Instagramerka, blogerka, youtuberka, veganka a nyní již i maminka, to všechno jsou slova vystihující Markétu Vepřekovou, známou také pod pseudonymem Blue Vegan Pig. Její Youtube kanál je postaven hlavně na sérii videí s názvem “Funguje to?”, kde přetváří klasické pokrmy z živočišných produktů do veganské podoby. Kromě Youtube se v poslední době zaměřuje na instagramový profil, kde sdílí zážitky ze života novopečené maminky a zároveň podnikatelky, protože Markéta kromě tohoto všeho ještě spolu se svým přítelem Ondrou vlastní obchod s veganskými donuty…

Už několik let jsi veganka. Zajímalo by nás, jaká byla tvoje cesta k veganství a jak dlouho ta proměna z klasického stravování trvala? 

Letos v srpnu to bude 6 let, co jsem veganka, a předtím jsem byla 8 měsíců vegetariánka. Byla jsem dřív typickej “masožrout”, co miluje maso a sýry, a tak pro mě bylo docela těžký se toho vzdát. Chodila jsem tehdy s klukem, který mě přivedl k tatérovi, co byl vegan, a mně to začalo nějak hlodat v hlavě. Proč je proboha vegan? Tak jsem si začala zjišťovat informace a pomalu otevírala oči a viděla to, co jsem dlouho vidět nechtěla. Miliony zvířat trpících jen kvůli našim chuťovým pohárkům. Rozhodla jsem se, že toho nechci být součástí, protože zvířata jsem milovala vždycky, jen jsem měla jako spousty lidí rozdělený na ty, který jíme a který ne. Maso jsem teda nahradila hlavně mléčnýma výrobkama. Pak jsem ale šla pořád hlouběji a zjistila, že mléčný průmysl je ještě horší než masný a že třeba kvůli vajíčkům mixují čerstvě vylíhnuté kohoutky zaživa a tak. No a po zhlédnutí dokumentu Pozemšťani jsem věděla, že vegetariánství je málo a přešla jsem úplně. Sýry mi chyběly moc, ale po 3 měsících se závislost na kaseinu vytratila a teď si občas dám veganskej sýr z kokosovýho oleje na pizze a jsem happy.

V nynější době máš skoro pětiměsíčního Alfrédka, jak to stravování probíhá u něj, jak to vidíš do budoucna? Je těžké v dnešní době zajistit veganskou stravu pro miminka? A je případně složité ohlídat, aby dítě dostávalo všechny živiny, které potřebuje? 

Alfréd je zatím plně kojený a s přkrmy začneme až po 6. měsíci, takže jsem to zatím neřešila úplně do detailů. Mateřské mléko je to nejlepší, co mu můžu dát, a bude to na dlouhou dobu hlavním zdrojem všech živin, co jako kojenec potřebuje. Postupně budeme přidávat ovoce, zeleninu, luštěniny, semínka, oleje apod., aby mu v jeho stravě nic nechybělo. Mýtus o tom, že veganství není pro malé mimča vhodné, se budu snažit vyvrátit. Naopak veganští rodiče se o stravu svého miminka zajímají mnohem více než obyčejní lidé, kteří považují například bílý rohlík a máslem a šunkou za výživný. Vegani jsou zvyklí na to jíst pestře a to samé chtějí poskytnout i dítěti a je to pro ně přirozené se zajímat o to, jaké je složení stravy, a není to složité.

Jaké máš reakce z okolí, setkala ses s kritikou ohledně toho, jak chceš stravovat Alfíka? Jak na to reagovala rodina a lidé pohybující se kolem tebe? 

O mé dítě se všichni báli už před lety, když ještě ani neexistovalo. Co budeš dávat svému dítěti, co až jednou budeš těhotná, tělo si řekne, ať si dáš maso, musíš ho poslechnout. Od doby, co znám pravdu o živočišném průmyslu, si mé tělo o nic takového neřeklo, je totiž propojené s mozkem. Od té doby, co je Alfík na světě a roste nám před očima, je zdravej a veselej chlapeček, už nikdo nic neříká. Možná až se začne krmit i něčím jiným, tak to začne, ale mně je to jedno, já mu budu dávat to, co  považuju za nejlepší. Každý svému dítěti přece dává to, co považuje za nejlepší.

Kromě okolí jsi to určitě musela konzultovat s lékaři, jaké reakce byly z této strany? Jsou dnešní lékaři tomuto tématu otevřeni, nebo ses střetla s opakem? 

