Bloggers RE

ROZHOVOR S MARKEM NÁHLÍKEM: “CHTĚL JSEM BÝT JINÝ NEŽ OSTATNÍ A TŘEBA VZOREM.”


Marku, rozhovor s tebou bude na našem webu jedinečný tím, že na rozdíl od všech dříve námi oslovených, ty nejsi známý a ani aktivní na sociálních sítích. Přesto jsme se rozhodli tě vyzpovídat, protože nám tvůj příběh připadá zajímavý. Mohl by ses na úvod našim čtenářům představit?

Ahoj všem, jmenuji se Marek Náhlík, je mi 26 pocházím z obce Chuchelná, ale nyní žiji u přítelkyně v Litovli. Chci se s vámi podělit prostřednictvím tohoto rozhovoru o můj životní motor, vášeň a možná svým způsobem už i posedlost a tou je cvičení s vlastní váhou.

Jak ses ke cvičení dostal, popíšeš nám ve zkratce svou cestu?

Jak jsem ke cvičení přišel… Vždy jsem měl rád sport, ať sledování v televizi, hraní sportovních počítačových her, nebo chození s kamarády zahrát si fotbal a volejbalu. Po operaci mandlí, když jsem ležel před pár lety v nemocnici, jsem hodně přemýšlel a řekl jsem si, že bych se rád do něčeho opřel naplno, třeba něco dokázal a pak své vědomosti předal dále. Další důvod byl také to, že jsem chtěl být jiný než ostatní a být třeba vzorem pro své děti, vnoučata ve stáří a i pro širokou veřejnost. Začal jsem tedy cvičit s vlastní váhou. Po zhlédnutí pár videí na Youtube jsem byl ohromen, co se dá vše s tělem dělat na hrazdě, na bradlech apod. Fascinovalo mě to, ale připadalo mi to lehké. Řekl jsem si, že jdu do toho, vyzkoušel jsem si něco a jak to říct – ani jsem si neprd. Bylo to strašně těžké. Má forma byla ze začátku taková, že jsem udělal tak 20 kliků a 4 přítahy na hrazdě. Některé prvky se člověk naučí třeba až za půl roku, rok, někteří jedinci třeba nikdy. To mě strašně lákalo. Nemít vše hned a prostě se ke všemu prokousávat. Neměl jsem zkušenosti se cvičením, takže jsem začal makat, ale celkově když se podívám zpět na ty časy svých začátků, tak se usmívám. Člověk se chybami učí a já se začal více zajímat o anatomii, četl články, jak cvičit, jak dělat to a jak nedělat to apod. Po nějakém čase jsem se lepšil, bavilo mě to více a více a já začal cítit větší chtíč. Cvičíval jsem 4x týdně a 2x týdně jsem chodil na bojové sporty.

Kdy přišel nějaký zlom nebo klíčový moment?

Klíčový moment, který mi změnil sportovní život o 360 stupňů, bylo seznámení s Janem Karešem, který je držitel několika světových rekordů ve shybech, horolezec, fitness trenér a člověk s obrovskými vědomostmi a celkově odlišeným přístupem ke cvičení. On je můj vzor. Psaní s ním mi dalo hodně a posléze individuální trénink s ním byl pro mě neskutečný. Ukázal mi, že sport není jen o svalech, jídle, regeneraci ale o tom, jak si vše poskládáte v hlavě. Ukázal mi, že když si něco dokážete představit, zamakáte na tom a doopravdy to chcete a něco pro to obětujete, tak můžete dokázat velké věci. Začal jsem od té doby 6x cvičit a na bojové sporty jsem přestal chodit.

Máš vytyčený nějaký cíl, za kterým si jdeš a který je třeba tvým hnacím motorem?

