Studovala módní návrhářství ve Zlíně, zároveň pracovala pro nizozemskou designérku Iris van Herpen. Vytvořila již několik svých kolekcí a její modely se těší velké oblibě. Zažila zahraniční i české módní přehlídky. Představila své modely také například na Mercedez Benz Fashion Weeku. Jak se k módě dostala, co všechno za touto prací stojí a co se snaží svými modely vyjádřit?

Milá Deniso, mohla by ses nám na začátek představit? Odkud tě mohou naši čtenáři znát?

Na módní scéně se pohybuji již docela delší dobu v rámci různých přehlídek, výstav…

Jen tady v Praze jsem absolvovala nejen MBPFW, ale i Designblok nebo jako vítězka v rámci Unique Fashion Weeku jsem se několikrát představila v rámci pražských přehlídek. V zahraničí jsem taktéž absolvovala pár prezentací v rámci Mercedes Benz Kiev Fashion Week nebo Budapest Central Europe Fashion Week.

Jak to máš s módou? Je to něco, co miluješ odjakživa a chtěla jsi to dělat už odmala, nebo ses k tomu musela postupem času dopracovat?

No to já věděla hned od začátku. Byl to jasný cíl již od pěti let. Jen někdy toho lituji, že jsem na tom povolání tak zarputile lpěla, neboť by s jiným byl život možná trochu jednodušší.

Jaké máš módní vzdělání? Bylo těžké se na tuto školu dostat a co bys doporučila a poradila potenciálním uchazečům?

Jsem MgA, což je titul magisterského vzdělání v oboru design oděvu na fakultě multimediálních studií ve Zlíně. Jelikož jsem se hlásila z gymplu, tak třeba test umění a designu, o kterém jsem ani nevěděla, že se píše, jsem málem ani nedala. No a živou postavu jsem na přijímačkách taky kreslila poprvé…. Avšak asi nějakej ten talent přesvědčil, že jsem se nakonec dostala. Brali nás 10 asi tak ze 100.

Už během studia jsi pracovala pro známou návrhářku z Nizozemí, jak ses k tomu dostala? 

Věděla jsem, že potřebuji někde nabrat zkušenosti a chtěla jsem se podívat, jak se móda dělá jinde. Tak jsem si našla stránky svých oblíbených značek, obepsala je a šla na pohovor a “trial day” přímo do studia. Měla jsem štěstí, protože hnedka první “trial day” u mého favorita Iris klapl. Bylo to ale hodně finančně náročné pro chudou holku ze Zlína, která se musela živit sama, ale dala jsem to a jsem za to na sebe hrdá.

Byla to pro tebe dobrá zkušenost? Co ti to dalo a co všechno ses naučila?

Iris van Herpen pracuje experimentálně, její šaty jsou trojrozměrné umělecké kreace, často spolupracuje s architekty, kteří pro ni dělají 3D tisk a celá její tvorba je neuvěřitelně kreativní. Takže jsem se toho naučila opravdu dost. Navíc to byla makačka, nic pro lenochy. 6 dnů v týdnu 10 hodin denně. Třeba si vzpomínám, že jednou, když jsem musela pracovat asi tak do dvou do rána, mohla jsem na druhý den přijít o hodinu později, a to v 10:00. (smích)

Co vše je zapotřebí udělat, aby se člověk stal úspěšným módním návrhářem?

Tak otázkou je, jaké ten člověk má podmínky a jakou cestu zvolí. Je ta jednoduchá. Záměrně se bavit s určitými lidmi, najít si přítele, který vás zaopatří nebo dostane do té správné společnosti nebo máte dobré zázemí již od kolébky. A pak je ta složitá, kdy prostě makáte, makáte, nevzdáváte se, nelitujete se pořád, a pokud vás někdo utne, odmítne, tak to i přesto nevzdáte. A když už opravdu si myslíte, že to vzdáte, tak ještě více zaberete a ono to nakonec vyjde. Pokud nejste úplný antitalent.

Jaká je situace v Česku? Není tady už předesignérováno?

