to, co mě tak překvapilo. Já to zvládla, já se ptala, já kývala, že vím, o čem mluví. A ono prd. Teď zpětně, když se ohlédnu, zjišťuju, že já nic neuměla. Já nic nerozuměla.

Každopádně do USA jsem samozřejmě jela se naučit angličtinu. Zpětně, to mé sebevědomí, vidím jako i docela dobrý, protože kdybych ho neměla, byla bych teď v Čechách.

Ale. Abych to shrnula a uzavřela.

Moje očekávání od Ameriky bylo zlepšení angličtiny. To se povedlo. Myslím, že TEĎ můžu konečně říct, že opravdu rozumím, MLUVÍM, čtu. Což o to, že moje gramatika je pořád hrozná a slovní zásoba taky pokulhává… mluvit se nebojím a o to mi tak nějak skrytě šlo.

Abych k tomu ještě něco dodala, ono vůbec není špatný být sebevědomý (někdy i trochu víc než je zdrávo).

Jinak, normálně všude jinde v USA všichni vypadaj poměrně vyspěle, alespoň na svůj věk (teda tak to vidím u mých dalších kamarádů exchange studentů)… to jen v mojí škole všichni vypadaj na 12 let. 😀 (na tyhle fotce i já)

Co se týká zážitků a všeho toho pravého amerického a exchange studentského… je toho hrozně moc.

Poznala/poznávám tu hrozně moc nových lidí. A tím nemyslím jen ty z USA, ale i další výměnné studenty. Jen tak mimochodem, výměnný studenti jsou tu mnohem lepší než někteří Američani. Většina lidí (teď myslím ty amíky) je moc milá, nápomocná a ochotná.

Chodím hodně často do kina. Hrozně se mi líbí, že tady si prostě koupíte lístky a můžete si sednout kdekoliv v sále.

Krom toho kina chodím taky hodně nakupovat. Knihy. Oblečení. Make-up.

Byla jsem na nespočtu oslav.

Jím tu hodně zmrzliny. Maj ji tady hrozně velkou a dobrou. Navíc si do ní můžete přidat cokoli vás napadne.

Ve škole nemáme okna. (je to nejspíš tím, že moje škola je tak malá, že to ani nevypadá jako škola, ale spíš nějaký bunkr)

Škola mě někdy hrozně baví, ale jindy zase vůbec… každý den ve škole je totiž stejný.

Začala jsem hrát basketbal… Ze začátku jsem vlastně hrála i volejbal.

Všichni mají jako maskota zvíře… já vám říkám, moje škola je prostě ve všem originál (jiná). My máme Hurikán 😀

Abych napsala i něco o svátcích… všechno je tu hrozně komerční. Ve škole jsme měli prázdniny skoro tři týdny (17 dní), prý hlavně kvůli tomu, aby USA vydělala na Vánočních nákupech, či co.

Každopádně nechci tu mluvit jenom o těch Vánocích, ale i o Halloweenu a Thanksgiving.

Co se týká Halloweena, asi týden předem jsem zažila takový ten pravý Halloween. Pak na samotný den jsem byla v kině (jak jinak) s kamarády a pak jsme šli hrát bowling a hry. Vlastně tuším, že o té party před Halloweenem jsem vám už psala.

Tohle je ta party před Halloween.

Na Thanksgiving Day to moc nevyšlo, protože moje host mamka zrovna pracovala. No, tak jsme za ní alespoň jeli do práce. Poobědvali jsme s hasiči tu jejich Thanksgiving diner. A bylo to fajn. I když to nebyla klasika, moc sem si to užila.

No a teď malý řádek i o Vánocích. Moje host mamka je také z Česka, tak jsme si na 24. Udělali večeři, jako máme v Čechách (ve skutečnosti to bylo hodně jiný joo), měli jsme hrozně moc jídla, ovoce, kokosů, ořechů a všeho.

25. ráno jsme pak ráno rozbalili dárky a udělali si pohodový, klasický americký den.

Funnel cake (předtím jsem si myslela, že to je FINAL CAKE 😀 Všichni totiž řikali, že když je to Funnel Cake, musíme si ho dát na konci všeho)

Jinak jestli vás zajímá, co jsem dostala, tak… od host rodiny jsem dostala 100 dolarů, že si za to mám koupit, co chci. Už jsem stihla koupit 2 knížky :3. Pár kamarádů mi pak zaplatilo jídlo (protože jídlo je tu fakt dobrý) a zmrzlinu. Od kamarádky jsem pak taky dostala knížku. A od mých pravých rodičů jsem dostala to nejlepší. HOLKY (A KLUCI) JÁ POJEDU NA HAWAII! O jarních prázdninách, nemůžu se dočkat.

A v únoru si to namířím na Floridu do Disneyworldu a Universal Studios! :3 (to bude můj první výlet za hranice Texasu, lol)

A na Nový rok. Na Nový rok jsem měla být s kamarády, ale nakonec to nějak nedopadlo. Každopádně jsem teda byla s rodinou, kde jsme si asi v 8 večer s host mamkou shodli, že už jsem vlastně dlouho nebyla v kině (ten týden jsem byla už 2krát), a že je čas jít. Tak jsme šli na Rouge One: A bylo to dobrý. Domů jsme přijeli okolo 11:30 večer. Chvilku jsme poseděli, pak jsme šli vybouchat ten ohňostroj, který jsme koupili ještě ten den… to co jsme nevybouchali, jsme nechali na 4th of July.

Teď už mě zase čeká škola. Vlastně nevím, jestli se do ní těším nebo ne. Na jednu stranu jsem ráda, že jdu… ale pak zase když pomyslím na to vstávání…. Hrůza.

Turkey Leg

Moje dobrovolničení na Thanksgiving Parade.

Nemyslím si, že jsem to napsala všechno, ale tak snad většinu toho, co jsem napsat chtěla, jsem snad i napsala. Mějte se krásně, užívejte si a mějte se rádi! Hodně štěstí do nového roku!

Jinak ty fotky… já vím. Ale nějaký jsem sem dát chtěla, tak tyhle jsou alespoň takový jako “ona si to tam asi fakt užívá” 😀 A že užívám.

Mějte se krásně! 🙂


ZANECHAT ODPOVĚĎ

Vlož prosím svůj komentář
Tvé jméno