Bloggers RE

“ZAČÁTKY JSOU VŽDY VELMI TĚŽKÉ,” ŘÍKÁ KAROLÍNA MACKOVÁ, ZAKLADATELKA THE GLITTERS


Založit si blog nebo postovat na Instagram. Dvě v dnešní době tak přirozené a jednoduché věci. Karolína ale nezůstala jen u toho a založila svou vlastní velmi originální firmu. Jaké jsou začátky podnikání, jak se vlastně zrodí ta originální myšlenka, čeho by ještě ve svém životě chtěla dosáhnout nebo kolik zemí, jako fanynka cestování, už navštívila? O tom všem v dnešním rozhovoru!

Karolíno, mohla by ses nám nejdříve představit?

Je mi 24, pocházím z Veselí nad Lužnicí, malého města na jihu Čech, ale 5 let už s přestávkami žiji v Praze. Mou největší vášní je cestování, kterému v podstatě obětuji veškerý svůj volný čas i peníze. Loňské léto jsem sama procestovala celou Střední Ameriku a během cesty začala psát dvojjazyčný blog, kde jednak popisuji zážitky z cest, ale snažím se přidat i co nejvíce užitečných informací pro ty, co by se na daná místa rádi vypravili samy. Před půl rokem jsem s mou nejlepší kamarádkou Sárou založila internetový obchod www.theglitters.cz, který mě momentálně zaměstnává naplno.

Tvůj Instagram a tvé fotky z cest milujeme! Zakládáš si na svém profilu?

Děkuju! Svůj vlastní Instagram jsem začala opravdu řešit teprve před pár měsíci, až když jsem začala spravovat ten firemní pro The Glitters. Do té doby jsem jen každou fotku prohnala filtrem Clarendon a moc se nestarala, jestli se k sobě jednotlivé fotky barevně vůbec hodí. Teď si feed připravuji několik dní dopředu v aplikaci PostVu. Fotky upravuji hlavně ve VSCO, co se nezvládne tam, dodělávám na počítači v Lightroomu a na retro efekty používám aplikaci Nebi-Film.

Jsi mladá podnikatelka a založila jsi firmu The Glitters. Mohla bys nám její koncept trochu přiblížit?

The Glitters je internetový obchod, který se zaměřuje na prodej kosmetických flitrů a nalepovacích kamínků na tělo a obličej. Kromě provozování e-shopu s naším týmem objíždíme české a slovenské hudební festivaly a nejrůznější společenské akce. Ve stánku The Glitters si pak můžete párty make-up nebo účes nechat udělat přímo na místě. Naposledy jste nás mohli vidět například na Magneticu v O2 aréně nebo na YouFestu na Pražském výstavišti. Jsme součástí i nejrůznějších focení. Podíleli jsme se například na vytvoření titulky pro prosincový Playboy, kde má Eva Decastelo celá prsa polepená kamínky od nás.

Jak tě vůbec napadlo založit si firmu? Jak se taková myšlenka rodí?

Že chci sama podnikat, jsem věděla už dávno. Ještě před Glitters jsem napsala další dva poměrně obsáhlé podnikatelské plány. Oba projekty byly ale jak finančně, tak organizačně mnohem náročnější a já čekala, než mě napadne něco jednoduššího, s čím zvládnu začít sama. Jak se později ukázalo, rozjet i na pohled tak nenáročnou věc vyžadovalo spoustu úsilí a víceméně dvakrát více peněz, než jsem na začátku počítala. Počkat se tedy určitě vyplatilo, protože ani jeden z mých předešlých nápadů bych s nulovými zkušenostmi s podnikáním pravděpodobně vůbec nezvládla dotáhnout až do konce.

Jak moc bylo ze začátku podnikání těžké? Co vnímáš jako největší překážku?

