K lásce ke kávě se musela propít. A i přesto, že ji s hrnkem espressa jen tak neuvidíte, radí kamarádům, známým i svým sledujícím, kam vyrazit za dobrou kávou i sladkým pokušením. Řeč je o Hance Zedníčkové, studentce biologie, která se v dnešním rozhovoru rozpovídala o tom, jak se z ní stala Kavárenská povalečka.

Pro začátek tě poprosíme, aby ses nám představila. Kdo je Hanka Zedníčková alias Kavárenská povalečka?

Jsem optimistický snílek, který rád zažívá nová dobrodružství. Pocházím z Ostravy, kde jsem vyrůstala i studovala. Před asi 5 lety jsem se s přítelem odstěhovala do Prahy. Začátky byly krušné, ale nakonec jsme to zvládli. Našli jsme si tady dobrou práci i hezké bydlení. Ale bylo náročné opustit domov, rodinu i kamarády. Za rodinou jezdím často, nebo oni za námi. Část mých přátel se odstěhovala také do Prahy, takže se mi to v tomto směru trochu zjednodušilo. I tak se ale moc ráda vracím domů. Ráda jezdím na víkendy k babičce. Bydlí na vesnici, v přírodě, a ta mi v Praze hodně chybí. Od mala jsem běhala pořád venku, proto mě to v té betonové džungli, jak Praze někdy říkám, občas nebaví, ten shon a blázinec. 

Miluju podzim, takový ten hygge styl. Zapálit si svíčku, zachumlat se pod deku, pustit si film, a k tomu si dát dobré kafe. To je pro mě ideálně strávený podzimní den, když je venku sychravo. Ráda chodím na procházky. Babí léto je kouzelné. Zbožňuji cestování. Vždy, když někam jedeme, nesmíme vynechat návštěvu místního obchodu s potravinami. To je taková má “úchylka”. Ráda ochutnávám místní potraviny a nápoje. A hlavně ráda chodím objevovat tamní kavárny a bistra. Taky jsem někdy přehnaně moc pintlich. Puntíčkář. Hlavně co se uklízení týče. Občas si jdu tvrdě za svým cílem, což se nemusí každému líbit, ale jak ráda říkám: ,,Nikdy není špatné udělat dobrou věc”. Ať to stojí, co to stojí. 

Kde se vzala tvoje láska ke kávě?

O kávu jsem se až do vysoké školy vůbec nezajímala, prostě mi nechutnala. Na vysoké škole jsem chodila s kamarádkami do kaváren a pomalu jsem kávě začala přicházet na chuť. Ale začátky byly čistě jen o lattečku, takže to s kávou nemělo nic moc společného. Říkám tomu “mléko s kávou”. Pila jsem litry mléka a tvářila se, že piju kafe, a že se v něm vyznám, ale opak byl pravdou. Vlastně jsem na kvalitní dobrou kávu přešla až tak před dvěma roky. Obdivovala jsem všechny ty kavárny, co v Praze jsou, a chtěla jsem zjistit, jak vlastně to kafe má chutnat. Tak jsem začala chodit, nejdříve sama, pak s přítelem, a nakonec s kamarádkami, skoro každý den na kávu, pokaždé do jiné kavárny. Bavilo mě objevovat ty nové chutě, nová místa, a prostě jen tak sedět, užívat si okamžiku a nikam nespěchat. Čím víc kávy jsem ochutnávala a zkoušela, tím víc jsem jí přicházela na chuť. Myslím si, že teď už dokážu rozpoznat, ve které kavárně mají opravdu výborné kafe, kde průměrné, a kam už se prostě nechcete vracet.  

Jak tě napadla tvoje přezdívka – Kavárenská povalečka?

Kavárenská povalečka vlastně vznikla tak, že jsem si pořád lámala hlavu nad tím, jakou přezdívku si mám dát na Instagram. Až jednou, když jsem byla s mamkou na kávě, to z ní tak nějak vypadlo. Že jsme vlastně takové kavárenské povalečky. A bylo to! Protože měla pravdu, to tedy opravdu jsme. Dokonce jsme vtipkovaly o tom, že by nebylo špatné mít to válení po kavárnách placené. To by bylo něco. Nechat si platit za ochutnávání kávy v nových kavárnách. Podle mě ty nejlepší nápady vznikají úplnou náhodou.

Jak dlouho už se “válíš po kavárnách”? Přibliž nám tvoje instagramové začátky.

Už to nějaký ten pátek bude. Intenzivně se “válím” asi rok, dva. To pro mě znamená být v kavárně minimálně třikrát týdně. Během týdne navštěvuji své oblíbené a víkendy většinou využívám k návštěvě nějakých nových kaváren. S přítelem máme takový rituál, snažíme se každou druhou sobotu chodit ráno na snídani nebo na brunch, vždy do nějaké nové kavárny či bistra. Což mi přijde jako super nápad a rozhodně to doporučuju vyzkoušet.

