Blogování nemá v českém rybníčku tak krátkou historii, jak by se mohlo zdát. Důkazem toho je i Lola Jukelsonová, která s ním začala už více než před 10 lety. Od té doby ušla dlouhou cestu a portfólio svých aktivit velice rozšířila. Kdo je tato zajímavá slečna a co všechno nám prozradila?

Můžeš se pyšnit tím, že patříš do 1. generace českých blogerek. Blogovat jsi začala v roce 2010, v době, kdy blogy fungovaly v naprosté většině jen ve formě deníčků nebo fanpages. Jak vzpomínáš na své začátky? Co tě přivedlo k tomu tvořit obsah, který byl tehdy v našem rybníčku poměrně dost neobvyklý?

Ooo, to zní docela pompézně! (smích) Začátky byly takové “funky” období, ale vypadalo to lákavě – člověk dostal možnost se ve světě zase nějak projevit, i kdyby jen pod infantilní přezdívkou. Ve skutečnosti jsem měla ještě asi 2 blogy předtím, po jejichž existenci už snad nikde není ani památky.

Úplně první blog jsem založila poté, co jsem navázala první internetová přátelství – na Alíkovi. (smích) Byl to takový virtuální pokojíček polepený zápisky, fotkami, “kusowkami”, “pixelkami”, gify a dalšími podivnostmi. Když jsem viděla, že na to lidi reagují, chtěla jsem s nimi vést větší dialogy. Ve škole mi slohovky nestačily, a proto jsem se začala vypisovat do článků na blogu.

To samozřejmě taky nebylo mezi mými spolužáky něco, čím byste se tehdy chtěli úplně chlubit. (smích) A i když jsem se pak skrze to dostala k různým zajímavým příležitostem, už to sice nebyla záminka pro to si ze mě utahovat, ale později jsem zjistila, že mě některé vrstevnice pomlouvají nebo mi začaly psát anonymně nepřejícné komentáře…

Tvým prvním velkým úspěchem byla spolupráce s Krásná.cz, jedním z webových magazínů TV Nova, která přišla po pouhém roce. Co všechno ti to přineslo? Podělíš se s námi, jaké možnosti se ti otevřely a na co třeba dodnes vzpomínáš?

To pro mě byla opravdu velká zkušenost, v rámci níž jsem prošla bez přehánění pravděpodobně vůbec nejhoršími i nejlepšími body blogování. Jsem moc vděčná, že jsem na začátku v samotném psaní a nějaké základní terminologii získala mnoho zkušeností, což se mi pak ještě mnohokrát hodilo ve škole i v práci.

Na co opravdu dodnes vzpomínám, jsou projekty, které jsme s blogerkami i šéfredaktorkou Míšou plánovaly – někdy jsem byla modelkou, jindy moderátorkou a podobně. Jedna z prvních možností, co se mi otevřela, byla dělat rozhovory. Měla jsem tehdy sen, že ze mě bude novinářka, a tak mé třináctileté já s rovnátky na zubech, rozklepanými koleny a úsměvnými stylistickými kreacemi začalo točit na starou kamerku. Jeden z mých prvních rozhovorů byl s Karlem Gottem, většinou jsem zpovídala zpěváky na různých eventech, převážně od TV Nova. Bylo pro mě velmi zajímavé nahlédnout do světa médií takhle rychle. Začala jsem pak mít i pár dlouhodobějších spoluprací a seznámila se s mnoha různými lidmi z natolik odlišných prostředí, ale i přesto jsem mezi nimi našla ty, s nimiž udržuji kontakt dodnes a jistě to nebyla náhoda.

V březnu 2014 jsi svůj první blog opustila a založila sis nový, s vlastní doménou. Můžeš tak srovnávat, a přesně o to tě poprosíme. Kde mít blog? Co je podle tebe tou nejlepší volbou a proč? Jaké jsou výhody a nevýhody jednotlivých poskytovatelů, se kterými máš zkušenosti?

