Mladý manželský pár, Markéta a František Lorencovi, se rozhodl poznávat světové chutě na vlastní kůži. Cestují i s teprve douletým synem Štěpánem a domů si vozí nejen nezapomenutelné zážitky, ale i nové recepty, které teď sbírají do připravovavé kuchařky. Jak to zvládají, na co se od nich můžeme dále těšit a kde hledají inspiraci pro esteticky chutné pokrmy se dozvíte v dnešním rozhovoru…

Prosíme na začátek o stručné představení, kdo se skrývá za pojmenováním Neplecha na plechu?

Za pojmem Neplecha na plechu se skrývá blog, který je o nás dvou, o našem zápasení se složitými recepty v kuchyni a o tom, jak jsme se během dvou let naučili vařit tradiční českou kuchyni a spojili tak naši lásku k ní, k vaření a cestování v jedno.

Na vašem blogu představujete sami sebe jako mladý manželský pár, ale od kolika let se věnujete vaření?

Já (Markéta) vařím již od mala. Pamatuji si, jak jsem jako malá dostala kuchařku pro děti s několika základními recepty a dlouhá léta pak podle ní vařila. Spíše než vaření jsem se však věnovala pečení. Díky tomu, že můj pradědeček byl vyhlášeným cukrářem tady u nás na Liberecku, jsem k pečení měla vždy blízko a již od mala se tak učila připravovat poctivé pekařské a cukrářské recepty. Nikdy jsem však nepronikla do vaření tradiční české kuchyně  a František k tomu také nikdy netíhnul. Vždy nám totiž naše kuchyně přišla na přípravu složitá, i přesto jsme se ji chtěli naučit. Založení našeho blogu jsme tak pojali jako výzvu, díky které jsme se během jednoho roku prokousali sta recepty ze staré knihy paní Sandtnerové a naučili se tak připravovat klasickou českou kuchyni. Tomuto vaření jsme se začali věnovat před třemi lety.

Váš blog je založený hlavně na světových receptech z vašich cest. Člověk by řekl, že když se vám narodil malý Štěpán, nebudete už tolik cestovat. Cítíte z vašeho okolí výčitky, že “taháte” tříleté dítě po světě?

Myslím, že co člověk, to názor. Jsou lidé, kteří to odsuzují, ale najde se i velká část těch, kteří cestování s malým dítětem berou jako inspiraci a naším cestováním jim tak dáváme odhodlání tuto myšlenku také realizovat. Zrovna nedávno mi psala paní, která se díky nám odhodlala vyjet s malým dítětem na Island, který jsme se Štěpánem navštívili v září.

Pro spoustu maminek jsou fotografie z vašich snídaňových výtvorů pro syna velkou inspirací, ale kde berete tu inspiraci vy?

Řekla bych, že každý máme vlohy pro něco jiného a moje vlohy jsou povětšinou kreativního charakteru. Ráda tvořím a tím, že mám poměrně dobrou představivost, tak se ve většině případů tyto nápady rodí samy. Jsou však dny, kdy i já se musím inspirovat, a právě v těchto chvílích mi pomáhají ostatní účty na Pinterestu nebo Instagramu. Skvělý je například @jacobs_food_diaries, ale to je už úplně jiná liga, než jsem já.

Jak to máte doma rozdělené s vařením? Je nějaké jídlo, kterému se věnuje výhradně jenom jeden z vás?

Myslím, že takové jídlo není, ale dalo by se říci, že já více inklinuji k pečení a František k masitým receptům.

V jednom z vašich příspěvků už jste uvedli, že vám brzy vyjde kuchařka. Nebojíte se, že v této době, kdy skoro každý foodbloger vydává kuchařku, o to nebude takový zájem, jako by byl třeba před pár lety?

Konkurence ve foodblogerských knížkách rok od roku roste to je pravda, myslím však, že každá je v něčem jiná a tak si každá z knížek určitě najde svého čtenáře. Naše kniha je jiná především v tom, že to není pouze kuchařka. Je to jakýsi deník, který vypráví o našich příhodách z cest, o světové kuchyni a receptech, které jsme na cestách získali a které jsme se zde naučili vařit. Jsou v ní naše příběhy z restaurací a velké množství chuťových vzpomínek, které jsou vždy zakončeny receptem, který je s touto vzpomínkou spojený. Čtenář ji tak může využít nejen jako kuchařku, ale i cestopis z 18 světových destinací.

Prozradíte nám název kuchařky? Váš blog má velmi originální název, předpokládáme, že u kuchařky můžeme očekávat něco podobného?

Asi vás zklamu, ale neprozradím. Její název totiž ještě není zcela rozhodnutý. Máme již několik myšlenek, ale sami ještě nevíme, na kterou z nich padne ta finální volba.

Procestovali jste opravdu už pořádný kus světa. Máte nějaké plány, kam vyrazíte příště? 

Popravdě řečeno, sami nevíme kam vyrazit dříve, vždyť všude jak tak krásně a všude je co objevovat! Je však pravda, že většinou si nás destinace vybere sama. Po světě máme mnoho přátel, a tak se většinou naše cesty odvíjí od toho, kdo se kde ve světě zrovna nalézá. Vždyť i Argentina, kterou jsme absolvovali v březnu, byla cestou za kamarádem, který si zde bral naši kamarádku Argentinku.

Naposledy to byl New York, jaké recepty jste si přivezli z “Velkého jablka”?

Řekla bych, že přímo z New Yorku jsme si žádný recept nepřivezli. Tato cesta byla v tomto trochu netypická, jelikož díky tomu, že mám v Americe tetu, mám většinu amerických tradičních receptů od ní. Abychom však mohli tyto recepty doladit a zajistit jejich autentičnost, chtěli jsme je ochutnat v jejich domovině a přesvědčit se tak, že je děláme správně.

A poslední otázka je ohledně našeho projektu BloggersRE. Znali jste tento projekt už před tím, než jsme vás oslovili, a co říkáte na to, co děláme?

O projektu jsme věděli. Přeci jen v blogerském světě se i o těchto projektech hovoří, a tak ani nám nezůstal zapovězen. Sami jsme díky vám objevili několik blogů, která rádi sledujeme, a tak jsme rádi za to, že jste. Jen tak dále!

Autor: Adéla Lelková (BloggersRE), Fotky: Sociální sítě Markéty a Františka Lorencových, Editace: Deni Hartmannová (BloggersRE)


LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here