Nebát se vystoupit ze své komfortní zóny a splnit si sen. Mladá Češka Diana Hasalová se zamilovala do cestování a zatímco mnohým stačí nárazové krátkodobé výlety, ona se přestěhovala na Island. Jaké rozdíly pocítila oproti životu v Česku? Jaké překážky musela překonat a jaké zkušenosti načerpala? A proč už se na Islandu nenachází a vyměnila jej za Bali? Nejen o tom jsme si s Dianou, mimo jiné členkou našeho BloggersRE týmu, popovídali!

Dianko, děkujeme, že sis na nás našla čas. Jak se aktuálně máš?

Děkuji za optání, mám se skvěle, řekla bych, že nejlépe ve svém životě. Právě sedím u bazénu, je asi 35 stupňů a já si užívám Bali, palmy a lidi kolem mě.

Pojďme se úplně nejdříve pobavit o tvé lásce k cestování obecně. Kdy, proč a jak vlastně začala?

Svůj domov miluju, ale jsem dobrodružná duše a potřebuji v životě vidět a vědět víc. Po několika životních událostech jsem se rozhodla, že ten pomyslný krok do neznáma udělám a odcestuji. Pracovala jsem v personální agentuře, bylo to rozhodně obohacující, ale postupem času jsem si uvědomila, že sedět za počítačem každý den není můj sen a já si chtěla sny splnit!

Abych ale celou dobu nepsala jen o pozitivech, chtěla bych říct, že si všichni musíte uvědomit, že ne vždy je to pozitivní a jednoduché. Do života vám přijdou různé situace, které s váma zamávají a je jen na vás, jak se k nim postavíte. Rozchod, změna práce, další změna práce a další a další, noví lidé, opouštíte ty dosavadní, opouštíte hlavně milovanou rodinu. Člověk musí mít to cestování v sobě, někdy to může přijít spontánně, ale většinou o tom lidé přemýšlejí delší dobu a ví, že ke svému štěstí potřebují něco jiného, a tak se to pomyslné “něco” vydají hledat právě do ciziny. U mě to fungovalo, potřebovala jsem si rozšířit obzory a zlepšit se v jazyce. Potřebovala jsem změnu a ta rozhodně přišla. Je důležité si uvědomit, že reprezentujete svoji zemi a lidé se vás na ni budou ptát. Několikrát jsem se setkala s tím, že lidi neměli ani ponětí, kde moje země je. 

Neprocestovala jsem mnoho zemí – byla jsem v Barceloně, Madridu, Sardinii, Itálii, Paříži… Cestování mě ale nějakým způsobem velmi obohacuje, a proto jsem se rozhodla pro radikalnější krok.

Nárazové cesty nakonec vyústily v přestěhování na Island, kam jsi s tehdejším přítelem utekla od stereotypu. Povyprávíš nám o tom, jak to celé bylo? Jaké to je přestěhovat se do jiné země a proč právě Island?

Na začátku bych chtěla zmínit, že odjezd na Island pro mě nebyl útěkem, ale otevřením možností. Na Islandu žiju dva roky a pár dalších měsíců a rozhodně mi to otevřelo nové dveře, jiný pohled na život. Tehdy jsme s bývalým přítelem ušetřili peníze, ukončili práci, koupili letenky a bylo to. Více jsem se těšila, než že bych se bála. Věděla jsem, že odjíždím za něčím lepším, a to je vždy motivace. 

První týdny byly zajímavé – nová země, kultura a naprosto cizí jazyk. Člověk zapluje do nového života mnohem jednodušeji, než jsem čekala. Začala jsem s prací v restauraci a současně jsem chodila uklízet na barák k jedné rodině, potom jsem pracovala jako housekeeping na hotelech. Tohle je jediná věc, kterou v tuto chvíli spatřuji jako nedostačující, a proto jsem si teď dala od Islandu pauzu, nabírám nové zkušenosti a až se vrátím, chtěla bych se hlásit na jinou pozici, tak uvidíme. Byl to skvělý začátek a já za něho budu navždy vděčná. Věci se postupem času změnily a to je život. Je důležité si uvědomit, že přestěhování se do jiné země je vykročení z komfortní zóny a asi ne všichni jsou schopni obětovat své pohodlí. Každopádně změnit svůj život může každý, nehledě na věk či dosavadní život. Je to váš život a vy si diktujete své pravidla!

Všude s sebou beru svůj talisman, který jsem dostala od kamarádky. Když mi ho dala nechala mi u něho vzkaz: “teď už se nikdy neztratíš”. 

Proč právě Island? To je otázka, kterou dostávám denně. Řekněme, že to byl osud, který mě na Island přivedl a učí mě velmi zásadní lekce. Myslím si, že tam, kde se nacházíme, je přesně to místo, kde bychom měli být. Je to to nejlepší místo, kde bychom měli být, nemyslíte?