Snažím se soustředit jen na to a být to, co chci – být v tom, co dělám, co nejlepší a pak se stát trenérem, točit cvičební videa a být třeba i já motivací pro ostatní. Cvičení mě pohltilo, začal jsem dělat různé výzvy jako třeba za jak dlouho udělám 1000 kliků, shybů, dřepů, dipů, sed lehů nebo kolik opakování udělám za 6h u výše uvedených cviků apod. Vše mám na Facebooku, i fotky z tréninků. Celkově to pak chci rozjet víc. Těmi výzvami a fotkami chci motivovat lidi a daří se. Pár lidí už po mně chtělo sepsat jídelníček, různé rady nebo si se mnou zacvičit. Bylo to pro mě neskutečně super pomoci dosáhnout jejich cílů nebo je k tomu aspoň navézt. Beru svůj sport už jako drogu. Prostě musím makat a nesmí mě nic a nikdo zastavit. Nezajímají mě žádné překážky, nepřipouštím si je. Základ je pro mě mít v hlavě to, že to dokážu. X úspěšných lidí měli stokrát horší podmínky než já, tak proč bych nemohl já něco dokázat. Jeden z vysněných cílů je překonání světových rekordů ve shybech a klicích. Dosavadní rekord Honzy je 595 shybů za půl hodiny a kliků za hodinu má někdo podle Guinnesovky 3877. Můj nejlepší výkon byl zatím shybů přes 500 za půl hodiny a kliků 3200 za hodinu. Nikam nespěchám a postupně posouvám své hranice. Mé heslo je NO LIMITS, nechci si nikdy stanovit limit, prostě chci víc a víc. Další moje motto je BE REAL, tedy jako by stát na zemi, uvědomovat si, že jsem se kdysi u 20 kliků třepal a nepovyšovat se nad lidi a být jim motivací a zůstat pokorný. Sám jsem nikdy trenéra neměl, takže vím, jaké je, když makáte sami. Ze startu jsem měl někdy choutky s tím seknout, vzdát to. Říkal jsem, že to stejně nedám, nevěřil jsem sobě a ani svým snům, že bych si je mohl splnit.

Mým dalším snem je, aby i za mnou třeba někdo přijel přes půl republiky. V budoucnu bych rád absolvoval trénink s dalšími sportovci, kteří jsou TOP ve svých disciplínách. Mám přislíbený trénink s Patrikem Kinclem a tím rozhodně nekončím.

Jak to máš s motivací?

Teď mám motivace na rozdávání, jelikož mě motivuje snad vše. Každý komentář na Facebooku, každá pro mě lichotka, že jsem šílenec, každá pochvala od kamarádů nebo prosba o moji radu. Hodně veliká motivace a úžasné zážitky byl i trénink s výše zmíněným Honzou Karešem, mistryní světa Katkou Kyptovou, pornohercem, ale taky boxerem a přes bojové sporty machrem – Robertem Rosenbergem, nebo nejsilnějším „zvířetem“ světa do 105 kilo Jirkou Tkadlčíkem. Každé z těchto setkání a trénink s nimi bylo pro mě vysokou školou, ale hlavně neskutečnou motivací.

Doslova se nabízí další otázka – jak a kde vlastně cvičíš?

Cvičím doma, kde mám bradla, kruhy, hrazdu a pár pomůcek jako je medicinbal, fitness maska, zátěžová vesta apod. Nezvedám činky. Můj trénink je zaměřený hlavně na shyby a jejích různé varianty, to samé u kliků. Ono se řekne klik a shyb, ale není to tak lehké, jak se zdá. Variant je spousta. Jen variant kliků já dělám kolem 30. Dále ve svém cvičení zahrnuji prvky gymnastiky – cvičení na bradlech a kruzích a dále street workoutu – levery, vlajky apod. Dělám hlavně, co mě baví, a beru to i jako zábavu. Neberu to jako nucenou věc. Když to tak v hlavě spočítám, tak za 6 tréninků v týdnu udělám kolem 3500 kliků v různých variantách a shybů kolem 2500 týdně v různých variantách, ale k tomu x dipů, sed lehů, leverů, atd. Někdy to je i víc, jelikož mi někdy hrábne a trénink si třeba protahuju o pár set kliků atd. Mám rád intenzivní trénink s co nejmenšími pauzami. Prostě makat s dobrou hudbou v zádech.