Instagram jsem objevila zhruba před 4 lety. Kamarádka ho v té době používala, a i když jsem nemohla přijít na chuť tomu, že bych měla fotit, a to cokoliv, natož sdílet své fotky s ostatními na sociální síti, přesto jsem to zkusila. Rok jsem tak různě experimentovala s tím co fotit, ale neměla jsem moc čas, tak jsem se na Instagram úplně vykašlala a až před dvěma lety, možná rokem a půl jsem se tomu začala věnovat více. Zhruba před rokem jsem objevila kouzlo Instagramu v celé jeho kráse. Začala jsem se více bavit s lidmi, kteří se tomuto oboru věnují profesionálně, a tak jsem si řekla, proč to nezkusit. Baví mě fotit, upravovat fotky, vyrážet ven a objevovat nové podniky, zkoušet kávu, jídlo, cestovat. Tak jsem si řekla, proč to všechno nespojit? Mé přání je být lepší. Stále je co zlepšovat. Chtěla bych chodit na kurzy fotografie. Takže i přesto, že začátky nebyly zrovna růžové, doufám, že se blýská na lepší časy. Pití kávy, spolu s ochutnáváním toho, co daná kavárna nabízí, je mojí vášní. Kdybych mohla, nechala bych práce a dělala bych profesionální kavárenskou povalečku!

Najdeme tvoji tvorbu i jinde než jen na Instagramu? Pokud ano, tak kde?

Bohužel ne. Stále přemýšlím o založení blogu, ale nejsem o tom zatím úplně přesvědčena. Hlavně z hlediska času. Chtěla bych se tomu, co momentálně tvořím na Instagramu, věnovat naplno. Ale protože mám dvě práce, tak se k tomu blogu ne a ne dokopat.

Přece jenom jsem si vzpomněla, kde můžete mou tvorbu najít. Minulý rok jsem vyhrála v soutěži o nejlepší recept a fotografii pro Emco, kteří pak vybrali pár vítězů a vydali s těmito vítěznými recepty kuchařku. Můj recept je tedy v Emco kuchařce, z čehož mám velkou radost, a považuji to za takový krůček, který by mi mohl pomoci k tomu se odrazit.

Jak hluboko sahá tvoje znalost kávy? Máš za sebou třeba nějaký baristický kurz?

O baristickém kurzu přemýšlím už dlouhou dobu. Po tom, co jsem se přestěhovala do Prahy, o něm přemýšlím čím dál více. Mimo jiné čtu časopisy o kávě, Standart Magazín, kde se dozvíte hodně nového a zajímavého. A také poslouchám podcasty. Takže tak daleko sahají moje znalosti. Nejlepší je zkoušet a zkoušet. A tak pořád dokola.

Jaká kavárna nebo kavárny jsou tvoje nejoblíbenější? Kam se ráda vracíš a proč?

Oblíbených kaváren mám hned několik. V Praze například Alf & Bet, což je vlastně kavárna s pekárnou, kde dělají ten nejlepší chleba a povidlové buchty. Dále pak CafeFin, celkově káva, jídlo, interiér a vietnamský styl mě moc baví. Majitel Jackie je moc prima pán, vždy, když ho potkám, vytvoří mi na kávě nějaký malý zázrak v podobě jeho úžasných latte art malůvek, jako je víla nebo ptáček na větvi, to musíte vidět.

Light Roast Coffee, skvělá kavárna v přístavu, ten výhled a pohoda je v Praze k nezaplacení. Taky jejich výběrová káva, domácí zákusky a jídlo, to vše je důvod, proč se sem tak ráda vracím. Ca Phe, další vietnamská pecka v Holešovicích. Nejraději sedím venku na lavičce u stromu, popíjím vietnamskou kávu s kondenzovaným mlékem, a dávám si jejich domácí bábovku. Hned kousek je Osada, kde mají na výběr skvělé dezerty, chleba z Esky, jeden z nejlepších, a hlavně skvělou kávu a milý personál. Jo a málem bych zapomněla na jejich výběr limonád. Ta bazalková je prostě nejlepší.

Z Prahy ještě zmíním Esku, kam chodím pro jejich neskutečně dobrý chleba a loupáky, vždy si s sebou odnesu něco z jejich dobrot, jako jsou párky z Naše Maso a k tomu si nezapomenu vzít jedno cappuccino. Ještě mám ráda SmetanaQ Cafe a Bistro, s výhledem na Vltavu. A takhle bych mohla pokračovat dlouho.