V čem se nejvíce liší život na Islandu od toho v České republice? Co byla největší změna?

Velkou změnu jsem cítila už když jsem na Islandu přistála. Ten čistý vzduch. Hned první dny jsem si všimla další velké změny a to by žádný stres. Nikdo nikam neběží, nikdo se víceméně nestresuje a ta pohoda z lidí je opravdu znát. Je to jiné a pokud jste otevření ve své mysli, bude se vám dařit. Stále cítím, že Island je země, která je mému srdci nejbližší a kde se opravdu cítím doma. Jestli tam zůstanu do konce života, nemohu říct, přála bych si to. Rozdílná je hlavně mentalita lidí – věci, které probírám s lidmi na Islandu, se nikdy netočí kolem peněz, ale kolem života, který je kolem nás a je to velmi, velmi rozdílné.

Pokud chcete na Islandu pracovat, je třeba mít personal number. Dříve vám ho zařídil zaměstnavatel, nebo jste si to koupili v bance, tahle varianta již není aktuální. Sehnat práci na Islandu je ale stále velmi jednoduché.

Počasí je velmi proměnlivé, s tím je třeba opravdu počítat. Dlouhé zimy, pár hodin světla za den a naopak v létě světlo bez přestání, je to někdy dost náročné.

Jak jsme již zmínili, na Island ses nepřestěhovala sama, ale časem ses tam sama ocitla. Jak jsi to zvládla a umíš si představit, že bys tam byla sama od začátku?

Já jsem byla vždycky hodně samostatná, takže být najednou sama pro mě nebylo těžké. Víte, nikdy nejste úplně sami, lidé vám pomůžou, když si o pomoc řeknete. Rozhodně jsem se stala více sebevědomou ženou, to přišlo až po nějakém čase. Když si vzpomenu na začátky, styděla jsem se za svůj anglický projev a nebyla jsem s tím úplně spokojená. Je třeba se stále učit a učit. Loni jsem se přihlásila na kurz islandštiny a až se vrátím, chci v něm rozhodně pokračovat. Když jsem přijela do další země, kterou je Bali, uvědomila jsem si, že moje angličtina se musí stále zlepšovat. Mluvím tady denně anglicky s rodilými Američany, a to je dost jiný level. 

Začala ses hodně věnovat seberozvoji, zaměřila ses zkrátka sama na sebe… Pověz nám o tom víc, prosím.

Myslím si, že mě tohle téma vždycky hodně zajímalo. Spousta lidí by určitě souhlasila, že hodně přemýšlím, pořád rozjímám a ráda rozebírám tyhle témata dopodrobna. Bylo to ve mně už odjakživa. V životě jsem udělala spoustu chyb, což je normální, každý chybujeme, ale já jsem se rozhodla, že chci být lepší verzí sama sebe. Možná to zní jako klišé, ale jakmile se pro něco rozhodnete, cesty se otevírají samy, věci a lidé k vám přícházejí a funguje to. Nezaměřuji se pouze na seberozvoj, ale snažím se více naslouchat i ostatním, protože život není jen o nás. 

O seberozvoji píšeš také články k nám na web, protože jsi součástí našeho BloggersRE týmu. Jak dlouho už v týmu jsi, jak ses do něj dostala a co ti to dává?

Spolupráci s BloggersRE beru jako další seberozvoj a příležitost vyjádřit sama sebe, předat informace a ráda bych inspirovala více lidí k cestování. Články píšu už rok, respektive co si pamatuji, tak jsem se do projektu přihlásila nějak v tomhle období. Pamatuji si, když jsem na Instagramu viděla přihlášku. Bylo to těsně po tom, co jsem se rozhodla založit si blog. Psaní je jeden z mých koníčků, a tak jsem si splnila svůj malý sen. Sdílení mých názorů a myšlenek je pro mě moc důležitě a já se snažím to skrz psaní a zpívání vyjadřovat. Děkuji za příležitost, jsem za to velmi vděčná!

Jak jsi sama řekla, píšeš také vlastní blog – ten je primárně o cestování? I tam jste dříve byli dva. Je náročnější blog tvořit ve dvou, nebo sólo?

Před víc jak rokem jsem se rozhodla sdílet svoje zážitky a zkušenosti na Facebooku, ale některé příběhy byly dost dlouhé a uvědomila jsem si, že to lidi asi nebude tolik bavit, a tak se založit si blog tehdy zdálo jako dobrá příležitost. Řekla bych, že o mém blogu nikdo neví, protože se mu nevěnuji tak, jak bych si přála. Začala jsem psát pro BloggersRE, tím se moje časové možnosti dost omezily, ale snažím se polepšit. Všechny moje náměty přicházejí z mého života a i předtím jsem celý blog, Facebook a Instagram organizovala sama. Říká se, že ve dvou se to lépe táhne, ale já táhnu za dva!

