“MĚLA BYCH REKLAMOVAT VŠECHNY TY CHYTRÉ KNIHY PRO RODIČE,” ŘÍKÁ MÁMA BEZ FILTRU


Na vytouženého potomka si chvíli musela počkat, ale o to více si teď malou Anetku užívá. Se svými sledujícími na Instagramu a čtenáři na blogu sdílí mateřství takové, jaké opravdu je. Řeč je o Mámě bez filtru, která nevěří na svět, kde děti “kakají duhu”…

Míšo, řekni nám pár slov o sobě pro ty, kteří o tobě zatím neslyšeli. Kdo je Michaela alisa Máma bez filtru?

Chtěla jsem říct úplně obyčejná máma, ale pak mi došlo, že jsem vlastně pořád tak trochu nenapravitelný naivní snílek, co se vyžívá v sarkasmu a že tahle kombinace, stejně jako já, není normální. Takže ahoj, já jsem Michaela, a abyste mě opravdu poznali, přijďte na některý z mých srazů. Aspoň sami uvidíte, co je a není instagramový filtr.

Proč ses rozhodla zrovna pro název Mámou bez filtru?

Aktivně jsem na Instagramu začala něco “tvořit” v době těhotenství a to byla doba, kdy před těmi 3 lety měly všechny mámy stylizované fotky, sladěný feed a všechno bylo zalité sluncem. Děti nikomu nebrečely, mámy nebyly unavené a partneři vytrvale pomáhali a naslouchali. A mně už tehdy přišel ten svět, kde děti kakají unicorní duhu tak nereálný, že jsem se rozhodla trochu tyto vody rozvířit. Píšu tak o všem, co přináší nejen mateřství, ale i život bez filtru, čili bez příkras a narovinu. A to i včetně recenzí, které tak ani v případě spoluprací nejsou vždy jen pozitivní. A myslím, že tahle upřímnost se vyplácí nejen na sociálních sítích, ale i v životě.

Jak dlouho jste na Anetku čekali a co ti nakonec pomohlo otěhotnět?

Přes pět let a nakonec nám pomohla až třetí IVF klinika. O cestě k miminku píšu na svém blogu, i když jsem ten seriál teď dost flákala. Ale určitě se k němu chci po prázdninách vrátit. Jen zrovna třeba ty nadcházející věci, které s tím souvisí, jsou pořád dost bolestivé a těžce se o tom píše… Na druhou stranu vím, že je spousta žen ve stejné situaci jako já před lety a ráda bych jim dodala trochu světla na konci tunelu. Hodně z nich mi píše a ptá se, a já i když vždy odpovídám všem, nemám takovou časovou kapacitu na to, abych jim vše přesně popsala. I proto vidím, že je potřeba ten můj seriál dokončit…

Je něco, co tě na roli matky překvapilo, ať už mile, nebo nemile? 

Přemýšlím, co mě nepřekvapilo. Vlastně bych asi měla reklamovat všechny ty chytré knihy pro rodiče. Například se v nich píše, že miminko spí 18-22 hodin denně. Naše Anet spí už od narození dohromady tak cca 7-8 hodin denně a za skoro 2 roky se to nezměnilo.

Kromě toho, že jsi maminka, jsi pořád i žena. Jak často si zvládneš udělat chvilku jenom pro sebe? A jak ji trávíš nejraději?

Myslím, že každý týden se nějaká ta hodina pro mě najde. Měla bych napsat něco motivačního v duchu, jak kultivuji svého ducha i tělo. Ale popravdě často jsem ráda, že si Anet vezme tatínek nebo prarodiče ven a já můžu jen tak tiše koukat do blba. A jíst u toho čokoládu. Myslím, že jestli tento rozhovor čte nějaká bezdětná slečna, poběží si už po těchto prvních otázkách zkontrolovat svou zásobu antikoncepce.

Jsi zakladatelkou #nesedimdomasdetmi. Co pod tímto hastagem najdeme?

