ROZHOVOR S EJNETS: “DOBROVOLNIČENÍ V PERU MĚ TRKLO DO NOSU ÚPLNĚ NÁHODOU.”


Nepřestaneme obdivovat lidi, kteří se nebojí zvednout ze zadku, vystoupit ze své zóny pohodlnosti, sebrat se a začít život jinak nebo jinde. Proto vám dneska přinášíme rozhovor s Anetou, která se nebála odstěhovat do Portugalska a žít svůj život po svém.

Kdo je doopravdy za blogem a přezdívkou Ejnets?

Popravdě, odpověď na tuto otázku se mění snad každý měsíc. Vždycky všem odpovídám stejně: jsem člověk, co chce zkusit všechno, nejlépe najednou (bohužel pro mě), což často nedopadá zrovna nejlépe. Za blogem jsou hlavně mé cestovatelské eskapády, ale více osobnější mam instagram, kam ráda sdílím i své (ne)všední dny. Tam asi najdete tu pravou Ejnets.

Jak moc si jsou Ejnet s Anetou podobné?

Myslím, že jsou zcela stejné, až na to, že Ejnets filtruji jako dobrou kávu, abych lidi hned nevyděsila. Filtru se ale postupně teď chystám zbavit, jelikož bych do psaní trochu vsunula něco nového. Ne jenom cestování a tipy na cesty, ráda bych se věnovala dalším tématům a blog trochu rozšířila. Možná by bylo fajn konečně prolnout tyto dva světy.

Miluješ cestování, v cizině jsi i studovala. Kde konkrétně a jaké to bylo?

Studovala jsme ve Španělku na velmi oblíbeném projektu Erasmus a mohu to jen každému doporučit. Je to neskutečný zážitek, obzvláště ve Španělsku. Přesně jsem byla až dole v Andalusii v malinkém městečku Huelva. V podstatě od té doby je můj život jako na houpačce, plný cestování a zajímavých situací. Studium tam nebylo vůbec těžké, ale zkušenost je to k nezaplacení.

Co nejtěžšího jsi kdy v cizině musela řešit? Jak se dají takové situace zvládnout?

Nejtěžší situace pro mě byly zatím spojeny se zdravím a penězi. Když vám nejde vybrat z bankomatu či vám vyloženě dojdou finanční prostředky, například na hranicích Peru a Bolívie. To člověku moc nepřidá. Naštěstí jsem se s tím ani jednou nemusela prát sama, takže vše dopadlo dobře.

Potom další špatná zkušenost byla ošklivá nemoc v Bolívii, ze které jsme se dostávala ještě dalších 10 dní. Úrazy na surfu taky nejsou žádná sranda a několikrát mi nahnaly hrůzu.

Pokud to nejsou ale těžké zdravotní problémy, vše se dá v (relativním) klidu vyřešit.

Nestýská se ti po rodině nebo přátelích? Jak často jezdíš domů?

Většinou jsem jezdívala jednou nebo dvakrát do roka. Momentálně jsem ale nastěhovaná čerstvě zpátky v Praze, alespoň na nějakou dobu. Přeci jenom rodina byla jeden z důvodů, proč jsem chtěla zpět domů.

Procestovala jsi i jižní Ameriku, co je na ní nejhezčí? Co je podle tebe turistické must-have?

Pro mě bylo nejkrásnější Peru, je to i moje TOP země, takže tím pádem celé Peru a všechny jeho krásy jsou totální must-have. Dále bych zařadila Kolumbii, neměla jsem možnost vidět její přírodu, jen důležitá a doporučená města. Také jejich karibský ostrov San Andrés, což je doslova ráj na zemi bez turistů, bych zařadila na váš bucket list.

V Peru jsi dokonce dobrovolničila. O co konkrétně šlo, jak ses k tomu dostala a jaké to pro tebe bylo?

Dobrovolničení v Peru mě trklo do nosu úplně náhodou, v mém prvním bytě v Lisabonu, když jsem jen tak koukala po práci a jižní Amerika byla na mém bucket listu už nějakou dobu. Objevil se na jedné skupině post, bylo to trochu riskantní, ale okamžitě jsem kontaktovala organizátory a přesně do roka se jelo učit děti angličtinu do města Trujillo, na jihu Peru, a byl to další neuvěřitelný zážitek plný skvělých lidí. Opět zkušenost, za kterou jsem neuvěřitelně vděčná a šťastná.

Vše dokumentuješ na svém blogu a Instagramu a my obě tvé platformy milujeme! Co je podle tebe základem čtivého blogu a zajímavého Instagramu?

Myslím, že to jsou určitě barvy, zajímavý text, nové destinace a různorodé typy textu. Co se týče Instagramu, tak se vždy soustředím na příjemné tóny barev, které zaměňuji často a absolutně se vyhýbám lightroomu, jelikož v tom upravuje každý druhý instagramer či influencer a já nechci mít stejné fotky jako ostatní. K úpravě a hezkým fotkám stačí bohatě telefon. Zastávám názor, že člověk nepotřebuje mít drahou výbavu, aby něco suprového vymyslel.

Nějaká rada pro lidi, kteří by taky chtěli vycestovat, ale mají třeba strach, nebo se neumějí dostat přes své pohodlí?

Pokud se doopravdy bojíte, zkuste najít parťáka, který do toho s vámi půjde. Člověk by měl mít vždy v životě partnera a na cestování to může být jen výhoda. Pokud jste na to sami, doporučuji krůček po krůčku. Ne všechno najednou, jak to sama často dělám, pak je z toho jen zmatek. Stačí začít financemi a prodejem zbytečností – více peněz a koupě letenky či jen jízdenky vás zase donutí k dalším akcím. Nemusíte hned letět na druhou stranu světa, stačí jen o kousek vedle, udělat ten první krok.

Sama jsem si nedávno užila sólo cestu po Slovinsku a sólo měsíc v Lisabonu a byla to ta nejlepší věc, co jsem mohla udělat, stále v Evropě, bez větších obtíží.

A jaký názor máš na náš projekt BloggersRE? Znala jsi ho předtím, než jsme tě oslovili?

Váš projekt jsem již znala hlavně z Facebooku a Instagramu, moc ráda čtu vaše rozhovory se zajímavý lidmi. Také se mi velmi líbí vaše inspirativní instastories, ráda se na ně podívám a zjistím něco nového z blogerského světa.

Zdroj: Fotky – Sociální sítě Anety Strohové, text BloggersRE (Klára Recmanová)


ZANECHAT ODPOVĚĎ

Vlož prosím svůj komentář
Tvé jméno