A nesmím zapomenout na Ostravu, kde se v poslední době otevřelo spoustu nových podniků, které stojí za to navštívit. Například Co Kafe. Pobočka v centru je má oblíbená a lepší kafe, než to jejich, v Ostravě neseženete. A skořicoví šneci? Prostě lahoda. Dále pak PetPunk, mají skvělé kafe. Hlavně si tam nedávejte cappuccino bez mléka, to nemají rádi. To byla taková jedna historka, paní si objednala cappuccino bez mléka, a když jí ho nechtěli dát, tak si pak na ně stěžovala, protože byla přesvědčena o tom, že přece cappuccino bez mléka jí udělají všude. Jejich míchaná vajíčka na domácím chlebu jsou opravdu jako od maminky. Už teď se mi sbíhají sliny.

Ráda se vracím tam, kde jsou milí lidé, skvělá káva, dobré jídlo a hlavně, kde mají na výběr dobré dezerty.

Co si v kavárnách dáváš nejraději?

Cappuccino. To mám nejradši a dávám si ho opravdu vždy, když je příležitost. Když mám chuť na silnější kávu, dám si flat white. A teď přicházím na chuť dobrým filtrům. Tak uvidíme, jak dlouho u nich zůstanu, než zase přejdu ke svému milovanému cappuccinu. A málem bych zapomněla, v létě mám nejradši espresso tonic, to je prostě mňam. S grepovou nebo marakujovou šťávou, zkuste to.

Kolik šálku kávy každý den vypiješ? A jsou všechny jenom z kavárny, nebo si kávu připravuješ i doma?

To hodně záleží na okolnostech. Když pracuji z domu, kde mám kávovar Nespresso, vypiju tak 1-2 šálky kávy za den. Doma mě příprava kávy moc baví, mám pěnič na mléko, který hojně využívám, takže si s kávou ráda vyhraju. Uvažuji o koupi nějakého lepšího přístroje na kávu, pákového, jako z kavárny, aby byla příprava kávy o něco málo zábavnější a výsledný efekt o něco málo lepší. 

Pokud celý den někde běhám, tak stihnu tak 1 kafe s sebou. Když jsem v kanceláři, jsem schopná vypít klidně i 3 šálky kávy, ale to už jsem potom značně hyperaktivní. Což by se mohlo zdát jako fajn věc, když potřebujete pracovat, ale opak je pravdou. Nejsem pak schopná se vůbec soustředit. Takže v mém případě více kávy je spíše na škodu.

A někdy jsou dny, kdy nemám na kávu vůbec chuť. Ale takové dny by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Káva se stala mou každodenní součástí. 

Ráno vstát, udělat si kafe, snídani, a jen tak sedět na terase a pozorovat východ slunce, to je moje ideální představa o tom, jak začít den.

Dobré kavárny rostou jako houby po dešti, a to nejen v Praze! Kde sbíráš inspiraci, jakou kavárnu navštívit?

Inspiraci většinou hledám na Instagramu u různých blogerek, které sleduji. Čtu také zajímavé časopisy o kávě nebo poslouchám podcasty, také o kávě. Takže čerpám inspiraci všude, kde se jen dá. Když mám čas, ráda se procházím po městě, a když narazím na nějakou kavárnu, neváhám ji navštívit. Chodím hodně i sama, a tak sbírám inspiraci a nápady, nikdo mě u toho nerozptyluje. S jednou mou kamarádkou, která se mnou ráda objevuje kouzla kaváren, chodíme téměř každý měsíc zkoušet nějaké nové kavárny. Jenže v Praze opravdu kavárny rostou jako houby po dešti, a je proto náročné udržet s nimi krok. Ale já to nevzdávám a snažím se držet krok se všemi trendy. 

Takže pokud se vám nějaká kavárna líbí, běžte ji zkusit. Může být dobrá, skvělá, nebo to může být propadák. Ale na druhou stranu, kdo nic nezkusí, nic nezažije, že jo. A ochutnávání je přeci sranda.

Jsi studentka biologie. V jakém jsi ročníku a proč ses rozhodla zrovna pro tenhle obor?

Studuji experimentální biologii, což zahrnuje genetiku, mikrobiologii a další podobory. Jsem v 5. ročníku, takže vlastně poslední rok studia, ale taky ten nejnáročnější. Hlavně co se času týče. Při práci, Instagramu, úpravě fotek a ochutnávání kávy je to opravdu náročné. On ten obor je sám o sobě náročný, ale když se mu nevěnujete naplno a děláte i další věci, je to vyčerpávající. Taky proto, že studuji v Ostravě, takže hodně často dojíždím, abych mohla pracovat na diplomové práci, což obnáší práci v laboratoři.

