Bloggers RE

“SEBEPŘIJETÍ NENÍ VŽDY JEDNODUCHÉ,” PŘIZNÁVÁ KÁŤA MELZEROVÁ


Káťa alias Dívka bez korunky pôsobí na YouTube od roku 2016, a ako ona sama hovorí, jej začiatky boli veľmi vtipne. Od toho istého roku je aj vegankou a dnes žije vo “Vegan Ville”. Aký je život vo vile a,čo priviedlo ju samu stať sa vegankou? Prečo si zmenila prezývku a prišla s novým imidžom? V otvorenom a úprimnom rozhovore nám prezradila aj to, aká bola jej reakcia, keď zistila, že ma alopaciu a či ju vôbec tato choroba obmedzuje v jej živote. Dnes je pre mnohých inšpiráciou a svoj príbeh sa snaží šíriť, ako sa len dá…

Kaťa, do povedomia ľudí si sa dostala tvojimi videami na YouTube. Kedy a prečo si sa rozhodla zdieľať svoje súkromie? Aké boli tvoje začiatky?

Je pravda, že jsem musela chvíli přemýšlet. Ale myslím, že kanál jsem si založila v létě roku 2016. Ten samý rok jsem se rozhodla pro veganství. Chtěla jsem na YouTube natáčet už od puberty, pokaždé o něčem jiném. Tenkrát jsem měla moc ráda make-up a chtěla jsem mít nějaký beauty kanál, nikdy jsem ale nesebrala odvahu. S veganstvím mi přišlo fajn trochu víc dostat mezi lidi a tenkrát jsem tím žila, tak to byla super motivace. Ze začátku jsem ani tolik ze soukromí neukazovala a bylo to spíš o receptech. Později mě začaly bavit i denní vlogy, stejně jako moje fanoušky. Začátky ale byly vtipné, točila jsem na telefon a jako stativ jsem měla několik knížek na sobě.

Na sociálnych sieťach sa prezentuješ ako vegánka. Kedy si sa ňou stala? Čo bol dôvod?

Vegankou jsem od ledna 2016. Byla to tenkrát dost náhoda. Přišla jsem po silvestrovské párty 1. ledna domů a šla jsem si dát kachnu se zelím na kocovinku. K jídlu si často pouštím nějaká videa a tenkrát na mě na Facebooku vyskočilo video, které sdílel můj bývalý přítel. Jmenovalo se ,,Nejlepší řeč, jakou kdy uslyšíte” (Gary Yourofsky). No, ani ne v půlce videa jsem začala brečet a přestala jíst. Video krásně shrnuje dopady živočišného průmyslu na zdraví, planetu, ale hlavně jsem pochopila, jak moc miluji zvířata.

Dokonca si sa presťahovala do vegánskej vily. Prečo si sa rozhodla pre tento krok?

Život je jízda. Kdo mě zná delší dobu, ví, že se pořád něco mění. Během karantény se mi všechno sesypalo jako domeček z karet, ale zároveň jsem si dost věcí uvědomila a došlo k obrovské transformaci. Bydlela jsem v Praze, ale tak nějak jsem bloudila bez cíle. Rozešel se se mnou přítel a nebylo jednoduché během krize narychlo najít nový byt. Ne náhodou kamarádka z Brna opouštěla pokoj v komunitním bydlení Vegan Villa a nabídla mi ho. Tak jsem si řekla, proč ne.

Určite nie je ľahké žiť pokope s ľuďmi, ktorých si predtým nepoznala. Vychádzate spolu? Aký je život vo vile?

Není to tak úplně pravda. Jednoho ze zakladatelů Vegan Villy, Filipa, znám už pár let a byla jsem tu dřív i na návštěvě. Měla jsem tak možnost se seznámit s ostatními. V době mého stěhování jsme ale byly nové tři slečny. Tak jsem na to aspoň nebyla sama a seznamování bylo kolektivní. Máme na Ville specifickou sortu lidí, jsme otevření různým pohledům, názorům, takže se tu člověk hned cítí jako doma a v bezpečí. Bydlí se tu skvěle, máme hodně společného prostoru, není problém o čemkoliv otevřeně mluvit, zároveň se snažíme často pořádat nějaké akce pro naše kamarády. Zároveň je naprosto v pořádku se neúčastnit společných akcí, pokud se na to zrovna necítíte. Věříme, že být v pohodě sám se sebou je základ. Nicméně už mi Villa předala, co měla, a s kamarádkou se budeme stěhovat do bytu v centru, těším se na novou etapu.

Na nejakú dobu si sa odmlčala, potom si prišla so zmenou imidžu, novou prezývkou “Dívka bez korunky” a priznaním, že trpíš na alopaciu. Určite pre teba nebolo ľahké otvorene priznať svetu, čím práve prechádzaš. Pre tých, ktorých nevedia, čo alopacia je – o čo ide?

Odmlčela jsem se před Vánoci, protože jsem měla nějaké problémy ohledně práce a moc jsem nevěděla, co se sebou. Zároveň mi docházela inspirace. Ale nesouviselo to naštěstí s alopecií. Alopecie je autoimunitní onemocnění. Česky jednoduše ztráta vlasů. Má různé podoby. Člověku můžou vypadávat vlasy na určitých místech, můžou mu vypadat úplně všechny, ale někdo může přijít o veškeré ochlupení.

Kedy a ako u teba alopacia začala? Aké si mala príznaky?

U mě se projevila ve dvanácti letech. Bylo to v létě, kdy jsem si náhodou vzadu na hlavě nahmatala holé místo, byla jsem tenkrát dost v šoku.