Já doufám, že co nejvíce tipů na různé akce a místa, kam se dá vyrazit s dětmi, ale i bez nich. A taky reálnou ukázku toho, že cestování s dětmi sice není úplně nejlehčí, ale zato to společné objevování je o to hezčí a vtipnější. A je jedno, jestli se jedete podívat na kozí farmu do vedlejší vesnice, nebo třeba na veletrh vědy do Prahy. Pro mě osobně je důležité naší Anet ukázat, že když se chce, všechno jde. S manželem jsme ani před dětmi neseděli doma a stejná dobrodružství necháváme ochutnat i Anet. Už od jejích pár měsíců jí například nosíme v nosítku po horách doma i na Slovensku apod. A když budou ostatní dávat #nesedimdomasdetmi ke svým příspěvkům z výletů apod., budu moc ráda. Protože tipů, ale také praktických rad, není nikdy dost.

Kam s Anetkou chodíš nejraději, když zrovna “nesedíte doma”?

Upřímně řečeno všude možně, jen ne do dětských koutků. Anet je hodně sportovně založená a pohyb ji vyloženě baví. Nevydrží být v klidu, a tak ji musíme tzv. vybít. Třeba takové houpačky ji zabaví vždy tak na pět minut a pak zase chce objevovat něco jiného, čili představa, že jdeme třeba na písek a budeme si tam hrát je zcela mimo naši realitu. Často tak chodíme na dlooouhé procházky, kdy ji nejvíce baví objevovat obyčejné věci jako je třeba splav apod. Na druhou stranu ji ale učím, že se musí i přizpůsobit, takže ji beru s sebou na pracovní schůzky do kaváren, ale i do galerie nebo třeba na koncerty. Myslím, že je v tomto po mně a hodně ji baví sledovat celkově ruch okolo ní, a tak se snažíme vyhýbat i doma stereotypům, kdy bychom chodili třeba každý den od tří na ten písek… I proto často jezdím s Anet sama do Prahy, i když je to přes celou republiku.

Tvůj blog je třetí nejlepší mamablog roku 2019. Co podle tebe stojí za tvým úspěchem?

Tak asi bych to v první řadě nenazývala úspěchem. Ten vnímám jinak… nevynalezla jsem lék na rakovinu, ale jen píšu obyčejné zážitky z obyčejné mateřské a tím, že to dělám pravidelně, tak si na to lidi už zvykli. Tím ovšem nechci nijak snižovat to, jak moc si vážím všech lidí, kteří pro mě hlasovali. To, že si našli čas o obětovali ho nám a že jsme jim vůbec za to s Anet stály, mě stále nepřestává překvapovat. Nepřicházím na Instagramu ani na blogu s ničím převratným, revolučním nebo novým, a o to více je pro mě toto umístění právě záhadou. Přesto všechno ale za svůj největší “úspěch” na síti považuji to, že se mi maminky ozývají do directu, reagují na moje příběhy, obrací se na mě s dotazy nebo se svěřují, to považuji za největší závazek nezklamat jejich důvěru, a mají chuť se potkávat. Letos na jaře jsem poprvé uskutečnila mamasraz v Praze. Z jednoho spontánního výletu vznikl sraz s programem, který si troufám říci tady ještě nikdo z mamablogerek neudělal, ale hlavně se sešlo skoro 100 maminek a díky charitativní tombole jsme vybrali na jednu nemocnou holčičku 13 tisíc korun. V tomhle vidím opravdový smysl. Díky sociální sítím pomáhat.

Než jsi odešla na mateřskou, byla jsi novinářka. Pro jaké noviny nebo časopisy jsi psala?

Abych to uvedla na pravou míru, tak jí pořád jsem. Psala jsem jak o ekonomii, byznysu, otázkách rovnosti a společenské odpovědnosti a pracovala třeba se Sabinou Slonkovou. Ale asi mým nejdéle trvajícím a také nejradostnějším zaměřením je kultura a design. Výčet všech periodik by byl dlouhý, a tak uvedu aspoň ty poslední, jako je Deník, Marianne, Marianne bydlení, Vlasta nebo Story.

Od psaní ses úplně neodpojila. Píšeš aktuálně jenom na svůj blog?

