Když se žena rozhodne dobrovolně nemít děti, ve společnosti to vzbudí velice rozporuplné reakce. Alena Šafratová, žena, která je pro mnohé kariérním vzorem, si toho je vědoma, přesto se nebála to přiznat. A nebojí se přiznat ani spoustu jiných věcí ze svého soukromí. Otevřenost a upřímnost je to, na čem si zakládá. My jsme si s ní nejen o tom popovídali…

Módní stylistka, zakladatelka a majitelka Školy stylu, blogerka – čím se, Alenko, cítíš býti nejvíce? Co z toho, čím jsi, tě nejvíce naplňuje?

Takhle, když to vyjmenujete, tak to vypadá, že strašně moc pracuju. (smích) Popravdě, tohle není zdaleka všechno, co dělám, ale nechci tady frajeřit. Každopádně, výhodou toho, mít vlastní firmu, je, že každý den je jiný. Někdy celý den bloguju, jindy se celý den věnuju stylingu, někdy jen fotím nebo píšu a většinu dní se brodím v záplavě papírů pro účetní a dělám faktury… Vidíte, pořád říkám, že mít všechny tyhle “tituly” u jména rozhodně neznamená, že žiju glamour life, jaký lidé znají z filmů nebo časáků.

Dříve jsi pracovala jako módní redaktorka časopisu Žena a život a jako ředitelka módy v Elle. Dle svých slov ses rozhodla pro založení vlastní firmy, protože máš celoživotní problém s autoritami a ranním vstáváním. Jaké další nevýhody spatřuješ v tom, být něčím zaměstnancem, a co jsou podle tebe naopak výhody?

To každý vnímá úplně jinak. Někdo by život v korporátu nebo práci “pod někým” nevyměnil za nic na světě. Pro mě je ale ze všeho nejdůležitější svoboda. Ve všem, co dělám. Svoboda rozhodnout se podle svého. Svoboda nést za ta rozhodnutí zopovědnost a následky. Svoboda určovat si priority podle svého uvážení. Svoboda dát si nohy na stůl, když mi v létě otečou. (smích)

A jak jsem už řekla, tahle výhoda naprosté svobody je vlastně dvousečný meč – můžete udělat vlastní rozhodnutí a nikdo vám ho nemusí schvalovat. Ale zároveň za ně nesete plnou zodpovědnost, nemáte se za koho schovat. 

Pro mě je to životní výhra. Pro někoho to může být noční můra.

Jak a kdy přesně vznikl nápad založit zrovna Školu stylu? S jakou vizí jsi do toho šla a splnila sis ji?

Před deseti lety a z čistě praktických důvodů. V té době moje druhá firma vyráběla na klíč klientské časopisy pro obchodní centra po celé republice. A já jsem neměla žádné vyškolené stylisty, které bych na svoje projekty mohla využít. Tak jsem si je sama vyškolila. Když jsem zjistila, že za tohle školení je ochotný někdo i zaplatit, párkrát do roka jsem zrealizovala kurz pro lidi, kteří se chtějí stylingu věnovat. Po 2 letech už byly tyhle kurzy pravidelné a z něčeho, co jsem dělala jen tak pro radost, se stala plnohodnotná součást mojí firmy a jejích příjmů.

Škola stylu nejsi jen ty, ale také lektoři jako Robert Vano, Honza Pokorný, Klára Tománková, Lucie Janotová a mnoho dalších. Podle čeho si vybíráš, s kým navážeš spolupráci? Kdyby se někdo chtěl stát členem tvého týmu, co by musel mít?

Všechny svoje hostující lektory si vybírám jedině na základě osobních vztahů. Všechny ty lidi znám strašně dlouho nejen po pracovní stránce, ale jsou i mými dobrými přáteli. A když vidím jejich kouzlo já, vím, že budou skvělými přednášejícími i pro ostatní.

Takže i kdyby někdo ve Škole chtěl přednášet, nezbývá mu, než počkat, až ho objevím.

Když si člověk uvědomí, že kromě výše jmenovaných rolí jsi také autorkou podcastů či nově videí na YouTube, nabízí se otázka na to, jak to máš s organizací času. Jaký je ten zázračný recept na to vše stíhat? Organizuješ si vše sama, nebo ti někdo pomáhá?

Především mám obrovskou výhodu v tom, že jsem se rozhodla, že nechci mít děti. Ta volnost, kterou mám bez mateřských povinností, je nesrovnatelná. Ačkoli, jak pořád tvrdím, v zahraničí jsou ty nejúspěšnější ženy několikanásobné matky a nevidí v mateřství žádný omezující element.

Ta moje volba mi umožňuje věnovat se tomu, co mě opravdu naplňuje – práce pro druhé. Opravdu jsem nejšťastnější, když můžu někomu poradit, pomoct, ukázat jiné možnosti, jiné cesty, ať už ve videích nebo podcastech nebo článcích nebo v čemkoli dalším, co dělám.

Všechno si organizuju sama, i když na focení a natáčení si najímám profíky. Ale mám jednu radu, která zní jako klišé, ale jen proto, že je to čistá pravda: VÁŠ ŽIVOT JE VAŠE VOLBA, vy si určujete priority, vy víte, co je pro vaše naplnění důležité a co ne. Když jsem začala žít podle téhle mantry, začaly se dít zázraky. 

Příliš si vážím svého času, takže s ním neplýtvám. Ale to je na úplně samostatné vyprávění.