To, že jsem veganka, jsem své gynekoložce vůbec neříkala, myslím, že jí do toho nic není. Přečetla jsem si, co se doporučuje v těhotenství, a rady od ní jsem nepotřebovala. Ovšem u pediatrů už je to něco jiného, jsou i tací, kteří jsou proti veganství, pro mě takoví oldskůláci no. Nemají nové informace a nezajímá je, že výzkumy prokazují, že dobře zvolená veganská strava je vhodná v každém věku. Hledali jsme proto pediatra, který veganství neodsuzuje, a našli jsme. V Praze je super, že si můžete vybírat. Sice k ní jezdíme půl hodiny, ale jsme moc  spokojení.

Jak moc se změnil tvůj styl života po zjištění, že čekáš miminko a následně po jeho narození? 

Můj styl života se obrátil úplně naruby. Předtím jsem chodila na párty a užívala si svobodnej život. Přestala jsem teda chodit po akcích a začala jsem studovat těhotenství a mateřství. Nikdy jsem nebyla fanoušek dětí, nebylo pro mě v momentální chvíli důležitý je mít, i když jsem věděla, že někdy v budoucnu bych je chtěla. Měla jsem tehdy starosti s podnikem a děti apod. šly mimo mě. Těhotenství bylo pro mě náročnější, protože jsem pořád zvracela a pak, když to už přešlo, jsem si zlomila nohu a nemohla jsem už chodit do práce, a tak jsem si zvykala na to být doma a nevyrábět donuty a neúčastnit se podnikatelskýho života. Bylo to pro mě dost těžký, protože mě nebaví sedět doma a nic nedělat. Pak to přešlo už do velkýho těhotenství (rozumějte obří břicho, se kterým jsem nemohla pořádně nic dělat) a já už se do obchodu nevrátila. Alfík se narodil a je o zábavu postaráno. Všechno se točí hlavně kolem něj, ale je to miláček a dělá nám velkou radost. Můj život je teď úplně jinej, ale nejkrásnější, jakej jsem kdy měla, a to můj život byl vždycky boží plnej úžasných lidí a zážitků. Jsem prostě šťastná.

Velké množství veganů se také zajímá o životní prostředí a snaží se redukovat odpad, který vytvoří. Zajímáš se o podobné problémy také? Je vůbec možné nějak redukovat odpad jakožto matka (plínky apod.)? 

Pro mě je veganství hlavně o zvířatech, vždy jsem to dělala kvůli nim. To, že je to navíc zdravější a ekologičtější, je pro mě krásnej bonus. Vždycky jsem se ale zajímala o třídění odpadu a o přírodu, jednu chvíli jsme třeba s kamarády sbírali odpadky po mém rodném městě. Na třídění odpadu jsem trochu dost vysazená a spousty lidí o tom poučuju a snažím se je to naučit, což je na jednu stranu otravný, ale je to prostě to nejmenší, co můžeme udělat. Co se týče odpadu po miminku, tak to vidím jako obrovskej problém. Malé dítě prý dokáže za své plenkové období vytvořit až tunu odpadu, což je šílenost. Plenky se rozkládají kolem 200-300 let, a to je podle mě velkej problém. Jasně, je to pohodlný, přebalit, dát čistou plínu a starou vyhodit. Jenže dnes už to naštěstí jde i jinak, stačí trochu chtít. Látkové pleny se naštěstí vrací do módy a já jsem za to moc ráda. Přiznám se, že nelátkuju úplně na 100 %, střídáme to spolu s jednorázovkama, ale vždy eko verzí. Ekologických jednorázových plen je na trhu čím dál víc a je to alespoň nějaký krok, protože se rozkládají cca 5 let. No a jinak kupujem všechno z druhé ruky – oblečení, vaničku, židličku, přebalovák, všechny věci, které malé mimčo potřebuje a nejen, že je to levnější, ale hlavně je to eko, protože člověk nekoupí novou věc a nevytváří tak odpad. Snažíme se vlastně, jak to jde, aby to naše dítě mělo nějakou planetu, kde v budoucnu žít.

Ještě ohledně trošku jiné tématiky, v nynější době jsou poměrně velké kauzy na téma soukromí dětí, které je údajně narušováno rodiči, kteří sdílí fotky dětí v ostudných momentech na internetu. Jak toto téma vnímáš ty jako novopečená matka? 