Jak jsem zmínila, od psaní jsem se neodpojila… vlastně ani v šestinedělí. Pořád mě psaní živí a na rozdíl od blogování a Instagramu jej považuji za opravdovou práci. Teď na rodičovské píšu ale jen taková lehká témata, třeba o rodičovství. A taky jsem nepřestala spolupracovat s magazíny Krásný rok a Nové proměny bydlení, které mimochodem stojí i za TV pořadem Bydlet jako na ČT1, protože tam už to není ani tak práce jako spíš radost, jelikož mám nejlepší šéfredaktorku na světě.

Co tě na psaní baví nejvíce?

Každý, kdo se živí psaním, je svým způsobem egoista a publikováním vlastních písmenek si to ego hezky masíruje. Ale abych mluvila i seriózně, tak na psaní je super, že můžete vyprávět něčí příběh. Většinou pak zjistíte, že ono potkávání se, je vlastně tou nejlepší částí ze všech. Hodně lidí, se kterými jsem měla tu čest dělat rozhovor, bylo takovými osobnostmi, že se jen těžko na papír přenášelo jejich charisma a velikost.

Znala jsi náš projekt BloggersRE před tím, než jsme tě oslovili? Co na něj říkáš?

Jasně, že znala. Myslím, že něco takového na české scéně dlouho chybělo. Nejen my, kteří se snažíme o tvorbu obsahu na sociálních sítích v podstatě stalkujeme ostatní a takto aspoň máme myšlenky “konkurence”, v tom nejlepším slova smyslu, na talíři. Nevím, jak to vnímají ostatní, ale mě nějaká citace či myšlenka, kterou si někde v článku přečtu, často posune dále než deset “chytrých” příruček. A v tomto byznysu to platí dvojnásob. Jen mě tedy mrzí, že jste mě stále nepozvali na žádný váš workshop, protože jak vidíte z článku, ráda a dlouze zcela vážně a k věci hovořím.

 

Autor: Martina Bartošová (BloggersRE), Fotky: Sociální sítě Michaely Kaňokové, Editace: Deni Hartmannová (BloggersRE)


3 COMMENTS

  1. Dobrý den Michaelo, s chuti jsem si přečetla rozhovor, je hezky napsaný a přímý. Jenom si nemuzu vzpomenout na spolupráci s Marianne Bydlení. Možná mi to jen vypadlo, není důvod s vámi nespolupracovat, tak děkuju, pokud mě článek připomenete. Děkuju a přeji víc času na pohled z okna a čokoládu. Karolína Hůlová, šéfredaktorka Marianne Bydlení

    • Dobry den, Karolíno, zdravím Vás a k Vašemu dotazu, bylo to před mateřskou za dob Vaši šéfredaktorské předchůdkyně Pavliny Blahotove😉 Dělali jsme s Rosťou Zemanem nějaké návštěvy apod😉 Mějte se krasne a ať se Vam moc dari, Michaela

  2. Milá Michaelo, děkuji vám za odpověď, problém ale bohužel zůstává. Jsem v Marianne Bydlení od jeho vzniku, po větší část jeho patnáctileté historie jako art director, takže vím o jeho běhu snad všechno. V době vedení Pavlínou Blahotovou časopis zaměstnával tým stylistek a interiérových designérek, které plnily časopis obrazově a tým redaktorů, kteří psali – až na pravidelné výjimky (zahradní kalendář, servis) – všechny články. Jedním z odborníků byl i Rosťa Zeman. Pokud vás využíval jako zdroj informací, nebo měl s vámi nějakou dohodu o spolupráci, nedá se takový fakt uvádět jako psaní pro MB, natož v nedávné době, tj. po mateřské. Cituji: “Výčet všech periodik by byl dlouhý, a tak uvedu aspoň ty poslední, jako je Deník, Marianne, Marianne bydlení, Vlasta nebo Story.” Možná jste s ním pracovala až v časopise Nové proměny bydlení, kam odešel právě s Pavlínou? Je škoda, že jste neuvedla korektní informaci, člověk pak neví, čemu věřit a čemu už ne. Poprosím vás tedy neuvádět titul Marianne Bydlení mezi vašimi zadaveteli. Děkuju a držím palce vašemu blogu. Karolína

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here