Bloggers RE

“SVÉ OBDOBÍ SLÁVY JSEM SI UŽILA A PŘEDÁVÁM ŠTAFETU DÁL,” ŘÍKÁ MICHAELA VANČUROVÁ

Více než dekáda uplynula od chvíle, kdy se Michaela Vančurová vydala na dráhu blogerky. Tehdy ji ale pod jejím jménem znal málokdo, do dějin české blogerské scény se totiž zapsala pod pseudonymem “Lady Vanilka”. Stala se průkopnicí sekce lifestyle u nás, blog jí doslova otevřel dveře k nespočtu příležitostí a zažila jak strmý vzestup, tak ale i pád. Kdo je někdejší “Lady Vanilka” dnes? Jak blogování ovlivnilo její současný život? Považuje tuto kapitolu svého života za uzavřenou? A jak se od blogování dostala ke copywritingu?

Míšo, jaký rok se vlastně psal, když jsi začala s blogováním a jak tehdy vypadala blogová scéna u nás?

Tuším, že to byl rok 2008, kdy jsem si založila svůj blog. Tehdy byla blogerskou ikonou Dominika Myslivcová a blogy nebyly nijak rozšířené ani populární. Vše bylo teprve v plenkách… Žádné celebrity na Facebooku, Instagramu ani YouTube. Byl to teprve začátek zcela nové éry.

Nutno zmínit, že tvou domovskou platformou bylo loni zaniklé Blog.cz, kde jsi byla ve své době značně populární. Jak se to vlastně stalo a jak na tohle období vzpomínáš?

Jelikož blogování bylo něco nového, lidi to ihned zaujalo. Těšila jsem se ze stále větší a větší návštěvnosti. Takových 1 500 čtenářů denně bylo na tehdejší poměry opravdu hodně. Blogovala jsem o sobě a svém životě. Psala jsem o všem, co mě zajímalo, ať už to byly vztahy, kosmetika, nebo další dívčí témata. Vytvářela jsem populární fotopříběhy, zveřejňovala fotografie a sem tam jsem i natočila nějaké to video.

Jak vzpomínáš na zmíněné Blog.cz a jak jsi vnímala konec téhle platformy?

16. srpna 2020 byla platforma Blog.cz ukončena, a tím i značná část mé blogerské minulosti. Blogovala jsem doslova do posledního dne. Nebudu lhát, takový konec jsem si nepředstavovala… Ačkoliv jsem si přemístila celý obsah na jinou platformu, cítila jsem, že je to konec jedné velké etapy mého života. Bez přehánění. Po celou dobu jsem byla Blog.cz věrná, zatímco jiné bloggerky odcházely na uživatelsky přívětivější platformy. Mně to takto vyhovovalo – lidé mě znali, návštěvnost jsem si udržovala, tak jsem necítila potřebu to měnit.

Vývoj, který od té doby, co sis založila blog, proběhl, je obrovský. Dokázala bys jej nějak ze svého pohledu shrnout?

Byla to jízda! Přes obrovský boom po totální úpadek. V jednu dobu byli blogeři to samé jako dnes influenceři na Instagramu. Lidé mě poznávali na ulici, poskytovala jsem rozhovory, psalo se o mně v různých magazínech… Tehdy se zdálo nemožné, že by tato „blogerská éra“ někdy skončila. A ejhle! Ona opravdu skončila a nahradil ji nový trend. Kdo ví, co bude dál. Já si své „období slávy“ užila a předala štafetu dál.

A jakým vývojem jsi prošla za svou „blogovou kariéru“ ty sama jako blogerka, potažmo tvá tvorba?

Začínala jsem jako dvanáctiletá holka, která ráda psala a byla plná nápadů. Poté mě začaly oslovovat firmy s nabídkami spoluprací. Psala jsem různé PR články a recenze. Vydělávat jsem si začala od 14 let. Zpočátku to byly barterové spolupráce, postupně placené spolupráce, a poté to přešlo do pracovní roviny. Psala jsem pro lifestyle internetové magazíny a časopisy pro dívky. Postupně jsem se profilovala od lifestylu spíše na kosmetiku. Od kosmetiky to šlo k módě a později k bytovému designu a nakonec k fitness a marketingu obecně. Pracovní nabídky přicházely přirozeně s tím, co mě aktuálně zajímalo.

