Bloggers RE

“I NEZAJÍMAVÉ PROFILY MAJÍ TISÍCE SLEDUJÍCÍCH,” ŘÍKÁ NATÁLIE RIPPLOVÁ Z BLOGERSKÉHO DUA SÉGRY NA OSTROVĚ

Ségry na Ostrově – tak si říká duo, které se o své zážitky ze Zakynthosu rozhodlo dělit se světem. Natálie do Řecka přesídlila na trvalo, Bára se pravidelně vrací domů. Proč právě Zakynthos? Jak náročné je přestěhovat se do cizí země a jaké jsou hlavní rozdíly mezi životním stylem Čechů a Řeků? Kdy a proč se holky rozhodly sdílet své zážitky v online světě a jaká situace aktuálně v Řecku panuje? Nejen to nám prozradila Naty…

Natálie, kdy ses podívala na Zakynthos úplně poprvé?

V roce 1999, když jsme byly s maminkou na dovolené na Peloponésu a ona nás vzala na jednodenní výlet na Zakynthos. Moc si toho ale nepamatuji, bylo mi 7. Maminka si ostrov zamilovala, proto jsme zde už v roce 2001 strávili rodinnou dovolenou. Na tu už si vzpomínám. Hodně jsme cestovali autem. Pamatuji si také hotel, který je dodnes úplně stejný.

Dle tvých vlastních slov, byl a je pro tebe Zakynthos osudový. V čem tahle osudovost spočívá? Jaký příběh předcházel tomu, že ses na Zakynthosu trvale usadila?

Vždycky jsem si představovala, jaké by bylo žít u moře. Ale nebrala jsem to vážně. Měla jsem jasný plán – dodělat VŠE a najít si v Praze dobrou práci. Při škole jsem trávila vždy 3 až 4 měsíce v zahraničí, kde jsem pracovala jako hotelová animátorka. Destinace mi byla přidělena náhodně. Nejprve Turecko, Rhodos a pak Zakynthos. Tam se mi moc líbilo a chtěla jsem tam strávit také poslední studentské léto v zahraničí – jako delegátka. A právě ten poslední rok jsem potkala svého současného přítele, a tím nám začal život plný cestování mezi Prahou a Zakynthosem.

Od začátku bylo jasné, že budeme bydlet na Zakynthosu. V Praze bychom měli asi lepší, a hlavně celoroční, práci, ale na Zakynthosu jsou nižší životní náklady a jako bonus 300 slunečných dní v roce. Navíc si myslím, že jsou holky přizpůsobivější – většinou se my stěhujeme za klukem. (smích)

Jak těžké bylo tohle rozhodnutí udělat s ohledem na to, že jsi v Česku nechávala nějaké své zázemí, rodinu, kamarády,..?

Byla jsem zvyklá rodinu a kamarády nevidět třeba 4 měsíce. Postupně jsem začala prodlužovat čas strávený v Řecku a zkracovat čas v Česku. Po návratu mám vždy pocit, že jsem nikdy neodjela. Rodina a kamarádi tu pro mě vždycky jsou, stejně jako já pro ně. Horší je loučení. Odjíždím z Česka a je mi smutno, ale stejný pocit mám i při odjezdu z Řecka. Zázemí mám teď v podstatě na obou místech, a to beru jako výhodu. A moji blízcí mají zas zázemí pro dovolenou u moře.

A jak těžké je přestěhovat se do Řecka po praktické stránce?

Na ostrově je problém sehnat celoroční bydlení – majitelé raději pronajímají byty v létě přes Airbnb a místním je nechají pouze na pár měsíců v zimě. Nájem vás vyjde zhruba na 300 EUR měsíčně plus poplatky za vodu a elektřinu. My máme štěstí, že máme bydlení vlastní.

