Nesložila ještě ani maturitu a už se pyšní titulem MasterChef Česko 2019. Čerstvě osmnáctiletá Kristína Nemčková vaří už odmalička, její vášeň pro vaření je zjevná a její talent nevídaný. Na svůj věk je velmi vyrovnaná, klidná a vyspělá. Svým příběhem chytila za srdce snad celé Česko. Co stojí za jejím úspěchem? Jaké další sny si chce studentka ještě splnit? Čtěte dál!

Kristíno, na začátek se zeptáme na úplně jednoduchou otázku – kdo tě vlastně přihlásil do soutěže?

Do soutěže mě přihlásila moje máma, je akčnější a vždy mě motivuje a posouvá. I když jsem zprvu hodně váhala a nestála o kamery při mém vaření, tak teď jsem hodně ráda a vděčná, že mě přesvědčila do toho jít.

Jak se tvůj život změnil po vítězství v MasterChef?

Můj život je po soutěži jiný, ale on se mění opravdu neustále. Před dvěma lety to byl obrat kvůli ročnímu pobytu v Americe, teď je to kvůli soutěži a vítězství v Masterchef. Největší změnu vnímám v návalu práce, hodně cestuji kvůli vaření a taky mě poznávají lidi na ulici. Ale pořád si myslím, že jsem nohama na zemi.

Co na tvé vítězství říkalo okolí? Setkala ses i s negativními ohlasy? Řekněme si upřímně, lidé ve tvém věku obvykle sedí v lavici, zatímco ty jsi vyhrála půl milionu korun.

Mám štěstí na rodinu i přátelé a ti všichni mi drželi palce a těšili se se mnou. Prožívali radost možná víc než já sama.

S přímými negativními ohlasy jsem se doteď nesetkala, nikdo za mnou osobně nepřišel a nevynadal mi – naopak. Setkávám se s lidmi na akcích, a i když možná v soutěži fandili někomu jinému, vždy mi pogratulovali a popřáli hodně štěstí. 

Co se týče negativních ohlasů na sociálních sítích, na mém vlastním profilu se naštěstí neobjevily a moc děkuji tisícům fanoušků, kteří si našli čas a napsali mi gratulaci. Názory na veřejných profilech, jako je Masterchef, jsem nečetla a vím, že nějaké negativní se tam objevily, ale nepřišlo mi relevantní věnovat jim svůj čas a energii.

Jak jsi se zmíněnou finanční výhrou naložila?

Téměř vše jsem si uložila a šetřím na placené studium v Londýně na gastronomické škole Le Cordon Bleu, to je můj velký sen.

Z části financí jsem si toto léto pokryla zájezd ve Skandinávii po michelinských restauracích. Mým snem bylo již dlouho navštívit restauraci Noma, která je vyhlášená za nejlepší restauraci světa, a když jsem objevila příležitost navštívit tuto restauraci a ještě další 2 s hvězdami, neváhala jsem ani minutu. Stálo to za to!

Prozradíš nám recept na zachování tvého nesmírného klidu, který jsme mohli pozorovat během soutěže?

Těžko říct, můj klid “nereguluji” a taky umím být v pořádným stresu, jenom to na mně není tolik vidět. Můj táta je podobný, nedá na sobě znát, co si myslí, a někdy ho taky nazýváme “terminátor”. Tak v tomto ohledu budu asi po něm. 

Co se týče trpělivosti, v tom mě ovlivnila nejvíc moje sestra Paulínka, která je těžce postižená a komunikace s ní je složitější, chce to velkou dávku trpělivosti. 

Ale věřte, že vnitřně si vše důležité prožívám naplno.

Doporučila bys přihlášení do soutěže ostatním? Pociťovala jsi nějak věkový rozdíl mezi tebou a ostatními? 

Neuvěříte, ale já sama bych se nejraději přihlásila do soutěže opět. Chybí mi. Takže koho vaření opravdu baví, ať neváhá a přihlásí se. Nejde o žádnou popularitu, ta je druhotná, ale otevřou se mu nové možnosti a může se posunout. A v neposlední řadě získa nespočet nových zkušeností!

V soutěži jsem byla nejmladší, ale zásadní věkový rozdíl jsem nevnímala. Naopak, cítila jsem se tam dobře a při návratu do školy po soutěži, jsem měla větší problém se vrátit do “reality”, mezi mé vrstevníky.

Můžeš se pyšnit tím, že už jsi vydala svou vlastní kuchařku, to ve tvém věku není úplně běžné. Byl to tvůj sen odjakživa, nebo jak k tomu vlastně došlo?

Vůbec ne, nikdy jsem neuvažovala o vydání knihy. Abych to vysvětlila, ráda prezentuji svá jídla na Instagramu anebo webu madebykristina.cz. Ale napsat recept nebo jen delší popisek na Instagram, je pro mě smrt! Nikdy nevím, co přesně napsat, a trvá mi to roky, než to dám dokupy.

