Podle přezdívky skřítek asi poznáte, že je to malinká slečna, ale ne jen tak ledajaká. Markeťačka na volné noze, studentka, cestovatelka a horalka. Lenka opustila Prahu, aby mohla žít v Alpách. Proč zrovna tam, co je na Alpách nejhezčí, jak získat odvahu odejít za svým snem a mnohem více v dnešním rozhovoru!

Lenko, mohla by ses nám představit? Proč se ti říká Skřítek? Má to co dělat s tvou výškou?

Jsem malá, třiadvacetiletá holka z Moravy, co má ráda hory, přírodu, cestování, dobré jídlo, červené víno, čokoládu, hafany, svou rodinu a kamarády. Po gymplu jsem se rozhodla odejít do Prahy na VŠE, což bylo důležitějším životním krokem, než by se mohlo zdát, ale o tom později. Skřítek je přezdívka, která vznikla v okruhu nejbližší rodiny, nejspíš proto, že při své výšce 159 cm (ráda říkám 160), mívám problém sehnat oblečení a hlavně boty do hor, smutně koukám, když mi někdo bere čokoládu a umím nepozorovaně ukrást zmrzlinku. V zimě k tomu přidám čepici s bambulí, a Skřítek je na světě.

Odstěhovala ses z ČR a žiješ nyní v Alpách. Co bylo hlavním důvodem tvého rozhodnutí?

Když jsem přemýšlela, kam jít na vysokou, Praha byla z pohledu školy i místa jediná volba. Praha je nádherná, skvělá pro studentský život i pracovní příležitosti, a bez ní bych se nejspíš ani nedostala do Innsbrucku. Je ale taky nádherně uspěchaná, daleko od pořádných hor a plná lidí, jejichž životní filozofií je šplhat po korporátním žebříčku. Všichni vám pořád opakují, jak je skvělé najít svoji work-life balance, ale nikdo z nich ji ještě pořádně nenašel.

Když jsme se ve druháku měli hlásit na Erasmus, věděla jsem, že tomu potřebuji utéct a uzdravit si hlavu i tělo. Vzala jsem si mapu, udělala tečky v horách, a tam se přihlásila. Innsbruck byl první volba. Měla jsem průměr, že jsem mohla jít téměř kamkoli. Slýchávala jsem věci jako: „Ježiš, a proč nejdeš do Vídně, když máš takovej průměr?“ nebo „Proč nejedeš někam dál, třeba do Kanady, co by za to jiní dali…“. Nevím, co by za to dali jiní, ale já bych dala všechno za Innsbruck.

Po půl roce v Tyrolsku, v horách a s lidmi, kteří tuší, že smyslem života není kariéra, jsem nemohla jinak, než se vrátit natrvalo. Nebylo to jen o stylu života, bylo to i o stylu vzdělání a hlavně o jeho smysluplnosti. A tak jsem VŠE po státnicích dala s díky šátečkem, a jsem tu. Se špatnou němčinou, spokojená jako želva a se svou vnitřní rovnováhou.

Zmínila si, že jedním z důvodů odejít z Čech bylo i studium. Je jednoduché pro Čechy odejít do Rakouska za studiem? V čem je jiné oproti tomu v Čechách?

Myslím, že nelze obecně říct, jestli je to jednoduché, nebo ne. Záleží na typu osobnosti, na oboru, jaký chcete studovat a hlavně na tom, proč do Rakouska vlastně chcete. Pro mě to bylo o vnitřní pohodě, o smyslu života, který vidím v horách. To, že se v Innsbrucku dá studovat Marketing v angličtině, byla věc, která tomu neuvěřitelně nahrála, ale nebyl to hlavní důvod. Člověk by si měl uvědomit, že škola ani kariéra není vše, a měl by jít za tím, kde se cítí dobře.

Spousta lidí se mě ptá na finanční rozdíl studia. Innsbruck a Vídeň jsou jedny z nejdražších míst, ale pokud plánujete studovat v Praze, náklady se téměř rovnají. Pokud však srovnáme náklady na studium v Brně a Rakousku, pak tam rozdíl nejspíš bude. Co se náročnosti studia týče, tak si netroufnu obecně srovnávat. Například WU ve Vídni je škola systémem velmi podobná VŠE a nelze srovnat s mou alma mater MCI. Máme malé třídy, osobní přístup, možná až moc projektů a spoustu praktických seminářů. To ale záleží jak na škole, tak na oboru, který studujete. Ale pokud přemýšlíte, že by vás Rakousko lákalo a nevíte, jakým směrem se dát, založili jsme projekt Do Rakouska na zkušenou, kde vás rádi popostrčíme.

