Když Domču poprosíte, aby vám řekla něco o sobě, představí se jako dvacetipětiletý pako, co odkládá všechno na poslední chvíli. Od puberty tahá v ruce foťák a to jí zůstalo do dnes. I přesto, že se kousla a dostudovala obchodní právo, živí se focením. Za svůj život si prošla chvílemi, kdy byla nahoře, i chvílemi, kdy byla dole. Dnes je ale spokojena sama se sebou i se svým životem v Praze. My jsme jejího rozpoložení využili a povídali si o její tvorbě, vztazích i konkurenci mezi blogerkami…

Troufneme si říct, že lidé, kteří k tobě přijdou na profil, neuvídí jenom krásný insta život, ale skutečnou Domču. Tu, která je náladová a hladová, když má PMS. Tu, která dře na crossfitu tak, až je celá zpocená a červená. Tu, která má dvě brady a sem tam jí vyraší pupínek. Musela jsi do tohohle stavu, kdy se nebojíš ukázat, že jsi taky jenom člověk, dospět? Jak dlouho ti to trvalo?

Určitě. Před pár lety jsem se neměla moc ráda a brala jsem se až moc vážně. Takhle zpětně vám můžu říct, že to byla pěkná nuda. Byla jsem sama se sebou nešťastná. To se ale s jednou z mých nejlepších kamarádek, Dittou, změnilo. Ukázala mi, že mít se ráda je neuvěřitelně důležitý. Po čtyřech letech “učení” si troufám říct, že se mám ráda.  Ale nepřišlo to jen tak. Jednoduše se říká “přestaň to řešit, to přijde samo”, ale to je právě na tom to nejtěžší. S pomocí Ditty, Barunky, dvou sezení u kouče a rozchodu s ex se mi ale otočil život. Vážně. Začnete vidět všechno jinak, tak nějak hezčeji. Samozřejmě, že sem tam mám nějaký špatný dny, ale tak kdo ne?

Přesně takhle dlouho ale trvalo, než mi došlo, že nejsem ten typ holky, co bude na sociálních sítích ukazovat jen samé dokonalé věci. V životě taková nejsem, mám často mastnou hlavu, protože nestíhám, mám pupínky, který ani neumím zamaskovat, tak je radši přiznám. Jsem někdy protivná na svýho kluka, protože jsem holka, mám hormony a někdy mě naštve. A je to všechno normální. Protože to je život. To byl důvod, proč jsem to začala všechno sdílet. Jsem to já a v retušovaném instagramovém životě je “někdo s beďarem na čele” potřeba.

Jaké máš na tuhle svoji upřímnost reakce od svých sledujících? Změnil se třeba díky tomu nějak jejich počet?

Počet asi úplně ne (s tímto algoritmem to ani už nejde, haha), ale reagují na to skvěle! Vytvořila se mi tím skvělá komunita lidí, na které se můžu spolehnout, stejně jako oni na mě. Jak oni, tak já víme, že v ničem nejsme sami. A to je mým cílem na Instagramu ukazovat.

Je vůbec něco, co na svých sociálních sítích nesdílíš?

Je pravda, že na Instagramu a blogu sdílím opravdu velkou část svého života, může se zdát, že úplně všechno, ale je to jen o tom, jak věci podám. Jsou věci, který ostatní lidé vědět nemusí, a tak je ani netuší.

Jak dlouho trvalo, než jsi světu ukázala svého nynějšího přítele Tondu? Bylo to až ve chvíli, kdy sis tím vztahem byla opravdu jistá?

Jé, to je docela vtipná historka… Seznámili jsme se na Bali, kde jsme všichni ještě s dalšími jezdili po výletech, takže jsem ho pak sem tam někde označila. Když to ale začalo být vážnější, tak jsem si ho chtěla nechat jenom pro sebe. Strašně jsem se o něj bála, vážila si ho a nechtěla jsem, aby ho mí followeři hned smetli. Už od začátku jsem věděla, že to bude vážný, a protože jsem před tím narážela na samý kok***, tak jsem fakt měla strach.

Ale po pár týdnech Tonda začal prudit, že ho nikde neoznačuju, že všechny ostatní kamarády jo a byl dotčenej. Já ale jen potřebovala trošku času na zjištění, že to bude vážný a že to není jen nějaký úlet. Teď ho samozřejmě označuju, přece jenom mi fotí hromadu fotek na blog i Instagram, ale už nesdílím z našeho vztahu vše, jak jsem to dřív dělala, a chráním si ho.

Ti, kteří tě sledují dlouho, ví, že už jsi pár vztahu měla. A sdílela je na sociálních sitích. Když je člověk takto otevřený a vztah skončí, určitě se nevyhne dotazům, jak a proč to skončilo. Uvažovala jsi nad tím, že bys Tondu na sociálních sítích vůbec neukazovala?