Nápad s knihou měla opět moje máma, v době, kdy jsem byla v Americe. Chtěla mě potěšit a sesbírala všechny mé recepty, které jsem do tý doby uveřejnila. Nestihla tuto sbírku receptů dokončit. Přišla soutěž a v ní jsme se naučili jídla tzv. dekonstruovat. Napadla nás doma myšlenka spojit celoživotní vášeň pro vaření mojí babičky ve formě tradičních československých receptů a moje dekonstrukce, čili upgrade těchto jídel. To nás obě tak nadchlo, že jsme se okamžitě vrhly do “neznáma” a vznikla opravdu boží kniha s tímto unikátním konceptem.

Největší radost mám z toho, že se na ní podílela celá naše rodina a vydali jsem si ji sami, bez jakýkoliv předcházejících znalostí s vydáním knihy. Jsem mega hrdá, že držím v ruce naši knihu, na které bych nic neměnila.

Cítíš se výjimečná? Přeci jenom takový úspěch ve tvém věku je neobvyklý.

Moje máma tvrdí, že každý člověk na světě je výjimečný.

Cítím, že vím, co chci, a tím se asi nejvíc odlišuji od ostatních. Vnímám v okolí, že lidi nemají vášeň nebo nevědí, kam směřují. Já mám jasno, chci se živit vařením a dělám vše, abych mohla ve svém životě dělat to, co mě nejvíc baví a naplňuje.

To, čeho jsem dosáhla ve svém věku, je možná výjimečné, ale věnuji se tomu opravdu už pár let a nic se nestalo jenom tak, ze dne na den. Chci se neustále posouvat a dávam si vlastní výzvy, které dokud nesplním, nejdu od nich.

Jak jsi sama zmínila, strávila jsi rok v USA. Byla jsi tam za studiem, že? Co ti tento pobyt dal a vzal? A co říkáš na kulturu a hlavně gastronomii za velkou louží?

Celý druhý ročník na střední škole jsem studovala ve Washington state, kousek od města Seattle (Federal Way). Byla to škola života, v mých 16 letech odletět na rok do ciziny, bez osobního kontaktu s domovem, žít v cizí rodině, vžít se do jiné mentality lidí, nastoupit na školu. Nelituji, byla to skvělá životní zkušenost!

Neumím si představit se tam přestěhovat, ale ten rok mi dal nové přátelé, angličtinu, navštívila jsem nové místa, naučila se větší sebestačnosti.

Asi největším překvapením pro mě bylo, že vše, co vidíte v amerických filmech a máte představu, že je to přehnané, tak v realitě je stejné! Neumím definovat co přesně, ale škola, školní kluby, fandění na sportovních zápasech, projevy emocí – to vás dostane do “bijáku”.

Rozhodně to nebyl můj gastronomický výlet, vlastně jsem tam vařila minimálně a dala si za cíl, že nebudu jíst fastfood a polotovary. To se mi naštěstí povedlo, díky mé hostitelské rodině, která zdravě vařila. Možná právě tento rok mě dost připravil i na soutěž Masterchef.

Jaký je tvůj životní vzor či inspirace?

Můj největší vzor jsou mí rodiče. Není to o vaření, ale jak vše zvládají a jakou podporu v nich se sestrou máme. Vnímám, jak je důležitá rodina a její zázemí, a i proto je můj úspěch i jejich zásluhou.

Inspiraci pro vaření sbírám všude, vnímám nové chutě a kde se pohybuji, tam mě vždy něco nového překvapí a napadne. Je toho ještě tolik, co bych vyzkoušela… doufám, že vše stihnu. Ráda si prohlížím fotky jídel známých restaurací na Instagramu, a to mě taky hodně inspiruje.

Máš nějaké plány do budoucna? Jaké jsou tvé životní sny?

Z těch krátkodobých plánů  – maturita, řidičák a pak Londýn. A můj životní sen je michelinská hvězda, nebo i dvě!

Řídíš se nějakým mottem, které bys zároveň doporučila našim čtenářům?

Love what you do, do what you love!

A úplně na závěr se tě zeptáme na otázku týkající se našeho projektu. Zaslechla jsi o něm něco dříve, než jsme tě oslovili pro rozhovor?

Budu úpřímná, nejsem totiž typický influencer, a tak ani moc nesleduji v tomto směru trendy a stránky blogerů. Po oslovení k rozhovoru jsem si ale vaše stránky prošla, přečetla rozhovory a musím přiznat, že mě hodně věcí zaujalo. Děkuji za inspiraci!

Moc děkujeme, že jsi nám věnovala tvůj drahocenný čas a přejeme ti hodně úspěchů!

Já vám moc děkuji za milý rozhovor a přeji hodně štěstí v projektu BloggersRE!

Autor: Veronika Nováková (BloggersRE), Fotky: Sociální sítě Kristíny Nemčkové, Editace: Deni Hartmannová (BloggersRE)


LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here