Obojí má svá pro a proti. Přešla jsem na vlastní doménu k poskytovateli, u kterého jsem doteď, takže srovnat různé poskytovatele asi teď nedokážu. Chtěla jsem tam přesunout větší část obsahu z mého starého blogu a s tím mi tehdy pomohl můj kamarád.

Začít úplně na jiném hostingu pro mě mělo několik výhod. Máte absolutní kontrolu nad webem, což se například při nesprávném hrabání se v kódech může stát několikrát i kamenem úrazu. (smích) Nemáte na blogu reklamy nucené třetí stranou. Máte krátkou a jasnou adresu “bez ocásku např. blog.cz”. Design blogu si můžete maximálně přizpůsobit a nespoléhat se na předepsané možnosti rozvržení vzhledu. A jednoznačně pluginy! Ty můžete využít pro vylepšování obsahu, přidávání různých zajímavých prvků a podobně.

Tvůj první blog je ale pořád k dohledání. Nikdy jsi neuvažovala o jeho smazání, když už na něm nejsi aktivní? Někteří se za svou dávnou tvorbu například stydí, to se ti nikdy nestalo?

Uvažovala jsem mnohokrát a ta myšlenka se ke mně čas od času vrací, ale pak si vzpomenu, že jsou lidi naopak prý radši, když mohou vidět, jak začínal někdo jiný. Takže nechť to ještě ve veřejném prostoru nějakou dobu pobude, dokud na to třeba nezapomenu a bude to jednoho dne smazáno automaticky. (smích) Samozřejmě je spooooustu obsahu, na který by nejradši každý asi zapomněl, ale zase si říkám, že mi to pomáhá být sama k sobě upřímná a dívat se na to s pochopením a úsměvem. Nepronásledovat se zbytečně a nedělat, že jsem začala blogovat s těmi nejlepšími pohledy na svět a vymazleným technickým provedením. A jestli to někomu pomůže v tom samém, mám jen dvojnásobnou radost!

Málokteré blogerky z generace, ke které patříš ty, se dokázaly udržet v popředí. Jaké zásadní rozdíly vnímáš mezi svou generací a tou současnou?

Oooch, to je otázka, ze které mám upřímně trochu těžké srdce. Má generace mi přišla možná taková “syrovější”, bláznivější, možná tím, že nebyly tehdy moc jasně dané směry, které by přitahovaly masy lidí. Zatímco ta současná se zdá být plná masek, které přes obrazovku nejsme schopni ani jen tak rozpoznat.

Pravda je, že když jsem poslední dobou přicházela na nějaké akce, holky, které se ještě před týdnem nadšeně fotily na nějakém eventu spolu, stály každá na opačném konci místnosti a urputně se snažily navzájem ignorovat. Sama jsem byla součástí takových falešných “blogerských přátelství”, ořezávání ze společných fotek, využívání kvůli akcím a podobně. Snažím se to ale vnímat s pochopením a odpouštět, protože se to vše děje v odpovědi na jakési proměnlivé trendy dnešní doby, na které ty nejvnímavější umí skvěle reagovat a dát lidem právě potřebný obraz o svém životě či svých hodnotách, který se může na míle vzdalovat realitě. A my lidé víme, že nejsme dokonalí, jen to neradi ukazujeme.

Chyběl ti někdy během let tvého blogování na scéně nějaký projekt, který by měl za cíl to, co máme za cíl my v BloggersRE? Co si myslíš o naší práci?

Řekla bych, že obzvlášť během psaní na svém posledním blogu na blog.cz jsem právě něco takového hledala, ale nenacházela. Začala jsem tehdy podnikat právě taky rozhovory s blogery, většinou ne nijak zvlášť známými, ale právě spíš jen propojovat a dávat čtenářům nahlédnout do světů těch druhých. Takže za mě určitě palec nahoru, jsem moc ráda, že se BloggersRE snaží tuto komunitu takto “stmelovat” i skrze různé další aktivity. Jsem zvědavá, co je v plánu s projektem do budoucna!

Nezůstaňme jen u blogování, jsi také fotografka, tvůrkyně video obsahu a spravuješ sociální sítě. Popiš nám, prosím, krátce, co každá jednotlivá věc ve tvém podání obnáší, a prozraď nám, co tě naplňuje úplně nejvíce a proč.