Je v rámci historie tvé tvorby něco, co bys dnes už neudělala?

Moc ráda na vše spojené s blogováním vzpomínám. Někdy to byly „průšvihy“, kdy byl internet opravdu krutý. Pro dospívající dívku tento nátlak okolí nebyl vždy jednoduchý. Ale to vše mě dovedlo tam, kde jsem teď. Můžu říct, že jsem opravdu šťastná. Všechny ty zkušenosti se nasčítaly. Blogování mi dalo hodně – přátele, zkušenosti, pracovní příležitosti, hmotné věci i peníze. Zformovalo to mou povahu. Nic bych neudělala jinak. A když se ohlédnu zpět, jsem na sebe pyšná. Na holku z Moravy, která si psala bláboly na růžovém notebooku, dobrý, ne? Spousta kamarádů mi říká, že mám štěstí. Já říkám, že to není jen o štěstí. Makala jsem, nevzdávala to a teď sklízím ovoce.

Dnes hrají prim především sociální sítě a spousta dříve klasických blogerek se přesunula tam – nezvažovala jsi to, nebo nepokoušela ses o to taky?

To je dobrá otázka. Člověk se vyvíjí a já už nejsem ta dvanáctiletá holka, která stála o pozornost. Dnes je mi 25 let. Nerada se fotím. Nerada jsem vidět. Stát se hvězdou Instagramu pro mě určitě není to pravé ořechové. Je ale paradox, že mám spoustu kamarádek právě z tohoto světa. Ráda jim pomůžu něco nafotit nebo vymyslet, ale jsem vždy za objektivem, ne před. Takhle jsem spokojená.

Sleduješ pořád aktivně blogerskou scénu u nás a mrzí tě někdy, že už nejsi její součástí? Jaký máš názor na náš projekt BloggersRE?

To víte, že sleduji. A sleduji moc ráda i vás. Čtení je moje obrovská vášeň. Jsem člověk, který neustále potřebuje nasávat nové informace. BloggersRE spojuje blogery, kteří jsou talentovaní a zajímaví, je to super projekt. Máte můj obdiv. Jestli mě mrzí, že to sleduji jen zpovzdálí? Kdyby měl den 48 hodin, pořádně bych se do toho obula. Teď vím, že to pro mě není časově reálné. Ale nikdy neříkejte nikdy.

Vraťme se ještě k období, kdy jsi aktivně blogovala. Otevřelo ti to určitě řadu možností – můžeš nějaké vypíchnout?

Jak už jsem zmínila, jsou to spolupráce s velkými značkami, s televizí Nova, s tištěnými i online magazíny a start pracovní dráhy. Setkala jsem se se zajímavými lidmi a navštívila místa, kam se běžný smrtelník nepodívá. Je neskutečné, kam nás život může zavést. Jsem za to vděčná.

Nyní se pojďme přesunout k tomu, čemu se věnuješ dnes – stala se z tebe copywriterka. V čem se liší psaní na blog od copywritingu?

Já jsem přešla z blogování do copywritingu tak pozvolna, že jsem změnu vlastně nijak nevnímala. Nikdo mě nic nenaučil, nic jsem nestudovala, na vše jsem si musela přijít sama praxí. Chtělo to jen krapet talentu, krapet štěstí a být tak trošku „držka“ a jít si za svým. Teď když si vydělávám jako full-time copywriter, tak se neustále dovzdělávám. Webináře, knížky, konzultace… Snažím se zabrouzdat více to tajů marketingu a troufám si říct, že mě to baví čím dál tím více a našla jsem se v tom.

A z jakých zkušeností, které ze svého blogování máš, naopak při copywritingu čerpáš a jsou ti k užitku?