Jednou když jsme spolu mluvili, zmínil jsi i pomoct druhým. Mohl bys pro nás trochu rozvést toto téma?

Mé přání je i nějak pomoct handicapovaným dětem, které se snaží cvičit. Ty děti jsou pro mě největší bojovníci. Nevzdávají se a snaží se zařadit mezi nás – zdravé lidi. K těmto dětem mám obrovský respekt a rád bych byl i pro ně motivací a třeba si s nimi zacvičil a udělal si fajn den.

Jak všichni víme – všechno má své pro i proti. Má tohle všechno pro tebe nějakou negativní stránku nebo stránky?

Ono všechno něco dává, ale i bere. Hodně lidí kolem mě si myslí, že je to super atd., ale je tam i určitá daň. Nelituju jí. Ta daň je čas. Moje dny jsou víceméně takové, že ráno jdu do práce a odpoledne cvičím, pak je večer, odpočívám a ráno znovu. Čas je mým nepřítelem. Nemám moc času na přátele, akce, apod. Jen když mám volno v práci, tak toho času je trošku víc. Sranda je, když přes den nestíhám cvičit, jelikož jsem v práci a pak třeba mám vyřizování, tak makám v noci. Měl jsem hodně tréninků o půlnoci. Když je motivace, neřešíte čas apod. Řeším to, ať jsem co nejblíže všemu, co už jsem řekl.

Zmínil jsi svoji práci, prozradíme na tebe našim čtenářům, že pracuješ v supermarketu, což nepochybně spoustu z nich překvapí. Obecně je to práce spojená se spoustou předsudků. Jak ses k této práci dostal a můžeš nám o ní povědět víc?

Ano, pracuji v supermarketu a to asi 5 let. K práci jsem se dostal tak, že jsem hned po složení maturitní zkoušky šel pracovat do marketu. No a nějak mi to vydrželo pár let. (smích) Každý řetězec je jiný a tudíž i práce se liší. V diskontech děláte všechno od kasy, vybalování až po úklid a ve větších řetězcích máte svůj úsek a zbytek obchodu vás nemusí zajímat. Za sebe můžu říct, že je to různorodá práce, ale ne pro každého. Práce o víkendech, přesčasy, přechody z odpolední a hned pak na ranní atd. A to nemluvím o lidech, kteří nejsou vždy vstřícní a příjemní. Můžu ale říct, že jsem pracoval vždy v super kolektivu a našel jsem si tak super přátelé, se kterými mám moře zážitků.

Otázka na závěr – jak ses dozvěděl o našem projektu Bloggers RE a co si o něm myslíš?

O vašem projektu jsem se dozvěděl přes Deni Hartmannovou, šéfredaktorkou vašeho webu, a domluvili jsme se na rozhovoru. Ona mě mě xkrát mohla vidět přijet do práce s taškou na trénink, ze které čouhala hrazda. Můj názor na Bloggers RE je jen kladný. Můžu říct, že jsem si přečetl pár článků a rozhovorů a dozvěděl jsem se nové a zajímavé věci. Nejvíce jsem se začetl v rubrice traveling, jelikož se v budoucnu chystáme s přítelkyní hodně cestovat. Děkuji vám za rozhovor a jsem moc rád, že díky vám třeba někoho namotivuju a třeba mu změním trošku přístup ke sportu a jinému životnímu stylu.

Autor: Deni Hartmannová (BloggersRE), Fotky: Facebook Marka Náhlíka, Editace: Deni Hartmannová (BloggersRE)


Bloggers RE

Máš blog, Instagram nebo YouTube? Jsme platforma, která spojujeme online tvůrce a influencery z Česka a Slovenska. Přidáš se taky?

Přidat komentář

Instagram @bloggersre

Náš Instagram

X