Podle mě by rodiče měli sdílet fotky dětí jen v situacích, kdy je to nedostává do situace, za kterou by se mohly v budoucnu cítit trapně. Přijde mi to ponižující a já svému dítěti určitě nebudu třeba na obličej házet plátkovej sýr (a to nejen kvůli tomu, že to není veganský).

Jak už bylo zmíněno, máš také společně s Camie obchod, kde prodáváte veganské donuty. Jak tato myšlenka spojení vás dvou a vytvoření veganského podniku vůbec vznikla? 

Nedávno to byl rok, co Kamila z obchodu odešla, takže obchod s ní už dávno nemám. Tuhle informaci jsme nějak veřejně nevyhlašovaly, takže chápu, že to ještě spousta lidí netuší. Můj přítel Ondra ji zastoupil a jen díky němu podnik funguje dál, jelikož já jsem teď na mateřské a vůbec bych to časově nezvládala.

Abych se ale vrátila k otázce, jak tahle myšlenka na shop vznikla… ani už nevím, je to víc než 2 roky, co jsme to ze dne na den vymyslely a potom asi za 2 měsíce realizovaly.  Mě vždycky jídlo zajímalo a chtěla jsem prodávat to veganský lidem, jen jsem nevěděla jak a kde. Kamča mi pomohla v tom můj sen nějak realizovat, za což jsem jí moc vděčná. Naše spojení bylo skvělý, obchod i všechno kolem něj bylo naplněný pozitivní energií, smíchem a dobrou náladou. Ale nic netrvá věčně a Kamča se rozhodla jít jinou cestou, tohle nebyl její sen, a tak se naše cesty rozešly a přišel Ondra, takže z toho teď máme rodinnej podnik. Sice jsem momentálně trochu v pozadí, ale dělám dorty na objednávku, občas bezlepkový sladký a s Ondrou všechno řešíme spolu, takže jsem pořád aspoň trochu v tom. I když nejdůležitější je pro mě teď věnovat se Alfrédkovi. Každopádně donutky jsou stále lepší a lepší, ručně dělaný s láskou, a to je na nich to nejlepší.

Jak jsi zvládala tuto práci v těhotenství, respektive po tom, co se Alfík narodil? Měla jsi, jako matka na plný úvazek, čas se ještě starat o váš podnik? 

Jak už jsem říkala, v nějakým 5. měsíci jsem si zlomila nohu a nemohla jsem se už účastnit výroby donutů, a tak to Ondra začal dělat sám. Místo mě jsme si našli brigádnici na prodej a tím jsme vlastně přešli do režimu, který máme doteď. Ondra donuty ráno vyrobí, a pak je buď prodává on, anebo brigádnice. Snažím se pomáhat, ale Alfréd je pro mě priorita a věnuju se teď hlavně jemu. Prodávat jídlo budeme snad pořád (protože nás to moc baví), ale on malinkej navždy nebude a chci si to užít a hlavně mu dát pevný základy a jistotu, že jsem tu vždy pro něj, nikdy mě už nebude potřebovat tolik jako teď.

Dříve jsi měla také YouTube kanál a osobní blog, kde jsi hlavně zkoušela různé veganské alternativy. Máš v plánu do budoucna tyto platformy opět obnovit?  

Momentálně mě baví být tak trochu v ústraní. Začalo mě spíš bavit kreslit recepty, takže po večerech se pomalu učím digitálně malovat a inspirovat lidi k veganskému vaření tímto způsobem. Kromě toho taky na Instagramu občas ukážu, co jsem měla na oběd nebo do jakého podniku jsme zašli na jídlo a podobně. Youtube mě momentálně moc nebere, nějak jsem z toho už asi vyrostla. Od té doby co mám podnik, jsem začala šířit veganství skrze naše donuty, a to mě baví moc. I když pokaždé, když si vzpomenu, kolik lidí mi veganství dalo, a díky němu jsem tam, kde jsem, tak vím, že mu to dlužím a budu se snažit pro něj udělat co nejvíc! Takže je možné, že se k videoreceptům zase vrátím.

Co si myslíš o projektu BloggersRE? Slyšela jsi o něm již dříve, nebo je to poprvé u tohoto rozhovoru, co se s tímto projektem setkáváš? 

Upřímně jsem o vašem projektu slyšela poprvé, až když jste mi napsali. Přijde mi ale zajímavý a díky vašim stránkám mohou lidé objevit spousty blogerů. Díky moc za oslovení, ať se daří!

Autor: Kateřina Gregarová (BloggersRE), Fotky: Sociální sítě Markéty Vepřekové, Editace: Deni Hartmannová (BloggersRE)


LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here