Jednání s řeckými úřady je náročné… Úřady si vás posílají mezi sebou, nic se nedá řešit elektronicky a potřebujete hromadu formulářů. Pro občany Evropské unie je to jednodušší – nikdo nekontroluje, jak dlouho na daném místě jste. Správně si ale po 3 měsících musíte nahlásit pobyt. Pojištění vám pomůže vyřídit váš zaměstnavatel, bez pracovní smlouvy ho získáte těžko. Já si držím české pojištění jako živnostník. V rámci EU k tomu stačí jeden formulář a pojištění vám platí i na území jiného členského státu.

Jak moc se liší životní styl Čechů a Řeků? V čem vidíš hlavní rozdíly?

My Češi jsme “kariéristé” a neustále potřebujeme dosahovat cílů a posouvat se. Často se kvůli tomu stresujeme. Řekové práci považují za obživu a nestydí se, že dělají jednoduchou práci, přestože studovali. Přijde mi, že si umí života víc užívat. Jejich životní styl je hodně ovlivněn i ekonomickou krizí – umí žít skromněji a jsou vděčnější. V Česku jsem měla pocit, že všechno dělám za nějakým účelem, všechno muselo mít přidanou hodnotu. Volný čas jsem se snažila vyplnit něčím užitečným. Tady jsem se naučila nicnedělání, které je občas potřeba. Řecká bezstarostnost mě baví, ale zároveň rozčiluje – na všechno tu čekáte déle.

Tvá sestra Bára se nerozhodla na ostrově usadit, ale pravidelně se vrací domů. V čem se vaše příběhy liší?

Ségra měla v Praze slušně rozjetou kariéru v reklamě a za mnou přijela pouze na dovolenou. Pak se rozhodla dát si na chvíli pauzu z práce a odpočívat. Já jsem potřebovala do týmu kolegyni na pozici letištní asistentky. Bára se dlouho nerozmýšlela, a aniž věděla, do čeho jde, přiletěla. A už zůstala. Na zimu se tedy vrací do Prahy – vyhovuje jí rovnováha dvou odlišných světů, ráda se vždy na chvíli vrací do své pražské bubliny, kultivovat se, jak s oblibou říká. Tady jsou v mnoha ohledech o pár let pozadu a je fajn se na chvíli “civilizovat.”

Tvoříte každopádně sesterské duo, které se rozhodlo začít působit v online světě jako Ségry na Ostrově. Kdy přišel nápad dělit se se světem o své zážitky a zkušenosti a jak vůbec vznikl?

Nejdřív jsme psaly své zážitky kamarádům, které náš způsob podání bavil. Nás zase bavilo psát, začaly jsme tvořit články o životě na ostrově, které jsme si ukládaly “do šuplíku.” Blogů o životě Čechů v zahraničí existují tisíce, ale o Zakynthosu v té době žádný nebyl. Dlouho jsme nad tím přemýšlely a paradoxně jsme se světu rozhodly ukázat v době první vlny pandemie. Říkaly jsme si, že krize je ta nejlepší příležitost. Tím jsme asi spustily lavinu facebookových stránek à la blogů o Zakynthosu. Ale nám to nevadí, konkurence je zdravá a bičuje k lepším výsledkům, každý má svůj styl a své čtenáře si najde. Navíc si myslíme, že jsme silný brand – dvě ségry, které se snaží podávat plnohodnotné kvalitní informace vtipnou formou.

Jste aktivní na Instagramu a připravujete také blog. Je podle vás ještě možné v dnešní době, kdy konkurence je velká, prorazit? Co můžete nabídnout na rozdíl od jiných a jak se snažíte dávat o sobě vědět?

Dneska je těžké zaujmout. Organický dosah příspěvků je mizivý. Blog píše téměř každý a na Instagramu všichni chtějí být “influencery.” I nezajímavé profily mají tisíce sledujících. Všichni sledujeme spoustu účtů, máme své oblíbené blogery a do nového sledování se nám nechce. Myslím, že když tvoříte kvalitní obsah, který lidi baví, přijdou sami. Jen to v dnešním přehlceném online světě chce trpělivost. My sázíme na to, že jsme sesterské duo, které se doplňuje. Společně přicházíme s novými nápady a jsme schopné se navzájem kritizovat, když se nám něco na sto procent nelíbí. A myslíme si, že je náš obsah celkem vtipný. Na Instagram přidáváme fotografie bez filtrů, což je trochu neobvyklé. Nemáme sice krásně jednotný feed, ale podle nás jsou na fotky ze Zakynthosu filtry zbytečné.

