Markéta je milá usměvavá holka z Brna s přezdívkou, kterou si zapamatujete raz dva. Na Instagramu se dělí o svůj život mezi šálky s kávou, činkami, psími chlupy a skleničkami prosecca. Často ale také cestuje a právě o tohle téma z jejího života nás toho zajímalo nejvíc…

Kdo je Blondýna z Londýna?

Ahoj, já jsem Markéta, těší mě! Je mi o 10 let víc, než si myslí prodavačky v Lidlu, bydlím v Brně spolu s přítelem a (mo)psí smečkou a v podpisu pracovního e-mailu mám “social media manager”. Po práci mě nejčastěji najdete na crossfitu s činkou nad hlavou nebo v některé z brněnských kaváren s lattéčkem a skleničkou Pálavy. Možná mě potkáte v šatech, lodičkách a s růžovou rtěnkou, možná ve sportovním se zpocenýma vlasama. Můj život je zkrátka plnej kontrastů.

Jak vznikla přezdívka “Blondýna z Londýna”?

Spousta lidí si pochopitelně myslí, že jsem v Londýně delší dobu žila anebo k němu mám hodně blízký vztahy. Ve skutečnosti je to mnohem míň cool příběh. Když jsem si před lety zakládala Instagram, nechtěla jsem tam mít jen svoje jméno, a tak jsem přemýšlela, co jinýho by mě vystihovalo. A blonďatá jsem byla vždycky. Vlasama i myšlením. Ten zbytek je tam jen a pouze proto, že se to rýmovalo. (smích)

Máš toho už docela dost procestováno. V kolika zemích už jsi byla? Zaznamenáváš si to?

Doma v předsíni máme velkou stírací mapu, na které si s přítelem vždycky seškrábeme zemi, kterou jsme spolu navštívili. Jen za dva a půl roku našeho vztahu už je to Itálie, Emiráty, Británie, Španělsko, Slovensko, Německo, Rakousko, Polsko, Thajsko, Vietnam a Čína, ve které jsme sice byli jen pár hodin, ale všechno se počítá.

Jak dlouho dopředu svoje cesty plánuješ? Jestli je tedy plánuješ…

U velkých dovolených, jako bylo Thajsko nebo Vietnam, to bylo rozhodnutí spousty měsíců dopředu. Pak už zbývalo jen počkat na levný letenky v období, který se nám hodilo. Ale spoustu prodloužených víkendů nebo menších dovolených za mě rozhodly levný letenky. Neřešila jsem kdy, ale jen to, že tam strašně moc chci – a bylo jedno, jestli za 3 týdny nebo třeba za 5 měsíců.

Kde se ti zatím líbilo nejvíce? Proč?

Každá země, každý místo má něco do sebe. Miluju rušnej špinavej Bangkok i pohádkovou jižní Moravu plnou sklípků a vinic. Úplně nejvíc nadšená jsem ale byla ve Vietnamu z provincie Ninh Binh, kde jsou nádhený vápencový skály a rýžový políčka, mezi kterýma se projíždí na řece. A z měst úplně miluju skotskej Edinburgh, kde jsem byla už třikrát, a doufám, že zase brzo poletím. Není se co divit, jsem velká milovnice Harryho Pottera a místní hrad vypadá jako Bradavice! (což taky není náhoda, právě v Edinburghu napsala Rowlingová první stránky)

Poslední dovolená ve Vietnamu se ti doslova vryla pod kůži. Jaká byla tvoje návštěva v tamním tetovacím studiu?

Už dlouho se mi líbila myšlenka přivézt si z dovolené suvenýr v podobě tetování. Ale do poslední chvíle jsem nevěřila, že to zrovna ve Vietnamu opravdu dokážu a odhodlám se. No a najednou byl poslední večer v Hanoji a s přítelem jsme vstupovali do úplně náhodnýho salonu na ulici. Byl v druhým patře, šlo se tam přes něco, kde jsme si nebyli jistí jestli je to obchod, nebo něčí obývák. V salonu byli 3 mladí kluci, co neuměli ani slovo anglicky. Pomalu i pozdrav překládali na mobilu. Ale rukama, nohama i Googlem jsme se domluvili a já po 20 minutách odcházela s lotosovým květem, národní rostlinou Vietnamu, na kotníku, s úsměvem od ucha k uchu a nezapomenutelným zážitkem k tomu. Občas je fajn být trochu pankáč, i když tentokrát jsem možná měla víc štěstí než rozumu.

A je vlastně naopak i nějaká země, která tě nemile překvapila?

Největší očekávání jsem měla asi od Jeruzalému. Biblický místo, místo ukřižování i zmrtvýchvstání Ježíše Krista, nejvýznamnější město pro Křesťany i Židy a třetí nejdůležitější pro Muslimy. Z toho přece musí atmosféra a historie jen vyzařovat! Když jsme ale se sestrou přijely do města, každou chvíli na nás někdo pokřikoval, historický uličky jsou plný stánků s kýčema a otravnýma prodejcema a v posvátné ulici, kudy Ježíš údajně nesl kříž, na vás troubí popeláři a strkají se davy turistů. Každopádně velkej vliv na moje hodnocení města mělo i počasí – a to je jen a jen moje blbost! To je tak, když sami sobě namlouváte, že jedete do léta, podle toho si zabalíte, a celou dobu strávíte zmrzlí a mokří, v jedné jediné teplejší mikině.

Za hezčího počasí bych Jeruzalému klidně ještě šanci dala. Ty kamenný uličky si přímo říkají o procházky v letních šatech se zmrzlinou v ruce.

A jak to bez tebe zvládá Albus, když odjedeš?

Je to nevděčnej mops. Stačí, když se na něj někdo v kavárně nebo autobuse hezky podívá, a klidně by s ním hned odešel domů a ani se neotočil. Vždycky ho nechávám u rodičů a je mu úplně jedno, když se zavřou dveře a já zmizím. Kde je jídlo, tam je dobře. Mnohem víc se stýská mně.

Podělíš se s námi o nějaké tipy, jak za cestování neutratit majlant?

Vykašlat se na cestovky, v dnešní době internetu je tak snadný si všechno zajistit sám. A klidně přespat i ve skromným hostelu. A to nejlepší jídlo kolikrát není v luxusní restauraci, ale ve skromným stánku na ulici nebo ošuntělým bistru.

Je něco, co si na cesty rozhodně nikdy nezapomeneš přibalit?

Nejdůležitější jsou pro mě kontaktní čočky a brýle, bez těch bych na dovolené neviděla doslova NIC. Jinak se ale snažím brát co nejmíň věcí. Na kratší cesty toho nemívám v příručním zavazadle o moc víc, než je čistý spodní prádlo a náhradní tričko.

Znala jsi náš projekt BloggersRE před tím, než jsme tě oslovili? Co na něj říkáš?

Znala, už jsem tu četla spoustu zajímavých rozhovorů.

Autor: Martina Bartošová (BloggersRE), Fotky: Sociální sítě Markéty Z., Editace: Deni Hartmannová (BloggersRE)


LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here