Bloggers RE

“V DNEŠNÍ DOBĚ JE I TOČENÍ NA YOUTUBE DRUH PRÁCE,” ZASTÁVÁ ANETA CHROUSTOVÁ


Málokterý online tvůrce dokáže šířit pozitivní energii tak, jako to dokáže Aneta Chroustová. Tato slečna vystupuje na YouTube, kde má aktuálně bezmála 80 tisíc odběratelů, jako Hanneton Monde a od doby, kdy jsme si s ní povídali posledně, se u ní změnilo snad vše. Co všechno nám Anet prozradila o tom, jak odděluje svou tvorbu a soukromí? Jak dlouho je “influencerkou na plný úvazek”, co jí lidé “dávají sežrat” a co naopak ne? To vše a nejen to jsme zvládli dopodrobna probrat…

Jak se dnes máš, Anet?

Mám se dobře! Dneska vysvitlo sluníčko, tak mám hrozně dobrou náladu. Všechno je, jak má být.

Neptáme se úplně jen tak. V březnu 2018 jsme s tebou dělali rozhovor, během kterého jsi nám prozradila, že jakmile zapneš kameru, automaticky se začneš usmívat. Ze všech tvých videí je vidět opravdu velká pozitivita. Dokážeš být takto pozitivní i „na sílu“, právě jen na kameru, nebo jsi opravdu většinu času takhle pozitivní i v reálu? 

Osobně si myslím, že jsem hodně vysmátá, protože to máme asi v rodině – moje mamka je hrozně pozitivní člověk a pořád se směje. Když jsem v sobotu na víkend u rodičů, tak si chci většinou přispat a musím říct, že v 90 % případů mě budí výbuch smíchu mé mámy, která se směje něčemu, co řekl můj táta. Takže si myslím, že to už máme prostě asi tak v sobě, nebo alespoň já určitě.

Když zapnu kameru, tak se samozřejmě usměju, snažím se ty diváky nějak přivítat, ale myslím si, že jsem dost pozitivní a usměvavý člověk i v reálném životě.

Máš to tedy tak, že když máš špatnou náladu, tak netočíš?

Ano, mám to tak. Třeba včera, když bylo škaredé počasí a necítila jsem se úplně dobře, nebo v sobotu po delší noci s kamarádkou ve městě úplně nebyla nálada. To jsou momenty, kdy se do natáčení snažím nenutit a neberu tu kameru „na sílu“, protože vím, že bych byla asi tak hrozně unavená, že bych lidem nic zajímavého neřekla. Navíc si myslím, že lidé koukají na moje videa, protože je nějak inspirují, něčím jsou pro ně zajímavá, takže kdybych měla zrovna den na nic, tak bych zrovna nic inspirativního nedělala.

Tím ale nechci říct, že se snažím točit jenom ty dobré momenty, protože obzvlášť teď byla v mém životě situace, která nebyla veselá, a přesto jsem ji zachycovala a sdílela s lidmi. Já si myslím, že jsem zrovna člověk, který se snaží ukazovat i realitu – velmi často jsem třeba na videích i nenamalovaná nebo řeknu, jak se věci doopravdy mají.

Tou neveselou situací určitě myslíš svůj nedávný rozchod, o kterém jsi mluvila v jednom svém videu, i když jen velice okrajově, abys zachovala určitou míru soukromí jak sobě, tak svému bývalému příteli. Teď na druhou stranu točíš převážně vlogy, ve kterých ukazuješ své nové bydlení, které si zařizuješ v Praze. Jak to máš, co se soukromí týče? Zvažovala jsi nějak do jaké míry, a jestli vůbec budeš něco takového veřejně sdílet na internetu?

Ukazovala jsem i bydlení v Brně, kde jsem bydlela právě se svým bývalým přítelem. Do toho vztahu jsme šli s tím, že on věděl, co já dělám, co je náplní mojí práce, že je to to, že vlastně točím svůj život. Předem mezi námi proběhla nějaká diskuze o tom, že on si úplně nepřeje, aby byl natáčen, ale nikdy mu nedělalo problém, že jsem točila ten náš život. Takže nikdy nebyl ve videích vidět, nikdy jsem neřekla, jak se jmenuje, co dělá ani nic podobného.