Konečně se dostáváme k tomu, co je v tvém životě tou úplně největší novinkou – nedávno jsi odletěla dobrovolničit na Bali. My to považujeme za takové vyvrcholení tvé lásky k cestování a seberozvoji. O tomhle nám musíš prozradit úplně všechno!

Je to, jak říkáte, naprosté vyvrcholení mé vášně k cestování a spojení více faktorů dohromady. Snažím se být oporou pro mé kamarády a rodinu, ale cítila jsem, že chci pomáhat více, že chci posunout svůj život zase na jinou úroveň. Ve chvíli, kdy jsem se rozhodla odjet jako dobrovolník na Bali, se všechny cesty otevíraly správným směrem. Úplně přesně si vybavuju ten moment, kdy jsem dostala email, že mě berou. Vyskočila jsem ke stropu a věděla jsem, že to je ono!

Miluji lidi na Bali. Jsou naprosto rozdílní. Nikdy předtím jsem nepoznala šťastnější a otevřenější bytosti. Balijci jsou dokonalou ukázkou toho, že méně je více a že pokud rozdáváte lásku, lidé vám ji vracejí dvojnásob. Musím říct, že nelituji jediné minuty strávené na severu Bali, kde se teď nacházím a ještě další dva týdny nacházet budu.

Cesta sem byla už na začátku dobrodružná. Byla jsem nervózní z přestupu z jednoho letadla na druhé, protože jsem vždycky cestovala přímým letem, a nakonec se i ukázalo, že jsem měla proč. Prvotní komplikace, kdy jsem se ocitla na letišti a měla jsem na přeběhnutí z bodu A do bodu E 15 minut. Běžela jsem jako o život, nechtěla jsem to za žádnou cenu propásnout. A zvládla jsem to! 

Všechno je naprosto jiné, speciální a spojené s láskou. Cítím, že se pomalu ale jistě hojí mé staré rány. Řeknu vám přesně chvíli, kdy jsem si uvědomila, že věci jsou správně, tak jak jsou. Stála jsem pod skrytým vodopádem, jehož zvuk mě lákal už z dálky. Jakmile jsem se ocitla pod ním, cítila vodu na svém těle, zavřela jsem oči, bylo to tam! Očista a odpuštění. Věřím, že si tyhle pocity ponesu navždy v sobě. Staré rány se léčí jenom láskou, to jsem si už víc než jistá.

Na Islandu a stejně tak na Bali věří, že život končí v Nirváně. Je to neuvěřitelné, jak jsou věci propojené. Bali a Island jsou rozhodně mé srdcové záležitosti, obě mi dávají lekci a z obou zemí se učím. Ono když jednou vyzkoušíte život v zahraničí nebo nějakou jinou zkušenost, která vás neuvěřitelně obohatí, nechcete se vracet, chcete jít kupředu.

Začala jsem vyučovat angličtinu v mateřské školce, už první den jsem byla naprosto nadšená. Děti ke mně přiběhly, objímaly mě a já jsem pocítila naprosto nečekaný příval lásky a pozitivity. Naprostým vrcholem bylo, když mě líbaly na tvář a jako projev úcty mi políbily ruku a tu si pak položily na své čela. Byla jsem naprosto dojatá a ten pocit už nikdy v životě nezapomenu.

Můžu jen říct, že je to nejlepší zkušenost mého života a já budu do smrti vděčná, že jsem se rozhodla odjet. O Bali vám ještě rozhodně povyprávím, protože každý minuta tady je, jak říká jeden náš koordinátor, “So fucking special”!

Moc děkujeme za tvé skvělé odpovědi! Prozradíš nám na závěr, jestli máš nějaké další plány? Necháváš budoucnost otevřenou, nebo už teď víš, co bude dál?

V současné době mám naplánovanou cestu do Říma na pár dní s mojí dlouholetou kamarádkou a velmi se na tento čas těším. Nemůžu přesně říct, co bude dál, protože mám více myšlenek v hlavě a čekám, až přijde správný moment, abych udělala další rozhodnutí. Můžu vám ale prozradit, že mám v hlavě další dobrovolnický program. Další možností je Kanada, kde se chystám navštívit mé nové kamarády, které jsem poznala na programu. Dlouhou dobu přemýšlím i nad spirituální cestou, která vede do Santiaga de Compostela, takže kdo ví, kdo ví, kam mě nohy zavedou. Každopádně vše, co mám naplánované, je spojené s cestováním, takže se ještě nějakou chvíli nehodlám vrátit zpět na Island a pracovat. 

Na závěr bych chtěla všem poděkovat, že věnovali svůj čas a přečetli si tento rozhovor. Pokud máte své sny, následujte je, protože sny se mají plnit. Děkuji a přeju vám hodně úspěchů!

Autor: Deni Hartmannová (BloggersRE), Fotky: Sociální sítě Diany Hasalové, Editace: Deni Hartmannová (BloggersRE)


LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here