Mladá Češka, která má sen i “koule” si ho splnit. Spolu se svým přítelem se rozhodli přestěhovat do Mexika a postavit si tam hotel. O White Rabbit na ostrově Holbox, o odvaze zažít své sny a o rizicích podnikání si dnes přečtete v rozhovoru s Barushkou!

Barush, mohla by ses nám na začátek představit? Odkud tě můžou naši čtenáři znát?

Jmenuju se Bára, zatím ještě bydlím v Praze, ale za měsíc se stěhuju do Mexika. Kdybych si mohla vybrat jakoukoliv práci na světě, byla bych Zikmund a Hanzelka, ale to bohužel nejde, takže si stavím v Mexiku hotel White Rabbit. White Rabbit se náš hotel jmenuje proto, že se nám líbí význam bílýho králíka, za kterým šla Alenka do Říše divů. „Následovat bílého králíka znamená jít si za svým snem, poslouchat znamení, nalézat se uprostřed mimořádných úžasných okolností, které zpochybňují vaše základní přesvědčení, rozšiřují obzory a vnímání reality, transformují vás, a změní váš život.“ No a my se toho našeho králíka rozhodli taky následovat!

Čtenáři mě můžou potkat na mým Instagramu a taky na mým blogu, na který poslední dobou nemám ale téměř vůbec čas. Ale to se snad v Mexiku změní!  Zatím se stíhám pořádně věnovat jen našemu YouTube kanálu Follow the white rabbit, na který natáčíme „seriál“, kde se dozvíte o nás a o našem projektu skoro všechno. A protože už se přesně za měsíc do Mexika stěhuju, bude to takový „Jak se staví sen v Karibiku“. Budeme natáčet přímo na místě, jak se všechno staví a zařizuje a jak se nám to daří (a jak se nám to se *e). (smích)

Takže budu moc ráda, když ten náš island life budete sledovat.

Rozhodla ses přestěhovat do cizí země spolu s přítelem? Proč zrovna Mexico a byl přítel hned pro?

Mexiko je moje životní láska!

Přestěhovala jsem se tam s našima, když jsem byla ve 4. třídě. Bylo mi 9, neuměla jsem ani slovo španělsky a naši mě hned strčili do místní školy, abych se naučila mluvit. Na začátku to vůbec nebylo lehký, ten první rok se mi tam strašně nelíbilo, neměla jsem kamarády, protože jsem se s nimi neuměla domluvit, a stýskalo se mi po těch, co jsem měla v ČR… Navíc z malýho města, kde jsem lítala celý dny po venku, do jednoho z největších měst na světě, kde jsem sama nemohla nikam. A ani jsem na to neměla čas, protože jsem se každej den po mexický škole musela ještě učit do školy český.

Ale pak se to zlomilo, španělsky jsem se naučila, našla jsem si super kamarády, který mám dodnes, i po 20 letech (jo, jsem stará, je mi 31) a byla jsem tam prostě doma. Takže jsem pak zas naopak trpěla, když mě naši na konci devítky vzali zpátky do ČR.

Pak jsem tam byla na semestr na VŠ, což byl nejlepší půlrok mých dvacetin, a každej rok jsem tam jezdila jako průvodkyně, i soukromě.

Jakmile se poprvé po dlouhý době nadechnu třeba i toho šílenýho smogu v Mexico City, tak jsem prostě nejšťasťnější. Takže proto zrovna Mexiko. I když by se mi líbilo žít třeba i v Itálii nebo v Barceloně, tak nejvíc mě to vždycky táhlo zpátky do Mexika.

A s Michalem to bylo asi tak, že nejlepší způsob, jak chlapa k něčemu přesvědčit, je mu vnuknout myšlenku, že to byl vlastně tak trochu i jeho nápad. Kdybych navrhla, abychom se přestěhovali třeba do Mexico City, tak by mě s tím okamžitě poslal někam. Ale jak může někdo říct, že se mu nechce žít na ostrově v Karibiku, kde nejezdí auta, jen golfový vozíky, po bílý pláži chodí plameňáci, všude jsou barvy a výborný jídlo?

Vybaví se ti nejzásadnější rozdíly mezi ČR a Mexikem a důvody, díky kterým jste se nakonec rozhodli přestěhovat?

Mezi ČR a Mexikem jsou tisíce rozdílů, ani nevím, kde bych měla začít a jestli bych někdy skončila.