Samozřejmě byly momenty, které jsem netočila. To sledující většinou nevidí a mají pocit, že točím všechno. Když člověk ale nevidí tu realitu, tak nemůže soudit, jaký podíl svého života sdílím a nesdílím. Do třicetiminutového videa, které navíc třeba shrnuje tři dny mého života, se opravdu nedá zachytit všechno.

Nastavit hranici soukromí je hrozně těžké. Lidi vás sledují proto, že jim ukazujete život. Myslím ale, že každý z nás se snaží tu hranici najít. Rozchod a přestěhování pro mě bylo něco, o čem jsem měla pocit, že by to mohlo ostatním něco předat, což je to, o co mi jde, proto jsem se rozhodla to ukázat – hlavně asi ženám, které tvoří většinu mých sledujících. Chtěla jsem ukázat, že je to něco, co se prostě děje, je to normální a že my ženy jsme silné natolik, abychom to dokázaly zvládnout. Brala jsem to v té inspirativní rovině, určitě na úkor svého soukromí.

Když jsme u té Prahy – pořád jsi z ní tak nadšená?

Jsem. Samozřejmě vím, že život v Praze bude třeba finančně náročnější a můžu se tady taky dostat daleko víc do nebezpečných situací, večer a podobně, ale zatím všechno funguje, všechno mi do sebe zapadá.

Vidíš nějaké rozdíly v reakcích lidí na to, když natáčíš na ulici? Přeci jen teď už máš srovnání mezi Opavou, Brnem i Prahou…

Myslím, že rozdíly úplně nejsou. V Brně na mě lidi koukali, v Praze na mě koukají taky. Já na ulicích většinou netočím úplně sebe, to jen když jsem na ulici úplně sama. Možná trochu míň to tady v Praze lidi řeší, ale to je spíš tím, že tady jsou turisti a ti jsou na natáčení se zvyklí víc než Češi.

Když jsi vybírala bydlení, jedním z faktorů pro tebe bylo i to, abys v bytě měla prostor pro natáčení. Co je pro tebe „ideální prostor pro natáčení“ a jak jsi na tom s technickou stránkou věci?

Řekla bych, že jsem na techniku poměrně nenáročný člověk. Vím, že mnoho jiných influencerů má speciální zrcadlovky, objektivy, světla,.. Já musím říct, že mám jen jeden foťák, který se mi vejde do malé Furla kabelky. (smích) S tím točím všechny – od vlogů po povídací videa a je tak praktický, že jsem si na něj hrozně zvykla. Mám teda i světla, ale ty ještě ani nemám v Praze, asi na ně přijde čas, až bude horší počasí a dříve tma.

Vzala jsem si větší byt, a to ne proto, že bych měla hodně techniky na natáčení, ale že mám hodně věcí – hlavně oblečení a kosmetiky. (smích) A taky jsem chtěla mít oddělené místnosti na práci a relax, takže jsem hrozně ráda, že se mi to podařilo, ještě navíc za dobrou cenu.

Na sociálních sítích je teď hodně v kurzu „zero waste“, „slow fashion“,.. Ty otevřeně říkáš, že máš hodně věcí. Setkala ses kvůli tomu s nějakými negativními reakcemi?

Musím říct, že ne. Prezentuju se totiž například i tím, že nakupuju i z druhé ruky – nejenom co se týče oblečení, ale teď i co se týče nábytku. Jsem člověk, který se v některých ohledech snaží myslet na přírodu, ale myslím, že zrovna v tom, co dělám, je to těžké. Influencer může být těžko člověk, který je „zero waste“. Samozřejmě někoho takového znám, ale v takové té mainstreamové rovině to úplně nejde, podle mě.

Jsi aktuálně influencerkou na plný úvazek? Živí tě jen tvá tvorba?

Více méně ano. Já teda ještě k tomu už nějakou dobu spravuju sociální sítě firmám, ale jinak ano.

Mám nějaké příjmy z YouTube videí, nějaké příjmy ze spoluprací a zatím, musím zaklepat, to funguje. Nechci na to ale spoléhat, přeci jen i koronakrize ukázala, že není úplně dobré, když je člověk závislý jen na jednom zdroji příjmu, ještě navíc v oblasti reklamy a sociálních sítí – ty příjmy teď celkově opravdu klesly, ukončily se nějaké spolupráce, protože firmy neměly peníze. 