No jasně, na začátku našeho vztahu jsem to takhle v plánu měla. Ale jak už jsem psala výše, Tonda si vlastně o to řekl, kdyby nechtěl, tak to budu naprosto respektovat. Bylo by to pro mě ze začátku velmi těžký, je ohromnou součástí mýho života, děláme společně hromadu věcí a se vším mi pomáhá. Myslím ale, že jsem našla rozumnou hranici toho, co sdílet a co ne.

Sociální sítě stojí za rozpadem nejednoho vztahu. Co je podle tebe důležíté, aby vztah v téhle době vydržel?

Respektovat se, podporovat se, být k sobě upřímní, mít důvěru a neplácat se ve vztahu, kde to není ono. Ztrácíte čas s někým, s kým ani nevidíte budoucnost a taky šanci potkat toho pravýho.

Byla jsem v takovém vztahu, jinak bych vám to neřikala. Neuměla jsem moc být sama, tak jsem byla s klukem, který byl sice skvělej, moc jsme si rozumněli, ale zpětně si uvědomuju, že nám bylo skvěle jako dvěma kamarádům, ne partnerům. Uvědomila jsem si to až minulý rok na Bali, kde jsem se potkala s Tondou a zjistila, že vztah je vlastně o úplně něčem jiným.

Prosím, neplýtvejte takhle svým časem.

Na svém blogu jsi přiznala, že jsi nikdy neměla moc kamarádů a ve škole tě dokonce šikanovali. Jak jsi na tom s kamarády teď? Nebojíš se třeba, že se s tebou někdo kamarádí jenom proto, že jsi úspěšná?

Právě že po tom všem, co jsem si s kamarádama zažila, vím, kdo je opravdový kamarád a dávám si šílený pozor, koho si k sobě pustím. Troufám si tedy říct, že už poznám, kdo to myslí upřímně a kdo pro “úspěch”. Nerada o sobě říkám, že jsem úspěšná. (smích)

Svých kamarádek mám pár. Tolik, že bych je dokázala spočítat na prstech. Uvědomila jsem si za ty roky, že to není o kvantitě, ale kvalitě. S našima jsme se neustále stěhovali, proto mi kamarádi taky nevydrželi. Když mi bylo 15, myslela jsem si, že mít 4-5 kamarádek kolem sebe je strašně málo. Měla jsem tedy kolem sebe i 20 lidí (ne kamarádů, ale jen lidí), a pak se divila, že mi nikdo není ochoten pomoci.

Teď mám takové kamarádky, které mi jsou rodinou a vím, že se na ně můžu se svým problémem spolehnout i ve tři ráno. Proto si jich tak vážím a jsem za ně neuvěřitelně vděčná. Děkuju, děkuju, děkuju.

Ale určitě ses setkala i s lidmi, kteří tě chtěli využít nebo se na tvém úspěchu přiživit. Můžeš se s námi podělit o nějakou zkušenost? Dokážeš třeba už takové lidi odhadnout dopředu?

Na to jsem už odpověděla výše. Už jsem samozřejmě byla na nějakým kafe s jinou blogerkou, ze které jsem cítila, že tam nesedí kvůli tomu, aby se zajímala o mě, ale aby mě využila jen pro svoje dobro. Když tedy napsala podruhé, už jsem řekla, že ne. Nerada trávím čas nad něčím, co mi “nedělá dobře”, už vůbec ne nad takovými lidmi.

Jsi blogerka agentury Elite Bloggers, která vás blogerky zastupuje v jednání s firmami. Co ti to, že jsi součástí Elite Bloggers týmu, přineslo?

Elite Bloggers mi přineslo úplně vše. Dost mě o blogování naučili, ukázali mi, jak důležité je se navzájem podporovat, že říkat “ne” není vůbec špatný, ba naopak a že kdo si počká, ten se dočká…

Jak velká je konkurence ve světě beauty a lifestyle blogerek? Dá se tím ještě stále uživit?

Konkurence je obrovská, ale to by mi asi úplně nevadilo. Je tu hromada blogerek, ale taky hromada firem a “každý si najde něco”. Šíleně mi ale vadí přístup některých blogerek. Místo toho, aby se podporovaly, tak na sebe hází špínu. V poslední době si taky všímám toho, že na Instagramu nějaké holky sdílí příspěvky ostatních blogerek a veřejně je pomlouvají za to, jak hroznou reklamu udělala na daný produkt a tak podobně… Ach jo. Holky, podporujte se, sakra!

A ano, dá se tím uživit. Mám to štěstí a velmi si vážím toho, že můžu dělat to, co mě baví.

Znala jsi náš projekt BloggersRE před tím, než jsme tě oslovili? Co na něj říkáš?

Už jsem o vás párkrát slyšela a je super, že podporujete blogerky/influencery a vzděláváte ostatní, thumbs up!

Autor: Martina Bartošová (BloggersRE), Fotky: Sociální sítě Dominiky Pokludové, Editace: Deni Hartmannová (BloggersRE)


LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here