Je něco, co vás při vytváření vlastního blogu překvapilo? Jak náročné je to po všech stránkách, třeba i po té technické, a „perete“ se s tím samy?

Obdivujeme ty, kteří si píší blog a spravují sociální sítě sami. Pokud to chce člověk dělat kvalitně a dobře, je to spusta práce od technické stránky, samotné tvorby a správy blogu, přes tvorbu obsahu a plánování, až po sebevzdělávání… My jsme rády, že jsme na to dvě. Bára využívá svých bohatých zkušeností z reklamy a marketingu. A také svých kontaktů – když si nevíme rady, máme se na koho obrátit. Zároveň staví web. Já na něj připravuji obsah a také dělám korektury Bářiných textů. Tím, že jsem “v terénu”, dělám aktuální fotky a videa. A to samozřejmě sdílím na InstaStories.

Na jaký obsah se můžeme těšit? Můžete už teď potenciální čtenáře navnadit?

Blog je určen v podstatě pro všechny, které zajímá život na řeckém ostrově – psaný naší osobitou a vtipnou formou. 

Zároveň ti, kteří chtějí na Zakynthos přijet, tam najdou skvělé tipy a informace, souhrnně a na jednom místě (mimo jiné i to, kde je dobré kafe a chodí tam lokálové). Jsme takovou alternativou k cestovní agentuře. Jsme tu pro ty, kteří nelítají s cestovkou, ale zároveň nechtějí trávit hodiny času vyhledáváním a rešeršemi – kam, kde, co a jak.  Právě ti se na nás mohou obrátit. Jsme schopné pomoci s ubytováním, pronájmem aut, tipy jak a odkud na výlet lodí a podobně, a to skrze naše ostrovní přátele, jsou to tedy prověřené služby.

Ty, Naty, ses před nedávnem rozhodla stát součástí BloggersRE a psát pro náš web články. Co tě k nám přivedlo?

Sledovala jsem BloggersRE na Instagramu a občas jsem si projela články na webu. Příspěvky mě bavily a líbila se mi jejich pestrost. Pak jsem si všimla, že BloggersRE chce rozšířit tým a já jsem hned věděla, že to musím zkusit! Jsem moc ráda za tu příležitost. BloggersRE je tým inspirativních mladých lidí, kteří mají talent. Baví mě sledovat práci ostatních a učit se od nich. Zároveň mě baví vymýšlet různorodá témata článků.

Liší se něčím články, které píšeš pro BloggersRE a které se chystáš psát na blog? Spatřuješ v BloggersRE možnosti, které by ti vlastní blog nedal?

Ségry na Ostrově jsou dost úzce zaměřené – články jsou primárně o Zakynthosu a Řecku obecně. Na BloggersRE se mi líbí, že se můžu realizovat v mnoha směrem. Je tu spousta zajímavých rubrik. Máme velkou volnost ve volbě tématu. Můžu si tak vybrat cokoliv, co mě samotnou zajímá, a psaní článku je zábava. Navíc je tu možnost rozhovorů s kýmkoliv, kdo mě svou tvorbou inspiruje a je pro online svět zajímavý.

Pojďme se ještě vrátit na Zakynthos. Jaká tam aktuálně panuje situace vzhledem k pandemii?

