ROZHOVOR SE DVĚMA TÁTY: “MAKE-UP NA KRUHY POD OČIMA SI DĚLAT NEBUDU.”


Tenhle rozhovor bude o něco jiný oproti ostatním, protože zpovídat budeme jednu rodinu, ve které jsou dva tatínci.

Kluci, kdy jste si řekli, že chcete fungovat jako rodina a začali přemýšlet o společné výchově dítěte?

Michal: Došli jsme k tomu postupně, ale docela brzy potom, co jste se poznali. Já jsem si byl jistý hned, že chci jednou být táta, Davidovi ta myšlenka v hlavě dozrávala déle, ale nebylo kam spěchat, měli jsme čas si všechno promyslet a být připraveni. Pak nám trvalo 3 roky všechno okolo náhradního mateřství zařídit, než jsme konečně drželi v náručí naše dcery.

Sdílíte stejný názor na výchovu holčiček, nebo kvůli tomu dojde občas na rodinné rozepře?

David: Jsme v tomhle úplně běžná rodina. Občas se neshodneme, občas si vyměníme názory, občas oba kývneme hlavou ve stejnou vteřinu anebo řekneme stejnou myšlenku. Nikdy se ale nehádáme ve smyslu, že bychom po sobě řvali. A už vůbec ne před dětmi. Naše výměny názorů jsou konstruktivní. Já osobně jsem ve svých šesti letech zažil docela hlučný rozvod svých rodičů a jediné, co jsem si z toho dodnes uchoval v hlavě je to, že tohle nikdy neudělám svým dětem, abych je vystavil takové situaci.

Váš Instagram roste neuvěřitelnou rychlostí. Když jste si účet na Instagramu zakládali, čekali jste tak velkou popularitu?

David: Nám trvalo déle než půl roku, než jsme se vůbec rozhodli, že budeme naše soukromí sdílet veřejně. Čekali jsme hlavně na to, až budeme mít vyřízené všechny dokumenty jako české občanství pro děti atd.  A taky jsme si užívali to náročné období prvních měsíců po porodu s malými miminky v soukromí a bylo to rozumné nedělat kolem toho žádný humbuk. Ale nečekali jsme od toho nic, kromě toho, že možná pár lidem ukážeme, že máme stejný rodinný život, problémy i radosti jako ostatní české rodiny. Dnes nás na IG sleduje skoro 38 tisíc lidí, na YouTube 30 tisíc odběratelů… Ale vzhledem k tomu, jak je péče o dvojčata náročná, tak rozhodně nemáme čas se začít chovat jinak, takže nás zvýšený zájem nijak neovlivňuje. I když jo, vlastně: než jdeme točit vlog na youtube, tak pořádně uklidíme, aby nás matky nepomluvily, že máme doma bordel.

Jde o celkem citlivé téma, které každý den veřejně sdílíte s mnoha cizími lidmi. Co vás k tomu vede?

Michal: Lidi mají občas strach, předsudky z toho, co neznají, na co nejsou zvyklí. V Česku není moc rodin, kde jsou dva tátové.  A s většinou těch ostatních se známe, a tak jsme věděli, že se v reálném životě s negacemi nesetkávají. My jsme šli s příběhem ven proto, abychom otevřeli oči LGBT lidem, ukázali možnou cestu k založení rodiny. A taky proto, abychom ukázali lidem, které to seriózně zajímá, že nejsme žádní zvrhlíci, zrůdy, že žijeme jako ostatní. Zároveň ale máme jasně daná pravidla: Fotky dětí máme jen tam, kde můžeme i v budoucnu rozhodovat o jejich dalším zobrazování. Čili zatím jsme se nedostali k tomu, že bychom se nechali například vyfotit do novin a neměli bychom možnost pak rozhodovat o tom, co a jakém kontextu o nás kde vyjde. Instagram se klidně dá smazat, když na to přijde a děti by jednou řekly: Dost, už nechceme. Tuhle možnost jim chceme nechat otevřenou. Přece jen, ony jsou ty hlavní hvězdy.

Už jste si někdy řekli, že s tím končíte a už nic veřejně ze svého soukromí neukážete?