Když vezmu rozdíly konkrétně pro nás dva, tak se náš život samozřejmě od základů změní. Bydlíme teď v Praze, a z velkoměsta se přesuneme na malej ostrov, do malýho městečka, budeme provozovat hotýlek, i když s tím nemáme vlastně žádný zkušenosti, budeme 24 hodin denně spolu a budeme se muset naučit spolu pracovat a spolupracovat… Neděláme si iluze, že všechno bude jenom růžový. Pro Michala to může být i trochu kulturní šok, navíc umí španělsky říct jen slovo „helado“, jenže si nepamatuje, co to slovo znamená. (Zmrzlina. A tu on ani nejí)

Důvody byly modrý nebe většinu dní v roce, tyrkysový moře, bílý pláže, plameňáci, nejlepší mango a avokádo, tacos… A taky, že jsme oba nutně potřebovali změnit práci, protože nás ani jednoho už nebavila.

V současné době se staví váš vlastní hotel. Jak k tomu vůbec došlo? Koho to napadlo jako prvního?

Mě! Kromě toho, že mě to vždycky táhlo zpátky do Mexika, jsem pořád přemýšlela, CO vlastně chci dělat, když teda nemůžu být Zikmund a Hanzelka. Žádná moje práce mě nenaplňovala, a vždycky jsem věděla, že aby mě to bavilo, potřebuju pracovat na něčem, co je MOJE.

Studovala jsem překlad a tlumočení, zjistila, že překlání naprosto nenávidím, sedět celý dny sama u počítače a slovníku. Tlumočení by sice byla skvělá práce, pokud by probíhala tak, jak jsem si ji naivně představovala, tedy že budu s klienty cestovat po celým světě a tlumočit jenom samý strašně zajímavý konference a jednání. Jenže realita je bohužel trochu jiná. Takže jsem nastoupila do korporátu, kde jsem to každej den z těch 3 měsíců, než jsem odešla, nenáviděla.

Pak jsem šla do luxusní cestovky, kde mě strašně štvalo, že pracuju pro někoho jinýho, kdo měl koule, a začal podnikat, zatímco já tam sedím a za pár korun mu pracuju na jeho snu. Místo toho, abych si plnila svůj.

Poslední 3 roky jsem strávila na mexický a pak britský ambasádě. Bylo to docela lukrativní „teplý místečko“, ale mě ta kancelářská práce šíleně ubíjela, měla jsem pocit, že tím akorát ztrácím čas, a celý ty roky jsem pořád přemýšlela, CO bych mohla dělat, aby to byl můj business a mě to konečně bavilo.

Měla jsem tolik nápadů, že bych mohla možná právě v tom podnikat – prodávat podnikatelský záměry. Ale nikdy jsem žádnej nápad nedotáhla do konce, protože jsem vlastně nebyla přesvědčená, že právě TOHLE je to, co chci dělat ze všeho nejvíc, a taky jsem se bála riskovat. A strašně jsem záviděla všem lidem, co měli koule a něco rozjeli.

Pak se jedna známá z Mexico City přestěhovala na Holbox a otevřela si tam restauraci. Další člověk, kterýmu jsem záviděla, že se k něčemu takovýmu odhodlal. A navíc v takovým ráji!

Loni jsem chtěla Michalovi ukázat Mexiko a plánovala jsem i cestu na Holbox, kde jsem nikdy předtím nebyla, i když do Mexika jezdím pořád. Proto mě napadlo, že by nebylo špatný tam co nejdřív koupit nějakou nemovitost, že to bude během několika let hodně turistický, a byla by to dobrá investice.

Hned ten den jsem našla v inzerátu na prodej takovej příšernej barák, spíš garáž, a přišla s tím nadšeně za Michalem. Že bychom na to měli nějak sehnat peníze a koupit to. On mě s tím kupodivu nevyhodil, taky se mu ten nápad líbil, i když zrovna tahle chýše úplně ne, a začali jsme se koukat po něčem jiným a vymýšlet, jak to udělat. Začalo období našeho „denního snění“, jak by bylo super se tam odstěhovat, zařídit si tam třeba bar a vypadnout z tý stereotypní nudný práce.

Pak jsme na ostrov konečně dorazili a fakt jsme se do něj hnedka zamilovali. Jenže jsme si uvědomili, že na to, abychom tam třeba koupili pozemek a ještě na něm něco postavili, nemáme, a že o tom budeme bohužel asi jenom dál snít, protože ani nic k pronájmu se nám nepodařilo sehnat.

