Již pátým rokem působí na YouTube, ale víc než youtuberkou se cítí být influencerkou. S ostatními influencery se ale dříve moc  nekamarádila. Řeč je o mladé vlogerce a zpěvačce Hell Navrátilové, která nedávno spustila spolu s kamarádkou Marianou Prachařovou podcast Sarkastický kafe. Proč začala natáčet, čím by se chtěla v budoucnu živit a co všechno jí vlogování dalo i vzalo se dozvíte v dnešním rozhovoru.

Lidé tě mohou znát jako youtuberku, instagramerku nebo zpěvačku. Čím se ty sama cítíš být nejvíce? 

Upřímně se mi tohle cítění dost často mění. Jako youtuberka už se delší dobu necítím. Právě teď se nejvíc cítím být asi influencerkou, i když bych se ráda nejvíc cítila jako zpěvačka. 

Na YouTube natáčíš videa už několik let. Jak dlouho přesně to je a proč ses pro to vlastně tehdy rozhodla? 

Videa točím už 5 let, což je naprosto šílená doba. Začala jsem, protože jsem sledovala zahraniční youtuberky a hrozně se mi líbilo, jak tam byli všichni dokonalí, krásní a přišlo mi, že musí mít úžasné životy. No a protože jsem v tu dobu zrovna nebyla spokojená sama se sebou, říkala jsem si, že by tohle mohla být ta změna k lepšímu. A byla! 

Dokázala bys říct, co ti YouTube dalo a co naopak vzalo? 

Youtube mi dalo hrozně moc. Dalo mi to úplně jiný život. Upřímně si neumím ani představit, co bych teď dělala, kde bych byla, kdybych s Youtube nezačala. Dalo mi to nové lidi kolem sebe, příležitosti, zkušenosti, zážitky a mohla bych pokračovat. Vzalo mi to určitě nějakou část mého soukromí, hodně času a určitě se to taky podepsalo na psychické stránce, kdy se musíte smířit s tím, že vás každý den soudí cizí lidé.

Když se za svou tvorbou zpětně ohlédneš, je něco, čeho lituješ? Bez ohledu na to, jestli proto, že jsi to neudělala, nebo naopak, že jsi to udělala. 

Tyjo, musím říct, že asi není nic, co bych si za těch 5 let tak zapamatovala v tom smyslu, že bych toho litovala. Určitě byly za tu dobu videa, za kterými si nestojím na 100 %, ale není nic, čeho bych vyloženě litovala.

Na Youtube máš vlog s Hankem (pozn. red. zpěvák z kapely Atmo) a na Instagramu spoustu fotek s různými influencery. Prozradíš našim čtenářům, jak se holka, která natáčí na YouTube, začne postupně seznamovat se známými lidmi? 

S Hankem se znám již od střední školy, kdy jsme spolu chodili do stejné třídy a pak jsme si k sobě našli cestičku, když jsem vyhrála konkurz pro televizi Óčko, kdy jsem jela právě s Atmo music turné jako zpěvačka. Já se upřímně nikdy moc s influencery nekamarádila, ale před rokem, kdy jsme natáčeli pořad Souboj coverů, který byl složen právě z influencerů, jsem se s nimi hodně skamarádila. Plus samozřejmě chodíte na různé blogerské akce, které jsou složené pouze z influencerů, takže není tak složité se s někým potkat. 

Když už jsme zmínili tvůj Instagram, zaregistrovali jsme na něm také, že si poměrně nově užíváš život v Praze, kam ses přestěhovala z Libereckého kraje. Co byly tvé největší důvody pro stěhování a nechybí ti rodina? 

Důvod pro stěhování bylo to, že v Praze mám v tuhle chvíli mnohem víc možností. Jelikož influencerku dělám jako full time job, tak byl tenhle krok i docela nutný právě kvůli tomuto. V Praze jsou všechny blogerské akce, schůzky a také tu mám skoro všechny své kamarády. Když jsem tu ještě nebydlela, stejně jsem do Prahy dojížděla tak 2x-3x do týdne a už mě to přestalo bavit. Plus Praha je naprosto nádherné město a bydlení tady si teď ve svém mladém věku dost užívám! Ale domů se chci určitě vrátit. Až přijde na řadu ta fáze života alá děti, manžel atd., určitě nechci děti vychovávat v Praze a budu se chtít vrátit k nám na vesnici. 

Nedávno vyšel tvůj nový klip Fast Car. Jak probíhá tvorba takového klipu, co vše předchází jeho vzniku a jak dlouho to celé trvá? 

Samotnému klipu předchází samozřejmě nahrání celé písničky. Jelikož je tato písnička mashup dvou písniček, museli jsme nejdřív dát dohromady podobu písničky a dále ji nahrát v nahrávacím studiu. Když už je tohle všechno hotové, přichází na řadu videoklip, kde musíte sehnat kameramana, vyřešit lokaci a podobu klipu. Od první myšlenky až po finální podobu oběhnou asi 4 měsíce.