Začátky jsou vždy velmi těžké. Věnovat všechny své úspory, energii a čas něčemu, u čeho vám nikdo nezaručí, že se to vše opravdu jednou vrátí, rozhodně vyžaduje pořádnou porci odvahy.  Já si to celé ještě o něco ztížila a rozhodla se firmu založit v průběhu posledního semestru mého studia na VŠE, kdy jsem do toho všeho ještě psala bakalářku a učila se na zápočty, zkoušky a nakonec státnice. S nápadem jsem přišla v lednu 2018 a e-shop jsme spouštěli už 1. června téhož roku. Půl roku jsem tedy víceméně bydlela v knihovně a spala pár hodin denně. Den před státnicemi jsem dokonce omdlela vyčerpáním. Několik dní před prvním festivalem mi navíc úplně došly peníze a se Sárou jsme týden jedly jen vajíčka a proteinové drinky na hubnutí, co mi zbyly z loňska, protože jsme neměly ani na jídlo. (smích) Nevěděla jsem ani, jestli se nám na Votvíráku opravdu podaří něco vydělat a co vlastně budu dělat, pokud ne.

Pět minut po otevření bran festivalu byla u našeho stánku fronta a nám spadnul obrovský kámen ze srdce. Celé léto bylo hodně fyzicky i psychicky náročné, plné ups and downs, ale zvládly jsme to a jsem vážně pyšná na to, co jsme dokázaly za tak krátkou dobu vybudovat.

Všimli jsme si taky, že hodně a ráda cestuješ, které země jsi už stihla navštívit?

Procestovala jsem už většinu Evropy, nedávno jsem sama stopem projela celý Balkán. První větší výlet byl před třemi lety do Číny, další léto jsem strávila cestováním po Indii pak Střední Amerika, Karibik a USA. Před pár týdny jsem se vrátila za Singapuru, teď se chystám do Malajsie a po létě s přítelem plánujeme východní a jižní Afriku.

Kde se ti nejvíce líbilo?

Úplně nejvíc se mi líbilo v Kolumbii. Pověst země je bohužel hodně poznamená drogovou minulostí. Určitě to není klasická destinace, kam byste se jen tak vypravili na dovolenou s rodinou a „Jaký byly kolumbijský pláže?“ rozhodně nebylo to, na co se mě po návratu všichni ptali. Je to ale obrovská škoda. Kolumbie je neuvěřitelně nádherná, i mimo turistické oblasti je tam perfektně bezpečno a Kolumbijci jsou nejpřátelštější a nejmilejší národ, co jsem zatím měla tu možnost poznat. Kolumbie má všechno: azurové Karibské pobřeží, pohádkové ostrovy s bílým pískem a korálovými útesy, pobřeží Pacifiku s obřími vlnami na surfování, úžasná města plná kultury a velkolepých architektonických památek, obrovskou část Amazonského pralesa, trosky měst starověkých civilizací ukrytých hluboko v džungli, vulkány, hory, vodopády, řeky… Jen Kolumbie samotná vystačí na několik měsíců, a protože je stále ještě víceméně neobjevená, turistů tu není zdaleka tolik jako například v sousedním Peru. Ceny jsou tu navíc jedny z nejnižších v celém regionu.

Jaký je tvůj nejhorší a nejlepší zážitek z cest?

Asi nejhorší a zároveň nejintenzivnější zážitek byla patnáctihodinová cesta autobusem skrz indické Himaláje. Na sedadle pro dva jsme seděli čtyři a autobus, kterému tlumiče odešly cca před dvaceti lety, projížděl serpentýny plné hlubokých děr stotřicítkou. Tohle ródeo bohužel žaludky většiny pasažérů nevydržely a místní za jízdy v jednom kuse zvraceli. Někdo se trefil ven z okénka, někdo ne a hodil to rovnou spolusedícímu do klína. V jeden moment vyjel řidič díru tak hlubokou, že většina pasažérů včetně nás vylítla do vzduchu a praštila se do hlavy o střechu autobusu. Chudák vedle nás to bohužel schytal o roh kovového držáku na tašky a ošklivě si rozrazil hlavu. Kromě zvratek tedy ještě začala všude stříkat krev. Do toho uličkou běhala živá kuřata obalená v tom všem a tenhle horor trval přes 15 hodin s jednou krátkou zastávkou na záchod. Vždy všem radím, ať se ani v rozvojových zemích nebojí jezdit lokální místní dopravou a zažijí si tak danou zemi opravdu zblízka. V tomhle případě ale rozhodně doporučuji si připlatit za privátní shuttle nebo Jeep, protože tak moc zblízka zažívat Indii rozhodně nikdo nechce.

