Aplikace Instagram spatřila světlo světa na podzim roku 2010, ve stejném roce si ji stáhla Natalie Kotrlová. Od té doby má možnost sledovat její vývoj, a nejen její, ale i svého vlastního profilu. Ač nikdy nesdílela nic jiného než svůj běžný život, sledují ji bezmála 2 tisíce lidí. Co za tím je? A kdo je vlastně jednadvacetiletá Naty, které se letos podařilo na několik měsíců stát členkou marketingového týmu PUMA?

Naty, na začátek tě poprosíme o představení. Jak bys nejlépe sama vystihla, kdo jsi?

Jmenuju se Natalie Kotrlová, jsem obyčejná holka z Opavy, která momentálně žije a studuje v Praze. Studuji kreativní marketing ve 2. ročníku na Vysoké škole kreativní komunikace. Nechci říkat, že si zde plním své sny, protože to zní jako klišé, ale věnovat se marketingu a žít v Praze bylo už od základky mým snem.

Nejdříve bychom se rádi zaměřili na tvůj instagramový profil. Kdy sis Instagram založila a z jakého důvodu?

Instagram jsem si zakládala v roce, kdy vyšel, tedy v roce 2010. Byla jsem tenkrát nemocná, ležela v posteli a na internetu četla o aplikaci, kde se dají ve čtvercovém formátu upravovat fotky, což mě hned zaujalo. Tenkrát Instagram neměl žádný reklamní smysl, mně bylo 12 a neviděla jsem v něm hlubší smysl.

Vyvíjelo a vyvíjí se nějak v průběhu času to, proč Instagram máš?

Jasně! Za těch 9 let, co mám na IG svůj vlastní účet… Teď si připadám fakt staře! (smích) Za těch 9 let jsem se nějak vyvíjela, s čímž změna v obsahu zcela určitě souvisí. Bylo období, kdy jsem chodila do Starbucksu jen proto, abych si mohla vyfotit fotku s kelímkem, dát ji na Instagram a čekat na srdíčka. V čase, kdy jsem měla poruchy příjmu potravy, jsem si zase fotila své hubené nohy, záda, cokoliv a čekala na komentáře, jak jsem hrozně moc hubená a měla bych přibrat. A co si budeme povídat, to bylo přesně to, co chce při takových potížích slyšet každá holka. O fotkách s drahými věcmi už ani nemluvím… Naštěstí jsem ale dostala rozum, doufám, a dneska už je můj obsah i život úplně jinde. Snažím se o autentičnost a sdílím fotky, které chci sdílet, protože se mi líbí, ne abych měla co nejvíc srdíček. Dnes mám z Instagramu promazány jen ty nejstarší fotky, zbylé se snažím nemazat. Ráda si svůj účet procházím zpětně, je to taková moje malá galerie těch hezkých vzpomínek.

Momentálně tě sledují bezmála 2 tisíce lidí. Co si myslíš, že jsou důvody toho, že tě lidé sledují? Snažíš se ty sama nějak o získávání nových a udržování stávajících sledujících?

Já sama tomu moc nerozumím. Vím, že v dnešní době je takový počet sledujících pro někoho málo, pro mě je to ale pořád obrovské překvapení. Myslím si, že lidi u mě baví právě ta autentičnost a to, že cítí, že sdílený obsah je reálný. O zisk nových sledujících se nijak nesnažím, nemám na svůj profil zapnutou propagaci. Věřím tomu, že pokud na můj účet někdo náhodou narazí a bude se mu líbit, začne mě sledovat. Co se týče udržení sledujících, asi bych kvůli algoritmům měla přispívat častěji, ale občas na to nemám čas, náladu nebo zásobu fotek, které bych mohla přidat.

Jedním z důvodů, proč tě lidé sledují, je určitě to, jak vypadá tvůj feed – je perfektně sladěný, a přitom působí naprosto přirozeně. Zakládáš si hodně na tom, jak tvůj profil vypadá? Jakými nástroji či aplikacemi si pomáháš?

Jee, děkuju moc! Jsem ráda, že i vy to takto cítíte. Fotky upravuju pouze v Lightroomu, někdy ještě ve VSCOcam. Žádné jiné aplikace na fotky do feedu nepoužívám a ani nechci. Nad špatně upravenými nohami či obličejem v nejmenovaných aplikacích se vždycky ráda pobavím.

Na Instagramu sdílíš i dost věcí ze soukromí, rodinu, přátele… Ač tě nesledují desetitisíce nebo dokonce statisíce lidí, hlídáš si nějak, co pustíš do světa? Máš nastavenou nějakou hranici, přes kterou bys nešla?

Jsou fotky, které už bych si na svůj Instagram nedala. Jsem nerozhodný blíženec a tak téměř každou fotku, kterou sdílím, posílám nejprve své mamči nebo kamarádce. Ty jsou filtrem toho, co sdílím a co už je za tou pomyslnou hranicí. Co se týče rodiny, sdílím jen své nejbližší a nikdo s tím nikdy neměl problém. Hlídám si pouze to, abych příliš nesdílela, kde bydlím, ať už v Praze, nebo v Opavě.

Přemýšlíš o Instagramu i jako o nástroji pro tvůj vlastní business? Přišla ti už někdy například nabídka na nějakou spolupráci?

