ROZHOVOR S JANOU DUFFKOVOU: “TO JSEM TO DOPRACOVALA.”


Jani, ty jsi už dá se říct ostřílená blogerka. Popíšeš nám své blogerské začátky? Jak dlouho se blogování věnuješ?

Je pravda, že jsem začínala v době, kdy u nás bylo oproti dnešku hodně málo aktivních blogů. Jestli si dobře vzpomínám, první blog jsem spustila v roce 2012. Na začátku za tím nebyla vidina nějakého velkého blogování, spíš jsem hledala místo, kde bych mohla snadno sdílet recepty se svými kamarády. Postupem času na něj ale začalo chodit více lidí a tehdy jsem se rozhodla koupit konečně doménu a nechat si udělat pořádné logo.

Svůj blog sis ale přejmenovala. Co tě k tomu vedlo?

Na začátku bylo Popečeníčko a opravdu sloužilo hlavně ke sdílení receptů a zážitků z oblasti pečení a obecně gastronomie. O pár let později jsem se ale ocitla v práci, které jsem věnovala tolik času, že mi nezbývala energie na recepty a o rok později jsme zjistili, že čekáme Tondu. Najednou jsem chtěla se svými čtenáři sdílet víc o svém životě a míň o vaření a proto přirozeně vznikl druhý blog – JanaDuff.

I když se teď věnuješ také mateřským tématům, považuješ se stále především za food blogerku?

To je těžká otázka. Asi je můj blog spíš teď takový lifestylový. Někdy píšu recepty, jindy zážitky ze života a občas to proložím recenzí na hračky, takže asi už vyloženě food blogerka nejsem. Celkově jsem se z nějakých škatulek asi dost vyvlíkla, protože už blogování neberu jako obrovskou prioritu, ale dělám to pro radost, takže se někdy stane, že třeba nemám náladu a i měsíc na blogu nic nepřibyde. Každý den jsem ale aktivní na Instagramu a tam se nejčastěji a nejradši potkávám s čtenáři.

Jaký je tvůj nejoblíbenější recept a co naopak vaříš nerada?

Popravdě? Od doby, co jsem máma, tak se zaměřuji hlavně na to, aby to byla rychlovka. (smích) To jsem to dopracovala. Obecně ale strašně ráda vařím českou svíčkovou a myslím, že ji dělám fakt dobrou. No a co dělám nerada? Nic. Já jednoduše vařím jen to, co mě baví. Ale když už, tak například knedlíky k té svíčkové, ty mě moc nebaví.

Co tě na blogování baví nejvíc?

Hrozně mě baví, když něco napíšu a nastane ta chvíle, že to “postnu” a čekám na reakce. Je to takové příjemné mravenčení, “co na to kdo řekne”, a já si pak hrozně ráda podiskutuju s čtenáři. To až od doby, co víc píšu o životě, protože se mnou lidi sdílí zase svoje zážitky a příběhy a to je nejvíc. Baví mě ta komunita.

Tvoje fotky vypadají hodně profesionálně. Řekneš nám, na co fotíš a jaké programy na úpravu fotek používáš?

Ó, to je lichotka, díky! Já se považuju spíš za amatéra a funguju v rámci focení většinou tak, že co mi manžel dá do ruky, s tím funguju. (smích) To jsem asi neměla říkat, teď budu vypadat jako pěkná patla. Fotím na Fujifilm X-T20 a fakt ho miluju. Nemusím nic moc nastavovat a on dělá přesně to, co chci. Fotky pak upravuju v aplikaci VSCO, kde mám své oblíbené filtry a způsoby dalších úprav. Když jde ale o něco většího, tak si s nastavováním nějakou tu práci dám a s úpravou fotek mi pak pomáhá manžel, který narozdíl ode mě umí kouzlit s programy na úpravu fotek v počítači. Snad se to od něj jednou naučím. Nejvtipnější je, že na začátku blogování jsem fotila jen na iPhone a to i fotky na blog, zatímco dnes bez foťáku nedám ránu ani na Instagramu.

Jaké je tvoje největší blogerské přání?

Aktuálně mám za cíl 10 tisíc followerů na Instagramu, abych získala onu magickou funkci “swipe up”. Hodně by mě to motivovalo k dalším článkům, protože by čtenáři měli snadnější přístup na blog hned z Insta stories, kde vždy na nové věci upozorňuji. Asi to není moc zajímavé přání nebo cíl, ale větší ambice zatím nemám. Z blogerských soutěží jsem už vyrostla a tak snad jen, aby se ještě víc utužila komunita a dál jsme i mezi blogerkami byly fajn kámošky.

V dnešní době bloguje hodně lidí. Co je podle tebe nejdůležitější, aby bloger nezapadl s většinou?

Nikoho nekopírovat, na nic si nehrát a být svůj/svá.

Prozradíš nám, jak vypadá tvůj běžný den?

Aktuálně jsem na mateřské, tak to zas tak zajímavé asi nebude. (smích) Brzy ráno mě syn vytáhne z postele a pak chystám snídani pro nás tři. Tu si dáváme spolu, než manžel zmizí do práce. Když Tonda dopoledne usne, rychle stihnu nějakou práci (mám nekolik projektů), pak si spolu dáme oběd a odpoledne vyrážíme někam ven. Maminky to znají – je potřeba zabavit a unavit děti, aby večer byla spokojená máma. Naštěstí se většinou daří a tak večer trávíme s manželem společnou večeří, na něco se koukneme a nebo něco tvořím.

Je ti známý náš projekt BloggersRE? Jaký na něj máš názor?

Je super a právě rozhovory mě hodně baví, protože si přečtu víc o lidech, které znám jen z Instagramu anebo naopak zjistím i zajímavé novinky o těch, se kterými se znám i “offline”.

Zdroj: Fotky – Sociální sítě Jany Duffkové, text BloggersRE (Veronika Uchytilová)


ZANECHAT ODPOVĚĎ

Vlož prosím svůj komentář
Tvé jméno