Zajímavá blogerka, Instagramerka, absolventka Univerzity Karlovy a milovnice asijské kultury. I takhle bychom vám mohli představit osobnost dnešního rozhovoru, kterou je Mei. Proč má nejradši zrovna asijskou kulturu a co ji na ní tolik uchvátilo se dozvíte v dnešním rozhovoru!

Mohla by ses nejdříve našim čtenářům představit?

Ahoj všichni! Jmenuji se Marta Kratochvílová, ale už mnoho let mám přezdívku Mei. Právě ta tak trochu souvisí s mojí láskou k asijské kultuře a dal mi ji jeden čínský kamarád. Má svůj význam v čínštině, japonštině i vietnamštině. Je mi 27 let, i když mi pořád někdo hádá míň. Občanku už po mně ale chtít naštěstí přestali. Ve 26 jsem dokončila magistra na Karlovce, přestěhovala se do Prahy a užívám si tu života, co to jde!

Tvůj blog má originální název. Jak a podle čeho vznikl?

Dlouho jsem o jeho názvu přemýšlela, protože jsem tam nějak chtěla zakomponovat právě Mei. Napadalo mě hodně různých variant, až jsem dospěla k MeiDay, protože je v tom moje “jméno” a pak slovo den, což se tak nějak i hodí. Hlavně je to blog, kde píšu své názory a o tom, co mám ráda nebo mě zajímá. Mei a Day se rýmuje, a myslím, že je to docela originální, krátké a dobře zapamatovatelné.

Víme o tobě, že jsi vystudovala Univerzitu Karlovu, moc gratulujeme! Jaký obor jsi studovala?

Světe div se, ale studovala jsem úplně jiný obor, než v jakém teď pracuju. Byla to sociální pedagogika a pak sociální a charitativní práce. Ještě k tomu byly tyto obory na teologické fakultě. Směřovala jsem k sociální pedagogice, protože mě vždy bavilo pomáhat lidem a zajímala jsem se o minority žijící u nás, což je jedna z cílových skupin těchto oborů. Navíc jsem si vždy říkala, že bych s pedagogickým minimem mohla klidně jít pak učit na nějakou odbornou střední nebo VOŠku, když už nic jiného. Získala jsem znalosti z filosofie, sociologie, pedagogiky, psychologie a dalších zajímavých odvětví. Jako navazující magisterské jsem si zvolila pak sociální práci spíše z důvodu, že na škole nebyl jiný moc příbuzný obor, v kterém by se dalo pokračovat a já jsem magistra prostě mít chtěla.

Co ti na tvém oboru přišlo/přijde nejzajímavější? A změnil se na něj nějak tvůj pohled během studia? Popř. naplnil tvoje očekávání?

Musíte mít znalosti z opravdu hodně různých odvětví, protože má hodně cílových skupin. Já jsem se vždy zaměřovala na migranty, menšiny a podobně, moje bakalářka byla o vietnamské menšině v ČR a moje diplomka o Číňanech žijících v ČR, ale během studia nikoho nezajímá, na co se chcete zaměřit. Musíte prostě znát spousty věcí o dětech, seniorech, sociálně slabých, bezdomovcích, zdravotně postižených, o závislých, o cizincích, o obětech katastrof, o humantiární práci a rozvojovce. I takový volitelný předmět jako třeba Úvod do islámu, který na první pohled nevypadá, že by měl něco společného s tímto oborem, mi byl rozhodně přínosem. Během studia se můj pohled na obor nezměnil, jen jsem zjistila, že je daleko složitější, než se člověku na začátku zdá. Je rozhodně přínosem pro společnost, ale podle mne dost podceňovaný.

V jakém odvětví tedy teď pracuješ?

Pracuji v úplně jiném odvětví, které mi bylo ale také hodně blízké. Během studia jsem si dělala v tomto oboru praxi a teď mě živí. Pracuji aktuálně jako editor, copywriter a k tomu ještě spravuji nějaké sociální sítě. Občas pořádám nějaké eventy nebo třeba asijský festival Asie vzdálená a blízká.

Jsi milovnice asijské kultury. Čím tě tak oslovila?

Budete se asi smát, ale moje začátky byly u filmů Jackieho Chana. Viděla jsem asi všechny, i ty, kde byl pět minut. Hlavně mě zaujaly ty staré čínské, kde se mi začala líbit i tamní kultura. Pak jsem objevila americko-taiawanského zpěváka LeeHoma Wanga, který s Jackiem hrál v Malý velký bojovník. Marně jsem hledala skupiny na Facebooku, kde by se sdružovali fanoušci čínské pop music, ale našla jsem mnoho fanoušků korejské taneční hudby. Tak jsem se dostala až ko korejské hudbě a našla si oblíbenou skupinu BIGBANG. Doporučuji! Uplynul nějaký čas a já jsem potkala pár lidí s podobnými zájmy a vznikl náš zapsaný spolek AsianStyle a dva weby AsianStyle.cz a AsianStar.cz, které sdružují mnoho lidí, kteří píší jak o té tradiční, tak o té moderní kultuře ze zemí Asie. Čím více jsem tu kulturu poznávala skrze články ale i skrze Asiaty, které jsem poznávala, začala se mi líbit víc a víc. Je jiná, než ta naše, je exotická, je pestrá, mají mnoho zajímavých tradic. Je toho opravdu moc, co se mi na ní líbí.