Určitě. Momentálně se na tom snažím pracovat, abych mohla na Instagramu více prezentovat samu sebe, něco, co jsem si třeba prožila, a hlavně víc psát, protože to mě hrozně moc baví! Ale nikdy bych nechtěla dělat Instagram pro spolupráce. V době blogování jsem nějaké spolupráce měla, tenkrát to ale bylo na začátku. Nejlepší spolupráce byla ta od Pandory, tenkrát jsem ale moc nechodila na mail, a tak na ni nestihla odpovědět včas…

Dříve jsi zkoušela i blogování. Co tě k tomu vedlo a proč jsi od něj upustila?

Sledovala jsem tenkrát blogerky ze Skandinávie, každý den jsem si procházela x blogů a jednoho dne si řekla, proč to nezkusit taky. Vždycky jsem ráda psala a fotila, baví mě móda a kosmetika. V lednu 2014 jsem si založila blog LifestylebyNatie, který jsem si vedla necelé 2 roky. Později jsem si založila doménu s vlastním jménem, tu jsem ale měla jen rok a pak toho nechala. Nejsem zrovna extrovert a začalo mi vadit, jak se o mně někteří lidi bavili nebo si ze mě dělali srandu. Většina lidí tenkrát nechápalo, proč si blog píšu, jaký to má smysl a já to prostě neustála. Věřím tomu, že kdybych tenkrát byla v Praze, bylo by to něco jiného.

Vnímala jsi jako blogerka, že na naší scéně chybí nějaká iniciativa, která by pomáhala i začínajícím blogerům a spojovala komunitu bez rozdílu v počtu sledujících? Co si myslíš o našem projektu BloggersRE, který si i toto klade za cíl?

Samozřejmě, díky tomu, že jsem nebyla v Praze, připadala jsem si hrozně mimo centrum dění. Stejně tak i kvůli počtu čtenářů nebo sledujících na Instagramu. To už v dnešní době myslím neplatí. Myslím, že to, co děláte, je skvělé. Moc se mi líbí, že propagujete blogery bez ohledu na čísla nebo statistiky! Žijeme v době, kdy si blog může psát každý a není nutné se navzájem nepodporovat, čtenář si stejně vždycky vybere blogera, který mu sedí nejvíce.

Momentálně studuješ kreativní marketing na Vysoké škole kreativní komunikace v Praze. Pokud se nepleteme, střední škola, kterou jsi studovala, byla zaměřena jiným směrem. Kdy ses začala zajímat o marketing a proč sis vybrala právě VŠKK?

Přesně tak, jako střední jsem studovala cestovní ruch na hotelové škole a byl to pro mě velký krok mimo. Marketingu jsem se chtěla věnovat od malička, rodiče měli mediální agenturu, takže jsem v tomhle prostředí vyrůstala a hrozně moc mě to bavilo. Vždycky jsem našim „pomáhala“, pozorovala je a zajímala se. Ve čtvrťáku na střední jsem uvažovala ještě o žurnalistice nebo psychologii, ale marketing nakonec vyhrál a jsem za to zpětně fakt ráda. A VŠKK mě zaujala už na první pohled, líbí se mi koncept celé školy i uvolněná atmosféra, kterou tam máme.

Měla jsi možnost podílet se na marketingu značky PUMA. O co přesně šlo a jak ses k takové příležitosti dostala?

Chtěla jsem si při studiu najít co nejdříve práci v oboru a napsala jsem tak do skupiny Holky z Marketingu, kdo jsem, co studuji a dělám, a co bych chtěla dělat. Díky tomu mi napsala Maruška, že pracuje v Pumě v podstatě jako marketingová asistentka, že odjíždí na šest měsíců na Erasmus a hledá za sebe někoho, tak jestli bych nechtěla přijít na pohovor. A ten vyšel. Pomáhala jsem kolegyním se zadáváním kampaní agenturám, komunikovala s influencery, se zákazníky, tvořila reporty, tabulky a tak dále. Bylo toho hrozně moc a pro mě to byla první velká zkušenost a myslím, že jsem nemohla mít větší štěstí!

Myslíš si, že je marketing oblastí, kde jsou mnohem důležitější zkušenosti a praxe než vzdělání?

Myslím, že důležitější jsou zkušenosti a praxe než teorie. Z toho důvodu jsem chtěla v marketingu pracovat co nejdříve. Vidím to pak i ve škole, při přednáškách nebo když dělám nějaké věci do školy, že je výhodou se v tom pohybovat.

Aktuálně jsi koordinátorkou projektu Instagraf. Představ nám, prosím, o jaký projekt jde a co přesně je náplní tvé práce?

Instagraf je instagramová tiskárna, kterou si klienti pronajímají na firemní akce, ale řešíme i svatby nebo plesy. Já jsem na pozici produkční, takže mám na starost převážně komunikaci s klienty, zařizování jednotlivých akcí, ale i takové věci jako je tvorba fotostěn nebo rekvizit. Je to vlastně taková kreativní práce všeho druhu.

Na závěr si nemůžeme odpustit otázku na to tvé sny, plány a cíle. Čeho bys chtěla dosáhnout a co by sis určitě chtěla splnit, bez ohledu na to, zda se to týká studia, kariéry či soukromí?

Vždycky budu chtít dělat to, co mě baví a naplňuje. Nevím, kde skončím, protože mám teďka pocit, že si potřebuju všechno vyzkoušet. Pak chci samozřejmě dokončit bakaláře, což už se taky nezadržitelně blíží, a pokračovat na magistra. A v soukromí chci být minimálně tak moc spokojená, jako jsem teď.

Autor: Deni Hartmannová (BloggersRE), Fotky: Sociální sítě Natalie Kotrlové, Editace: Deni Hartmannová (BloggersRE)


LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here