Od září plánuju, že si najdu ještě nějakou další činnost, která mě bude bavit a která mě bude rozvíjet.

Vzpomeneš si po jak dlouhé době od začátku své tvorby jsi zaznamenala nějaké první finanční výdělky a po jak dlouhé době už tyto výdělky byly takové, že by se jimi dalo uživit?

Popravdě to trvalo hrozně dlouho. Žila jsem v jiné „bublině“ než většina influencerů, do té jsem se vlastně přestěhovala až teď. Fungovala jsem úplně jinak, řadu let mi bylo třeba i hloupé si o peníze říct.

Natáčím 6 let, první placené nabídky mi začaly chodit zhruba po 4 letech a naplno mě moje tvorba živí tři čtvrtě roku. Do své tvorby jsem nešla s vidinou nějakého výdělku nebo něčeho zadarmo. Dnes je v tomhle ohledu velký rozdíl, protože lidí vidí, jak online tvorba může fungovat, aniž by si uvědomovali, kolik je za tím práce.

Studovala jsi Mediální studia na Masarykově Univerzitě v Brně. Máš nějakou konkrétnější představu, jakou práci bys vedle své tvorby chtěla dělat? Chceš zůstat v oboru, který jsi vystudovala?

Hrozně ráda bych pracovala „na druhé straně“, to znamená na straně agentury. Vím, jak se influenceři chovají, co je pro ně důležité, co od spolupráce očekávají,.. Myslím, že by to bylo přínosné jak pro mě, tak pro firmu, kde bych pracovala.

Zároveň jsem člověk, který hrozně rád povídá, takže by mě bavila třeba i práce v rádiu nebo někde jinde, kde se člověk může i „vymluvit“.

Nechávám to zatím otevřené. Už mi přišlo několik nabídek, musím to všechno samozřejmě zpracovat. Snažím se teď po dokončení školy, které nebylo úplně jednoduché, trochu srovnat sama se sebou. Mám kolem sebe příběhy lidí, kteří se hned po dokončení školy vrhli do práce a neodnesli do psychicky úplně dobře. 

Říkáš vlastně něco dost podobného, co říkají online tvůrci, kteří studovali marketing – také se jim líbí a hodí pohled z obou stran. Oni také ale často říkají, že praxe je mnohem víc než samotné studium. Ztotožňuješ se i s tímto názorem?

Ztotožňuju. Myslím, že tohle je zrovna případ těch státních škol, které jsou možná lehce pozadu. Naše škola se snažila jít víc s dobou, přicházet s novými trendy, pedagogy z praxe a podobně, ale ta hlavní náplň učiva, hlavně teď na magisterském studiu, byla zaměřena čistě teoreticky, takže člověk je jakýsi „expert na filosofické pohledy na média“. Co se týče nějaké praxe, tak ta byla hlavně na bakalářském studiu, kdy jsem pracovala 3 měsíce v televizi, kde se mi dost otevřely oči a zjistila jsem, co bych chtěla a nechtěla dělat.

Věřím, že mě mnohem více naučí, když někde začnu pracovat, nebo mě i mnohem více naučilo, co dělám já sama, že jsem si rozjela svůj „business“. Co se školy týče, nejvíc mi daly mé dva výjezdy do zahraničí v rámci Erasmu.

Z obou Erasmů jsi byla nadšená. Neuvažovala jsi teď před přesunem do Prahy, že bys nezamířila sem, ale právě do zahraničí?

Asi ne. Vždycky jsem o tom snila, ale zatím jsem asi ve fázi, kdy mi stačily ty dva výjezdy. Neříkám, že nikdy ne, ale zatím jsem spokojená tam, kde jsem. Navíc myslím, že v aktuální situaci okolo koronaviru by bylo hodně komplikované se odstěhovat někam do zahraničí.

