ROZHOVOR S DEWII: “TÍM, JAK VYPADÁM, JSEM SPOUSTĚ LIDEM ODPORNÁ.”


Lidé tě znají převážně pod jménem Dewii, jak tato přezdívka vznikla a můžeš nám říct něco o sobě?

Přezdívka Dewii vznikla z mého starého nicku na lide.cz a vymyslel ji pro mě kluk, do kterého jsem byla tenkrát zamilovaná. Bylo mi nějakých 14 let, takže už ji používám přes 11 let. Každopádně dle rodného listu se jmenuji Karolína, ale tak mi říká jen rodina. Pocházím z malé vesnice na západu Čech, kde jsem bydlela až do konce střední a momentálně žiji a pracuji v Praze. Mou primární živností je výživové poradenství, ale jelikož jsem dost aktivní člověk, tak se věnuji ještě několika dalším činnostem. Miluji jídlo, pohyb, přírodu, cestování a posouvání sebe sama na další level.

Desítky tisíc lidí sledují tvá videa na YouTube, čtou blog a inspirují se u tebe na Instagramu. Jaká je tvá nejoblíbenější platforma, kde sdílíš svou tvorbu?

Asi vždycky to byl Instagram. Facebook mě nikdy moc nebavil a Youtube neberu jako svou silnou stránku, byť mě stříhání videí baví. Instagram mi přijde nejvíc friendly a motivující, baví mě hrát si s fotkami a zároveň mě baví, že se zde dají sdílet i momenty z běžného dne. Když pominu šílený algoritmy, tak je fakt boží!

Můžeš porovnat náročnost přípravy obsahu pro YouTube, Instagram nebo blog? Jaké rozdíly vidíš v jednotlivých platformách?

To se těžko posuzuje, protože záleží, jaký je konkrétní obsah, ale Instagram je asi nejméně náročný. Třeba na blog musím k fotce (kterou musím nafotit a upravit, což je shodné s Instagramem) ještě napsat článek nebo vyzkoušet a sepsat recept, zatímco na Instagram napíšu “jen” popisek. Já osobně se snažím i nad popisky trochu přemýšlet, nebaví mě, když někdo sdílí fotky jen se smajlíkem nebo jedním slovem, takže i příspěvek na Instagram zabere dost času, ale blog je určitě náročnější. A i Youtube je určitě náročnější – obzvláště vlogy, kdy člověk točí průběžně během celého dne (nebo několika dní) a střihání pak zabere víc času než “kecací” videa. Asi bych to viděla Youtube – blog – Instagram. Ale jak říkám – záleží, jaký je konkrétní obsah.

Jsi milovnicí tetování a piercingů. Jaké bylo tvé první tetování a první piercing? Proč jsi osobně propadla tomuto osobitému způsobu zkrášlování těla?

První piercing jsem si pořídila do pupíku (jazyk mi byl maminkou zakázán) ve třinácti letech a důvod byl jednoduchý – myslela jsem si, že je to strašně cool. Pupek mi zdobí dodneška a momentálně jich mám na těle celkem šest. S tetováním jsem rodiče začala otravovat někdy ve čtrnácti a v patnácti jsem už ležela pod jehlou. Konkrétně jsem si nechala potetovat oba nárty a mám na nich celkem dvanáct netopýrů (hodně mě fascinovali upíři a ráda jsem četla knihy jako Drákula a ságu o Anitě Blake). Kde přesně tahle záliba vznikla nevím, ale během dospívání jsem se vzhlížela ve stylech, kde byli lidé často potetovaní a stejně jako upíři mě fascinovalo i toto zdobení těla. A taky mi to přišlo to strašně sexy! A musím přiznat, že mi to dřív dost pomáhalo se sebevědomím. Byť s tím, jak vypadám, jsem spoustě lidem odporná, já se tak cítila krásná a svoje malůvky zbožňovala.

Svou tvorbu zaměřuješ hodně na zdravou stravu, veganství a sport. Proč máš k těmto tématům blízko?

Zájem o zdravou stravu začal už někdy během dospívání, ale tenkrát jsem to vzala za špatný konec a skončila u toho, že jsem skoro nic nejedla. Během dalších let jsem se potom snažila najít zdravý přístup nejen ke stravě, ale i k sobě a začala cvičit a jíst vyváženě.

S veganstvím to bylo trochu jiné. Řekla bych, že jsem celkem empatický člověk, miluji zvířata a nesnesu, když je ubližováno někomu hodnému, takže když jsem prokoukla celý živočišný průmysl, nemohla jsem dát pokračovat v jedení výrobků, které produkuje. Časem jsem zjistila, že z toho bude benefitovat i mé tělo a celá planeta, takže se to provázalo se zájmem o zdravou stravu a celé to pak vytvořilo mou životní filozofii.