Ačkoliv má copywriting určitá pravidla a marketing stejně tak, do všeho vkládám svůj osobitý styl. Nebojím se mluvit narovinu a otevřeně. Ráda říkám, že jsem prostě normální holka, která píše pro normální holky. Čerpám ze všeobecného přehledu, který mi dalo blogování, hodí se mi některé kontakty a samozřejmě i technické dovednosti. Sem tam upravím nějakou fotografii, jindy zas stříhám video nebo spravuji webové stránky a sociální sítě.

Aktuálně se živíš jako copywriterka pro Ladylab.cz – jak ses k této práci dostala a v čem vlastně spočívá být full-time copywriterkou?

Práce pro Ladylab? Také to byla cesta od blogerky ke copywriterce. Rádi v Ladylabu říkáme, že mě tam zavál sám osud. Já jsem posledních několik let psala o bytovém designu. Tvořila jsem pro různé magazíny, časopisy, na zakázky pro klienty, pracovala jsem v několika firmách zabývajícími se bytovým designem (v marketingovém oddělení). Nicméně já jsem člověk, který nedokáže vydržet dlouho na jednom místě. Baví mě spousta věcí a témat. Můj životopis by mohl vykládat… Cítila jsem, že už potřebuji změnu.

Fitness témata mě opravdu baví. Neustále se učím a nasávám nové informace. Ladylab je to nejlepší, co mě aktuálně mohlo v životě potkat. Obrovská příležitost! Čerpám cenné zkušenosti a poznala jsem úžasné lidi, z kterých se stali kamarádi. Bez přehánění můžu říct, že je to práce snů.

Myslíš si, že copywriting může dělat každý? Jaké vlastnosti byl měl mít dobrý copywriter?

Za tu dlouhou dobu, co píšu pro klienty, jsem se setkala s lidmi, kteří tohle „řemeslo“ tlačili až odněkud z paty. Na sílu se snažili psát a mít úspěch. Výsledkem byly krkolomné a dlouhé věty, nejasně vyjádřená myšlenka a neskutečné množství chyb. Já mám vystudovaného bakaláře z češtiny, takže právě na chyby jsem pes.

Myslím si, že s láskou a talentem ke psaní se člověk musí narodit. Ten, kdo chce být copywriterem, by si měl sám pro sebe říct: „Dokážu si představit, že tohle dělám více než 10 let? Třeba celý život? A to minimálně 8 hodin denně? Nedojdou mi nápady? Bude mě to pořád bavit?“ Je to specifická práce náročná na hlavu. Být neustále kreativní je občas vyčerpávající. Určitě to není pro každého. Přirovnala bych to k tanci. Buď to v sobě máte, nebo nemáte. Můžete to pílí dohnat, ale bude to mnohem náročnější…

Máš nějaké rady a tipy pro ty, kteří by se chtěli stát copywriterem, popřípadě pro ty, kteří už copywriterem jsou, ale chtěli by na sobě dál pracovat a posouvat se?

Asi nejdůležitější na této práci je umět přijímat kritiku. Já se za tu dobu setkala s klienty, kteří mi na plnou hubu řekli: „Tohle je na hovno,“ a mě to neuvěřitelně posunulo. Každá kritika mě posouvá o krok vpřed. Nikdy jsem se neurážela a nikdy jsem to nebrala jako něco, co by mě mělo odradit od této práce. Ptejte se, chtějte upřímnost, naslouchejte, vzdělávejte se, zjišťujte si a čtěte… To vše vás posune dál.

Zároveň bych v praxi doporučila nezůstávat jen u copywritingu. Většina firem chce lidi, kteří toho umí více. Fungovala jsem jako SEO specialista, idea maker, správce sociálních sítí, ale můžete dělat navíc PPC reklamu, influencer marketing nebo být obecně zaměřený na marketing. Vše, co se v životě naučíte, musíte umět prodat.

Autor: Deni Hartmannová (BloggersRE), Fotky: Soukromý archiv Michaely Vančurové, Editace: Deni Hartmannová (BloggersRE)

Bloggers RE

Máš blog, Instagram nebo YouTube? Jsme platforma, která spojuje online tvůrce a influencery z Česka a Slovenska. Přidáš se taky?

Přidat komentář

.