ROZHOVOR S CZECH HONEY: “VĚTŠINA Z NÁS HONÍ ČÍSLA A SPOLUPRÁCE.”


Studentka Neurovědy na jedné z předních britských univerzit. Dále samozřejmě blogerka a instagramerka, fotografka, čtenářka knih, milovnice kosmetiky. V dnešním rozhovoru o tom, jaké to je studovat v zahraničí, proč zrovna Neurověda, jak se dostala k blogování nebo proč lidi v dnešní době tak málo čtou.

Pro začátek nám řekni – kdo stojí za Czech Honey?

Tak, jmenuji se Veronika a je mi 24 let. Už pátým rokem bydlím a studuji v zahraničí a skrz blog se věnuji kosmetice, módě a psaní.

Bloguješ už docela dlouho. Před Czech Honey jsi už jeden blog měla. Proč jsi přesídlila? Co se za tu dobu, co bloguješ, u tebe a celkově na “blogové scéně” změnilo?

Zajímavá otázka. Blog jsem ani vlastně nestěhovala, spíš jsem jen ztratila vztah k mému starému blogu, a tak jsem začala od začátku. Když jsem se přestěhovala do Skotska, na blogování už nebylo tolik času. Bylo to poprvé, co jsem se musela postavit na vlastní nohy a přebrat nějakou tu zodpovědnost za sebe samotnou. Zkrátka a dobře, musela jsem se naučit, jak být skutečně dospělá, a to je velký krok pro každého z nás, zvlášť pokud do toho všeho zažíváte kulturní šok, začínáte v úplně jiném vzdělávacím systému, snažíte se najít si přátele a podobně. Mimo jiné dost času zabralo předstírání, že rozumím skotskému přízvuku, a blogování se najednou stalo přítěží. Samozřejmě, po čase mi to začalo chybět, a když jsem po zhruba roce a půl konečně našla cestu, jak balancovat mezi prácí (vlastně dvěma), školou a osobním životem, mohla jsem se k blogování vrátit. Problém byl v tom, že už jsem s Bronxy necítila žádnou vazbu, protože už jsem dávno nebyla ten samý člověk, kterým jsem byla v těch devatenácti, co jsem psala na Bronxy naposledy, a tak jsem se rozhodla začít od začátku s novým štítem a jménem.

A co se změnilo? U mě se toho tedy změnilo hodně. Dřív jsem psala o všem, co mě napadlo, kosmetika mě až tak nezajímala a blog pro měl byl něčím, kam jsem hodila všechno, co mi prolétlo hlavou, i kdyby to měla být třeba jen fotka. Dneska už je to jiné, na fotky máme Instagram a na výkřiky do tmy je Twitter. Blogová scéna je celkově úplně jiná, než co si pamatuji. Když jsem měla Bronxy, blogerek a blogerů zas až tolik nebylo a málokdo ten status blogera přiznal. Dneska je blogerem každý druhý a většina z nás honí čísla a spolupráce. Samozřejmě nebudu hodnotit, jestli je to dobře, anebo špatně. Všechno má své plusy a mínusy. Také technologie šla hodně kupředu, a tak už není takový problém přijít s líbivými a kvalitními fotkami pro blog, popřípadě Instagram, což ale zase zvýšilo určitý standard, který publicum vyhledává.

Jsi studentkou Neurovědy. To není úplně typický studijní obor pro holky. Nebo se mýlíme? Proč ses pro Neurovědu rozhodla ty?

Studentkou Neurovědy už nejsem, v červnu jsem odpromovala a teď pokračuji ve studiu molekulární medicíny. Ale co se Neurovědy a souboje pohlaví týká, je to tak půl na půl, i když holek bylo asi víc. Totéž v mém současném oboru.

Pro neurovědu, což je obor biologie, který se zabývá studiem nervové soustavy, jsem se rozhodla tak nějak náhodou. Vystudovala jsem zdrávku, protože jsem od mala chtěla dělat medicínu. To mě na střední přešlo, ale chtěla jsem se biologii a medicíně věnovat i nadále, a tak přišel na řadu výzkum. Chvilku jsem koketovala s genetikou, ale neurovědy nakonec vyhrály, protože osobně věřím, že je to obor s velkým potencionálem a je tam neustále co objevovat.

Studuješ v zahraničí. Kde konkrétně a proč ses rozhodla nestudovat v ČR?

Studuji ve Skotsku, konkrétně na University of Aberdeen. Na vysoké v ČR jsem byla půl roku. Nebudu lhát, Fakulta elektrotechniky nebyla mou první volbou, takže není žádným překvapením, že mě to nebavilo a brzy jsem s tím sekla. První vážná myšlenka na studium v zahraničí přišla po návštěvě Skotského Glasgow, ve kterém jsem navštívila místní univerzitu (mimochodem, fanoušci Harryho Pottera si tam přijdou na své). Vždycky jsem chtěla na nějakou dobu odjet do zahraničí a Velká Británie mě vždycky lákala nejvíc, ale o studiu v UK jsem nikdy moc nepřemýšlela, protože jsem si nemyslela, že stadium v takové zemi pro mě bude finančně dostupné. Pak jsem ale zjistila, že skotská vláda hradí školné, a tak bylo rozhodnuto. Respektive, rozhodla jsem se zkusit se přihlásit. Nic moc jsem od toho nečekala, nebyla jsem na tomto plánu závislá. Prostě jsem to zkusila a ono to vyšlo.