Je pro tebe zpívání tím, čím by ses chtěla v budoucnu živit, nebo máš jiný profesní cíl? 

Určitě ano! Zpívání miluju už od malinka. Vnímám zpěv jako takový lék. Hudbu poslouchám když jsem šťastná a i když jsem smutná. Pomůže mi to v každé situaci, navíc na hudbě miluju, že tím můžete vyjádřit svoje pocity a předat je ostatním. Zpěv je určitě něco, čím bych se ráda živila a pravidelně pro lidi zpívala. Od mala je to takový ten nesplněný sen a doufám, že se mi jednou poštěstí…

Nedávno jsi ke všem svým aktivitám přidala ještě tvorbu podcastu “Sarkastický kafe”, který nahráváš společně s Marianou Prachařovou. Co si myslíš o momentální popularitě podcastů, posloucháš je i ty sama ve velkém? 

Já jsem upřímně o podcastu přemýšlela už když jsem slyšela první díl jedné americké youtuberky, a to asi tak v lednu tohoto roku. U nás to ještě nikdo nedělal a slovo podcast nikdo neznal. Ale vlastně jsem v tu dobu nevěděla, zda bych měla lidem vůbec co říct. Jestli bych neskončila u prvního dílu, kde bych řekla co bych chtěla a najednou bych nevěděla žádné jiné téma. Pak jsme se jednou bavily s Mariánkou o tom, že bychom rády dělaly podcast, a tak nás napadlo jít do toho společně. A musím říct, že z toho mám hroznou radost, protože se naše podcasty lidem líbí. Popularitu podcastů chápu! Je doba, kdy si dáme sluchátka a jdeme. Takže už i já, když jedu tramvají a vím, že mě čeká dlouhá cesta, tam dám nějaký díl mého oblíbeného podcastu a jedu. Něco se dozvím nebo se zasměju. Občas je to příjemná změna od poslouchání písniček. 

Stává se ti někdy, že tě poznávají lidé na ulici a chtěji podpis nebo společnou fotku? 

Párkrát do měsíce se mi tohle stane. Někdy je to 4x do týdne, někdy ani jednou. Záleží většinou, na jakém místě se zrovna pohybuju. Zjistila jsem, že více lidí za vámi přijde na menším městě než třeba v Praze. Ale i když za mnou dotyčný nepřijde, už přesně poznám, jestli vás člověk poznal. Je vtipný, že už i moje sestra přesně pozná, kdo mě poznal a kdo ne. 

Prostřednictvím různých platforem zveřejňuješ poměrně dost ze svého soukromí. Nebojíš se, že by toho někdo mohl zneužít? Máš už nějakou špatnou zkušenost? 

Upřímně si myslím, že ze svého života toho ven zas tolik nedávám. Dávám si velký pozor, co chci, aby lidi věděli, a co ne. Lidé si často myslí, že jim ukazuji všechno, ale opravdu ukazuji tak 40 % ze svého života a to jen to, co chci. Takže si nemyslím, že toho ze svého soukromí zveřejňuju moc. Vím, že když jsem například natočila video se svou sestrou, tak se jí pak nelíbilo, že ji lidé poznávali a koukali po ní. Což chápu, protože to není pro každého. Takže si svoji rodinu a osobní život hlídám. 

Jaký máš obecně názor na dnešní online dobu? 

Jelikož v téhle online době žiju opravdu naplno a jsem online skoro 24/7, jsem s tím vlastně dost v pohodě. Pokud bych nebyla, nemohla bych tohle všechno dělat. Musím ale říct, že si dávám hodně velký pozor, čím se nechám na sociálních sítích ovlivňovat, a proto sleduji na Instagramu opravdu jen 49 lidí, s tím, že jsou to buď jen opravdu hodně blízcí přátelé, nebo lidé, kteří mě pozitivně ovlivňují. A všem bych doporučila to stejné. Pokud vás někdo na sociálních sítích otravuje, štve, tak ho přestaňte sledovat a nechte se ovlivňovat pouze tím dobrým směrem. 

Na závěr si nemůžeme odpustit otázku týkající se našeho projektu BloggersRE. Jak dlouho víš o jeho existenci a co si o něm myslíš? 

Líbí se mi, že lidem více přibližujete takový ten blogerský svět a zároveň jim dáváte například i tipy na dobré kavárny. Rozhovory jsou také skvělý nápad a sama se musím přiznat, že jsem si jich už pár přečetla.

Autor: Adéla Lelková a Deni Hartmannová (BloggersRE), Fotky: Sociální sítě Heleny Navrátilové, Editace: Deni Hartmannová (BloggersRE)


LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here