Vrátili jsme se do ČR, Michal vyprávěl o naší dovolený kamarádovi Arnoštovi, zmínil Holbox a ten náš sen. Arnošt řekl, že má nějaký peníze, který by chtěl investovat, a že tenhle nápad a ostrov se mu strašně líbí, že nějaký peníze dá on, nějaký seženeme my, a něco vymyslíme. Já navrhla, ať teda koupíme pozemek a postavíme tam glamping, že mě tenhle koncept ubytování nadchnul a teď to po celým světě letí. Arnoštovi se to taky líbilo, domluvili jsme se, a pak už to šlo všechno hrozně rychle.

Což je asi dobře, protože kdybychom si dali prostor na rozmýšlení pro a proti, tak bychom se k tomu možná nikdy neodhodlali.

Jaké byly vaše první kroky ke splnění svého snu? 

Hned jsem začala shánět pozemky, asi za 3 týdny sehnala jeden, který se nám zdál naprosto ideální, takže jsme si s Arnoštem koupili letenky a letěli jsme se na něj podívat a ideálně ho okamžitě koupit. K tomu jsme ale potřebovali v Mexiku založit firmu, protože cizinci tam nesmí koupit nemovitost. Na to všechno jsme měli jen 5 dní a o jeden jsme přišli hned na začátku díky zpoždění letu. Okamžitě po příjezdu na Holbox nám navíc řekli, že se ten „náš“ pozemek právě prodal.

Sehnali jsme naštěstí jinej, ale protože bylo víc zájemců, museli jsme jednat rychle. Takže jak říkám, nebyl moc čas se rozmýšlet- Během 4 dnů jsme měli založenou firmu a pozemek byl náš.

Co bylo doposud nejnáročnější? 

Asi úplně všechno to, co pak následovalo. Měli jsme pozemek, a najednou nevěděli co dál. Takže jsme vymýšleli, jak to postavit, jak se vejít do našeho hodně nízkýho rozpočtu a vypadalo to chvílema docela beznadějně. Nakonec jsem sehnala architekta, který nám poslal návrh, ze kterého jsme byli nadšený. Jenom to mělo stát o dost víc, než jsme původně plánovali, ale rozhodli jsme se do toho jít a risknout to. Tím jsme se dostali z naší původní představy o celkem hippie kempu, kde budou jen stany na dřevěných platformách, k celkem luxusnímu resortu.

Pro mě to bylo strašně náročný v tom, že jsem chodila pořád do práce, dokonce do nový, kde jsem seděla do večera, a v noci mi pak doma začínala další šichta, kdy jsem všechny detaily musela řešit nejen s architektem, ale i s právníkem a s účetním. Jsem jediná, kdo z nás tří umí španělsky, takže úplně všechno bylo na mně.

Pak následovalo nekonečný zařizování všech povolení, a když bylo všechno hotovo a mělo se začít stavět, přišel ten největší fuck-up: architekt nám oznámil konečný rozpočet, který byl 2x vyšší než částka, se kterou jsme celou dobu počítali, která byla náš strop, a o které celou dobu tvrdil, že se do ní v pohodě vejdeme. Nakonec se to vyřešilo, ale málem nás to dostalo do Bohnic a celou stavbu to odložilo o několik měsíců.

Teď je před námi stavba, zařizování, vybavování, dekorování, vyřizování dalších povolení, shánění dodavatelů… no, asi nás to nejnáročnější teprve čeká.

A protože jsem přesvědčená, že aspoň v ČR nikdo nezná a nemiluje Mexiko tak jako já, tak chci založit CK, která bude kromě našeho hotelu nabízet krásný butikový hotýlky po celým Mexiku a organizovat dovolené na míru. Bude to asi taky náročný, ale strašně se těším.

Každopádně mám ale konečně pocit, že jsem našla to NĚCO, co jsem vždycky chtěla dělat. Někdy je s tím tolik práce a starostí, že si říkám ježišmarjá, co nás to napadlo za blbost, že jsme se na to radši nevykašlali… Pak si ale představím, že bych to neměla, dál seděla v nenáviděný kanceláři, poslouchala nadřízený a frustrovaně přemýšlela, v čem podnikat, a uvědomím si, že i přes to obrovský množství práce a rizika je to prostě splněnej sen.

V čem je váš hotel zajímavý? Proč bychom ho měli navštívit? Co vše můžou vaši hosté zažít?

Zajímavý je určitě v tom, že žádný podobný koncept hotelu na ostrově nenajdete. Glamping na Holboxi není, a ten náš bude nakonec taková hodně vytuněná verze glampingu.