To máte pravdu. Oni se totiž etablovanými designéry často nazývají i studenti, kteří mají své zázemí ve škole, přitom teprve potom, až dostudují, se uvidí, jestli se jimi opravdu stanou, nebo ne. A proto, když máte v každém ročníku v průměru na třech školách 5 studentů a další přibývají, hned je jich pár desítek. Ale těch, kteří u toho zůstanou, promění svou tvorbu v prosperující značku, těch moc není.

Co všechno je zapotřebí k vytvoření vlastní módní kolekce? Kolik času to zabere a co je na celém procesu nejtěžší?

Pokud tvořím pro přehlídku, tak dva měsíce v průměru. Musíte si nejdříve vymyslet koncept, nakoupit látky, udělat střihy, zkoušky, ušít to, nafitovat, dostylovat, zajistit produkci kolekce na přehlídce, zajistit PR, financování a byznys. Většinou tak v půlce tohoto procesu designérům dochází dech, protože narozdíl od jiné tvorby, tady musíte tvořit hmotné věci, něco rukama a na to je již v dnešní době tak málo času.

Mají tvé modely a návrhy i nějakou myšlenku? Co je hlavní poselství tvých návrhů?

Vlastně všechny mé kolekce mají svůj statement. Nikdy bezmyšlenkovitě netvořím. Většinou se ve mně po nějaký čas nasbírávájí pocity a myšlenky, které pak svou tvorbou ventiluju do světa. Třeba má poslední kolekce byla hlavně o tom, jak na nás společnost z každé strany chrlí nějaké názory, říká nám, co je dobré, ekologické, co ne, pak to celé otočí a to, co bylo špatné, je najednou dobré, a naopak, a my se v tom celém ztrácíme. Přestali jsme totiž poslouchat svůj vlastní instinkt a ztratili jsme v tom všem rovnováhu.

Své modely jsi prezentovala v Česku i zahraničí. Je v tom nějaký rozdíl? Jak probíhají přehlídky u nás a jak ve světě? 

Rozdíl v produkci je minimální, například co se týče MBFW, jak v Kyjevě, Budapešti, tak i v Praze. V Kyjevě jsem si však musela platit modelky zvlášť a třeba v Budapešti ten maraton příprav byl za mě trochu neosobní, chladný. V Praze jsem byla úrovní spokojená, avšak pokud si vzpomenu na některé jiné české módní akce, kterých jsem se účastnila, tak si bohužel často jedeme stále takový ten devadesátkový model.

Kterou svou přehlídku považuješ za nejúspěšnější a proč? Co je pro tebe vlastně úspěch?

Tak konkrétní přehlídku nemohu jmenovat. Spíše považuji za úspěch, že jsem to nevzdala, že jsem u toho zůstala a že stále tvořím a nepodbízím se tolik trendům jako někteří a jedu si to svoje. Taky to, že jsem stále ještě nezanevřela na to umělecké niterné sebevyjádření a i přesto, že mi občas v Česku přijde, že moje umělecké sebereflexe nikoho nezajímají, stále věřím, že to jednou přijde zpětně a móda se začne vnímat ne podle západních trendů, jestli je dobrá, či špatná, ale že si my Češi vytvoříme svůj vlastní názor. Ono udělat oversize bundu s bucket hat a dát ji na pokérovaného modela není žádné umění, ale tisíckrát viděný průměrný look, a to je třeba pochopit.

A poslední otázka se týká našeho projektu BloggersRE. Znala jsi nás před tím, než jsme tě oslovili a jaký máš na náš projekt názor?

Ano, zaregistrovala jsem vás již dříve a jedna věc se mi velmi líbí. Vaše platforma může být takovým přehledným ukazatelem instagramových profilů, které má smysl sledovat, a zároveň divákovi můžete poodhalit daného influencera či umělce na Instagramu z té lidské stránky.

Autor: Klára Recmanová (BloggersRE), Fotky: Sociální sítě Denisy Dovalové, Editace: Deni Hartmannová (BloggersRE)


LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here