Stejně jako v Česku se na Zakynthosu situace mění ze dne na den. Je tu poměrně přísný lockdown – nesmíme cestovat mezi regiony a vycházet můžeme jen v okolí bydliště. Pokud jdeme ven, musíme poslat SMS zprávu nebo si vyplnit formulář s osobními údaji a napsat účel vycházky. Formulář/SMS musíme mít u sebe, stejně jako občanský průkaz a roušku. V případě kontroly hrozí za porušení vysoké pokuty. Důvodů pro vycházku je několik – supermarket, lékař, lékárna, veřejné instituce, pomoc rodině, venčení psa nebo fyzická aktivita venku. Obchody jsou otevřené pouze pro objednávky přes internet či telefon. Momentálně můžeme ven pouze do 18 hodin, ale to se často mění. Lidé, kteří chodí do práce, mají pak speciální formulář, kde je uvedená i pracovní doba.

Jak se situace na Zakynthosu, nebo možná v celém Řecku, měnila od doby, co pandemie vypukla?

Na jaře 2020 byl lockdown přísnější – obchody byly zavřené úplně. V té době bylo v Řecku kolem stovky pozitivních případů denně, na Zakynthosu bylo nakaženo pár jednotlivců za měsíc. Řecko, a zejména pak ostrovy, žije z cestovního ruchu. Dělalo se všechno proto, aby turisté přijeli. Sezóna byla zkrácena o půlku na cca 3 měsíce a turistů bylo oproti jiným rokům o poznání méně. Přes léto tu byla celkem přísná pravidla včetně nošení roušek venku, i tak si to tu turisté užili. Nejhorší byla situace v listopadu, kdy bylo cca 3000 pozitivně testovaných za den. Nyní je jich kolem 1500. Pro porovnání situace, Řecko má zhruba stejný počet obyvatel jako Česko… Na Zakynthosu je nejvíce nakažených lidí teď – kolem 50 aktivních případů.

Kdy jsi naposled byla v Česku? Jak často se běžně vracíš do své rodné země a jak je tomu teď? Jak složité je cestování mezi Řeckem a Českou republikou?

V Česku jsem byla na Vánoce, téměř po roce. Do poslední chvíle jsem nevěděla, jestli budu moct přiletět. Zrušené lety si za poslední rok zažil asi každý z nás. Cestování je teď poměrně stresující, jelikož se ze dne na den mění vyhlášky a vznikají nové dokumenty potřebné na cestu. Letové řády jsou omezené a často se mění. Cestující přijíždějící do Řecka musí mít aktuálně negativní PCR test maximálně 72 hodin starý, příjezdový formulář (passenger locator form) a po příletu musí zůstat týden v karanténě. Řecko je momentálně oranžová země – pro návrat do Česka musíte mít PCR nebo antigenní test a příjezdový formulář.

Do Česka obvykle jezdím 2x ročně a zůstávám cca měsíc. Za normální situace se tato cesta dá zvládnout rychle, a když je cokoliv potřeba, můžu letět kdykoliv. Teď nevím, kdy se opět s rodinou uvidím, což je dost nepříjemný poct. A to jsem v Evropě. Obdivuji ty, kteří žijí třeba v Austrálii.

Na co se nejvíc těšíš, až se svět zase vrátí do normálu?

Těším se, až zmizí nejistota. Cítím ve svém okolí i na sobě, že jsme z této situace vyčerpaní. Nevíme, co bude zítra a hlavně nevíme, kdy to všechno skončí. Ze všeho nejvíc se těším, že budu moct jít ven bez omezení – to neustálé vyplňování vycházkových formulářů a nošení občanky pouze na procházku se psem je únavné. Samozřejmě, že se těším, až budeme moct sedět v kavárně třeba několik hodin. Těším se také na cestování. My jsme téměř uvěznění na ostrově a nemůžeme ani přejet trajektem na 12 km vzdálenou pevninu.

Autor: Deni Hartmannová (BloggersRE), Fotky: Sociální sítě Natálie a Báry Ripplových, Editace: Deni Hartmannová (BloggersRE)

Bloggers RE

Máš blog, Instagram nebo YouTube? Jsme platforma, která spojuje online tvůrce a influencery z Česka a Slovenska. Přidáš se taky?

Přidat komentář

.
.