Kromě dvou hlavních bazénů má taky každá chatka svůj vlastní bazének. Všechno bude postaveno z bambusu a za využití místních přírodních materiálů, budeme soběstační i co se týče elektřiny a žádná kapka vody nepřijde vniveč, budeme využívat i dešťovou vodu. Všechno je eko, bio, raw.

Stejná bude i naše kuchyně. Budeme připravovat „bowls“ z místních surovin. Všechno vybavení bude od místních řemeslníků, v obchůdku chci prodávat místní výrobky a bio kosmetiku, kterou budeme dávat i hostům na pokoji. Budeme nabízet masáže, šamanský rituály, a lekce jógy. Chceme být co nejšetrnější k životnímu prostředí, protože Holbox je hodně křehký ekosystém, a podporovat místní komunity.

Navštívit byste nás měli proto, že tam budeme my. A proto, že si užijete netradiční způsob ubytování, soukromí, individuální přístup, se vším vám poradíme, a do budoucna plánujeme i svatby. Máme dokonce i dvě honeymoon chatky!

Fotky odtamtud vypadají úžasně! Bude si to moct dovolit každý? Už víte přibližnou cenu pobytu?

Děkujeme moc! Je pravda, že se i vzhledem k ceně stavby, k místním vysokým daním, cenám a nákladům, a k naší poloze budeme cenově orientovat hlavně na turisty z USA, kterých tam jezdí nejvíc, takže třeba pro někoho z ČR nebudeme úplně levní. Přibližná cena za chatku s vlastním bazénkem a s (bohatou!) snídaní pro dva bude cca 5 tisíc Kč za noc. Ale pobyt u nás nebude drahý, bude mít hodnotu!

Jak se na vaše rozhodnutí tvářila rodina a známí? Nebyli smutní, že odjíždíte tak daleko?

Smutní určitě byli, jsou a budou, stejně jako my. Ale naštěstí jsou do Cancúnu hodně často letenky v akci za pár tisíc, takže za námi snad budou všichni často jezdit.

Naši rodiče se o nás samozřejmě bojí, protože tady necháváme svoji práci, nějaký jako „jistoty“, investujeme do toho peníze i čas a může se stát, že se nám nebude dařit, zkrachujeme, budeme mít dluhy nebo třeba přijde hurikán a všechno odnese… A navíc budeme tak daleko.

Ale my tomu věříme, rizika si nepřipouštíme, a snad tomu už začínají věřit i oni.

Máte v plánu se do ČR pravidelně vracet?

Určitě, my to nebereme tak, že se stěhujeme do Mexika navždycky. Je nám jasný, že se minimálně první rok až dva z ostrova nehneme ani na krok, protože budeme mít strašně moc práce, ale máme Arnošta, se kterým se můžeme vystřídat a jet do ČR, zatímco on se pojede starat o Králíka do Mexika.

A doufáme, že třeba časem se nám podaří hotel rozjet tak, že si budeme moct dovolit někoho zaměstnat jako manažera, a budeme to mít volnější.

Ideálně bychom časem, po několika letech, pokud všechno půjde dobře, chtěli pendlovat mezi Prahou a Holboxem tak napůl.

Nebo třeba rozjedeme síť White Rabbit glampingů po celým světě! Kdyby tohle četl nějaký investor, tak ať se mi ozve!

Už máte nějaké své první zákazníky, kteří by si předem zamluvili pobyt u vás v resortu?

Ještě jsme nespustili rezervační systém, protože jsme nevěděli, kdy přesně budeme otevírat. Zatím to vypadá na začátek října, takže se chystáme zahájit rezervace teď. Už se nám ale ozvala spousta lidí přes naše webovky nebo sociální sítě, takže to naštěstí vypadá, že zákazníci budou! A nadšení! Tak snad jim to nadšení vydrží i během pobytu. A nám taky. Navždycky.

A poslední otázka se týká našeho projektu a webu BloggersRE. Znala jsi nás, Baruš, a sledovala před tím, než jsme tě oslovili? Jaký máš na projekt názor? 

Všechny vaše rozhovory mi chodí přímo do mailu. (pozn.red. 2x týdně rozesíláme mailing s novinkami na webu)  Když jste mě oslovili, měla jsem radost, protože váš projekt dobře znám a moc se mi líbí! Díky za inspiraci a za oslovení!

Autor: Klára Recmanová (BloggersRE), Fotky: Sociální sítě Barbory Paštikové, Editace: Deni Hartmannová (BloggersRE)


1 COMMENT

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here