Teď úplně odbočíme. Shodou okolností jsme si všimli, že jsi před pár dny k jedné své fotce přidala náš hashtag #bloggersre, tak nás zajímá, co tě k tomu vedlo, jestli to byl nějaký konkrétní důvod…

Já ho občas přidám, když si vzpomenu. V minulosti jsem s vámi ohledně toho komunikovala a líbí se mi možnost, že když ho přidávám, jsem součástí komunity a přináší mi to možnosti jako přesdílení nějaké mé fotky nebo třeba i rozhovoru jako je tento.

Když si tak sedím a přidávám fotku, přemýšlím, co tam mám zase napsat za hashtag. (smích) Snažím se už vyvarovat anglickým hashtagům, přicházet s něčím jiným.

Přemýšlíš kromě hashtagů víc i nad popisky fotek? V poslední době totiž na Instagramu, přestože je primárně vizuální platformou, popisky hrají čím dál větší roli, už to není „jen“ o hezké fotce a jednom slovu se smajlíkem pod ní…

Myslím, že jsem se vždycky snažila textem něco říct a otevřít nějakou diskuzi. I když se přiznám, že občas přidám nějakou fotku, kde „jen“ popřeju hezký den. Je ale pravda, že když napíšu dlouhý text, lidé na to reagují víc, takže je asi pravda, jak říkáte, že lidé popisky zajímají a čtou je.

Interaguješ tedy se svými sledujícími víc v rámci Instagramu, než v rámci YouTube?

Určitě v rámci Instagramu. Přistihla jsem se, že tím trávím denně hodně času. Jsem typ člověka, který má velkou radost z toho, že si lidi najdou čas, aby napsali. Když otevřu dlouhou zprávu a vím, že si s ní daný člověk musel dát práci, je mi hrozně blbé ji jen zobrazit a neodpovědět, takže se opravdu snažím reagovat. Dvě hodiny denně tomu dávám určitě, což je trochu děsivé, ale uvědomuju si, že tam, kde jsem, jsem díky těm lidem. Jednu dobu jsem uvažovala, že bych si vypnula reakce na InstaStories, protože jsem reagovat nestíhala a vnitřně jsem z toho byla špatná, ale asi by mi ten kontakt chyběl.

Dokážeš říct, kolik zpráv ti denně přijde, nebo je to hodně individuální?

Je to individuální, záleží na tom, co přidám. Jsou dny, kdy zpráv přijde 10, jsou dny, kdy jich přijde 40.

Máš pocit, že to, kolik zpráv ti chodí a kolik času jim věnuješ, si lidé neuvědomují stejně jako to, že neukazuješ na kameru všechno, o čemž jsme mluvily? Jsou to podle tebe jakési „mýty“ ohledně tvorby?

Nedávno jsem točila Q&A video a sotva jsem ho vydala, už jsem měla v directu zprávy otázky na to, kdy bude další video. Málokdo má samozřejmě přehled o tom, kolik natočení a zpracování jednoho videa zabere času a kolik času zaberou všechny ty další věci spojené s influencerstvím. Někteří lidé se mě pak ptají, co celé dny jako dělám a kdy už si konečně najdu práci, abych něco dělat začala.

Kdyby kdokoliv miloval čtení a někdo mu nabídl, že mu za čtení bude platit, tak to ten člověk neodmítne. Mě baví sdílet svůj život a mám to štěstí, že mě to živí, i když mi to zabírá strašně moc času. Když může někdo dostat zaplaceno za pořad v televizi, který je úplně hloupý, proč bych se já nemohla živit točením videí. Samozřejmě netvrdím, že dělám něco ohromně důležitého – jsou povolání jako lékař nebo hasič, která jsou ohromně důležitá a já zastávám, že by měla být mnohem lépe zaplacená, ale žijeme v takové době, v jaké žijeme a i točení na YouTube je druh práce.

Autor: Deni Hartmannová (BloggersRE), Fotky: Sociální sítě Anety Chroustové, Editace: Deni Hartmannová (BloggersRE)


Bloggers RE

Máš blog, Instagram nebo YouTube? Jsme platforma, která spojuje online tvůrce a influencery z Česka a Slovenska. Přidáš se taky?

Přidat komentář

PODPOŘÍŠ NAŠI TVORBU?

PODPOŘÍŠ NAŠI TVORBU?

10 TIPŮ, JAK VYLEPŠIT SVŮJ INSTAGRAM A SPOLUPRACOVAT SE ZNAČKAMI

X