Jsi autorkou knihy Veganův průvodce. Co tě vedlo k napsání této knihy a o čem všem se v ní lidé dočtou?

Vždy jsem si přála napsat knihu, a jelikož se mi neustále množily dotazy o tom, jak se stát veganem, jak nahradit maso, kde vzít bílkoviny nebo jakou nakupovat kosmetiku, rozhodla jsem se sepsat knihu, která by radila všem začínajícím veganům. Snažila jsem se v ní obsáhnout vše, co vegan potřebuje do začátku vědět. Kniha v podstatě vychází z mého blogu, kde jsem se též snažila radit lidem, aby pro ně bylo veganství jednodušší, než bylo pro mě.

Přidala ses do naší komunity například na Instagramu. Co říkáš na náš projekt BloggersRE?

Objevila jsem vás teprve nedávno a projekt se mi zalíbil. Chyběla mi u nás nějaká stránka, z které by mohli lidé objevovat nové tvůrce a měli možnost zjistit, co který český či slovenský tvůrce zrovna publikoval.

Ráda cestuješ, kde se ti nejvíce líbilo? Máš nějakou zajímavou historku, která se ti stala při cestování?

Největší zážitek pro mě bylo určitě Vanuatu a konkrétně ostrov Tanna, protože to byl úplně jiný svět. Zkušenosti z této cesty mě vnitřně transformovaly, pomohly mi utvořit si nové názory a srovnat si některé věci v hlavě. Celkově to byla sice trochu drsná zkušenost pro empatického člověka, ale nesmírně cenná. Na Vanuatu jsem i objevila jeden ze svých strachů. Že se bojím pavouků, jsem věděla, ale že začnu šílet, když se budu učit potápět v bazénu, který má 1,5 metru, to jsem nevěděla. Myslela jsem si, že umřu a bylo mi z toho fakt strašně. Týpci instruktoři se mi samozřejmě smáli. O týden později jsem už plavala v -12 metrech, byť jsem řekla, že po 6 nevlezu a dokonce jsem v takový hloubce s klidem zvládla nandat si zpět regulátor kyslíku, aniž bych začala šílet, že se utopím. Vtipné je, že můj přítel potápění miluje, ale zase se bojí létání, které miluji já. Takže já si z něj dělám srandu v letadle a on ze mě pod vodou.

Jak jsme zmínili, tak máš už početnou komunitu fanoušků, která čítá desítky tisíc lidí. Co bys poradila online tvůrcům jako jsou Blogeři, YouTubeři nebo Instablogeři, kteří se chtějí zlepšit a rozšířit svoji komunitu?

Určitě bych jim poradila, ať jsou autentičtí. Ať si na nic nehrají. Mě osobně zaujme málokterý tvůrce a vždy musím z toho člověka cítit “něco”, jakousi dobrou auru či jak to říct. Nebaví mě tvůrci, kteří nepředávají nic hodnotného a jejich sítě jsou plné reklam a slevových kódů. Takových je dle mého dost a popravdě nechápu lidi, co je sledují. Skvělé je být jiný a dělat to jinak. A taky nebrat své followery jen jako čísla. Já ještě někdy do léta/podzimu minulého roku nebrala Instagram nějak vážně. Prostě jsem někdy přidala fotku a tím to končilo. Možná to bude znít blbě, ale teď Instagram beru jako svoji druhou rodinu. A všechna ta energie a čas, co do toho vkládám, má pro mě hned o to větší smysl. Ale samozřejmě záleží, za jakým účelem to kdo dělá. Pokud jde někomu jen o vyšší čísla a lepší spolupráce, tak je spousta pravidel, kterými může svůj dosah vylepšit a všechno se to dá dočíst na internetu. Ale bezduchých tvůrců už má internet dle mého přehršel.

Jaké jsou tvé další sny nebo cíle, kterých bys chtěla v budoucnu dosáhnout nebo si splnit?

Momentálně jsem plná pocitů, protože se mi během posledních dní dostalo strašně moc podpory od fanoušků, a když jsem četla jejich zprávy, jak jsem je v tom či onom inspirovala, tak mám poprvé opravdu silný pocit, že vše, co dělám, má dost velký dopad. A to je něco, čeho chci v budoucnu využít k šíření myšlenek, které vylepšili můj vlastní život a věřím, že mohou pomoci i ostatním.

Co se týče osobních cílů, tak si jen přeji, abych se nadále vyvíjela směrem, jakým se vyvíjím do teď. A taky chci procestovat celý svět!

DEWII: BLOG / YOUTUBE / FACEBOOK INSTAGRAM

Zdroj: Fotky – Sociální sítě Karolíny Rathousové, text Ráj Elegance


ZANECHAT ODPOVĚĎ

Vlož prosím svůj komentář
Tvé jméno