Nádherných zážitků z cest je mnoho a je těžké vybrat ten nejlepší. Jednu z mých nejoblíbenějších chvil jsem zažila loni v Guatemale během dvoudenního výstupu na sopku Acatenango. Výšlap je výjimečný hlavně proto, že hned vedle sopky leží stále aktivní vulkán Fuego, který vybuchuje v průměru každých deset minut a z vrcholu Acanenanga jsou erupce perfektně vidět. Během celého prvního dne ale silně pršelo a dokola byla mlha tak hustá, že nebylo na pět metrů. Když jsme večer promočení a promrzlí za obrovského lijáku usínali ve stanech, nikdo nevěřil, že se během noci počasí umoudří tak, abychom mohli pokračovat až na vrchol a erupce sopky opravdu viděli. Když mi ale ve tři ráno zazvonil budík a já otevřela dveře stanu, zůstala jsem jen v úžasu zírat na ten výhled. Černou oblohou plnou hvězd svítil zářivě oranžový vrchol sopky Fuego, která za hlasitého burácení chrlila kouř a lávu. Zdálo se, jako by to celé od nás bylo vzdálené jen pár metrů. Byla to jedna z nejkrásnějších věcí, co jsem v kdy viděla. O celém výšlapu na Acatenango si můžete přečíst na mém blogu (odkaz).

Máš nějakou vysněnou destinaci, kam by ses chtěla podívat?

Vyloženě vysněnou destinaci nemám, chtěla bych prostě procestovat celý svět. V počtu navštívených zemí jsem zatím na čísle 49, tak už zbývá jen 146. (smích)

A čeho bys ve svém životě chtěla ještě dosáhnout? Co je pro tebe v životě nejdůležitější?

Ráda bych se teď začala více věnovat charitě a dobrovolnictví v různých částech světa. Doposud jsem úplně zanedbávala Afriku, a tak nyní plánuji svoje působení soustředit právě tam. Jednou bych určitě ráda rozšířila svoje portfolio podnikatelských projektů o několik dalších, ale to chce všechno ještě spoustu času.

Chci žít svůj život tak, abych se na jeho konci mohla podívat zpět a být hrdá na to, co jsem dokázala, abych nemusela naříkat, že jsem promrhala svá nejlepší léta a teď už je na vše pozdě. Uvědomuji si, že čas je to nejcennější, co tu máme, a že ubíhá sakra rychle. Snažím se tedy ten svůj využívat produktivně a smysluplně, jak se dá. Nejdůležitější je pro mě určitě mít po svém boku někoho, s kým tohle všechno budu moct sdílet a komu na mně bude opravdu záležet. V mém příteli mám obrovskou oporu, to nejdůležitější už tedy mám.

A poslední otázka se týká našeho projektu a názoru na něj. Znala jsi BloggersRE ještě před tím, než jsme tě oslovili?

BloggersRE sleduji už přes rok a je pro mě skvělým zdrojem inspirace. Je to určitě platforma, která u nás do té doby chyběla. Moc se mi líbí, že kromě profláknutých tváři se zaměřujete i na začínající blogery a blogerky a pomáháte jim se v začátcích zviditelnit. Je vidět, že si na jednotlivých postech a článcích necháváte opravdu záležet a váš web ráda čtu! Moc se mi líbí i to, jak jste vyřešili váš feed na Instagramu, kdy ho po devíti fotografiích vždy ladíte do stejné barvy. Je to geniální způsob, jak efektivně sjednotit kontent tolika různých tvůrců.

 

Autor: Klára Recmanová (BloggersRE), Fotky: Sociální sítě Karoliny Mackove, Editace: Deni Hartmannová (BloggersRE)


Bloggers RE

Máš blog, Instagram nebo YouTube? Jsme platforma, která spojujeme online tvůrce a influencery z Česka a Slovenska. Přidáš se taky?

Přidat komentář

Instagram @bloggersre

Náš Instagram