V oblasti módy se pohybuješ přes 20 let. Měla jsi v sobě lásku k módě odjakživa, a pokud ne, vzpomeneš si, kdy začala?

Když mi bylo 12. To si pamatuju úplně přesně. I tu situaci, při které jsem zjistila, že chci pracovat jako “ta paní v časopise”. Byla hluboká totalita, neměla jsem ponětí, co to znamená, ale chtěla jsem vypadat přesně jako ta paní na fotce ve francouzské edici Elle, kterou moje spolužačka tenkrát dostala od svého příbuzného ze západu. Ten časopis mi jen půjčovala a já si obkreslila každou stránku. Chápejte, v té době tady vycházela Vlasta a Praktická žena! Pro mě byl ten časák tenkrát jako největší poklad.

O 13 let později jsem v Elle začala pracovat a o dalších 5 let později mi kamarádka ten “zlomový” časopis konečně dala. Mám ho doteď.

Říká se, že láska kvete v každém věku. Myslíš, že i láska k módě může kvést v úplně každém věku a zrodit se kdykoliv?

Jasně! Jen pro příklad: Jedna z mých nejúspěšnějších absolventek kurzu stylingu pracovala 30 let v účtárně, kurz dělala ve svých 55 letech! Hned po absolvování odešla z účtárny, založila si vlastní poradenské studio, má malý butik v Hradci Králové, a i když mi vyprávěla, jak byly začátky těžké, nikdy svého rozhodnutí nelitovala. A já jsem na tyhle akční ženy strašně pyšná.

Zbožňujeme tvůj styl! Popíšeš nám, jak se v průběhu let vyvíjel? Prošel někdy opravdu výraznou proměnou?

Olalá, tak to moc děkuju. Já jsem díky své profesi byla celý život jako stylový chameleon. Na střední jsem byla rapper a na krku se mi houpal ten největší znak Mercedesu. (smích)

Pak jsem měla fialové vlasy, pak africké copánky, dokonce jednu dobu blonďaté dredy s růžovýma koncema. 

Ale styl se tříbí a usměrňuje s postupujícím věkem. Když už se znáte jak vlastní boty, víte, co přesně vám sluší a cítíte se v tom dobře, tak si uděláte svou vlastní, jak tomu říkám, osobní uniformu a tu už jen trochu šperkujete podle nálady. 

A přesně do tohohle bodu jsem se konečně dostala a nemůžu být spokojenější.

Jsi známá svou bezprostředností, otevřeností a optimismem. Často prozrazuješ věci ze svého soukromí. Máš nastavenou hranici, za kterou už bys nešla?

Když se tak zamyslím, tak jsou vlastně jen dva milníky v mém životě, o kterých jsem ještě nikdy nemluvila. A možná ani mluvit nebudu, protože nejsou pro ostatní důležité. Neplyne z nich žádné poučení, které by mohlo mým sledujícím s čímkoli pomoct. Všechno ostatní, čím jsem prošla a jak jsem na to reagovala, sdílím s radostí. Protože kdyby to mělo jedinému člověku pomoct, tak můj život měl smysl.

Stalo se ti někdy, že se ti nějak to, co jsi prozradila v online světě, vymstilo?

Teď přesně nevím, jak by ta msta měla vypadat, takže asi ne.

Stanovuješ si konkrétní cíle? Pokud ano, které už sis splnila, co považuješ za svůj největší úspěch a na jakém dosud nesplněném cíli pracuješ?

Jasně, já jsem cílevědomá holka. (smích) Ale nebylo to tak vždycky. V životě jsem neměla žádný finanční plán, netušila jsem, co je marketing. Všechno jsem to dělala intuitivně. Mnohokrát to vyšlo, ale párkrát jsem si šeredně nabila… ústa.

Ale před dvěma lety jsem se rozhodla, že je na čase začít žít nejlepší život a velmi cíleně jsem se začala sebevzdělávat. Před dvěma měsíci jsem udělala, pro mě obrovskou, investici do sebe samé a koupila jsem si svůj první online kurz o tom, jak dělat online kurz. Zní to trochu divně, ale přesně takhle to je. Je to asi nejlepší možný kurz tohohle zaměření na světě, je v angličtině a učí nás tam i kompletní online marketing, digitální launchování, ale třeba i komunikaci s fanoušky. A můžu vám říct, že my v Čechách jsme pořád ještě dost šumaři.

A s tím souvisí můj nejbližší cíl – zrealizovat svůj první online kurz v rámci Školy stylu. Stavím si k tomu nové webovky a ano, dělám je sama. Strašně mě baví posouvat hranice toho, co se můžu ještě nového naučit. 

Jak říkala Agáta Christie: “Uzavírat se novým věcem znamená stárnout.” Podle tohohle pořekadla je mi právě teď přibližně dvanáct.

Děkujeme za rozhovor! Na závěr bychom se rádi zeptali, zda jsi náš projekt BloggersRE znala již dříve a jak se na něj díváš jakožto blogerka?

Jsem si jistá, že takové projekty, jako je ten váš, jsou svatým grálem pro každého začínajícího blogera nebo blogerku. Právě tím, že propojujete komunitu, ukazujete směr i různé cesty, a to všechno je pro každého dostupné úplně zadarmo! Smekám před vámi i vaší trpělivostí!

VÍCE Z TOHOTO ROZHOVORU V KNIZE (NE)JSEM INFLUENCER

Autor: Deni Hartmannová (BloggersRE), Fotky: Sociální sítě Aleny Šafratové, Editace: Deni Hartmannová (BloggersRE)


LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here