Bol to pre teba šok. Aká bola tvoja prvá reakcia, keď si zistila, že ňou trpíš? A ako to máš teraz?

Pamatuji si, jak jsme jely s mamkou na kožní a v čekárně seděli lidi s lupénkou a jinými kožními onemocněními. Já jsem tenkrát moc chtěla mít cokoliv jiného než nemít vlasy. Když mi paní doktorka diagnostikovala alopecii, bylo to pro mě dost těžké. Měla jsem v průběhu let různorodý průběh nemoci, od úplného zotavení po fázi, která přišla dva roky zpátky a vlasy mi začaly padat v opravdu velkém množství. Když jsem si hlavu před rokem oholila, všechno to bylo najednou pryč a dostavila se úleva, mám moc ráda svojí holou hlavu. Ráda mám ale i paruky a líbí se mi, že můžu být pokaždé někdo jiný. Je pravda, že před rokem jsem měla sebevědomí opravdu velké, ale s letošním rozchodem značně pokleslo, i když vím, že důvodem rozchodu nebyly moje vlasy. Pro každou ženu je to těžké. Snažím se ale na sobě pracovat každý den a být vděčná.

Dá sa alopacia úplne vyliečiť?

To se nedá úplně vyvrátit ani potvrdit. Já věřím, že ano. Každá nemoc ale začíná v naší hlavě a tím pádem mazáním olejíčků a správnou stravou ducha nevyléčíte. Je to dost komplexní záležitost a je dobré se zaměřit na své zdraví z více směrů. Já dost kladu důraz na zdraví duševní, od kterého se odvíjí úplně všechno.

Aká bola ale reakcia okolia?

Všichni byli skvělí, až na některé výjimky. Dost to člověku dá a zjistí, jaké lidi ve svém okolí potřebuje a bez kterých se v pohodě obejde.

Klobúk dole, máš náš obdiv a rešpekt. Dnes sa snažíš svoj príbeh šíriť, ako sa len dá. Čo ľudí zaujíma? Čo chcú vedieť?

Mockrát děkuji. Věřím, že není pro každého jednoduché prostě vzít strojek a oholit si hlavu. Já jsem docela posera, a kdybych měla vlasy zdravé, asi to nikdy neudělám jen tak. Proto obdivuji slečny, co to udělají jen tak, aby věděly, jak budou vypadat. To je teprve odvaha. U mě už to bylo spíš zoufalství. Nejčastější otázky jsou asi jak nemoc postupuje, co na vlasy používám, kam jsem chodila do nemocnice a jestli je to dědičné.

Obmedzuje ťa alopacia v tvojom súkromnom alebo pracovnom živote?

Neřekla bych, že úplně omezuje, ale občas mám nějakou příhodu. V minulém zaměstnání jsem dostávala podezřele velká dýška. Říkala jsem si, že se třeba prostě jen hodně usmívám. Pak jsem zjistila, že si většina zákazníků myslí, že mám rakovinu. Já na každém pohovoru říkám rovnou, o co se jedná. Protože mi tenkrát pod video o alopecii psala jedna paní, že manžel si nemůže sehnat práci, protože má celoplošnou alopecii a všichni ho mají za nemocného. Já chci, aby lidé věděli o alopecii víc a začalo se k této tematice přistupovat trochu jinak.

Je niečo, čo by si odkázala všetkým tým, ktorí na alopaciu trpia, ale hanbia sa to priznať a otvoriť sa?

Určitě se toho nebojte. Bojujete jen se sebou, to je naprosto zbytečné a jen si tím víc ublížíte. Sebepřijetí není vždy jednoduché a rozhodně nepřijde ze dne na den. Je to náročná práce, ale přináší své ovoce. Týdně mi píšou muži i ženy, kteří alopecií trpí déle nebo se o ní právě dozvěděli. Ráda jim poradím a doporučím, co mi pomohlo. Znám spoustu lidí, co mají alopecii i od dvou let, znám muže, kteří se bojí, že si kvůli plešaté hlavě nenajdou slečnu. Znám maminky, které přišly o obočí a řasy, je to opravdu široké spektrum.

Pre mnohých si samozrejme veľkou hrdinkou a inšpiráciou. Kto inšpiruje a motivuje teba?

Pro mě byla vždycky velkou inspirací Agáta Ulrichová, o které jsem poprvé slyšela z projektu ženství. Je to moc silná žena a má super smysl pro humor. Také naprosto miluji paní, která vlastní e-shop nahlave.cz, od které mám také paruku. Sleduji více lidí s alopecíí, jen nevím, jestli by s tím byli všichni v pohodě, kdybych je zmínila. Ale můžu říct, že mě inspiruje každý příběh.

Počula si o našom projekte BloggersRE predtým, ako sme ťa oslovili? Čo si o ňom myslíš?

Myslím si, že je to skvělý nápad. Sama podobné portály nesleduji, protože mi přijdou všechny jako přes kopírák. Na vašem projektu se mi líbí ta různorodost a to, že dáváte prostor nevšedním příběhům. Za to děkuji.

Autor: Dominika Blchova (BloggersRE), Fotky: Sociální sítě Kateřiny Melzerové, Editace: Deni Hartmannová (BloggersRE)


Bloggers RE

Máš blog, Instagram nebo YouTube? Jsme platforma, která spojuje online tvůrce a influencery z Česka a Slovenska. Přidáš se taky?

Přidat komentář

PODPOŘÍŠ NAŠI TVORBU?

PODPOŘÍŠ NAŠI TVORBU?

10 TIPŮ, JAK VYLEPŠIT SVŮJ INSTAGRAM A SPOLUPRACOVAT SE ZNAČKAMI

X