Co bylo nebo je na studiu v zahraničí nejtěžší?

Rozhodně vyvážení školy a práce. Skotská vláda mi sice zaplatila školné, ale na studentský příspěvek na živobytí jsem neměla nárok, takže zatímco se moji spolužáci bavili v barech, já je obsluhovala. Aberdeen je jedno z nejdražších měst v UK, alespoň bývalo. Je to evropské centrum ropného businessu, a kde je ropa, tam jsou peníze a tomu jsou uzpůsobeny i ceny. Musela jsem tedy pracovat opravdu hodně, abych byla schopna vyžít. Nebyla to zrovna procházka růžovým sadem, na druhou stranu jsem dokončila bakalářské vzdělání, aniž bych někomu něco dlužila a životopis se mi díky práci také dobře zaplnil.

A co je naopak to nejlepší, proč bys ostatním studium v jiné zemi doporučila?

Největší ‚kulturní šok‘ pro mě byl rozdíl v přístupu přednášejících a vyučujících. V Čechách jsem neměla zrovna nejlepší zkušenost. Nikdo neměl zájem někomu s něčím pomoct, naopak. Cílem bylo vyhodit tolik prváků, kolik to jen jde. To se na britské univerzitě nestane. Pokud se dostanete na školu v UK, vyučující vám pomůžou projít. Nedají vám nic zadarmo, to zase ne, ale když potřebujete pomoc, dostanete ji. Navíc styl výuky je úplně jiný. Hodně se zaměřuje na praxi, kritické myšlení a řešení problémů.

Mimo jiné i náplň studia je jiná. Oproti ČR, kde máte kolem deseti předmětů za semestr (alespoň tak jsem to měla já a spousta mých přátel), na britských školách máte 3-5 předmětů za semestr, kterým se budete věnovat opravdu intenzivně a u žádného z nich se nebudete ptát sami sebe, jak tohle využijete v oboru, co studujete.

Víme o tobě, že ráda čteš. Jaký je tvůj oblíbený žánr a čteš ještě papírové knihy, nebo už jenom přes čtečku nebo audio?

Oblíbený žánr. Hmmm. Těžko říct. Záleží hodně na náladě a spisovateli. Jsem schopna najít si od všeho něco. V současné době se ráda vracím k Čapkovi a jeho hrám. Co se týká anglicky psané literatury, sahám spíše po jednoduchý knížkách, na Shakespeara bych si netroufla.

Co se týká čtečky a papírových knih, čtu obojí. Zpravidla knihy v češtině mám přes čtečku a anglicky psané knihy mám raději na papíře, protože si do nich snadno napíšu poznámky a překlady, když je třeba. Audio knihám jsem nepřišla na chuť, ale musím uznat že Harry Potter a Tajemná komnata namluvená Pavlem Zedníčkem je úžasná audiokniha.

Proč si myslíš, že v dnešní době už čtení “není v módě”? Co je důvod, že si lidé už na čtení “nenajdou” čas?

Já si osobně nemyslím, že by čtení nebylo v módě. Jen je to náročnější než sledování Přátel na Netflixu. A co se týká nedostatku času, dnešní generace má čím dál tím míň času, a když ten čas už je, čtení není první volbou k relaxaci. Myslím, že spousta lidí čtení bere jako příliš velkou psychickou zátěž po celém dni plném stresu a chtějí jen vypnout, aniž by museli nad něčím přemýšlet. Na druhou stranu si myslím, že všichni doháníme na dovolených, kdy si můžeme dovolit celý den na pláži ležet v knížkách.

Kolik knih přibližně přečteš ročně?

No, už moc ne. V angličtině se mi čte pomaleji a většinu času stejně tvrdnu v učebnicích a tak. Snažím se jednu knihu měsíčně a pak trochu víc kolem dovolené. Takže tak kolem patnácti.

A poslední otázka je ohledně našeho projektu BloggersRE a tvého názoru na něj?

Myslím, že je skvělé mít organizaci, která propojuje blogery z celé ČR a Slovenska. Dává nám to možnost vzájemně se poznat, inspirovat a také je snadnější objevit nové a zajímavé blogery.

A malá anketka na závěr:

Pes, nebo kočka?

Pes

Černá, nebo bílá?

Černá

Jaro, nebo podzim?

Jaro

ČR, nebo zahraničí?

Težká otázka, ale asi ČR. Pořád je to doma.

Praha, nebo New York?

Praha. V NY jsem zatím nebyla, a tak nemohu soudit.

Zdroj: Fotky – Sociální sítě Veroniky Lávičkové, text BloggersRE (Klára Recmanová)


ZANECHAT ODPOVĚĎ

Vlož prosím svůj komentář
Tvé jméno