Dodnes zjišťuji, že mi Bůh dal asi takového akčního ducha, takže v současné práci dělám skoro každý týden od každého něco, a to se mi na tom možná líbí nejvíce. Že mi žádná z těch činností jen tak nezevšední, i když zrovna v komerční sféře je to to, co se stává velmi snadno.

Fotím úplně nejraději lidi, lifestylové fotky. Točím nejraději, pokud jde o nějakou kampaň s nějakým zajímavým tématem, kde se mohu vyřádit. Opět s lidmi, robotické vysavače si totiž tak neužiju. (smích) Nejvíc mě naplňuje, když pak vidím, že se lidé smějí, že mají radost a že je výsledek v něčem povzbudil, potěšil.

Zastavme se na chvíli u zmíněného video obsahu. Nepochybujeme, že mezi našimi čtenáři není nikdo, kdo by neznal e-shop Alza.cz. To je e-shop, pro který pracuješ. Jak ses k této práci dostala a je to něco, co sis vysnila a chtěla bys to dělat napořád?

Na tohle jsem narazila mezi inzeráty, ale v podmínkách bylo, že máme poslat zkušební video o epilátorech, do čehož jsem se úplně nehrnula (taky proto, že než můj počítač přelouská jedno video, uplyne 100 let). Tehdy to pro mě byl opravdu docela splněný sen, protože jsem měla spoustu možností zjistit více o produkci pouze vlastními chybami. Teď bych byla moc vděčná za větší tým, kde by byly jasněji rozdělené role, protože vím, co která část procesu vytváření videí obnáší a v čem potřebuji fyzicky dalších několik párů rukou. A být na place režisérem, kameramanem, scénáristou a produkčním v jednom je upřímně velmi vyčerpávající.

V současné době s eshopem pouze spolupracuji.

Dokážu si klidně představit dělat napořád filmy, klidně i kratší. Jestli jen v komerční sféře? To upřímně nevím. Pokud při tom bude kam se posouvat a bude to mít smysl, proč ne.

Aktuálně se nejvíce dění týkající se online tvorby soustřeďuje na Instagramu. Jak ke svému instagramovému profilu přistupuješ ty? Přesunula jsi tam jako mnozí svou pozornost, nebo je pro tebe pořád primární tvorba blogu?

Upřímně se nedivím, na této platformě je mnohem rychlejší vytvořit obsah a navíc autora těší, když má jistotu, že tam budou vždy čtenáři nebo diváci, kteří sice nemuseli přijít přímo kvůli němu, ale nějakou formu interakce zpět dostane. Upřímně jsem se naučila brát Instagram trochu odlehčeněji, nestresovat se algoritmy, sněhobílým feedem, což je stejně už asi passé, a podobně. V tomto světě je těch zbytečností už i tak dost, takže k tomu přistupuji tak, že tam chodím jen tehdy, když chci dopřát očím nějaký vizuální prožitek, radovat se a vidět, jak se mají mí blízcí a někdo, na koho si zrovna vzpomenu. Sama postuji, když chci zvěčnit nějaké střípky z vlastního života, ke kterým se pak ráda vrátím.

Jak si myslíš, že se bude situace vyvíjet do budoucna? Věříš ve stabilitu a neustálý růst sociálních sítí, anebo si myslíš, že to bude trochu jinak?

Záludná otázka. (smích) Současný stav napovídá spíš tomu, že lidé stále více propadají tlaku a mají dojem, že musí být aktivní všude a pořád, ale na druhou stranu si říkám, jak dlouho to asi člověk může vydržet? Někdy se to přece musí v něčem zlomit, nebo ne?

Věřím, nebo mám spíš takovou naději, že jednou přijde něco, po čem se jako lidstvo naopak budeme chtít od toho všeho odprostit, od té soutěživosti, srovnávání a podobně. Ale to asi nebude úplně hned.

Autor: Deni Hartmannová (BloggersRE), Fotky: Sociální sítě Loly Jukelsonové, Editace: Deni Hartmannová (BloggersRE)


LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here