David: Zatím ne, zatím na tom spíš vidíme pozitiva. Baví nás číst příběhy lidí v komentářích pod našimi posty, když třeba na Instagramu řešíme nějaká témata okolo dětí. A díky tomu, že už nás sleduje docela dost lidí, máme taky možnost někomu občas pomoct. Nedávno jsme díky našim instastories a followerům dokázali vybrat pro nadaci Dobryskutek.cz skoro 15 tisíc korun na účet postiženého chlapečka. A pak si toho u nás všimla i Prima, vydala článek na web a posunula to ještě dál. Rodina nám a našim sledujícím děkovala. Do cílové částky už chybí jen kousek, aby malý Míša mohl jet na potřebné rehabilitace. Taky jsme spustili se slovenskou firmou BoldBros prodej pískajících třiček s našimi návrhy, edice se jmenuje #pískle a z provizí za prodej budeme platit na celý rok obědy jednomu školákovi, jehož rodina na to nemá.

Jaké ohlasy nejen na sociálních sítích vzbuzuje váš život rodiny se dvěma tatínky? Jak reaguje okolí, když vidí dva tatínky a jejich dvě dcerky?

David: Lidi se k nám i na sociálních sítích chovají hezky. 99 % z nich nám fandí, píšou nám hezké vzkazy. Pár vulgárních haterů bylo jen na Youtube a ty nekompromisně mažeme, nemáme žádnou společenskou povinnost snášet nadávky omezenců. Kdo chce diskutovat, slušně, tomu odpovíme. A na veřejnosti jsem se s útokem nesetkali nikdy. Naopak. Hodně lidí se s námi dává do řeči a jsou to milá setkání.

Michal: Občas se nám stane spíš něco vtipného. Třeba když jedu s dětmi sám přes den do Ikea na oběd, tak si směrem k nám pár lidí otočí židli, aby dobře viděli, jak to asi zvládnu.

Přemýšleli jste  o tom, že byste holčičkám pořídili sourozence?

David: Možná ano, ale teď máme holky, pořád nás potřebují na fulltime, ale až se více osamostatní, budou z nich školačky a budou mít rozum na to, abychom je do tohoto rozhodování mohli taky zapojit, tak se o tom budeme bavit navážno.

Vaši fanoušci si Váš příběh můžou najít i na YouTube, kde máte svůj vlastní kanál. Děti vám vyplní asi největší část dne. Kde berete ještě čas na natáčení videí na YouTube?

Michal: My nejsme až tak aktivní jako opravdoví Youtubeři. Točíme jen když máme náladu tomu věnovat část večera a pak je to na Davidovi, který to po nocích stříhá. Většinou si třeba si neplánovaně řekneme, že bychom zase mohli něco udělat, uděláme to. Většinou na to je čas ale až po celém dni, takže se kamera zapíná kolem jedenácté večer a lidi pak píšou, jak vypadám unaveně. No jo, ale to je realita, make-up na kruhy pod očima si dělat nebudu, takhle to prostě je.

V dnešní době se říká, že kdo nemá účet na sociálních médiích, jako by nebyl. Ale přece jen, neplánujete o svém příběhu napsat třeba i knížku?

David: Nějaké nápady na papírové publikace máme, ale ne s naším příběhem. Souvisí to i s tím, co jsme říkali před chvílí: Co kdyby pak přišly holky v patnácti a řekly: Hele, mně se to nelíbí, že je o mně knížka. Tak to už zpátky nevezmeš. To je první důvod.

Michal: A ten druhý je stroze praktický: Museli bychom tomu věnovat hodně času, který by se ani ekonomicky nevyplatil, už tak toho děláme tolik, že musíme taky mít čas na práci, protože máme hypotéku a čtyři hladový krky a naše hlavní životní role je být dobrými táty.

Co říkáte na projekt BloggersRE? Slyšeli jste už o něm?

David: Já ano, občas jsem narazil na nějaký váš rozhovor. Myslím, že je fajn, že se snažíme spojit komunitu blogerů, jsou mezi nimi fakt zajímavý příběhy a kreativní lidi.

Mockrát děkujeme za rozhovor a ať vám dělají holčičky jen samou radost.

My děkujeme a sorry, že nám ty odpovědi tak trvaly!

Zdroj: Fotky – Soukromý archiv Davida a Michala Vaníčkových, text BloggersRE (Veronika Uchytilová)


ZANECHAT ODPOVĚĎ

Vlož prosím svůj komentář
Tvé jméno