Než jsem se k tomuto oboru dostala, studovala jsem tři roky systematickou biologii. To mě ale nebavilo, proto jsem se rozhodla na navazující studium přejít zrovna na obor experimentální biologie, kde jsem musela dělat znovu přijímací zkoušky, vlastně z něčeho, co jsem nikdy předtím nedělala. Byla to výzva, a to mě baví, tak jsem se jí chopila. Vztah k biologii jsem měla od mala, vždy jsem se zajímala o přírodu, zvířata. Proto když jsem se rozhodovala, na jakou vysokou školu jít, byla tohle jasná volba. Jen mě mrzí to, že práce v laboratoři není tak dobře placená. Navíc bych si po škole musela udělat akreditaci, abych mohla pracovat například ve zdravotnictví. Což mě celkem odradilo, a proto dělám úplně něco jiného. Ale kdo ví, třeba se k tomu v budoucnu vrátím.

Kromě studia i pracuješ. Co děláš?

Vlastně mám dvě práce. Obě dvě na částečný úvazek. Pracuji na IČO, o to je pro mě jednodušší rozvrhnout si čas a pracovat, kdy potřebuji. Ale práci se věnuji každý den. Do toho se ještě snažím udržovat Instagram v chodu, fotit a upravovat fotky. Takže mám celý den plné ruce práce. Většinou končím až večer, ale nestěžuju si. 

Pomáhám kamarádce jako client support v jedné firmě s online hrami. Administrace a vše, co to obnáší. Nedávno jsem skončila v práci, kde jsem pomáhala s vytvářením e-shopů na míru. Starala jsem se o klienty a vyřizovala jejich požadavky. Klienti u nás měli zakoupený e-shop, tedy jejich e-shop, který jim u nás předělali “na míru” dle jejich představ. Na mě se obraceli s dotazy ohledně úprav, jak už funkčních, tak vzhledových. Jsem kreativní a mám cítění pro detail, takže tohle mě velmi bavilo. Vše jsem potom probírala s IT a řešili jsme, jak nejlépe a co nejrychleji daný požadavek zpracovat. Následovalo testování před spuštěním úprav, a to byl taky můj úkol. Kontrola, jestli vše funguje, jak má. 

Od července jsem nastoupila do jiné firmy. Pracuji v největším online srovnávači v ČR. Mám na starosti finance. Spravuji obsah stránek na webu. Starám se převážně o aktualizace hypoték, půjček, nasazování bannerů, řešení požadavků s klienty. Je to náročná práce, pořád se učím, ale líbí se mi, jak jsem od biologie odběhla ke správě obsahu stránek na internetu, pracuji na počítači, v podstatě taková IT práce, ale baví mě to, pořád se učím novým věcem. Se správou obsahu stránek mám již nějaké zkušenosti, protože jsem při škole pomáhala příteli s jeho e-shopem a měla jsem vše na starosti, dokonce jsem přebírala těžké balíky, balila je a vyřizovala veškerou administraci.

Je krásné, co nám život přinese. Jsem zvědavá, kam se posunu dále, a jestli u této práce zůstanu, nebo se vydám úplně jiným směrem.

Znala jsi projekt BloggersRE před tím, než jsme tě oslovili? Co na něj říkáš?

Znala, ale jen tak letmo z toho, co jsem viděla Instagramu. Občas jsem si přečetla nějaký rozhovor a moc mě to bavilo. Bavilo mě sledovat českou tvorbu mladých talentovaných lidí, o kterých jsem do té doby vůbec nevěděla. Proto jsem byla moc nadšená, když jste mě z BloggersRE oslovili, že se vám můj profil líbí a že byste semnou chtěli udělat rozhovor. To jsem se na celých 5 minut cítila důležitě a hlavně mě moc potěšilo, že si mě někdo všiml. 

Myslím si, že BloggersRE je skvělý projekt, který podporuje spoustu zajímavých lidí a dává jim možnost se zviditelnit. Což je dle mého názoru super, protože v dnešní době je velice obtížné se prosadit na Instagramu nebo kdekoliv jinde, a pokud existují lidé jako vy, co sami od sebe osloví někoho se zajímavým profilem, tak je ten náš svět vlastně ještě v pořádku. 

Mě má tvorba, pokud se to tak dá nazvat, moc baví, ale když se člověk snaží a nevidí výsledky, tak ho to časem omrzí, znáte to. Ale pak vám do života vstoupí někdo inspirující, a dá vám najevo, že se mu to, co děláte líbí, a to opravdu potěší a posune vás to zase o kousek dále. A o tom to přeci je, být kreativní a posouvat se dále v tom, co vás baví a naplňuje.

Autor: Martina Bartošová (BloggersRE), Fotky: Sociální sítě Hany Zedníčkové, Editace: Deni Hartmannová (BloggersRE)


LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here