Proč ses rozhodla zrovna pro Alpy? Co je na nich nejlepší? České hory tě tolik neberou?

Protože v Alpách můžete být z kampusu za 20 minut ve dvou tisících nad mořem. Innsbruck je město absolutně ideální velikosti, které projedete za půl hoďky na kole, je tu vše (včetně letiště) a zároveň jste doslova v srdci Alp. Na české hory, hlavně Jeseníky, nedám dopustit, ale chybí mi ta blízkost.

Navštěvuješ i hory v ČR, máš je všechny projeté a prochozené? Nebo tě lákají spíše ty v zahraničí?

Ony nejsou hory jako hory. Když jsem v ČR, tak si ráda zajedu na hřeben do Jeseníků, popřípadě z Prahy na sever mezi písky. Mou další srdcovkou jsou Beskydy. Všechny tyhle místa jsou pro mě ale symbolem jednodenních výletů na vyčištění hlavy, maximálně přechody na pár dnů. Alpy pro mě znamenají život přímo v horách, odpolední program, prázdné svahy s celosezóním skipasem, nebo vícedenní přechody, kdy nevidíte jediné město nebo vesnici. A pak jsou útěky od civilizace a signálu, v podobě vícedenních treků na východě, jako je Ukrajina nebo Bulharsko.

Jak to bylo s tvou němčinou před tím, než ses přestěhovala? Měla jsi základy ze školy, nebo to pro tebe byla španělská vesnice? Mluvíš dnes plynule? Jak dlouho to trvalo?

Španělská vesnice je perfektní pojem vystihující celou situaci. Celou střední a vysokou jsem se totiž kromě angličtiny věnovala španělštině, zatímco němčinou jsem byla nepolíbená do mých jednadvaceti. Učení tak jde podstatně pomaleji, než kdybych měla základy, ale studuji i pracuji v angličtině a pomalu začínám šprechtit. Aspoň jsem důkazem, že to jde i bez němčiny.

Našla sis v Rakousku přátelé, nebo za přáteli a rodinou se vracíš do Čech?

Jelikož většina lidí v mém okolí je v Innsbrucku z podobného důvodu jako já, tak není těžké navázat přátelství. Lyžujeme, chodíme po horách, občas studujeme a je nám spolu fajn. Za rodinou a dlouholetými kamarády se ráda vracím domů a nutno říct, že pokud se odstěhujete do zahraničí, tak o těch, kteří zůstanou ve vašem životě, víte, že to s vámi myslí vážně.

Je těžké si tam sehnat práci? Pracuješ i tam na volné noze?

Obecně v Rakousku není těžké práci sehnat. Ovšem zase záleží na nárocích. Pokud nechcete dělat pomocné práce, musíte umět perfektně německy nebo se poohlídnout po mezinárodní společnosti. V Tyrolsku jich zase tolik není, ale například Vídeň nebo Salzburg nabízí spoustu možností. Já pracuji v online marketingu, takže mě to tolik netrápí a můžu pracovat na dálku.

V jakém oboru pracuješ? Jak ses k tomu dostala a baví tě to, co děláš?

Mám několik projektů, z nichž většina spadá právě pod online marketing. Ať už je to SEO, správa sociálních sítí nebo grafika. Občas se mi stane, že mi chybí práce s lidmi, a tak pomáhám s organizací teambuildingů a učím angličtinu. Baví mě různorodost a svoboda, kterou mi ta práce dává. Někdy si raději zalezu s čajem a počítačem pod peřinu, a jindy jsem ráda, že můžu předávat energii a být s lidmi. A pokud přijde na kreativu, tak jsem ve svém živlu. Co se týče pracovních příležitostí, tak všechno je o networkingu, empatii a odvaze.

Poslední otázka je ohledně našeho projektu BloggersRE. Líbí se ti naše práce a znala jsi nás před tím, než jsme tě oslovili?

K BloggersRE jsem se dostala až díky nabídce rozhovoru a musím říct, že mi je ctí být součástí. Obecně si vážím projektů, které inspirují, spojují a pomáhají lidem se stejnou filozofií být vidět. Objevila jsem rozhovory se spoustou lidí, kteří jsou mi inspirací a mohla se zase dozvědět o kousek víc. Děkuji a přeji spoustu úspěchů s další tvorbou.

Autor: Klára Recmanová (BloggersRE), Fotky: Sociální sítě Lenky Kafkové, Editace: Deni Hartmannová (BloggersRE)


LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here