Měla jsi už příležitost některou z asijských zemí navštívit, popř. která to byla?

Vždycky na tuhle otázku odpovídám – Jasně, už jsem byla v Sapě! A mnohokrát… Samozřejmě ale myslím tu pražskou. Takže kdybyste chtěli průvodce, tak napište. Měla jsem letos možnost jet do Vietnamu, dokonce úplně zadarmo. Jenomže ta nabídka přišla týden před odletem a já jsem si nemohla tak rychle zajistit volno. A podobně jsem to měla už i s nabídkou letu do Číny. Tyhle nabídky měly chodit během studia, to si člověk mohl udělat volno snadněji. Je to vtipné, vím toho o těch zemích tolik, například jeden čínský kamarád říká, že toho vím o čínské kultuře víc než on, a ještě jsem tam nebyla! Rozhodně to mám ale v plánu!

A kterou asijskou zemi máš nejradši a proč?

To je těžké říct, každá má své pro a proti. Jsou tak stejné a zároveň tak jiné. V každé je co objevovat, v každé jsou zajímavá místa a památky. Mám ráda Čínu, ne její režim, ale její kulturu, její tradice. Z té vlastně vycházejí i kultury okolních zemí –  Koreje, Japonska, Vietnamu apod. Ale mám hodně ráda i Vietnam nebo Taiwan.

Podílíš se také na organizaci několika akcí ohledně Asie. Co přesně je náplní tvé práce a jak ses k tomu vůbec dostala?

Dostala jsem se k tomu právě přes AsianStyle. My sami máme za sebou už mnoho akcí – ať jsou to asijské party nebo all you can eat večery v asijských restauracích. A díky našemu spolku jsem za ty roky poznala i mnoho lidí, kteří mají také blízko k Asii. Někdo z nich se věnuje víc Japonsku, někdo Číně, jiný Vietnamu. Na našich akcích často bývá náplní mé práce celá organizace – od shánění prostor a DJ, přes propagaci, až po organizaci v den konání na místě. Poslední dva roky jsem také v organizačním týmu Asie vzdálená a blízká, což je festival, který se koná každý rok v květnu na Jiřáku. V roce 2018 byl poprvé i v Brně. Zde mám na starosti několikahodinový program na podiu, prostě ho naplnit. Sehnat účinkující, sestavit ho, snažit se ho trochu obměňovat. Dál mám na starosti propagaci na sociálních sítích a vypomáhám trochu i s naplněním stánků na festivalu, kde jsou workshopy, restaurace a obchůdky zastupující různé země.

Poslední otázka, jako tradičně, bude ohledně názoru na náš projekt BloggersRE, znala jsi ho, než jsme tě oslovili?

Projekt jsem znala a zdá se mi skvělé, že takto sdružujete blogery a dáváte jim o sobě navzájem vědět. Je skvělé, že se nás všechny snažíte podporovat. A díky vašemu webu najdeme na jednom místě mnoho zajímavých témat od různých lidí. Díky těmto rozhovorům navíc ukážete trochu i lidskou stránku blogerů. Člověk najednou vidí víc, než jen fotky a text článků. Najednou vidí toho člověka, ví s kým má tu čest.

A minianketka, co máš raději?

Jaro, nebo podzim?

Rozhodně jaro, kdy vše kvete, začíná být teplo. Miluju tu chvíli, kdy mě po kruté zimě začne hřát slunce do tváří. I když letošní podzim je zrovna moc fajn. Chvíli byla zima, a najednou v půlce října můžeme chodit nalehko.

Čaj, nebo káva?

Obojí u mě má své místo! Káva po ránu každý den, čaj během studených zimních večerů. Z toho vyplývá, že kafe piju častěji.

Bílá, nebo černá?

Černé kalhoty a bílá košile

Den, nebo noc?

Občas máme nějaké zajímavé zážitky i v noci, ale ve dne toho zažijeme pořád daleko víc. Takže den!

Zmrzlinu vanilkovou, nebo čokoládovou?

Stracciatellu

Autor: Klára Recmanová (BloggersRE), Fotky: Sociální sítě Marty Kratochvílové, Editace: Deni Hartmannová (BloggersRE)


LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here